Ze života Ver.

Jak se cestovalo v roce 2014

turistikaTento rok jsme si stanovili jeden velký cíl – dojet na Arkonu (Německo) a do Wolinu (Polsko). Ten jsme i přes nemilé nepříjemnosti splnili. Ostatní jsme plánovali nejvýš týden dopředu. Podobně to máme v plánu i v roce 2015.

V tomto článku nechci popisovat znovu to, co jsme v průběhu roku zveřejňovala ve fotoreportech. Kratší shrnutí však neuškodí a vytáhnu jen to nejzajímavější :)

Na výletech jsme letos nachodili kolem 400 km. To není moc, hodláme se polepšit. Pravda, počítám do toho jen ty společné, má dražší polovička si dala ještě cestu Praha – Říp (54 km) a noční pochod Praha – Srbsko (38 km). Společný dálkový pochod jsme šli jen jeden, a to 38 km přes Brdské Hřebeny. Ty si hodláme po roce zopakovat, nejspíše na trase Příbram – Praha (Zbraslav) a protáhnout to tak na něco přes 50 km :) Potom už si dám pochod na Říp i já sama.

 

Péřovka a čepice při 12°C?!

avatar-podzimNedivím se, že jsou lidé pořád nachcípaní, když vědomě snižují svou imunitu naprosto zbytečnými vrstvami oblečení a co hůř, nutí do toho i své děti. Dnes ráno mi teploměr ukázal 12,5°C, reálně tedy nemohlo být méně než 10-11 stupňů nad nulou. Čekala jsem lidi v jarních/podzimních bundách a ty otužilejší v mikinách, ale z toho, co jsem viděla, mi bylo vedro i v tričku. Paní na zastávce v kožichu, cca desetiletí školáci v zimních bundách s čepicemi na hlavě, cestující v přetopené tramvaji (odhadem 25°C) v kabátech…
Chápu, že jsem divná, když sahám po mikině až poté, co teplota venku klesne pod 8 stupňů, ale tohle opravdu nechápu. Copak nikomu nedochází, že je v zimě neustále nachlazený právě kvůli těm 3 zbytečným vrstvám, co má na sobě? Přitom stačí tak málo – ráno mrknout na teploměr, zatnout zuby a prostě si vzít o vrstvu míň. Vážně to zdraví jedině prospěje.

 

Listopadový přehled

avatar-podzimObčas mi trochu chybí něco jako místní bývalá Aktuální vsuvka, nějaký ten osobní výžblept, který k osobnímu blogu tak nějak patří. Rozhodla jsem se proto tuto dávno mrtvou rubriku oživit. Příliš mnoho toho ze soukromí pouštět do světa ale ani tak nebudu.

Aktuálně

Listopad byl hektický. Pořád dělám věci na poslední chvíli, ale tentokrát to stačilo k úspěchu.

Četba

Tentokrát je 3 knížky, jedna celá série.

  • A. Piers – Dvojí nekonečno Hvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdb
    1. díl série Adept
    292 stran
    Zaujalo, propojení fantasy a sci-fi v jednom příběhu není časté. Nicméně fantasy svět Pierse se mi zdá až příliš infantilní
  • A. Piers – Modrý adept Hvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdb
    2. díl série Adept
    296 stran
 

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka > Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)Našlapáno: 16,5 km
Stoupání: cca 820 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

inverze
západ slunce z nejvyšší hory ČR
cesta dolů s minimem světla…
…co víc si přát :)

Konečně jsem se vypravila napravit jednu ostudnou záležitost, aneb poprvé jsem si vyšlápla na Sněžku.

Vyrazili jsme v celkem dobrý čas a roční dobu, neboť jsme na celé trase v jinak extrémně navštěvovaných Krkonoších potkali jen málo lidí. Cestou do výchozího bodu už jsme se to chystali i vzdát, vzhledem k nemožnosti rozumně zaparkovat v Peci pod Sněžkou. Nakonec jsme dojeli do Malé Úpy a zcela neplánovaně vyrazili z Pomezních Bud.

Cestou nahoru jsme se nemohli vynadívat na stále zřetelnější inverzi, z ničeho nic jsme s šedivého údolí vyjeli do hor pod modrou oblohou, a jen jsme doufali, že to vydrží, než na tu Sněžku dojdeme. Vydrželo. Časový plán (jít z celé trasy jen cca hodinu ve tmě) jsme neměli šanci dodržet, takže jsme se už cestou do prvního kopce rozhodli, že na Sněžce zůstaneme i na západ slunce. Jak se nám šlo 8 km ve tmě neznámým terénem s miniaturní baterkou, se dočtěte na konci :)

červená turistická značkaPomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch.
→ 4 km | ↑ 280 m | ↓ 80 m

Z Pomezních Bud jsme vyrazili po červené směrem k Sovímu sedlu. Cesta stoupala plynule, poměrně rychle jsme zahřáli svaly a přizpůsobili tempo. Cesta po výstupu zase klesla k Sovímu sedlu, aby mohla stoupat k chatě Jelenka.

Brzy se začaly ukazovat první výhledy na mlhu válející se všude pod námi.

 

Vysoký vrch (rozhledna)

Vysoký Vrch - západ slunceNašlapáno: 3 km
Stoupání: cca 50 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne (tam a zpět)

Na Vysokém vrchu u Malých Kyšic stojí nevysoká (8m) dřevěná rozhledna z roku 2007, ke které nevede turistická trasa. I přesto je však poměrně známá a na západ slunce jsme se tam nedostavili jediní. Ba dokonce jsme nebyli jediní, kdo na vrchu přespával :)

Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 5 metrů a nabízí téměř kruhový výhled na Rakovnicko, Křivoklátsko, Hřebeny + Brdy a České středohoří.

Cestu jsme zvolili od nedaleké modré turistické značky po lesnické cestě. Na samotný vrchol Vysokého vrchu, který se tyčí cca 30 metrů nad okolním terénem, jsme se drápali velmi ostrým svahem po kamenech a mezi borůvkami. S krosnou je to výborný zážitek ;)

 

Slovanské názvy měsíců – listopad

Základ listopad

Listopad

Význam českého a stejného polského i slezského slova listopad snad není potřeba blíže popisovat. Původně se tak jmenoval i slovinský 11. měsíc. Stejný základ najdeme v kašubském lëstopadnik, ukrajinském a rusínském Листопад, běloruském Лістапад. Stará polština znala tvar listopadł. V některých jazycích se je to pojmenování pro říjen.

První kořen pochází z praslovanského listъ znamenajícího list. Možný původ má v indoevropském lei- znamenajícím klíčit. Jedná se o všeslovanské slovo:

bělorusky, bulharsky, makedonsky, rusky, srbsky, ukrajinsky – ліст
bosensky, chorvatsky, lužickosrbsky, slovensky, slovinsky – list
polsky – liść
kašubsky – lëst
staroslověnsky – listъ

Druhý kořen související se slovesem padati rovněž najdeme ve většině slovanských jazyků:

bělorusky – падаць
bulharsky – падат
chorvatsky, staroslověnsky – padati
polsky – spadać/opadać
rusky – падать
slovensky – padať
ukrajinsky – падати

Zajímavý je i název listopadu v litevštině – lapkritis, který je složen stejným způsobem (lapas = list, kristi = padat).

V ruských nářečích a staré slovinštině se můžeme setkat s výrazem листогной. Druhý kořen pochází zřejmě z praslovanského gnojь čili hnůj, souvisí se slovesem gniti čili hníti a opět jej najdeme v mnoha slovanských jazycích:

 

Závislost na TV a zejména na seriálech

avatar_televizeKdysi na základní škole neměla jedna naše spolužačka televizi, jako jediná v širém okolí. Všichni jsme ji litovali a museli jsme ji všemožné narážky na reklamy a seriály sáhodlouze vysvětlovat. Nyní nemám doma televizi já. Kolegové v práci už se mi ani nesnaží ty narážky na reklamy a jiné pořady vysvětlovat, spíše rovnou prohlásí, že mi to vlastně závidí.

O sledování TV a zejména seriálů se už delší dobu mluví jako možné závislosti. Před obrazovkou stráví lidé podle výzkumů i polovinu volného času, průměrně pak 12 let svého života. Drogu prý představuje pro 10-15% lidí. Vzhledem k tomu, co slýchám od některých lidí, tipovala bych daleko vyšší procento. Pokud však závislost definujeme tak, že osobní život, vztah s rodinou a přáteli a lidskou psychiku celkově negativně ovlivní i jeden zmeškaný díl nějakého velmi slabého seriálu, pak se mi zdá i 10% neuvěřitelně mnoho.

U závislosti zejména na seriálech ještě zůstaneme. Zpovědnice a fóra na internetu jsou plné příběhů o tom, jak dokáže zamávat s celým osobním, partnerským i rodinným životem. Někteří sledováním utíkají před vlastními problémy, raději sledují životní osudy někoho jiného. Mohou, ale nemusí si uvědomovat, že tento krátkodobý útěk nic neřeší. Naopak reálnou situaci, na kterou by se měli zaměřit, to ještě více zhoršuje. Čas promarněný sledováním 150dílné telenovely si mnohdy sledovači, kterým to dochází, vyčítají, litují, že jej nevyužili něčím smysluplnějším, upadají do úzkostných a depresivních stavů.

V seriálech chybí každodenní rutinní (otravné) povinnosti, naopak se v nich střídá jedna emočně nasycená zápletka za druhou (to berte s rezervou). Divák to sleduje, a ač by se v kůži většiny postav třeba ani ocitnout nepřál, může jejich osudy vnímat, aniž by cítil jakoukoli odpovědnost za to, co se s nimi děje. V některých případech jim smůlu a neúspěch přeje, jakoby je chtěl sám od sebe odehnat, předat jej někomu jinému. Po celou dobu divák se vžívá do oblíbených postav, ale zároveň postupně ztrácí schopnost empatie k druhým (reálným) lidem.

Televizní stanice o oblíbenosti (či posedlosti?) této kategorie filmové tvorby vědí a nabízí jeden seriál za druhým, od rána do večera. Nejsem si jistá, zda už někde nedefinoval fobii z propásnutí jednoho dílu seriálu kvůli sledování jiného běžícího ve stejnou dobu.

 

Oblíbená místa

V okolí bydliště

Bacín a Velíz

Dva magické kopce kousek od Prahy.

Velíz, kopec nad Kublovem, při dobré viditelnosti na dohled od Bacína, nám zase učaroval tím, že tam v noci prostě straší. Nu ne nadarmo je to Velesovo místo a stojí tam i jeho modla.

Veles na Velízu Velíz z Vraní skály

Bacín, nejvyšší vrchol Českého krasu, se nachází kousek od Karštejna a já tam strávila několik velmi příjemných víkendů :)
<{r>