Archiv pro rok: 2011

PSYCHOLOGIE

Agorafobie

Agorafobie je soubor fobii a jako taková se řadí k úzkostným poruchám. Trpí jí kolem 5-6 % populace, z toho ženy jsou 3-4 % muži 1-2 % Obecně je známá jako strach z otevřených prostor, to je ovšem nepřesné. Projevuje se zejména strachem návštěvy veřejných míst (obchodů, nádraží) a také míst, kde by nebyla dostupná rychlá pomoc, tlačenic, samotného cestování MHD, vlakem, letadlem… S tím jsou pevně spjaté obavy z opuštění domova.

Typické situace, z nichž má agorafobik strach:

  • návštěva veřejných míst, které jsou obsypané lidmi: nákupní centra, restaurace, sportovní centra, nádraží, historická centra měst
  • s tím související otevřené prostory: hřiště, náměstí, parkoviště, široké ulice
  • a také uzavřené či jinak omezené prostory: sály kin, divadel, výstavy, restaruace, čekárny, skladiště, výtahy, tunely, eskalátory
  • situace, které mají s výše uvedenými spojitost: čekání v davu či ve frontě lidí použití veřejného dopravního prostředku
  • zůstat sám doma
  • nacházet se daleko od případně potřebné pomoci:v lese, dále od města, na neznámých, odlehlých místech, mimo signál

Agorafobik má strach vycházet sám z domu, procházet davem nebo čekat v hloučku lidí, cestovat hromadnou dopravou, případně i autem, těmto situacím se snaží vyhnout, protože u něj vyvolávají pocity úzkosti a záchvaty paniky. Pokud už se takovým situacím musí vystavit, vyžaduje doprovod. Dalším důležitým rysem je strach z opuštění domova nebo osoby, u které se agorafobik cítí bezpečně (partner, manžel, přítel. rodiče…) a také fakt, že tyto pocity nejsou způsobeny jinoou poruchou.

Agorafobie má stejně jako ostatní psychické poruchy několik forem, při té nejtěžší není schopen člověk ani opustit ložnici. Různé stupně paniky při rizikových situacích se tedy projevují u každého jinak. Někdo se jen snaží z dané situace rychle uniknout, jiný zpanikaří a neví co má dělat. Často výše uvedené situace ještě doplňuje strach z toho, že by jej viděli jiní lidé přávě ve chvíli, kdy ho tyto potíže (třeba záchvat paniky) postihnou. Dalším doprovodnými znaky jsou obavy, že se pacientovi něco stane právě mezi velkým množstvím lidí – zkolabuje, „zblázní se“, zemře na infart, čímž na sebe upoutá nežádanou pozornost, dále pak, že mu nikdo neposkytne první pomoc.

Agorafobie se léčí KBT. (Článek o kognitivně behaviorní terapii čtěte zde), psychofarmaky nebo kombinací obojího. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Vánoce se blíží a lidé si berou půjčky na dárky

Peníze

Každoroční vánoční shon trvá již měsíc, přesněji od té chvíle, kdy se v nákupních centrech poprvé objevila vánoční kýčovitá výzdoba a ve výlohách cedule o úžasných vánočních slevách. Lidé si chtějí rok od roku nadělit více dárků a tak už pár let můžeme sledovat v tomto období nárůst zájmu o půjčky. Je to podivné až nepochopitelné, ale někteří lidé si opravdu každoročně půjčují desetitisíce na dárky.

Řada lidí si jako cíl stanoví nadělení co nejvetšího množství dárků pod stromeček, přestože ví, že na ně nebudou mít peníze. Jako řešení se jim nabízí půjčka, po které často sáhnou. Bankovní i nebankovní instituce si tohoto trendu všimly a ke konci roku se předhánějí v nabídkách „výhodnějších“ podmínek. Řada lidí bez finanční gramotnosti podlehne reklamám a vsadí na na první pohled dobře vypadající nabídku, kterou uvidí. Část z těchto lidí se rychle dostane do začarovaného kruhu úvěrů a půjček, ze kterého se jen těžko hrabe ven. Do problémů se člověk dostane snadno, stačí během splácení přijít o zaměstnání nebo mít nějaké nečekané výdaje.

Pokud člověk nedostane půjčku v bance, která ověřuje, zda je schopen splácet, obrátí se na ještě neserióznější organizace (často po zaplacení nesmyslných poplatků ale nedostanou peníze ani tam). Novinové plátky a servery se před Vánoci mají slušné prachy z reklam i tématických článků, kde probírají jednotlivé výhody (!!!) půjček u vybraných bank. Že se jedná o klamavou reklamu asi není potřeba zdůrazňovat, to je u peněžních produktů normální. O to absurdněji vedle takových článků působí ty o předlužených domácnostech, které v tomto období vychází také.

Na vánoční dárky si si lidé dle průzkumů nejčastěji půjčují 20-30 tisíc korun. Nárůst zájmu o půjčky a spotřebitelské úvěry před vánoci naroste průměrně o pětinu. Člověk s mozkem nechápe a nevidí problém v šetření přes rok. Jenže ono je pohodlnější si půjčit a pak splácet 2x tolik. Tady se skvěle odráží to, že lidi neumí šetřit a snadno naletí lákavým reklamám, které nabízí úžasnou finanční pomoc. Navíc nevidí do budoucnosti a možná rizika si jednoduše neuvědomují.

Otázkou zůstává, proč si lidé vůbec půjčují na něco tak zbytečného, nepotřebného a zanedbatelného, jako jsou vánoční dárky. Jednoduše by se dalo říci, že jedni jsou zoufalci nemající vlastní peníze, mající však nutkavou potřebu utrácet cizí peníze za kraviny (které nepotřebují) pro sebe, aby udělali dojem na své okolí (které nezajímají), nebo drahé věci pro jiné, aby si je „koupili“. Druzí pak rozmazlují své ratolesti takovým způsobem, že by jim haranti za málo dárků za málo peněz rozflákali obývák. Hodně rodičů se totiž mylně domnívá, že je děti za víc dárků budou mít radši.

Když už něco někomu dávám tak za cenu, kterou si mohu dovolit. Pokud na něj nemám, kupovat ho prostě nebudu a koupím něco jiného. Půjčovat si na dárky je vážně totální kravina. Opravdu vám nepříjde lepší, „splácet“ rok dopředu pokladničce a potom za to ušetřené teprve nakoupit dárky? |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Vtipné, šílené i zarážející události z novin (5)

Dáme si další várku. Předchozí :: první | druhá| třetí | čtvrtá.

Velšský dům vypadá jako podobizna Adolfa Hitlera

Jedna blbka vyfotila dům, který podle ní „připomíná“ Führera a rázem z toho bylo šílenství.  Že má bujnou fantasii asi netřeba zdůrazňovat, jestli ona se neinspirovala u známého „odborníka“ na extrémismus Miroslava Mareše…

Satan na internetu zvýšil poptávku po vymítačích ďábla

Katolická církev se domnívá, že se kvůli internetu šíří uctívání Satana. Prý se kvůli tomu zvyšuje i poptávka po exorcistech. „Musíme se mít na pozoru, protože okultní a satanské praktiky se hodně šíří, částečně za pomoci internetu a nových technologií, které přístup k těmto rituálům usnadňují,“ upozornil kněz Gabriele Nanni.

Polonahý muž běhal po poli a křičel, že žijeme v Matrixu

„Žijeme v Matrixu, odejděte nebo vás nechám zmizet,“ křičel mladík pobíhající u Hradce Králové poté, co svým autem narazil do plotu jednoho domu. Když se na něj přišla zblízka podívat policejní hlídka mimojiné tvrdil, že auto jezdí na vodu, proto musí všechny nepotřebné díly odstranit. Na kapotu si nasypal hlínu a začal ji šňupat.

Cyklista nepřežil srážku s tramvají, zřejmě odpočíval v kolejišti

To nepotřebuje komentář…

Socha Masaryka dostane cedulku. Rusové si ho pletli s Leninem

Socha T. G. Masaryka v centru Karlových Varů mate ruské návštěvníky. Ti v domnění, že se jedná o Lenina, soše na znamení úcty líbají nohy. Vedení města to vadí a rozhodlo, že k soše umístí dostatečně názornou cedulku se jménem prezidenta.

„Naši prohráli, zabiju tě,“ hrozil muž s hokejkou v ruce manželce

Semifinálovou prohru českých hokejistů na mistrovství světa špatně nesl pětačtyřicetiletý muž z Otrokovic. Své ženě s hokejkou v ruce hrozil, že ji zabije, a holí mlátil do země a do věcí. Pak manželku i s dětmi zamkl v domě. Když se něco bere smrtelně vážně…

Malá, ale šikovná. Jedenáctiletá holčička útočí na zlato ve vzpírání

Váží 35 kilo, měří 140 cenťáků a nad hlavu zvedne závaží o hmotnosti 28,5 kilogramu. Týdně tráví v tělocvičně 12 hodin a dodržuje přísnou dietu, která sestává z těstovin, zeleniny a ovoce. Pro jedenáctileté dítě ve vývinu jistě neexistuje nic lepšího…

>> celý článek |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Kartám Opencard končí platnost

Opencard

Prvním vydaným kartán Opencard končí platnost. Pokud si jejich majitelé včas kartu nenechají vyměnit, čekají je problémy s revizory i přesto, že budou mít nahraný platný kupón. Přitom je možné, že řada z nich ani netuší, že Opencard má omezenou „životnost.“ Jaká sankce hrozí za propadlé karty a jak bude probíhat jejich kontrola, zatím není jasné.

Prvním vydaným kartán Opencard končí platnost. Pokud si jejich majitelé včas kartu nenechají vyměnit, čekají je problémy s revizory i přesto, že budou mít nahraný platný kupón. Přitom je možné, že řada z nich ani netuší, že Opencard má omezenou „životnost.“ Jaká sankce hrozí za propadlé karty a jak bude probíhat jejich kontrola, zatím není jasné.

iDNES.cz pouze informoval o tom, že se nemá jednat o plnou výši pokuty, ale o „symbolických“ 50 Kč jako v případě, když si cestující zapomene kartu doma. Podle dostupných informací toto týká jen těch, kteří mají půroční nebo roční kupón, o čtvrtletních a měsíčních nepíší nic. Stejně tak se při převodu zaplaceného kuponu na novou kartu zmiňují pouze o ročním. Validátory informují o tom, že kupony přesahující platnost karty platí jen do její expirace, jak to nakonec s kupóny na kratší období než 1 rok bude, však není známo.

Výměna Opencard je dle mluvčího projektu nutná z technických a bezpečnostních důvodů. U čipových karet např. bankobních je nutnost výměny opravdu běžná, jak uvádí. Většina bank (ne-li všechny) však karty k účtům zasílá automaticky poštou před jejich vypršením. Novou OpenKRAD totiž člověk dostane až po dvou návštěvách zákaznického cetra (první = žádost, druhá = vyzvednutí). Jinými slovy majitele Opencard čeká pár hodin čekání ve frontách.

Pokud jste vyplnili v registračním formuláři mail nebo mobil, dostanete prý v dostatečném předstihu zprávu o tom, že platnost karty končí. O výměnu bude možno žádat až 2 měsíce předem s tím, že by samotné vyhotovení nového dokladu mělo trvat do 2 týdnů. Expresní vyřízení v zákaznickém centru (Jungmannova ul.) vyjde na 250 Kč.

Pokaždé, kdy je zveřejněna nějaká novinky z tunelu Opencard, musí člověk nutně zuřit. Platnost Opencard jsou 4 roky, což je samo o sobě podezřelé. Proč ji prostě nevyměnit, až sama přestane fungovat, hm? Za peníze, co stála, by ji měli posílat každému automaticky, když nejsou schopni zajistit její zabezpečení a provedení takové, aby vydržela delší dobu. Karta stále nenabízí nic převratného, jen se slibují další inovace a vymoženosti. Každou chvíli člověk čte, kolik dalších milionů tento projekt sežral (třeba nedávno nové licence) a nevidí žádný rozumný důvod, proč se původních lítaček muselo zbavovat. V papírových „zastaralých“ legitkách se ale prostě nedalo nakrást tolik peněz…

:: PŘEČTETE SI TAKÉ ::

:: S Opencard jezdí děti do 15 let zdarma (nejméně však za 120Kč)
:: OpenCard – Nejlevnější karta v ČR pouze za 888 mil. Kč |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Hýčkáme se notoriky a feťáky

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil se nechal slyšet, že by bylo vhodné změnit a zlepšit péči o lidi, kteří se předávkují alkoholem. Navrhuje hrazení pobytů na záchytkach z veřejného zdravotního pojištění s tím, že budou fungovat jako zdravotnická zařízení. Pro notoriky závislé na alkoholu chce zase zařídit podobný servis jako pro feťáky.  Vadí mu, že si feťáky hýčkáme a pro ožraly máme jen záchytky, které je stojí peníze.

Doslova řekl, že z jeho pohledu jsou prostředky vynaložené do sítě lužeb pro drogově závislé efektivnější investicí než současné investice do fungování protialkoholních stanic.

Ceny za záchytku se liší, zatímco někde si za noc účtují pár stovek, jinde pár tisíc, na pár místech se ceny šplhají k deseti tisícům.  Přenocování si ožralové platí sami, zatímco provoz těchto zařízení se hradí z našich daní – zřizují je kraje.  Vobořil dodává, že se tam dostanou nejen výtržníci, ale i lidé, kteří jsou kvůli otravě alkoholem ohroženi na životě, a proto žádá reformu. Oni za to přece nemohou, že se prochlastali do bezvědomí.

Vysvětlete mi někdo, proč se v tomhle státě upřednostňují lidé, kteří si dobrovolně ničí zdraví před těmi, kteří za svůj zdravotní stav nemohou? Zatímco se zvedají poplatky ve zdravotnictví, protože je málo peněz na poskytování lékařské péče, stát má dostatek finančních prostředků, aby se staral o alkoholiky a feťáky. Pochybuji, že byť jen jediná existence, které se shromažďují se sobě rovnými na louce u hlavního nádraží, odvádí daně… Místo toho, aby se začalo bojovat s lidmi, kteří zneužívají štědrý sociální systém a podporu v nezaměstnanosti prochlastají, profetují nebo prohrají v automatech, navrhne nějaký politický ňouma navíc nocleh zdarma.

 S některými lidmi je člověk solidární – pro příklad s důchodci (taky budem jednou staří), s matkami na mateřské i těžce nemocnými, kterým sem tam přispějeme ve veřejné sbírce na zdravotní pomůcky, operace či léky, které jim pojišťovna nezaplatí. Proč bych ale měla být solidární s někým, kdo nemaká, somruje, fetuje nebo chlastá? Notorici a feťáci si za svůj stav mohou sami, proč bychom jim měli poskytovat výhody, stavět centra, vyměňovat stříkačky, platit léčbu, která v konečném důsledku ve většině případů k ničemu není a v tuto chvíli i hradit pobyt na záchytce někomu, kdo přebral? Jestli má na chlast, bude mít zákonitě i na záchytku.

Diabetici, migrenici, ciliakici, lidé po úrazech a další a další si hradí většinu léků a pomůcet sami (případně s ne úplně zanedbatelným doplatkem), přitom odvádějí daně a pracují, aby si léky vůbec mohli dovolit.

Když vedle toho člověk čte zprávy o tom, jak bychom měli přispívat na lidi, jimž není cizí drobná kriminalita, je člověku z tohodle pseudohumanistického státu na blití.  Jediné, co by si podobná individua zasloužila, je jedna „zlatá.“

:: PŘEČTĚTE SI TAKÉ ::

:: Výměna použité stříkačky za novou [anketa] |…| Celý článek >>

 
CESTOVÁNÍ

Toulovcovy maštale s nočním dobrodružstvím (cca 8km)

Při naší poslední návštěvě Vysočiny na konci října jsme zažili o něco dobrodružnější výlet, než jsme původně plánovali. Z Boru u Skutče jsme se v pokročilém odpoledni vydali po zelené na Toulovcovy maštale. Cestu dlouhou 2 kilometry bychom měli zfouknutou za ani ne půl hodiny, kdybychom neobjevili houby a nezdrželi se jejich sbíráním a focením. Krásnou krajinu okolo s pískovcovitými útvary jsme si užívali a neměli kam spěchat.

Do Maštalí jsme dorazili ve chvíli, kdy slunce zapadlo za kopec (a chvíli na to i za obzor, to jsme však neviděli) a věděli jsme, že nám zbývá sotva půl hodina světla. Tudíž bylo zcela jasné, že se k autu po červené (4 km) dokodrcáme po tmě. To jsme však ještě netušili, jak si z nás trasa vystřelí.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Když rodiče přežijí své dítě

Jistě všichni zaregistrovali zprávu o tom, jak v Hradci Králové srazil řidič dvě malé děti, které později zemřely. V souvislosti s touto událostí se lidé začali více zajímat o to, jak se musí cítit rodiče, kteří takto tragickým způsobem přijdou o svého potomka. Na tom, že se jedná o jednu z nejkrutějších životních zkoušek, které mohou rodiče potkat, se shodneme asi všichni. Objevili se však i zabedněncí, kteří v tom s trochou nadsázky neviděli nic strašného.

V zásadě je absolutně jedno, jaká příčina stojí za smrtí dítěte. Jemné rozdíly však najdeme mezi tím, zda zemřelo náhle (nehoda, vražda…) nebo např. po dlouhé nemoci. Ačkoli rodiče trpí v obou případech stejně, v tom druhém se s tím mohou smířit snáze. Pokud totiž dítě bojovalo nějakou dobu o život či trpělo bolestmi, mohou se rodiče upnout na to, že už je mu vlastně dobře. Nezřídka se stává, že si v posledních dnech sami přejí, aby to už skončilo.

Rodiče, jejichž dítě zemřelo náhle, v prvních chvílích zažívají obrovský šok. Situaci si tak nemusí ani plně uvědomovat a v prvních dnech jednají automaticky – jako stroj. Zásadní zlom přichází s pohřbem. Neexistuje univerzální rada a postup na lidské chování a pocity. Někteří lidé (obzváště matky) se upínají k tomu, že pro své dítě připravují poslední rozloučení takové, aby se líbilo hlavně jemu, a že je to to poslední, co pro něj mohou udělat, jiní se nedokáží zapojit do přípravy pohřbu a nezúčastní se ani samotného obřadu. Každý se se svým zármutkem musí poprat po svém. Těžko můžeme někomu vyčítat to, že se sesype a skončí na psychiatrii/na antidepresivech, nebo se naopak snaží sebrat a jít dál, když chce udržet svou rodinu pohromadě. Pokud rodiče mají ještě další potomky, je pro ně snažší najít vůli se s tím poprat, než když přijdou o jediné dítě (nebo o všechny).

>> celý článek |…| Celý článek >>

 
TVOŘENÍ

Nekonečný sen

Devon se neklidně zavrtěl na svém lůžku, což nebylo nic proti tomu, jak sebou ve spánku házel před chvílí. Celou noc se převaloval ze strany na stranu, jednou málem spadl na podlahu. Zdál se mu velice podivný sen, ale jeho děsivost ho neprobudila, jako se mu stávalo běžně.

Neprocitl ani teď, kdy se noční snění blížilo ke konci a co nevidět ho měli probudit kohouti na dvorku. Devon spal opravdu tvrdě, až příliš tvrdě.

***

Devon běžel, co mu nohy stačily, aby unikl stvůře z nejhorších nočních můr. Šedočernohnědý přízrak se za ním hnal po poli, zatímco on se zakopávaje o krtince a výmoly snažil doběhnout do domku u lesa, který pro něj představoval záchytný bod. Jistotu před tím běsem. Věděl, že nesmí upadnout, protože to by znamenalo jistý konec. Démon však oproti němu měl značnou výhodu. Nad nerovným terénem se vznášel a vzdálenost mezi nimi se zkracovala rychleji než mezi chlapcem a obydlím. Devon se oklepal, když mu přejel po zádech mráz. Narůstající strach a hrůza z poletující hmoty ho vyburcovaly ještě ke zběsilejšímu tempu, které se mu nakonec stalo osudné. Najednou se zakopl o jeden ze záhonů a padal.

Neskončil však v mokré hlíně, jak očekával. Propadával se černou tmou. Brzy zjistil, že svůj pád může zpomalit i úplně zastavit. Vznášel se, oklopen nicotou, v níž se začaly objevovat světélka. Bílé, modré, červené, zelené. Jakoby mi chtěly naznačit cestu, napadlo ho hned, když se seskupily v dlouhý pás, který ze všeho nejvíc připomínal Mléčnou dráhu. Tajemno, které ho obklopilo, Devona natolik uchvátilo, že se vydal světelný pěšinu prozkoumat důkladněji.

V hlavě mu začaly znít i zvuky. Cvrlikot ptáků, šumění lesa i šplouchání vody. Podíval se pozorněji na světla a vydechl údivem, když se z nich začala tvořit krajina. Jednotlivé barvy se spojovaly v obrazy míst, která znal. Louka u jejich vesnice, která se za cestou vedoucí z ní měnila v pole. A právě tam, na cestě mezi svěží trávou a úrodnou půdou, přistál. Rozhlédl se okolo. Jeho domov se nacházel na dohled, bydleli s rodiči na okraji osady u lesa. Nenapadlo ho nic jiného, než se tam vydat, ostatně ho zaujala představa vidět sebe sama, když spí. Zvesela si povyskočil a jeleními skoky se blížil domů.

Postava kouzelníka s buřinkou se před ní zjevila zničehonic. Při pohledu na něj se musel pobaveně ušklíbnout, protože mával okolo sebe tlustou černou hůlkou a snažil se zahnat králíky, které jisto jistě vytáhl z klobouku. Devon vědět, že sní, proto se odvážil zachechtat nahlas. To však neměl dělat, postava se tím jako kouzlem začala měnit. Z rozpažených rukou se staly neurčité tvary, stejně tak z nohou, vlajícího fraku a klobouku. Kouzelník se rozhodl vytrestat chlapcovu opovážlivost po svém a rozlétl se v podobě šedočernohnědého přízraku k němu.

Devon vyrazil po poli vstříc svému domovu, aby unikl stvůře z jeho nejhorších nočních můr. Neprobudil se ani tentokrát. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Ucpat magistrálu středovým pásem s cyklopruhem ?!

Radnice Prahy 4 má v plánu zklidnit magistrálu a chce o tom začít jednat už příští rok. Ulice 5. května je spojnicí mezi centrem města, okrajovými částmi na jihovýchodě a dálnicí D1. Projedou po ní desetitisíce aut denně, pro některé představuje jedinou přijatelnou cestu do práce a každý ji zná z dopravního zpravodajství – je jednou z nejvytíženějších (čti nejucpanějších) tras v Praze. Není divu, že si lidé žijící v jejím okolí stěžují, hluku a smogu přináší dostatek.

Městské části, jimiž magistrála prochází, se už roky snaží vymyslet řešení a už roky nejsou schopni se na ničem domluvit. Magistrát o její úpravě uvažuje až po dostavění okruhu (tzn. nejdříve za 7 let). První sezení je naplánováno za týden – 23.11., sejít se mají architekti, dopravní experti, politici z radnic i magistrátu. Chtějí sjednotut své názory a požadavky na úpravu osmikilometrů dvouproudovky ve městě a předložit je vedení města.

Začalo se mluvit o pohodlném životě ve městě, který mají znázorňovat vizualizace možné úpravy ulice 5. května. Stejně jako v jiných oblastnech se nemohu ubránit dojmu, že jejich projektant po ní v životě nejel. Průjezdná magistrála se zúženými pruhy a travnatým pásem a cyklopruhy uprostřed? Utopie a naprostá hovadina. Praha 4 má ale svojí vizi o třech varintách. V prvním má magistrála zúžené pruhy v obou směrech s travnatým pásem se stromy uprostřed. Druhá varianta počítá opět s úženými pruhy v obou směrech, s pátým pruhem uprostřed, který budou lemovat pásy se stromy a cyklopruhy po obou stranách. Průjezdnost prostředního jízdního pruhu se má měnit dle dopravy. Poslední varianta představuje taktéž dva zúžené pruhy s pěší zónou uprostřed (zahrnuje živé ploty, stromy i lavičky). Jeden nápad „lepší“ než druhý, což… Travnatý (úzký, pouze oddělující) pás uprostřed není tak strašný nápad, nicméně na této ulici na něj prostě není místo. Krom toho by magistrále a dopravě v Praze spíš pomohlo pruhy rozšířit na tři v obou směrech. K čemu bude tahle změna? Aut tamtudy bude jezdit pořád stejně, buzerující měřená padesátka je tam už teď, hluk i smog zůstane. Mimo ně přibydou buď cyklisté, kteří nemají na pražských hlavních tazích co dělat, nebo děcka hrající si uprostřed magistrály. Uvažuje se i o protkání magistrály přechody pro chodce, což sice vzhledem k vynucené padestáce nebude o nic nebezpečnější než jinde v Praze, ale způsobí to jen další problém v průjedznosti a jistě nebude dlouho trvat, než si nějaký debil prosadí retardéry u každého z nich. S okrasnými živými ploty a stromy totiž souvisí další riziko – chodci vstoupí do vozovky a přes zeleň nebudou mít dostatečný rozhled, stejně tak je řidiči snadno přehlédnout (zde se nám uzavírá pomyslný kruh – toto vyřeší právě retardéry, případně zóny měřené třicítky). Idiocie.

Nuselský most

Pokud se přemístím blíž k centru, kde má magistrálu na starosti Praha 2, nemohu opomenout další nesmysl, který omezí průjezdnost – před Nuselák směrem do centra se má zřídit semafor. Výsledkem budou jen větší zácpy o kus dál… Mnozí jsou toho názoru, že se situace sama uklidní, až se dostaví okruh. Dle posledních průzkumů však po magistrále jezdí jen Pražáci, z čehož se dá usuzovat, že se žádné výrazné přesunutí aut na okruh čekat nedá. Dá se však počítat s tím, že na přestavbu stejně nebudou peníze. Krom okruhu se má dostavět Blanka, plánovány jsou i další tunely a úpravy tras.

A řešení? V naší zemi, kde každý metr silnice a oprava stojí astronomické částky, asi bude znít prostý návrh děsivě, ale nejvíce by pomohlo celou ulici 5. května (a nejen tu) schovat do tunelu pod zem nebo do tubusu nad zem. Potom by park či pěší zóna v místech, kde teď jezdí desetitisíce lidí za prací, nebyl problém. |…| Celý článek >>

 
MYTOLOGIE

Samhain

Svíčka - avatarSamhain, Samhainn, Samhuinn i Samonios…

Tento keltský svátek, který představuje hranici mezi létem a zimou i začátek nového roku, se slaví v noci z 31. října na 1. listopadu. Jedná se o takzvaný čtvrtící den – představuje polovinu času mezi rovnodenností a zimním slunovratem. Dalším takovým dnem je Imbolc (Hromnice).

Starý keltský kalendář tak nazýval i první tři týdny měsíce listopadu (ve skotské galštině t-Samhain). Keltové věří, že o tomto svátku mizí hranice mezi světem živých a mrtvých. Mrtví se mohou dostat na zemi a živí se mohou podívat do podsvětí.

Keltských svátek byl značně ovlivněn Římany na začátku 1. století n.l., kteří toto období považují za konec úrody. Samhain tak symbolizovalo i obilí a ovoce. Další vývoj tohoto svátku ovlivnila katolické církve. Papež Bonifác IV. se jako mnoho dalších snažil vymýtit pohanské zvyky a vymyslel si svátek Všech Svatých (All Hallows´ Day), ze kterého se vyvinul Halloween. Ač měl nový svátek původní Samhain nahradit, lidé slavili několik století svátky oba, až se v průběhu 16. století prolnuly v jeden.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Dítě, které nesloží na základce testy, čeká jen učňák

Učitelka

Dítě, které nesloží plošné testy v 5. a 9. třídě, si nebude moci podat přihlášku na obor s maturitou, nýbrž jen na učební. Takový je plán ministra školství Josefa Dobeše, kterému se zamlouvá nápad sdružení, v jehož čele stojí Václava Klause ml. (ministrův poradce a ředitel jednoho pražského gymnázia).

„Malé maturity“ mají školákům předem určit, zda se z nich stanou studenti či učni, poprvé v květnu 2014. Zkouška projektu proběhne na vybraných školách již za měsíc, generálka příští rok.

Václav Klaus junior doslova uvedl: „Žáci, kteří standard nezvládnou, nesmí být přijati na žádné víceleté gymnázium (5. třída) nebo střední školu s maturitou (9. třída).“ Testy se budou skládat z matematiky, českého i cizího jazyka. Zatím není stanovena míra úspěšnosti. Ministr pouze uvádí, že žáci, kteří nezvládnou standard, nemají co dělat na víceletém gymnáziu. Klaus s Dobešem dále uvedli, že na maturitních oborech studuje mnoho dětí bez studijních předpokladů. Učiliště přitom zejí prázdnotou. To chtějí napravit snížením počtu střední škol i víceletých gymnázií, čemuž se nyní brání kraje.

Že se jedná o stresující záležitost (stejně jako před několika lety možnost podat si pouze jednu přihlášku) potvrzují nejen učitelé ale i odborníci z řad psychologů. Podle nich se budou děti předem kastovat. Během základní školy žáky čekají dvě zkoušky připomínající maturitu, které jim mohou uzavřít přístup ke studiu.

Jedná se další nesmysl, který má „zlepšit“ české školství. Místo toho, aby se udělala pořádná reforma, zajistili se kvalifikovaní učitelé a pořádné učebnice (dnes jsou v kurzu ty s multikulturní a eko tématikou, samozřejmě genderově korektní), vymýšlí se nic neřešící záplaty. Všeobecně nadaných dětí je menšina. Další, kteří jsou výjimečně nadaní v jedné oblasti, jsou zase v jiné průměrní i podprůměrní. Dle momentální informací vyplývá, že by se nadaný češtinář/jazykář, který (ne výjimečně) plave v matice/fyzice, test udělá s neuspokojivým výsledkem a může jít leda na učňák. Nezřídka se stává, že člověk, který na ZŠ prospívá se horšími známkami, má na SŠ (příp. až dokonce VŠ) výborné výsledky a naopak ten, kdo je na základce jedničkář, má problém i na jednodudých maturitních oborech.

Od separování studijní a nestudijní typů žáků by měly fungovat příjmačky. Tím, že řada škol bere bez nich a jiné mají testy směšné, se u někoho lehce vyroji nesmyslný nápad v podobě tohoto testu. Těžko říct, jak tohle bude vypadat, až se to dotáhne do konce. Naštěstí se zatím jedná jen o návrh. |…| Celý článek >>

 
HISTORIE, MYTOLOGIE

Původ slova Viking

Existuje množství teorií, které rozebírají původ slova viking. Zatím však žádná z nich není tak říkajíc na 100% a toto označení severských národů zůstává etymologickou záhadou.

Označení Vikingové používali především sami Vikingové, ostatní národy je nazývali jinými jmény, jak se dozvídáme od kronikářů.

Bitva RogarNěmci jim říkali Varjagové, Ascomanné (= jasanoví muži – podle lodí z jasanového dřeva) nebo prostě Seveřané, u Franků se objevují jako Normanni (= Norové), Angličané je nazývají Dani (= Dánové), v Irsku zase Gall (= cizinec) či Lochlannach (= člověk ze severu) s tím, že bílý Lochlannach byl Nor a černý Lochlannach byl Dán (rozlišovali je zřejmě dle barvy štítů nebo drátěných košil). S dalšími názvy se pak můžeme setkat v Byzanci a Arábii – Rus (= Ruotsi – veslaři) a také v Řecku – Vaeringjar či Španělsku – Madjus (pohanští kouzelníci).

Z toho, že se Vikingové sami Vikingy nazývali, můžeme usuzovat, že se jedná o sloveo severského původu. Pokud to tak je, mohlo vzniknout z následujících slov:

víg (boj, bitva) – Vikingové jsou považováni za dobré válečníky
vík (zátoka, záliv, fjord) – s touto teorií přišel Elias Wessén, Vikingové při svých pirátských počínáních číhali ve fjordech na kupecké lodě
Vík (kraj na obou březích Oslofjordu) – jako Vikingové mohli být označováni lidé z této oblasti

Poslední možnost má ale malý háček. V jedné z franských kronik jsou lidé z Víku nazýváni Vikverjar či Vestfaldingi, proto se nejeví jako úplně pravděpodobná.

Pokud slovo Viking severského původu není, máme pole působnosti značně rozsáhlejší. Viking tak mohl vzniknout i z následujících slov:

|…| Celý článek >>

 
JAZYKOVÝ KOUTEK

Ten nebo ta Olomouc, Třebíč, Florenc, sršeň … ?

PravopisV České republice existuje vícero míst a celkově v českém jazyce více slov, u kterých se spisovný rod liší od toho často používaného. Mezi nejfrekventovanější/nejspornější patří Aš, Olomouc, Třebíč, sršeň, Florenc, Kroměříž…

Ten Olomouc nebo ta Olomouc?

Pravidla českého pravopisu uznávají jen ženský rod – tedy ta Olomouc. Zatímco jedni používají striktně tento tvar, existuje řada odpůrců používajících mužský rod. Ten Olomouc se vyskytuje zejména v hovoré češtině a hlavně na Moravě. Nicméně i mezi Olomoučany a obyvateli Hané se najdou příznivci obou rodů.
Pro zajímavost dodám, že Olomouc se v nářečí nazývá též /ten/ Holomóc a nově se můžeme setkat i s výrazem /ten/ Olmík.

Ten Budapešť nebo ta Budapešť ?

Ačkoliv jsem si říkala, že že u Budapešti je ženský rod zřejmý, při spisování tohoto článku jsem narazila i na dotaz, zda je Budapešť ten či ta.

Budapešť je tedy skutečně ta. Logicky to můžeme odvodit od názvu města, který vznikl ze jmen sloučených obcí v jednu (ten Budín + ten Starý Budín + ta Pešť), nicméně někdo by jistě mohl namítat, že Pešť může být i ten :)

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Vězni žalují stát za špatné podmínky v celách

Vězení - avatar To už je vážně neskutečné! Vlastně v tohle Absurdistánu skutečné až moc…

České věznice jsou přepcané, řeší nedostatek peněz i zaměstnanců. Současný stav čítá 23000 tisíc vězňů (odhad do konce roku je o tisícovku větší). Kapacita věznic podle 3 roky starých materiálů počítá s absolutním stropem 22750 lidí ve věznicích. Nutno k tomu připočíst zhruba 5500 lidí, kteří se trestu vyhýbají.

Český zákon počítá s 4m2 místa na osobu ve vězení, při přeplnění věznic může dojít k výjimce a tato hranice se může snížit. V současné době se jedná o 3,5m2 na osobu. Vyhlídky na zlepšení nejsou – počet vězňů stoupá. A vězni začali podávat stížnosti na životní podmínky za mřížemi…

Na stížnosti však úřady nereagují a tak první vězni začali podávat žaloby, v nichž žádají o statisíce odškodného za to, že sedí v nevyhovujících podmínkách. Jeden z propuštěných vězňů uvedl, že na jednom pokoji žilo 15-16 lidí, sám po ministerstvu spravedlnosti žádá půl milionu korun za porušení ústavy a nedodržování základních právních norem.

Vedle stížností se ve věznicích dle všeho chystají i vzpoury (např. nedávno odhalený plánovaný hromadný útěk). Vzhledem k nedostatku dozorců k tomu vězni budou mít větší příležitost. Na více zaměstnanců však věznice nemají finance a krom toho se lidé do tohoto oboru nehrnou.

Na to se nedá říct nic jiného než WTF?! Zavést jihomaerický typ věznic i u nás, donutit vězně makat (třeba stavět a opravovat silnice a dálnice, což by bylo pro blaho celého národa). Nikdo je nenutil páchat trestnou činnost, aby skončili ve vězení, a měli by se sakra uvědomit, že nejsou na dovolené! Jejich pobyt za jejich chování platíme my. Už ale vidím EU, jak bude stát na straně chudášků vězňů – zcela mimo chápání normálního člověka jako vždy.

Na závěr přihodím citaci z diskuze pod článkem na idnesu :)

Legrační příhoda
Když jsem těsně po revoluci studoval, tak nám koleje dodali „nové“ postele Byli to klasické kovové postele s takovými těmi péry a na nich madrace. Některé postele byli dost „proležené“ . Neustálým dotazováním na stavovské unii studentů jsme zjistili následující: Jednalo se o postele vyřazení z věznic, kdy nějaká zahraniční humanitární organizace kritizovala fakt, že prý jsou tyto postele zdravotně závadné a tak byli nahrazeny lepšími a ty staré zdravotně závadné byly dány k užívání studentům na koleje – tyto poslele na těch kolejích byly 5 let!!! a beztak tak byly ještě mnoho dalších (už jsem tam nebydlel) .

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Heavy metal a negativní dopad na (depresivní) mládež?

Eddie - avatar Dneska se na stránkách Melbourneské univerzity objevila studie doktorky Katriny McFerran, která zkoumala negativní vliv heavy metalu na mládež a souvislost s výskytem deprese u posluchačů této hudby.

Doktorka ve své práci uvádí, že mladí lidé, kteří mají depresivní sklony, obvykle opakovaně poslouchají heavy metal a používají tuto hudbu v negativním slova smyslu. Těžko říct, co tím doslova měla na mysli. Její studie si kladla za cíl to zjistit. Průzkumu se zúčastnilo 1000 mladých lidí (věk 13-18 let), z toho s 50 z nich prováděla McFerran hloubkové rozhovory.

V rámci toho zjistila a vyvodila následující fakta uvedená ve studii:

  • díky „MP3 revoluci“ mají mladí lidé lepší přístup k hudbě, díky tomu někteří poslouchají hudbu i sedm/osm hodin denně
  • většina mladých lidí poslouchá hudbu pozitivním způsobem (např. ke zvednutí nálady nebo energii při cvičení), u mladých lidí, u nichž je větší riziko rozvinutí deprese, jsou zvýšené šance, že budou hudbu vnímat v negativním slovasmylu
  • příkladem má být poslech stejné heavy metalové skladby či heavy metalového alba stále dokola, kdy posluchač nechová potřebu poslouchat nic jiného, což může značit izolování se či únik z reality
  • chová-li se takto člověk po delší dobu, může to znamenat, že trpí úzkostí, depresemi, v krajním případě se u něj mohou vyskytnout sebevražedné tendence.

 

McFerran dále uvedla, že by rodiče měli sledovat hudební návyky svých dětí, sledovat varovné signály a v případě nutnosti přijmou včasná opatření. Zejména se to týká případů, kdy dítě řekne, že hudba odráží to, jak se cítí, stejně tak pokud se po poslechu hudby necítí šťastně. V takové chvíli by rodiče měli zjistit, co poslouchaná hudba přesně říká. Pokud mají rodiče obavy nebo nějaké podezření, mají se dítěte ptát, jak se při poslechu hudby cítí.

Doktorka si jako cíl stanovila vyvinout intevenční program do škol, který včas rozpozná poruchy chování u žáků. V rámci toho chce zapojit mladé lidi (zejména ty trpící depresemi), aby byl lépe pochopen vliv heavy metalu.

Celou studii v originálním znění si můžete přečíst zde.

Ráda bych k tomu dodala následující:

>> celý článek |…| Celý článek >>