Apotemnofilie, aneb touha po amputaci končetin

Slovo apotemnofilie se složeno ze tří řeckých slov – apo (od), temnein (řezat) a philia (náklonost, touha), z čehož se dá lehce odvodit, o jakou poruchu se bude jednat.

Apotemnofile se jako neurologická porucha většinou řadí mezi sexuální poruchy vedle algolagnie (potřeba cítit bolest k ukojení) či nozofilie (sexuálně přitažliví jsou pro nozofily nevyléčitelně nemocní a oni sami mají někdy touhu k nim patřit) a může i nemusí mít sexuální podtext. U apotemnofilie se předpokládá poškození pravého mozkového laloku, protože má společné rysy se somatoparafrenií (nutkání amputovat nějakou část těla kvůli podezřením, že patří někomu jinému). Zároveň může být propojena s akrotomofilií (sexuálně přitažliví pro akrotomofily jsou lidé po amputaci).

Pacienti s diagnózou apotemnofilie jsou někdy klasifikováni jako lidé s poruchou identity tělesné integrity, pod kterou se tato porucha řadí. Takoví jedinci bývají nespokojeni se svým tělem, příp. jen některou jeho částí a cítí silné nutkání amputovat jinak zcela zdravé končeninu či končetiny. Mají přesnou představu o tom, jak má jejich tělo vypadat. Ovšem jen málo lékařů je ochotno přistoupit na požadavky takových jedinců.  Nezřídka se u takových lidí stává, že se snaží o amputaci sami, případně o takové zranění, které by amputací dle nich mělo skončit.  Pro okolí takové chování může být zvláště nepochopitlné, protože apotemnofilové bývají jinak zdravě a racionálně smýšlející lidé. Někteří si ale úvahy o amputaci mohou s sebou nést už z dětství s pocitem, že poté budou jiní a vlastně i zajímaví. Pokud na amputaci dojde, apotemnofilové jsou ve valné většině se svým rozhodnutím velice spokojeni a mají paradoxně pocit celistvosti.

Teprve nedávno se začala rozlišovat touha po amputaci s a bez sexuální motivace.  „Pravý“ apotemnofil bývá chronicky nespokojený se svým sexuálním životem, případně může být v tomto ohledu zcela dysfunkční až do chvíle, kdy je „přebývající“ končetina skutečně amputována. Konkrétní příčiny této poruchy identity tělesné integrity nejsou, ačkoli se teoriím o nich věnuje množství odborníků. Jedna z takových teorií, která se potvrdila už většiny apotemnofilů například uvádí, že kořeny jsou v dětství, kdy člověk přijme představu těla po amputaci už jako malé dítě, což vede k touze po realizaci amputace v pozdějších letech života. Další teorie se opírá o to, že rodiči nemilované dítě se může začít domnívat, že  mu amputace přinese lásku a soucit.

Apotemnofilové bývají náchylnější k těžkým stavům deprese, která je u nich způsobena samotou, zmateností a neschopností přijmout sebe sama jak fyzicky tak emocionálně. Kvůli pocitu, že jsou odlišni od normy, se snaží sami sebe odloučit od ostatních lidí.

 

14 komentářů: „Apotemnofilie, aneb touha po amputaci končetin

  1. Veroniko, to je děs!!! O této poruše jsem snad ještě neslyšela. Abych pravdu řekla, taky nejsem spokojená se svým tělem, ale o ruce a nohy rozhodně nejde, potřebovala bych „amputovat“ jiné partie! ;-)

     
  2. Já tady u tebe vždycky přijdu na něco, o čem jsem v životě neslyšela a vždycky mě to vrcholně fascinuje.
    O apotemnofilii slyším poprvé a upřímně mě to šokovalo. S existencí masochismu, koprofilie a td. už jsem smířená, ale tohle je zas trochu jiný šálek kávy.
    Trochu mi to evokovalo anorexii, ta touha po lepším těle – akorát anorektička spokojená nebude nikdy. Je zvláštní, že se pak dotyčný po amputaci cítí líp.
    Zajímalo by mě, jestli se třeba ta touha stupňuje? Třeba že si někdo nechá uříznout levou ruku a za nějakou dobu se mu začne zdát, že by potřebovala ještě pravá ruka pryč. . . Takové případy taky existují, netušíš?

     
  3. To je teda dos t šílené, nedávno jsem o tom četla krátký článek v souvislosti se sexuálními úchylkami, ale tohle je teda fakt drsné, nezávidím člověku, co to cítí. Na druhou stranu – pokud se po uřezání ruky cítí dobře, tak ať si ji nechají uřezat, někoho činí šťastným dobrá práce, někoho jídlo, muzika, sex a někdo jin ý zas nechce mít ruku:)

     
  4. tak o tomhle jsem myslim taky este neslysela, musi to byt pro toho cloveka docela tryznivy, ale to je ostatne kazda psychicka porucha, tohle je horsi v tom, ze neni tak casta, takze se pak na nej musi zbytek lidi divat jak na este vetsiho blbce a uchyla i kdyz za to nemuze

     
  5. ahoj, našel su tady ten tvůj článek, když su si chtěl něco bližšího najít o tej poruše a jeden kamarád mi řekl, že kluk co se mě hrozně líbil už od základky, že prej se mu taky docela líbim, ale odmítá mě právě kvůli tadytej svojí poruše, která se týká jeho penisu a že prej to už udělal a tady píšeš, že prej se jim po tom uleví, ale on neustále vysedává po hospodách a chlastá jak duha, ale stejnak bych to chtěl s nim zkusit, tak bych se chtěl o tom zeptat něco víc… dík
    a nesem ten akrotomofil, takže by mi ten penis chyběl, ale stejnak bych ho chtěl

     
  6. Jak čtu tyto řádky,asi jsem tu správně.
    Je mnoho jak se tu píše úchylek ale nedá se to popsat jako úchylka.
    Zkrátka mě překážela k mé dokonalosti noha od pánve celá.
    Nakonec jel jsem na motorce a stalo se tak náhodou traktorista mě nohu rozmašíroval.
    Kromě jiného jsem ještě gay,což mě přitěžuje.
    Byl jsem 5 násobně znásilněn a několik okamžiků na to fistován.
    Vůči své noze jsem dostal strašný odpor nebot mi na ní stály,a znemožnovaly se bránit ale tato jak se tu píše úchylka se u mě poprvé objevila tak jako u mých přátel již někde v dětství.
    Náhradní nohu jsem odmítl a hraju královsky fotbal a jezdím 35km na kole závodně.
    Jirka Veselý.

     
  7. kravatak: díky za pohled z druhé strany, výpověď někoho, koho se to přímo týká přinese víc, než množství článků na dané téma.

     
  8. Bojím se, že se mě to týká. Akorát ne co se týče nohou, ale očí… Strašně moc se za to stydím a trvalo dlouho, než jsem to přiznala sama sobě. Nikomu jsem to ještě neřekla. Už jsem vymýšlela spoustu způsobů, jak se připravit o zrak, nebo si „rozleptat“ oči, aby to vypadalo jako náhoda…

     
  9. kdo má zájem tak já znám zkušeného specialistu (amputatér-penektomik/vulvektomik/kastratér/enukleatik)

     
  10. Tak se mě to taky asi týká, chtěl bych mít amputovanou levou nohu nad kolenem. Tak si jedině lehnout pod vlak.

     

Napsat komentář: veruce Zrušit odpověď na komentář