veruce.cz

Dotazník od Venom

Zaujal, nalezen zde.

1. Co má znamenat tvá přezdívka?

Má přezdívka neznamená nic zvláštního, je odvozená od mého jména, nikolik od slova ruka či ruce. Pravdou je, že mi občas veruka, případně venoha a venožka říkáno bylo, když jsme si z toho dělali prdel, tak i vemozek, vehlava, velopatka… :D S touto přezdívkou na mě přišla spolužačka ještě na základce, tuším že někdy v šesté, sedmé třídě a od té doby mi zůstala. Používám ji až na pár míst všude ve internetovém světě, v tom skutečném mě tak nikdo neoslovuje (avšak oslovoval – na základce).

2. Vzpomeneš si, co tě přivedlo k blogování?

Snad to, že si v té době blog začali zakládat všichni… Co přesně mě přimělo k blogování ale netuším, dřív jsem měla rofl blog na lide.cz, který mi nějaký dobrák smazal a od té doby (4 roky nazpět) jsem si začala budovat blog nový, který vy už znáte – před ic.cz měl sice 3 předchůdce, už jsem však psala vlastní tvorbu a články a ne jako do té doby je kradla spolu s obrázky.

Kdo chce, nechť o mých blogovací začátcích čte v článku Já a blogování.

3. Jaké jsou tvé oblíbené knihy?

>> přečíst si celý článek

 

Lékaři podávají hromadně výpovědi, odejdou doopravdy?

Jak se to má s platy lékařů ve státní správě víme (pokud ne, přečtěte si tento článek) a lékaři to tentokrát už myslí vážně a v rámci akce Děkujeme, odcházíme podávají hromadně výpověď. Otázkou zůstává, zda skutečně odejdou, a pokud ano, co se bude dít s naším zdravotnictvím…

Novinové plátky informují o lékařích poměrně hodně, není však od věci si celou situaci shrnout.

Platy lékařů a svůj názor na ně jsem zde již publikovala (viz odkaz výše), než se přesuneme k akci Děkujeme, odcházíme, přejen bych ještě něco dodala. Nedávno přišel ministr Drábek s návrhem platových tabulek, kdy by všichni lékaři bez ohledu na věk, zkušenosti, atestaci a odvedenou práci byli ohodnoceni jedinou tabulkovou mzdou ve výši 17 990 korun. Zbytek ohodnocení má záviset na zaměstnavateli a také na ekonomické úspěšnosti nemocnice, Příjde to absurdní z nelékařské veřejnosti snad jenom mně?

Děkujeme, odcházíme

Dle jednoho lékaře z Bulovky, se jedná o jedinou legální cestu, jak vyjádřit svou nespokojenost. Výpověď podalo už více než 3800 lékařů a zřejmě to nebude poslední číslo. Pokud by valná většina toto rozhodnutí nestáhla, hrozí ochromení nemocničního provozu a uzavření některých oddělení, případně celých zdravotnických zařízení. Pro představu: v jihlavské nemocnici podalo výpověď 109 ze 150 lékařů, v Novém Městě na Moravě 93 ze 123, v Jičíně 43, z pražské Bulovky by mělo odejít hned 180, o deset více pak z FN v Hradci Králové, ze dvou nemocnic v Brně pak 154 a 130 lékařů…

>> přečíst si celý článek

 

Kovová hudba

Chcete se pobavit? Přečtěte si následující strojový překlad článků o ´kovové hudbě¨ Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně dlouhé články, vybírám pouze to nejlepší :))

Černá kovová hudba

Černý kov obecně sestává z těžko zdeformovaný, extrémně rychlý kytara hrát, křičel vokálya rychlé bubnování. žánr dělá rozsáhlé užití opakování, s některými písněmi být docela jednoduchý hudebně.

Také obyčejný být zjevně Satanská slova, která se rouhají proti Křesťanství.

Odlišný rys časných skupin je obraz byl použití barvy mrtvoly.

Předci moderního černého kovu jsou skupiny jako Keltský mráz, Mercyful osud, Bathory, a Zlomyslnost.

Černý kov ztuhl v jeho aktuálním ročníku přes vliv norských skupin takový jako Darkthrone, Carpathian les, Burzum, Zmrzačení, Nesmrtelný a Císař, kdo začal časnějším stylem a představil elementy od tradičního těžkého kovu, klasická hudba a tvrdý punk a popularizoval styl k rostoucím podzemním obecenstvu.

>> přečíst si celý článek

 

Jako loni – hurá pryč!

Jen tentokrát ne na tak dlouho, letos mám volno jen v pátek :/ Do neděle se tady ale nebudu mít jak ukázat, takže vám slavící pěkné svátky, vám neslavící pěkné volno.

S Martinem mám v plánu dodatečně oslavit Slunovrat, já snad napíšu pěkný kus povídky a také se můžete těšit na první část miniseriálu o češtině.

A když už jsou ty vánoce, měla bych tu jednu vánoční od kultovní české black metalové kapely :P

MASTER’S HAMMER – PUJDEM SPOLU DO BETLEMA



 

Strašlivá úroveň znalosti českého jazyka nejen u mládeže – info

Umí naše generace ještě vůbec česky? A bude to umět ta příští?

Otázka, kterou si pokládám čím dál častěji… Ano, i mě neskutečně vytáčí úroveň znalosti českého jazyka v naší malé zemičce. Vzhledem k tomu, že toho mám ohledně tohoto tématu na srdci hodně, dovolím si během následující dnů (snad ne týdnů) uveřejnit hned 4 články, které se budou zabývat níže uvedenými záležitostmi.

1. část :: moderní je neumět česky?
2. část :: ve škole stačí na prolezení čtyřky
3. část :: děti nečtou, dětem se nečte
4. část :: všude okolo jsou k vidění chyby, tak nač psát správně?

V první části se znovu zaměřím na vypatlátorské blogísky a nejen na uzhasnouckeee piiisankaaaniii v thomtho stiiileczku, muck ;*, ale poukážu i na fakt, že autoři si snad přímo zakládají na tom, že dělají chyby. Výjimkou není ani vychloubání se tím, že gramatiku neumí a ani umět nechtějí…

 

Mladík chtěl zkusit, zda dokáže zabít jako ve filmu. Dostal osmnáct let

Osmnáctiletý David Chmelíček se letos v srpnu pokusil zabít svou dvacetiletou kamarádku. Po zhlédnutí filmu Sametoví vrazi si chtěl vyzkoušet, zda dokáže zabít člověka. Film viděl několikrát a rozmýšlel se nejdříve mezi svou babičkou a dědečkem, nakonec zvolil kamarádku, kterou také navštívil u ní doma. Slečna měla obrovské štěstí, že jeho „experiment“ přežila. Chmelíček ji totiž nejdříve škrtil psím vodítkem, až upadla do bezvědomí, přes hlavu ji přetáhl notebookem, pobodal ji nůžkami a nakonec ji zasadil ránu nožem do krku. Naštěstí netrefil žádnou životně důležitou tepnu ani orgán. Dívka se po probuzení vydala s nožem stále zabodnutým v krku pro pomoc k sousedům.

Ona sama o Chmelíčkovi vypověděla, že ho považovala za milého kluka. Znali se už od základní školy. O tom, že se Chmelíček na první pohled nejevil jako vrah svědčí i výpověď jeho kamaráda u soudu. Ten uvedl, že Chmelíčkovi nevěřil, že se chystá někoho zabít, ani když mu vyprávěl, jak to hodlá udělat a nevěřil mu ani poté, co za ním Chmelíček po činu přišel i s ukradenými věcmi od oné dívky.

Chmelíček mohl dostat trest v rozpětí sazby od 15 do 20 let. Dostal 18 let. Trest dva roky pod horní hranicí soud určil zejména proto, že se k činu bez nátlaku doznal a také kvůli mládí. Chmelíček po celou dobu jednání soudu plakal. Soudní znalec odhadl jeho osobnostní zralost na 12 až 13 let a podle soudního znalce trpí poruchou osobnosti a je možné, že by mohl podobný čin opakovat.

Obhájkyně ani státní zástupce se zatím nevyjádřili k možnosti se odvolat.

 

Dohnala fotografa kritika k sebevraždě?

Podvyživené dítě v hladomorem postiženém Súdánu se plazí k táboru OSN. (březen 1993) foto: Kevin Carter

Podvyživené dítě v hladomorem postiženém Súdánu se plazí k táboru OSN. (březen 1993) foto: Kevin Carter

Kevin Carter zachytil roku 1993 malé dítě, které se na pokraji smrti vyhladověním plazilo po zemi a nedaleko od něj čekal sup. Zatímco dnes by snímek takové emoce krom zarytých ochránců lidských práv a členů humanitárních organizací nezpůsobil, v následujících měsících po zveřejnění této fotografie však její autor čelil obrovské kritice za to, že dítě ze země nezvedl. Carter za snímek o rok později dostal prestižní Pulitzerovu cenu a také spáchal sebevraždu.

Carter v Súdánu se vydal fotografovat i mimo tábor, kam přijel. Venku zaslechl slabé sténání a spatřil dítě, které se snažilo dostat do tábora. Carter poklekl, aby ji mohl vyfotografovat, když přiletěl sup a přistál za dítětem. Osud dívenky nikdo nezná. Kevin po vyfocení čekal, až zvíře odlétne, nakonec ho musel odehnat. Co se stalo nakonec s dítětem ale nikdo neví.

Jeden z jeho kolegů později vypověděl, že se si Carter po výjevu prý sedl pod strom, zapálil si cigaretu a dal se do pláče. Stále dokola pak opakoval, že chce obejmout svou dceru. Dalšímu příteli se svěřil, že je mu líto, že ono dítě tam nechal svému osudu.

O fotografii se zhrouceným dítětem a čekajícím supem projevil zájem list The New York Times, který ji také 26. března 1993 otiskl. Snímek se tak hned stal symbolem utrpení v Africe a dostal se do novin po celém světě. Spolu s tím se hned začaly ozývat hlasy, které se ptaly, co se s dívkou stalo, nazývaly fotografa dalším supem na scéně. Jedna z teorií je, že rodiče dítěte šli do tábora pro humanitární pomoc.

Carterovi se kupodivu ani po získání prestižní ceny, která ho zařadila mezi reportérské špičky, profesně nedařilo, jeho osobní život byl v troskách a stěžoval si i na finanční problémy.  V červenci 1994 vyřešil svou situaci tím, že k výfuku připevnil hadici a její druhý konec zavedl do vnitřku auta. Do dopisu na rozloučenou mimo jiné napsal: „Pronásledují mě živé vzpomínky na zabíjení, mrtvoly, zlobu a bolest… hladovějící nebo raněné děti, impulzivní šílence, často policisty, zabijáky-popravčí…“