Ze života Ver.

Tři králové

Josef Mašín

narozen 26. 8. 1896, Lošany u Kolína
zemřel 30. 6. 1942, Praha
> Štábní kapitán pěchoty
> 14. března 1939 suspendován a obžalován pro vzpouru, kdy se odmítl podrobit rozkazu nebránit se okupantům.

Josef Balabán

narozen 5. 6. 1894, Obora u Dobříše
zemřel 3. 10. 1941, Praha
> Podplukovník Čs. armády
> Po nacistické okupaci měl oficiálně zajišťovat umísťování bývalých důstojníků do civilních zaměstnání.

Václav Morávek

narozen 8. 8. 1904, Kolín
zemřel 21. 3. 1942, Praha
> Štábní kapitán
> Generál in memoriam
> Za Protektorátu úředník
> Během 1. sv. války bojoval v legiích v Rusku

Proč hrdinové

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek byli důstojníky československé armády, kteří se po okupaci v roce 1939 zapojili do protinacistického odboje. Jejich legendární kousky jim vynesly přezdívku – Tři králové.

Spoluzaložili odbojovou organizaci Obrana národa, vydávali a distribuovali vlastenecký časopis „V boj!“ , zajišťovali emigraci osob z protektorátu, sbírali a odesílali zpravodajsky důležité informace exilové vládě do Londýna, vyráběli výbušniny, sabotovali, shromažďovali zbraně a dokonce se pokusili i vyhodit do vzduchu vlak vezoucí šéfa SS, Heinricha Himmlera, bomba na nádraží vybuchla dle plánu, ale vlak se vinou technické závady opozdil.

 

Adršpach

Adršpach je nádherné skalní město. Už v době, kdy jsem se procházela Prachovskými skalami (7 let zpět) jsem se tam chtěla podívat. Říkali mi, že Adršpach je totiž ještě hezčí. Snad měli pravdu, kdo ví. Nicméně tady se mi opravdu líbilo. Nejprve k jezeru a poté dál do skal po jedné ztezce. Každé zajímavé místo/skála je popsané. Vyhovoval mi i malý počet návštěvníků… Možná to bylo kvůli podzimu, možná kvůli pozdnímu odpoledni…

Ovlivněni aktuální četbou, jsme tam jedno místo překřtili jako vstup do Morie ze západní strany :))

 

Starý bohnický hřbitov

Starý bohnický hřbitovVydali jsme se na hřbitov, který je přes 45 let neudržovaný. Podle všeho zde bylo (je?) 4100 hrobů. Převážnou část pohřbených tvoří pacienti Bohnické léčebny založené roku 1903-4. Nalezli by se tu ale také vojáci z první světové války, kteří zemřeli v zajateckém táboře zřízeném v jejím areálu. Od začátku roku 1963, kdy hřbitov přešel pod správu Pohřební služby, se sem přestalo pohřbívat a v celém místě nezasáhla lidská ruka.

Najít toto místo nebyl s mapou a Idosem žádný problém. Z Kobylis jede přes Bohnické údolí bus 102 a na jeho konečné jsme začali. Cesta vedla okolo potoka nahoru do kopce a byla sotva 1 a půl kilometru dlouhá. Jen počasí nám moc nepřálo. Každou chvíli poprchávalo nebo padaly kapky ze stromů a to vůbec neusnadňovalo focení. Naštěstí však to byl pouze drobný déšť a nebýt toho, že se objektiv občas koukal zpod deštníku a sem tam na něj káplo, tak na valné většině fotek není poznat, že pršelo.

Prošli jsme kolem zahrádkářské oblasti a byli na místě. Nejdříve jsme si prohlédli hlavní stranu i s velkou branou a dvěma menšími. Právě naproti se nalézá psí hřbitov. Všechny vchody však byly zavřené a opatřené řetězem. Vzali jsme to tedy na druhou stranu, přímo naproti byla další branka, menší, asi zadní východ. Ten byl prozměnu zabezpečenej zazděnou železnou tyčí. Rozhodli jsme se zeď přelézt. Krom jedné paní se psem se nikdo v okolí nevyskytoval a zeď měla v některých místech jen 120cm a to nedělalo problém ani mně s malým vzrůstem.

 

Hazmburk

Hazmburk je jedna velice pěkná zřícenina. O to lepší atmosféru nabízela, když ten den vše zahalovala mlha. Už ze spoda vypadal objekt na kopci slibně a cesta k němu nabízela skvělé výhledy. První jsme viděli věž, kterou později občas ani nebylo vidět. Ostatně ani další část zříceniny nebylo zdálky moc vidět… Nicméně zblízka vidět byla velice dobře, takže jsme se vydali na průzkum :) Ještě nahoru na druhou věž. Ze které bylo vidět zbytky hradu pod nám jen chvílemi, stejně tak jako věž první. Okolo nás se převalovala tak hustá mlha, že se byl vidět stín věže, a až vybízela se rozeběhnout a nechat se jí unášet. Snad jen lidi, kteří se bojí výšek, by nelákala představa skočit a letět… vskutku jsem doopravdy nebyla jediná, koho to tam napadlo. Výlet to byl vskutku povedený, už se asi jentak nepoštěstí, abychom se tam příště vrátili (snad už s vlastním foťákem) za takové atmosféry.

 

Garth Nix – série Staré království

Kdysi dávno jsem měla v ruce knihu Sabriel, z nějakých důvodů jsem ji nedočetla. Později (cca 2 roky zpět) se mi do ruky dostala Lirael. Zprvu se mi tyto dvě knihy vůbec neasociovaly, teprve po přečtení kusu knihy, jsem v ní objevovala známé postavy, které jsem matně znala. Lirael jsem dočetla a krátce po ní i Abhorsenku. K Sabriel jsem se ale vrátila až letos a to už v digitální podobně a Staré království mám tak dočtené.

Knihy protkané pravidly nekromancie, Smrtí a Mrtvými jsou vskutku netradiční fantasy. Dvě naprosto odlišná místa oddělená Zdí, ani jedno není nijak do detailu popisované, snad jen Abhorsenům dům a ledovce na severu, a přesto je to trilogie povedená.

Sabriel

Sabriel je studentkou Wyverleyské akademie na severu Ancelstierre, která se vyspělostí blíží 20. až 30. letům 20. století, ale kde ještě funguje částečně výsadní magie, provozována ve Starém království, naprosto odlišném světem za Zdí. Sabriel ze Starého království pochází a zase se tam bude vracet. Její otec – výsadní nekromant a Abhorsen, který drží mrtvé tam, kde patří, má potíže. Je uvězněn ve Smrti a ona musí najít jeho tělo než bude pozdě. Nix skvěle dotáhl nekromancii a 9 fází Smrti a na každém kroku se s tímto v knize setkáváte… Sabriel otce najde, ale je pozdě, Abhorsenovi zbývá trocha života a ona musí nastoupit na jeho místo.

 

Obsah, zdroje a copyright

Následující rubrika pojednává o československém pohraničním opevnění. Text je psán srozumitelně i pro ty, kteří následující pojmy uvidí poprvé v životě.

Obsah

Úvod

– Politická situace v třicátých letech
– Proč opevnění
– Projekce a výstavba
– Teorie a vše kolem

Typologie

– Lehké opevnění
– Těžké opevnění
– Tvrze

Současnost

 

Úvod – politická situace v ČR

V roce 1933 se dostal v Německu k moci Adolf Hitler a nad Evropou se začala stahovat mračna nového válečného požáru. Většina evropských zemí na tuto hrozbu reagovala budováním stálých opevnění. Československo mělo před druhou světovou válkou uzavřené spojenecké smlouvy s Francií, Sovětským svazem (zaměřené proti Německu) a s Rumunskem a Jugoslávií (zaměřené proti Maďarsku). Pouze s Rumunskem však mělo krátkou společnou hranici na jihu podkarpatské Ukrajiny (tehdy ještě součásti Československa). Německo, z jehož strany hrozilo značné riziko napadení Československa, mělo výrazně vyšší vojenský potenciál. Přesto bylo nutné v případě konfliktu uhájit co největší část našeho území a zachovat silnou armádu nejméně po dobu, než spojenci, především Francie, stačí mobilizovat a zahájit odvetnou ofenzívu na západě Německa. Česká armáda měla za této ofenzívy vázat nejméně čtvrtinu německých sil a tím usnadni pozici útočící francouzské armády. Po předpokládané porážce Německa mělo poté při mírových rozhovorech dojít k navrácení ztracených československých území. Vzhledem k nedostatku vojáků a např. i pohonných hmot pro mobilní jednotky bylo rozhodnuto o vybudování pohraničních opevnění po vzoru našeho nejvýznamnějšího spojence Francie a jeho Maginotovy linie. Na našich hranicích měl být nepřítel zadržen po co nejdelší dobu především na severu a po obsazení Rakouska Německem v březnu 1938 i na jihu. Nepřítel měl být vyčerpán vleklými boji během pomalého ústupu československé armády na východ a případně až na Slovensko.

 

Proč opevnění

Koncepce stálého opevnění nebyla nijak moderní již ve třicátých letech, ale v našich podmínkách by pro aktivní obranu moderního typu s tanky, letectvem atp. bylo zapotřebí při naší tehdejší délce hranic podstatně více mužů, než Československo disponovalo, včetně záloh. Důvodů je ovšem více, např.:

  • Pro stavbu opevnění je možné zadat zakázky mnoha civilním firmám ve všemožných oborech, což práci podstatně urychlí. Stejně tak poskytnout desítky tisíc pracovních příležitostí, kterých po nedávné hospodářské byl kritický nedostatek. Navíc kdyby byla obrana postavena hlavně na tancích a letectvu, stačilo by vybombardovat několik našich závodů a výroba by se zastavila.
  • Opevnění by částečně vyrovnalo početní a materiální převahu nepřítele a zadrželo by jej do příchodu našich spojenců
  • Náš hlavní spojenec a vzor té doby – Francie, již dříve zvolil koncepci obrany pomoci stálého opevnění, bylo tedy z čeho vycházet.
 

Projekce a výstavba

Československé opevnění bylo projektováno k obraně víceméně celé délky tehdejších hranic, s vyjímaje některé těžko přístupné horské oblasti východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. S opevněním se rovněž počítalo i ve vnitrozemí – jako s ústupovými příčkami nebo na obranu důležitých strategických bodů, např. známá Pražská čára. Nejpočetnější je pak lehké opevnění (dále jen LO), což jsou objekty s osádkou několika mužů, vyzbrojené kulomety a granátovými skluzy, o tom však dále – v kapitole „Lehké opevnění“. V oblastech předpokládané ofensivy nepřítele ( což je severní hranice – „Od Odry po Krkonoše“, Jižní Morava a Jihozápad Slovenska) se plánovalo budování těžkého opevnění (dále jen TO), tedy srubů vybavených těžkými zbraněmi, s vlastními dieselagregáty, filtrovnami a osádkou několika desítek mužů. I těžkému opevnění a tvrzím se budeme věnovat, o pár stránek dále.