Agorafobie

Agorafobie je soubor fobii a jako taková se řadí k úzkostným poruchám. Trpí jí kolem 5-6 % populace, z toho ženy jsou 3-4 % muži 1-2 % Obecně je známá jako strach z otevřených prostor, to je ovšem nepřesné. Projevuje se zejména strachem návštěvy veřejných míst (obchodů, nádraží) a také míst, kde by nebyla dostupná rychlá pomoc, tlačenic, samotného cestování MHD, vlakem, letadlem… S tím jsou pevně spjaté obavy z opuštění domova.

Typické situace, z nichž má agorafobik strach:

  • návštěva veřejných míst, které jsou obsypané lidmi: nákupní centra, restaurace, sportovní centra, nádraží, historická centra měst
  • s tím související otevřené prostory: hřiště, náměstí, parkoviště, široké ulice
  • a také uzavřené či jinak omezené prostory: sály kin, divadel, výstavy, restaruace, čekárny, skladiště, výtahy, tunely, eskalátory
  • situace, které mají s výše uvedenými spojitost: čekání v davu či ve frontě lidí použití veřejného dopravního prostředku
  • zůstat sám doma
  • nacházet se daleko od případně potřebné pomoci:v lese, dále od města, na neznámých, odlehlých místech, mimo signál

Agorafobik má strach vycházet sám z domu, procházet davem nebo čekat v hloučku lidí, cestovat hromadnou dopravou, případně i autem, těmto situacím se snaží vyhnout, protože u něj vyvolávají pocity úzkosti a záchvaty paniky. Pokud už se takovým situacím musí vystavit, vyžaduje doprovod. Dalším důležitým rysem je strach z opuštění domova nebo osoby, u které se agorafobik cítí bezpečně (partner, manžel, přítel. rodiče…) a také fakt, že tyto pocity nejsou způsobeny jinoou poruchou.

Agorafobie má stejně jako ostatní psychické poruchy několik forem, při té nejtěžší není schopen člověk ani opustit ložnici. Různé stupně paniky při rizikových situacích se tedy projevují u každého jinak. Někdo se jen snaží z dané situace rychle uniknout, jiný zpanikaří a neví co má dělat. Často výše uvedené situace ještě doplňuje strach z toho, že by jej viděli jiní lidé přávě ve chvíli, kdy ho tyto potíže (třeba záchvat paniky) postihnou. Dalším doprovodnými znaky jsou obavy, že se pacientovi něco stane právě mezi velkým množstvím lidí – zkolabuje, „zblázní se“, zemře na infart, čímž na sebe upoutá nežádanou pozornost, dále pak, že mu nikdo neposkytne první pomoc.

Agorafobie se léčí KBT. (Článek o kognitivně behaviorní terapii čtěte zde), psychofarmaky nebo kombinací obojího.

 

2 komentáře: „Agorafobie

    1. Hanka: z nákupních center nás má hrůzu asi víc, na to není potřeba žádné fóbie, pravdou však je, že i ta sociální činí z těchto míst hotové peklo.

       

Napsat komentář