veruce.cz

ČEŠTINA

Lidé neumí česky, tak tu češtinu prostě zjednodušíme

PravopisPo nedávném řešení, zda se do spisovné češtiny přidá výraz „abysme“ (psala jsem zde) a po vymýšlení genderově korektních patvarů (psala jsem tady), zde máme další návrh na úpravu pravidel českého pravopisu. Změny se mají týkat velkých písmen.

Ústav pro jazyk český vyzývá Čechy, aby se zapojili do dotazníku, kde mohou vybrat, jak by se jim psaní velkých písmen zamlouvalo. Dotazník najdete zde. Některé možnosti jsou téměř děsivé. To bychom také mohli jednou ta velká písmena psát jako v němčině u každého podstatného jména, a to prosím po vlastním uvážení, že je to dané slovo pro věcný význam důležité.

 

Ten nebo ta Olomouc, Třebíč, Florenc, sršeň … ?

PravopisV České republice existuje vícero míst a celkově v českém jazyce více slov, u kterých se spisovný rod liší od toho často používaného. Mezi nejfrekventovanější/nejspornější patří Aš, Olomouc, Třebíč, sršeň, Florenc, Kroměříž…

Ten Olomouc nebo ta Olomouc?

Pravidla českého pravopisu uznávají jen ženský rod – tedy ta Olomouc. Zatímco jedni používají striktně tento tvar, existuje řada odpůrců používajících mužský rod. Ten Olomouc se vyskytuje zejména v hovoré češtině a hlavně na Moravě. Nicméně i mezi Olomoučany a obyvateli Hané se najdou příznivci obou rodů.
Pro zajímavost dodám, že Olomouc se v nářečí nazývá též /ten/ Holomóc a nově se můžeme setkat i s výrazem /ten/ Olmík.

Ten Budapešť nebo ta Budapešť ?

Ačkoliv jsem si říkala, že že u Budapešti je ženský rod zřejmý, při spisování tohoto článku jsem narazila i na dotaz, zda je Budapešť ten či ta.

Budapešť je tedy skutečně ta. Logicky to můžeme odvodit od názvu města, který vznikl ze jmen sloučených obcí v jednu (ten Budín + ten Starý Budín + ta Pešť), nicméně někdo by jistě mohl namítat, že Pešť může být i ten :)

 

Každý pátý školák považuje četbu za ztrátu času

Nedávný průzkum společnosti Scio potvrdil, co jsem zde rozvedla v článku Děti nečtou, dětem se nečte.

Z testu vyplývá:

18% žáků základních škol považuje čtení za ztrátu času
33% dětí čte jen, když musí
33% dětí čte každý den
20% dětí se potýká s problémem dočíst knihu do konce.
45% dětí potěší kniha jako dárek
20% žáků prvního stupně přečte 3 a více knih měsíčně
40% žáků prvního stupně pak 2 knihy měsíčně
10% žáků druhého stupně přečte 3 a více knih měsíčně
20% žáků druhého stupně přečtě 2 knihy měsíčně

Čtenářská gramotnost se u nás zhoršila nejvíce ze všech 65 testovaných zemí. Účastnilo se 208 škol (6123 dětí). Informoval o tom idnes.cz a deník Metro.

 

Abychom >> abysme >> aby jsme ?!

PravopisZprávy nedávno přinesly informaci o tom, že se chystá reforma české pravopisu. Asi nejdiskutovanější změnou je přidání výrazu abysme do spisovného jazyka. Podle některých jazykovědců a novinářů se tímto slovem nahrazuje již zastarelé abychom, který se prý z běžné mluvy i vytrácí.

Osobně si dovolím nesouhlasit. Představa, že bychom v nějakém oficiálním prohlášení vídali/slýchali abysme, mi příjde děsivá. Celou školní docházku nám všichni učitelé vštěpovali, že abysme a že nemá ve spisovné češtině co dělat, krom toho mi tento výraz ujede jen málo kdy a věsměs v době, kdy celkově mluvím nespisovně, v případném psaném textu jen v přímé řeči. Podobně to vidí většina lidí z mého okolí. Jazykovědci dospěli k tomu, že abysme používají i lidé učení a kultivovaní a přesto jsem nikdy nikoho takového neslyšela tento výraz použít. Všichni si zakládali na abychom. Jediný oficiální text, se kterým jsem se setkala, že by ho používal, jsou novináři, na které nemá cenu odkazovat, protože jsou schopni i v tištěných zprávách nasekat množství hrubek (o internetovém zpravodajství raději pomlčím), tudíž rozlišování těchto dvou výrazů je často nad jejich síly. Kromě toho, že by se výraz abysme mohl dostat do Pravidel českého pravopisu, je rovněž uvažováno nad tím, že by se mohl psát aby jsme, což je nesporně ještě horší.

 

Děti nečtou, dětem se nečte

četbaTřetí část miniseriálu o češtině bude zaměřena celá na četbu. První část o debilštině a trendu neovládání ČJ čtěte zde, druhou část o výuce naší mateřštiny na školách najdete zde.

Můžu zrovna začít od sebe. Na předčítání v mém útlém věku nebylo moc času, takže jsem se s ním setkala až ve školce, kdy nás (jinak dosti nevrlé) učitelky seznamovaly po obědě s pohádkami. V té době ale neexistovalo, aby někdo vyčníval z davu (jednalo se o začátek 90. let), tudíž nikoho z toho ústavu ani nenapadlo nás caparty učit písmenka. Jak je tomu dnes, přiznám se, pořádně nevím. Když jsem strávila 2 týdny praxí ve školce, na čtení předškoláků jsem se nijak nezaměřovala. Spíš jsem se ale setkala s tím, že se tato zařízení v tomto ohledu nijak nezměnila. Pokud rodič chce, aby jeho dítě umělo číst ještě před nástupem do 1. třídy, musí se o to zasadit sám. Tím se dostáváme zase na začátek tohoto odstavce a povíme si něco o předčítání.

Valná většina dětí má předčítání pohádek ráda. Jedná se o dosti důležitý faktor, který v budoucnu ovlivňuje i to, jak kvalitně bude dítě číst, případně za jak dlouho se naučí číst plynule (dost o tom vypovídá fakt, že já se díky nepravidelném a nijak častému předčítání pořádně naučila číst až v páté, šesté třídě, kdy jsem začala pořádně číst knížky sama, k tomu se ještě dostaneme). Seznamování s knížkami zvyšuje slovní zásobu, což zdaleka neplatí jen u předškoláčků a čerstvých školáků a u pohádek. Dítě, kterému rodiče/prarodiče/jiní blízcí často čtou, má daleko lepší start, když se začne učit samo číst, mnohdy s trochou snahy ze strany rodičů umí číst ještě v předškolním věku. Nutno zde zmínit fakt, že tato dovednost se mnohdy stave v 1. třídě pro žáčka nevýhodou. Stále se mezi učiteli najdou tací, kteří nesnáší, když někdo neodpovídá davu a místo rozvoje jeho znalostí a dovedností se jej snaží srazit na úroveň ostatních. Jistě nemusím zdůrazňovat, že tento pozůstatek z dob rudých se netýká pouze četby.

 

Státní maturita děsí řadu studentů, přitom by ji měli zvládnout deváťáci

Každou chvíli se ve zprávách objeví příspěvek o tom, jak se část studentů děsí nové maturity, přitom tu základní část by dle zveřejněného zadání měl zvládnout průměrný deváťák.

Ostatně zde něco přímo od zdroje | ČJ:

Která z následujících vět obsahuje chybně užité sloveso?

A) Jen na severozápad zasahují výběžky Skandinávských hor.
B) Kontinentální podnebí se vyznačuje chladnými zimami.
C) Pobřeží lemuje 6 550 téměř výhradně drobných ostrovů.
D) Více než dvě třetiny povrchu Finska obývají zdravé lesy.

Pokud dostanete do ruky vizitku s titulem M. A. neboli Master of Arts, nemusí vůbec jít o umělce. Může jít o absolventa ***** oborů zahraničních univerzit, ale třeba i o ekonoma.

Které z následujících slov lze doplnit na vynechané místo (*****), aniž by se změnil smysl výchozího textu?

A) humánních
B) humanitních
C) humanitárních
D) humanistických

(zdroj: novamaturita.cz)

 

Jak se vyjadřuje dnešní mláděž…

Ahojky lidičky,

dneska jsem si pro vás připravila takový článeček o vyjadřování dnešní mládeže. Navedlo mě k tomu jeden článeček na idnesu, kde může hlásnout pro ty nejcoolovější slovíčka. Moc jsem z něj nevypochopila, co je na těch slovíčkách špatného (článeček se jmenuje „Sto nejstupidnějších slov„). Přece když jdu čeknout, co je ve škole novýho, nebudu ostatní zdravit jinak než čusík, čauky nebo ahojky. Když nemám zrovna dobrý ránko – jako každý človíček mám i já občas depky, radši zůstanu doma s čajíkem nebo kapučínkem v posteli a přes ajsko a fejsko si píšu s kámoškama, co do toho ústavu taky nešly. Většinou plánujem nějakou akcičku na pátek a weekend. Doufám, že výjde ta plánovaná kalbička u spolužákovy přítelky. Určo to bude hustý. Zkoukem nějakej filmeček, sníme ty ňamky, co každej donese a tak. Fakt se mocinky těším. Konečně si dám taky pivsona a šampíčko.

Nedávno jsem dovyprodukovala jeden projektík do školy. Pomáhala mi s ním kolegyňka z brigošky, tak to snad úča vezme. Ale i tak na vás mám prosbičku, jestli máte nějaký zdrojík na grafíky nebo nějaký ten průzkumek, tak sem hoďte odkázek, potřebuju udělat ještě jeden projektík a chybí mi nějaký čísilka.

Konečně mi zase normálně funguje kompík a taky se musím pochlubit novým mobílkem. Moc ho lajkuju. Teď čekuju nový komentíky na mým bložínku. Ráda písmenkuju a teď jsem ho nově vydesignovala a taky udělala nový meníčko. Musím ještě u jednoho esbénka vyzjistit, jak do záhlaví dala ty miloučký TH. Fak je láskuju, maj fakt dobrý textíky. Ten můj designek je ale stejně vymazlenější.

 

Ve škole stačí na prolezení čtyřky

V této části miniseriálu o češtině a jejich uživatelích se zaměřím na výuku ČJ ve školách.

Čtení a porozumění textu

Vzhledem k tomu, že se četbě budu věnovat hlavně ve třetí části, zmíním se o výuce čtění jen povrchně. Některé dítě je talentované a naučí se za pomoci rodičů číst už ve třech letech, jiné s tím více či méně úspěšně bojuje i na střední škole. Otázkou ale zůstává, z jaké části za to může dítě, z jaké nezájem rodičů a z jaké škola. Nutno však poznamenat fakt, že ačkoli je prakticky jedno z jakého důvodu dítě neumí pořádně číst, často pak má problém s porozuměním textu, s čímž chybování úzce souvisí. Jakmile dítě nepochopí smysl věty, případně slovního spojení, je jasné, že pravděpodobnost chybování se zvýší.

Vyjmenovaná slova a další základy

Vyjmenovaná slova jsou spolu se shodou přísudku s podmětem nejčastějšími zádrhely, se kterými se setkávám. Začneme tedy přímo jimi. Výukou gramatiky se tedy zaobírají děti už ve 3. třídě ZŠ. Pokud si dobře vzpomínám, bojovala jsem s vyjmenovanými slovy na prvním stupni i já, a to docela dost. Dle mého to bylo díle tím, že mi nešlo čtení (nechápala jsem mnohdy smysl vět, tudíž jsme si slovo překroutila k obrazu svému), dílem tím, jak bylo k výuce ze strany učitelky přistupováno, a samozřejmě dílem tím, že mi jako malé gramatika nešla celkově do hlavy ani při pravidelné domácí přípravě.

Vyučující má na výuku a to, zda se dítě naučí či ne zásadní vliv. V prvé řadě jde o jeho přístup. Pokud si ho malí žáci na prvním stupni oblíbí, má z poloviny vyhráno a děckám lezou vyjmenovaná slova i slovní druhy jako po másle. Dobrý kantor je většinou u capartů i oblíbený, takže by neměl mít problém s naučením gramatiky i těch pomalejší a méně chápavějších žáků. Dobrých kantorů je však (co si budeme nalhávat) dost málo. Převažují ti, kteří gramatiku dokáží naučit jen ty „chytřejší“ a tak se stává, že ti ostatní leccos nepochytí hned a poté v tom chybují pořád dokola.

 

Moderní je neumět česky

První článek ze série „Strašlivá úroveň znalosti českého jazyka nejen u mládeže“ pojednává o tom, jak se strašně cool nahrazovat češtinu debilštinou. Po prokousání se historií tohoto písemného projevu se přesuneme k dalšímu bodu a to jsou hrubky a názory některých individuí, která tvrdí, že umět česky nepotřebují a že je jim jedno, když dělají chyby .

Jak vznikala vypatlanština?

Blogísky, kde jejich autoři píší tím nepochopitelným vypatlátorským způsobem, známe asi všichni. Tahle debilština nejspíš vznikla postupným vracením češtiny do středověku se současnou snahou ji poangličtit. Děsivý výsledek známe, jak to ale začalo?

Celkem živě si pamatuju dobu, kdy začalo být ‚strašně in‘ psát v přezdívkách w místo v. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, v co se to nakonec zvrtne. Wéčka se ujala i mimo virtuální svět. Někdo začal používat w i ve svém jméně, jiní si tak začali psát i školní sešity. Netrvalo dlouho a u záměny jen těchto dvou písmenek nezůstalo. Budoucí debilštinopísalové dostali pravopis na úroveň středověku a začali psát sz místo š a cz místo č, což byla další vlna po wéčkování. Nástup cézetkování si pamatuji ještě živěji než w. Bylo mi cca 13-14, kdy se všechny zdrobněliny končící na -čko, -čka, -ček najednou psaly -czko, -czka, -czek. Pro představu – jedna spolužačka měla přezdívku sowiczka.

Následný vývoj debilštiny se ubíral raketovým tempem. Aby se čeština navíc (asi?) poangličtila, začala se používat částečná anglická transkripce českých slov (samohlásek, souhlásek, slabik…) ZH místo ž bylo pouhým začátkem stejně jako (nejméně) ztrojení písmen tam, kde má být dlouhá samohláska, pokračovalo se y místo j, dvěma oo místo ů… a tak dále. Výsledek snahy středověkou češtinu poangličtit známe. Budiž nám věčným strašákem následující věta:

PoUzHiIiWaAaNiIi wYpAtLaAaToRu sHkOdIiI ZdRaWiIi <3 ;-** SeSh hUstEy!!! mEgA WoE!

Zde je možno vidět prakticky konečnou verzi debilštiny, nicméně její používání spolu s určitým stylem vyjadřování dělá z těch, kteří ji používají ještě větší vypatlance. Dokonce už vznikla další verze vypatlátoru, která převádí slova na zdrobněliny.

 

Strašlivá úroveň znalosti českého jazyka nejen u mládeže – info

Umí naše generace ještě vůbec česky? A bude to umět ta příští?

Otázka, kterou si pokládám čím dál častěji… Ano, i mě neskutečně vytáčí úroveň znalosti českého jazyka v naší malé zemičce. Vzhledem k tomu, že toho mám ohledně tohoto tématu na srdci hodně, dovolím si během následující dnů (snad ne týdnů) uveřejnit hned 4 články, které se budou zabývat níže uvedenými záležitostmi.

1. část :: moderní je neumět česky?
2. část :: ve škole stačí na prolezení čtyřky
3. část :: děti nečtou, dětem se nečte
4. část :: všude okolo jsou k vidění chyby, tak nač psát správně?

V první části se znovu zaměřím na vypatlátorské blogísky a nejen na uzhasnouckeee piiisankaaaniii v thomtho stiiileczku, muck ;*, ale poukážu i na fakt, že autoři si snad přímo zakládají na tom, že dělají chyby. Výjimkou není ani vychloubání se tím, že gramatiku neumí a ani umět nechtějí…