Ze života Ver.

ČEŠTINA

Odolena Voda není odolená. Jak se skloňuje?

Znak obce Odolena VodaSetkali jste se někdy s názvem obce Odolena Voda? Pravděpodobně ano. Jedná se o středočeské město v okrese Praha-východ ležící při dálnici D8, ve kterém žije přes 5 tisíc obyvatel. Skloňování jména tohoto města činí problémy hodně lidem.

Najdou se tací, kteří bez okolků říkají: do Odolené Vody, v Odolené Vodě, okolo Odolené Vody, u Odolené Vody, Odolená Voda. To je samozřejmě špatně. Žádná Odolená Voda neexistuje, stejně jako neexistuje přídavné jméno odolený.

 

Nejdelší slova evropských jazyků

SLOVANSKÉ JAZYKY

 

Čeština

Nejdelší česká slova známe asi všichni. Mnohá z nich jsou uměle vytvořená, pravděpodobně vč. toho nejznámějšího (i když použít by se v jistých případech snad i dalo). Uměle vytvořená slova:

nejnezdevětadevadesáteroznásobovávatelnějšími – 45 hlásek
nejnezdevětadevadesáteronásobitelnějšími . 40 hlásek
nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšími – 38 hlásek
nejnezpravděpodobňovávatelnějšími – 33 hlásek
nejnevykrystalizovávatelnějšími – 31 hlásek
nejneospravedlňovávatelnějšími – 30 hlásek
nejneobhospodařovávatelnějšími – 30 hlásek

Používaná slova (asi zřídka):

nerestrukturalizovatelnými – 26 hlásek

Slovenština

Bratři Slováci nás trumfli :)

sedemstodeväťdesiatsedemtisícsedemstodeväťdesiatsedemi – 55 hlásek

znajneprekryštalizovávateľnejšievajúcimi – 44 hlásek

znajnepreinternacionalizovateľnejšievať – 39 hlásek

najnerozkrasokorčuľovateľnejšieho – 33 hlásek

najneobhospodarovateľnejšiemu – 29 hlásek

Bulharština

непротивоконституционствувателствувайте – 39 hlásek

Polština

Dlouhá slova v polštině vznikají jednoduše z číslovek. Taková slova se však v běžném jazyce (celkem pochopitelně) nevyskytují, ačkoli jsou v souladu s gramatikou.

 

Jidáš sem, Pallas Athéna tam…

Z devalvace vzdělání je mi už delší dobu smutno. Každý rok studenti očekávají, že maturitu dostanou s nižšími nároky na přípravu. Každý rok je maturita skutečně o něco lehčí, přesto si každý rok maturanti stěžují, jak je těžká. Starší ročníky hořekují nad tím, že náročnost celé maturitní zkoušky je srovnatelná s jejich příjmačkami na střední školy, a já jen nechápavě koukám na to, jak někteří primitivové hlasitě dávají svou hloupost najevo tím, že nechápou pojem všeobecný přehled.

Je mi jasné, že se ozývají hlavně ti, kterým zoufale chybí všeobecný přehled, případně se na učení jednoduše vykašlali a kašlali na něj celou základní i střední školu. Na gymnáziích i středních školách samozřejmě většina studentů tuhle primitivní maturitu dala s přehledem a teď si říká, k čemu jim na něco takového roky vtloukali do hlavy tolik informací. Učivo z osmé třídy základní školy by mnohým stačilo na dobrou známku.

Já ani tak nevidím problém v tom, že si někdo nevzpomněl na jakéhosi Jidáše nebo Pallas Athénu. Třeba za to mohl stres a on se poté mlátil do hlavy, že to přece ví. To se stane. Zaráží mě ale způsob, jakým na sebe upozorňují ti, kteří své nedostatky ve všeobecném přehledu dávají na obdiv světu. Místo toho, aby si šli doplnit znalosti, hlasitě vykřikují, že za všechno můžou „příliš specifické“ otázky týkající se „jednoho z mnoha“ náboženství.

Didaktický test jsem si zkusila pro zajímavost také, a to v práci, kde mě od soustředění každou chvíli rušil e-mail či telefon. Otázky mi 5 let po vlastní maturitě připadaly zoufale primitivní. Bez jakékoli přípravy a v některých ohledech s pozapomenutými znalostmi jsem skončila s 43 body, tedy 86%. Na úspěšné absolvování didaktického testu stačí 44%. Člověk musí mít IQ na hranici lehké mentální retardace, aby ty body na prolezení nezískal!

 

Sníh

zima Sníh je jedno z všeslovanských slov, které má původ pravděpodobně v indoevropském základu sneigwh- s předpokládaným významem „sněžit“. Význam mohl být širší, neboť v některých jazycích označuje i jevy podobné sněžení.

bělorusky, makedonsky, rusky, srbsky: снег
bosensky, chorvatsky: snijeg
bulharsky: сняг
česky: sníh
polsky: śnieg
slovensky: sneh
slovinsky: sneg
ukrajinština: сніг

litevsky: sniegas
lotyšsky: sniegs

anglicky: snow, dánsky: sno, gótsky: snaiws, holandsky: sneeuw, irsky: sneachta, islandsky: snjór, latinsky: nix, německy: Schnee, norsky: snø, staroprusky: snaygis, švédksy: snö

 

Slovanské názvy měsíců – listopad

Základ listopad

Listopad

Význam českého a stejného polského i slezského slova listopad snad není potřeba blíže popisovat. Původně se tak jmenoval i slovinský 11. měsíc. Stejný základ najdeme v kašubském lëstopadnik, ukrajinském a rusínském Листопад, běloruském Лістапад. Stará polština znala tvar listopadł. V některých jazycích se je to pojmenování pro říjen.

První kořen pochází z praslovanského listъ znamenajícího list. Možný původ má v indoevropském lei- znamenajícím klíčit. Jedná se o všeslovanské slovo:

bělorusky, bulharsky, makedonsky, rusky, srbsky, ukrajinsky – ліст
bosensky, chorvatsky, lužickosrbsky, slovensky, slovinsky – list
polsky – liść
kašubsky – lëst
staroslověnsky – listъ

Druhý kořen související se slovesem padati rovněž najdeme ve většině slovanských jazyků:

bělorusky – падаць
bulharsky – падат
chorvatsky, staroslověnsky – padati
polsky – spadać/opadać
rusky – падать
slovensky – padať
ukrajinsky – падати

Zajímavý je i název listopadu v litevštině – lapkritis, který je složen stejným způsobem (lapas = list, kristi = padat).

V ruských nářečích a staré slovinštině se můžeme setkat s výrazem листогной. Druhý kořen pochází zřejmě z praslovanského gnojь čili hnůj, souvisí se slovesem gniti čili hníti a opět jej najdeme v mnoha slovanských jazycích:

 

Pernamentní flustrace

Už jsem se nad lidmi, kteří pořádně neovládají češtinu, rozčilovala a pohoršovala dost. Toto je jen další výčet nesmyslů, na které jsem v poslední době narazila (na internetu i osobně). Je to holt nesmrtelné téma :)

Datumy, albumy, cyklusy…

Stejně jako by téměř nikdo nepoužil spojení „do centrumu“, neměl by ani vyřknout/napsat „do albumu“. Realita je však někde jinde. Novotvary těchto slov mě vždy praští do očí, jakmile je někdo použije. To je takový problém napsat je správně?

to datum, to centrum, to album
do data, do centra, do alba

ta data, ta centra, ta alba
do dat, do center, do alb

Budiž vzaty na milost nespisovné tvary (ty data, ty centra, ty alba), jiné tvary však drásají oči i uši. Nicméně než jsem to viděla v diskuzích a článcích na některých stránkách, ani mě nenapadlo, že kromě množného čísla dělá lidem problém i to jednotné. Pár příkladů:

– Fotogalerie nefunkční otevírání albumu s diaktritikou (diskuze.jakpsatweb.cz)
– Návod – vložení fotky do Albumu (honda-club.cz/forum)
– Dětské ručně tvořené albumy (zareckyphotography.com)

Mnohdy by problémové datum v množném čísle bylo vhodné nahradit slovem termín. Hodně lidem by to usnadnilo život. Napsat „volné datumy a cena“ může jen dítě s nedostatečnou slovní zásobou. Nebylo by lepší místo toho napsat „volné termíny a cena“? :)

 

Slovanské názvy měsíců – leden

Český leden vychází z kořene led-, z praslovanského základu ledъ. S tímto kořenem se setkáme ve staré polštině – ledzień či ve slovinštině – lednik (zast.). S kořenem led- se setkáme mimo jiné i v litevštině (lẽdas – led) nebo lotyšštině (ledus – led).
Existuje rovněž staročeské slovo hruden (praslovanský kořen grud), které reflektovalo vznik (sněhových) hrud v tomto měsíci.

Polský styczeń (zast. tyczeń) pravděpodobně pochází ze slova tyki, styk, stykać się a označuje tak přelom roku (styk starého a nového). Se stejným kořenem se setkáváme i v kašubském stëcznik. Praslovanský základ tъknoti (tlouci, tlačit, strčit) můžeme potkat např. i v lotyštině (tūcīt – zapichovat)

Běloruský студзень vychází ze slova студзёны, což znamená chlad. I ruské nářečí zná [studen´]. Původ se nachází v praslovanském přídavném jménu studenъ souvisejícím se slovesem styděti (sę) (došlo zde k významovému posunu ze stydět se na stydnout).

Ve staré slovinštině, staré bulharštině, i staré a rovněž lidové ruštině a také v ukrajinských nářečích se prvnímu měsíci v roce nazývá/nazývalo prosinec. Slovinská nářečí znají mj. výraz prozimec, prezimec, prosenec, sredozimen + sredozimec (= měsíc uprostřed zimy) a zimec, ukrajinská pak [prozymec] i [prosynec]. Dolnolužicky se leden řekne wezymski, což prakticky znamená měsíc jdoucí v zimě. Významu slova zima se věnoval předchozí článek.
Jedna teorie o původu výše uvedených slov uvádí, že se jedná pouze o hláskové změny (m a n, e a i). Jiné pak tyto skupiny slov rozdělují a přikládají jim každé jiný původ. Jeden z výkladů slova prosinec uvádí přídavné jméno siný (praslovansky sinь – tmavošedý) či sivý (praslovansky sivъ – šedý, sivý). V obou případech by se mohlo jednat o popis oblohy málokdy ozářené slabým sluncem. Příbuzné těchto základů najdeme i v litevském šyvas (bělavý, plesnivý).
Dalším možností je sloveso prositi, známé i litevštině – prašyti (prosit) či lotyšštině – prasit (prosit). Původ je praslovanský – prositi (prosit) a slovo jako takové nalezneme snad ve všech slovanských jazycích.

 

Neznalost češtiny se nedá schovat pod její „vývoj“

Avatar | pravopis Článek na Lidovkách o příšerném slohovém projevu některých maturantů mě nepřekvapil. Spíše mě zarazilo, že se autoři těch perliček dokázali dostat až do 4. ročníku. Z článku a příkladů vyplývá, že dnešní středoškoláci mají problém se samotným myšlením v rodném jazyce.

Není to tak dlouho, co jsem se rozčilovala nad tím, jak se rozmáhají tendence zjednodušovat pravidla češtiny jen proto, že někdo není schopen je pochopit a použít v praxi (článek zde). Od té doby jsem podobných nesmyslných výkřiků zaznamenala víc, zejména v diskuzích na téma gramatika. Komentující se vyjadřovali v tom duchu, že v případě užívání gramaticky nesprávných tvarů většinou by se měla pravidla pravopisu prostě změnit. Některým by ani nevadilo, ba by to dokonce uvítali, kdybychom si mohli vybrat, které i/y kam napíšeme.

Čeština je složitý jazyk a o to větší mám radost z toho, že ji umím uspokojivě ovládat. Dnes se vedle znalosti pravidel pravopisu ztrácí i schopnost v češtině uvažovat. Problém se sepsáním delšího textu nemají jen žáci a studenti, kteří to při některých oborech později v zaměstnání nebudou ani potřebovat, ale i lidé, kteří se mluveným či psaným projevem živí – novináři, korektoři, publicisté, úředníci všeho druhu, hlasatelé, pracovníci reklamních agentur a další. Tolerance ke gramatickým a stylistickým chybám od doby, kdy nám opakovaně v 9. třídě vtloukali do hlavy všechny možné gramatické jevy, abychom nebyli na střední škole za negramotné tupce, vzrostla několikanásobně. Dnes jsou chyby přehlíženy, příp. si jich v tom horším případě ani mnoho lidí nevšimne.

K maturitě se dostanou i takoví, kteří jsou schopni na papír vypustit např. toto:

 

Jak nazýváme města našich sousedů?

Před časem jste měli možnost vyplnit dotazník na toto téma. Respondentů se nakonec sešlo 321 a je načase vypustit do světa výsledek.

Dotazník se zabýval těmito městy:
München
Regensburg
Nürnberg
Zwickau
Chemnitz
Leipzig
Dresden
Cottbus
Görlitz/Zgorzelec
Wrocław
Passau
Linz
Graz

Je třeba samozřejmě vzít v potaz možné vtipálky a recesisty, výsledky jsou však zajímavé i přesto. Každý z nás upřednostňuje jiný název a z dotazníku vyplývá, že všichni nepoužívají striktně jen ty české nebo německé/polské.

 

Žrec – bez žerce jako švec – bez ševce

Slovanské slovíčko žrec a jeho správné skloňování dělá neustále někomu potíže. Pominu-li zkomoleniny, které vznikají při jmenování české stejnojmenné kapely, málokde se výraz pro slovanského kněze používá ve správných tvarech. Dokonce v českém překladu Červenákova Černokněžníka je to špatně a bije to do očí pomalu na každé druhé stránce.   V množném čísle je použit kupříkladu patvar žrecové, přitom švecové není slovo, které by se běžné používalo (alespoň doufám!). Jinak se běžně nesprávně žrec skloňuje bez posunutého e např. žrece, žrecem, žreců, žrecích… Pokud bychom se tohoto pravidla drželi, museli bychom oslovovat žerce dalším patvarem – žreče.