Jaké to je řídit náklaďák?

Jaké to je řídit náklaďák?

Ukecala jsem muže, aby sepsal své zkušenosti s autoškolou pro získání ŘP skupiny C, protože informace, o které se doma dělil, mi připadaly zajímavé i jako člověku, který se na rozšiřování řidičáku v nejbližší době nechystá. Tento článek tedy napsal on a popisuje v něm hlavní rozdíly toho sedět za volantem osobáku a náklaďáku.
Věděli jste třeba, proč řidiči náklaďáků tak často jedou skoro prostředkem, když mají ve svém pruhu místa dost?
Také máte mylný dojem, že brzdy nákladních aut jsou málo účinné?


Před více jak rokem jsem absolvoval v autoškole kurz vedoucí k získání řidičského oprávnění skupiny C. Veškerou mojí motivací byla zvědavost, nakolik odlišné je řízení takového kolosu od běžného osobáku. Nikdy jsem se jako řidič neživil a ani to neplánuji, zdroj mé obživy leží úplně někde jinde, přesto se však jednalo o unikátní zkušenost, o kterou bych se chtěl podělit.

Když jsem tehdy před zápisem do autoškoly hledal nějaké praktické zkušenosti a drby, nenašel jsem skoro nic. Podrobných vyprávění o zážitcích z autoškoly od čerstvých absolventů získavších řp.sk. B jsem našel na internetu celé stohy, ale řidičům náklaďáku se zřejmě moc psát nechce.

Možná máte řidiče kamionů zafixovány jako tupá hovada a asi vás to překvapí, ale řídit je třeba především hlavou. Pokud musí řidič osobáku sledovat situaci před sebou, analyzovat chování ostatních účastníků provozu a předvídat, pro osobu za volantem náklaďáku to platí desetinásobně.

Rozměry vašeho vozidla sice vzbuzují respekt, ale jsou zároveň i vaším prokletím. Tam, kde se dva osobní automobily vyhnou, vy už s šířkou dva a půl metru (oproti přibližně dvěma u běžného osobáku) můžete mít problém, zejména pokud proti vám pojede autobus nebo jiný náklaďák. Před každým blížícím se silničním mostkem znamenajícím nepatrné zúžení vozovky musíte přemýšlet, zda auto přijíždějící z protisměru k němu dojede ve stejném okamžiku, jako vy. Pokud vám součtem odhadů jeho a vaší rychlosti vyjde, že ano, musíte urychleně učinit rozhodnutí, zda stihnete přidat plyn a projedete úsekem dříve než on, nebo budete muset zpomalit, aby jím stihl on projet první, aniž by si vůbec uvědomil, jakou situaci na té rovné a přehledné silnici vůbec řešíte.

To samé platí u obloukových průjezdů, zejména pod železničními mosty. Šířka vozovky šest metrů a více napovídá, že není třeba nikomu dávat přednost, protože oba směry ve svých pruzích bez problémů projedou najednou. Netrpělivému řidiči osobáku za vámi nedochází, na co před tím průjezdem čekáte a kroutí nechápavě hlavou, vy ale víte, že si musíte počkat na volno i v protisměru a najet doprostřed vozovky, abyste si nerozervali pravý bok náklaďáku o zaoblenou stěnu průjezdu.

Stejně tak každému nedochází, proč v lesním úseku jedete skoro uprostřed silnice, i když máte vpravo místa dost. Oni už nevidí ty větve ve čtyřmetrové výšce, které by vám rozervaly plachtu, protože je silničáři zapomněli ořezat.

Najednou je okolo mnohem více vnějších podnětů a rizik, která musíte sledovat. Všechny ty značky, cedule a různé stříšky vyčnívající do silnice. Zkuste si jich někdy všímat. Ani plánování cesty už nikdy nebude tak jednoduché jako dřív, musíte ve svém trasování vzít v potaz všechny zákazy vjezdu vozidel od určité hmotnosti, výšky a šířky.

Zkrátka, musíte sledovat a okamžitě vyhodnocovat situaci s chladnokrevnou precizností analytika.

A jaké je řízení samotné? Nakolik jste na silnici svými rozměry a hmotností znevýhodněni, stejně tak máte naopak na své straně několik výhod a zázračných zbraní, které vám pomohou se se situací popasovat. Z více jak dvoumetrové výšky máte dokonalý výhled a přehled o situaci, velmi pomáhá i množství obrovských zrcátek. Sice vám bude chybět středové zpětné zrcátko, to zde z podstaty konstrukce není vůbec, ale vynahradí jej boční zrcadla velká jako sloní uši, která jsou navíc obvykle vodorovně rozdělená, přičemž jedna jejich část snímá prostor níže, na rozhraní kol a vozovky, což je velmi praktické při hlídání bočního odstupu, zatáčení a podélném parkování.

Do zrcátek budete koukat stále, při jakémkoliv jízdním úkonu, neustále budete kontrolovat, co se děje za vámi, jestli nejedete zadním kolem po chodníku či přečnívající zadní částí skříně nebrousíte zaparkovaná auta.

Couvání je pak kapitola sama pro sebe, pokud si nejste úplně jistí přesností ani při couvání s osobákem, zde se to projeví v plné nahotě. I nepatrný pohyb volantem vychýlí za zadním kolem přesahující část skříně o několik desítek centimetrů do strany, o couvání s návěsem/přívěsem nemluvě, tam je tento efekt patrný ještě více.

Ovládání volantu, řadicí páky, pedálů ani jiných ovládacích prvků není u modernějších vozidel zpravidla nijak fyzicky náročné, vše je usnadněno posilovači. Oproti osobáku mi volant přišel až přeposilovaný, že nekladl prakticky žádný odpor, ale to může být model od modelu a kus od kusu individuální.

Pokud neusednete zrovna do novějšího náklaďáku vybaveného automatickou převodovkou, budete na řadicí páku asi chvíli zírat. Naleznete na ní mnohem složitější vzorec rychlostí a jejich poloh, než jaký znáte ze své Fabie. Nezřídka jich tu naleznete osm a více, případně i s tlačítkem přepínajícím sadu převodových stupňů na první a druhou polovinu. Kupodivu se na to ale dá docela rychle zvyknout.

Občas se někde můžete dočíst, že náklaďák má dlouhou brzdnou dráhu, protože jeho brzdy nejsou příliš účinné. Brzdnou dráhu při své hmotnosti mít delší bude, fyziku nelze obelhat, ale brzdy jsou velmi účinné a také velmi jedovaté. Brzdný účinek se zde neodvíjí od síly stisku brzdového pedálu, násobené posilovačem jako u osobáku, ale od množství uvolněného stlačeného vzduchu, dávkovaného pedálem. Nástup brzdného účinku je velmi razantní a jeho průběh odlišný. Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne.

Přítomna také obvykle bývá pomocná motorová či hydrodynamická brzda, ovládaná čtvrtým pedálem či páčkou pod volantem. Oceníte jí zejména při přibržďování během sjíždění prudších klesání. Její používání je celkem návykové, měl jsem pak ještě pár týdnů v normálním autě tendence šlapat patou při jízdě z kopce na imaginární pedál :)

Co říci závěrem? Byla to zkušenost k nezaplacení, na mnoho dříve mně nepochopitelných jevů v silničním provozu se dnes dívám jinýma očima. Nechávám v křižovatce víc místa, aby se kamion s návěsem připojující se z hlavní neměl problém vytočit, vím, kde nemám stát, aby mě nesmetl vybočující návěs, a také třeba vím, proč je nejedna plechová stříška či značka tak pozohýbaná :) A třeba se mi řidičák na náklaďák někdy bude i hodit.

Určitě vzrostl můj respekt k práci profesionálních řidičů, která je nedoceněná a určitě není tak jednoduchá, jak se mnozí snaží tvrdit.


Foto je samozřejmě ilustrační, jiný náklaďák vyfocený nemáme :)

 

6 thoughts on “Jaké to je řídit náklaďák?

  1. Ano, toto přesně potvrzuje moji teorii, dokud tím člověk neprojde, není schopen posuzovat.
    Dokud není účastníkem provozu jako řidič, ale chodec, mnohokrát se chová jako idiot, leze kolem auta, běhá couvajícímu řidiči za autem a jiné a jiné pochoutky. V momentu, kdy se to změní a člověk začne řídit, vše vidí jinou optikou.
    A při řízení takového kolosu to platí dvojnásob.
    Zajímavá zkušenost, mnoho lidí hledá otázky pro život v padáku, balónu, proč né ve velkém autě, pak má člověk příležitost přečíst si velice zajímavé pojednání, že …

     
    1. Je to tak, dokud člověk neřídí, nebere ohled na řidiče, žel to pro takové cyklisty platí dvojnásob… Já teď z jeho zkušeností daleko méně nadávám na náklaďáky a kamiony, resp. na jejich řidiče (ač na to jejich několikaminutové předjíždění na dálnici nadávám stále, ale to je úplně o něčem jiném).

       
  2. Opravdu zajímavý článek, možná to některým lidem otevře oči. Popravdě mám docela respekt i k řízení osobního vozu, nejsem tolik vyježděná, a řídit takový kolos je pro mne nepředstavitelné. Mám sice zprostředkované zážitky z jízdy těmito vozy, coby spolujezdec, ale představa že něco takového řídím je pro mě dosti děsivá. Takže jsem ráda, že tento článek tak nějak doplnil mé zkušenosti a můj pohled na danou problematiku. :)

     
    1. Díky za komentář, jsem rád, že moje zkušenosti někomu připadají zajímavé. Ale z mojí strany to byla jen taková letmé nahlédnutí, mnoho zajímavějších historek a zkušeností by jistě mohli vyprávět ti, co s tím jezdí denně ;)

       
  3. Napsal jste to vcelku slušně. Pouze v jednom jste se spletl. Žádný nákladní vůz nesmí být ze zákona širší jak 2.5 m. Vyjímku mají pouze autobusy.

     

Okomentovat