veruce.cz

CESTOVÁNÍ

Rozhledna Slovanka a odpařování po dešti

rozhledna SlovankaRozhledna Slovanka možná vypadá obyčejně, jedná se však o nejstarší železnou rozhlednu u nás. Postavena byla již v roce 1887. Po roce 1945 Slovanka měnila majitele a chátrala, v 80. letech na ni byl pro havarijní stav zakázán vstup. Renovace se dočkala až v roce 1999 a o rok později byla znovu zpřístupněna veřejnosti.

My se Slovankou počítali jako s cílem, na který se v rámci dovolené v Jizerkách určitě podíváme. Po jednom propršeném dni jsme při cestě do kopců zahlédli, že se z lesů odpařuje voda a že by to chtělo nějakou otevřenou rozhlednu. Nedaleká rozhledna Bramberk už byla zavřená, tak jsme se vydali právě ke Slovance. Ten pohled stál opravdu za to :)

 

Vodopády na Černé Desné

Vodopády na Černé DesnéNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 150 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Během dovolené v Jizerkách jsme se vydali i na jednu kaskádu vodopádů, a sice na tu na Černé Desné. Auto jsme nechali v Desné u benzínky (dobrý pocit jsme z toho neměli, přece jen to bylo do Tanvaldu, co by šutrem dohodil) a vyrazili po červené. První zajímavý pohled se nám naskytl asi po kilometru a pak už jsme zastavovali a scházeli k řece snad každých 20 kroků ;)

 

Zřícenina hradu a kláštera Ojvín (Oybin)

OybinV tomto článku se nachází oproti jiným příspěvkům nezvykle mnoho fotek (některé z nich už se objevily na fotoblogu). Netajím se tím, že velice ráda navštěvuji zříceniny. Zříceniny gotických staveb mám ještě o chlup raději. Ojvín nabízí obojí – zříceninu hradu i gotického kláštera. Na místě jsme strávili dvě hodiny a rozhodně to na pořádnou prohlídku nestačilo. Ten den jsme však byli domluveni s kamarádem, který pracuje v lužickém Budyšíně, že za ním dorazíme, takže jsme prohlídku museli chtě nechtě přizpůsobit dalšímu programu.

Na samotnou prohlídku Ojvínu si rezervujte nejméně tři hodiny času. Popisky jsou ve většině případů i v češtině. Při placení vstupného dostanete na požádání (nebo dle českého přízvuku :)) i český plánek. Vstupné činí 6€ za dospělou osobu a prohlídka probíhá bez průvodce. Pod hradem se nachází několik placených parkovišť. Možnost parkování zdarma jsem vyznačila na této mapce – nachází se u značky Start, přístupová cesta pro pěší nahoru k hradu začíná u značky Cíl, avšak volné místo zde naleznete nejspíše jen mimo víkend či prázdniny a pouze po ránu.

Z tohoto parkoviště jsme vyrazili pěší stezkou pod skalnatými útvary do centra obce k Infocentru, odkud vede cesta strmě vzhůru (z velké části po schodech). Už tato procházka mě utvrdila v tom, že jsme toto místo nenavštívili naposledy. Na přírodní zajímavosti už nám čas nezbyl ani náznakem, a přitom by bylo co si prohlížet.

 

Viadukty v Novině (Kryštofovo Údolí)

Viadukt v Novině (Kryštofovo údolí)Viadukty v Kryštofově Údolí jsme během naší dovolené nemohli opominout, málem jsme se na ně však vykašlali. Toho dne nám počasí nepřálo, dopoledne bylo vedro (to jsme lezli na Ještěd) a zbytek dne propršelo (podle toho ty fotky také vypadají).

Viadukty leží na železniční trati Liberec – Česká Lípa, na níž následuje 800 m dlouhý tunel. Větší viadukt patří mezi Národní technické památky.

Velký železniční viadukt

Právě i z kamenů vytěžených při hloubení tunelu, je viadukt postaven. I proto viadukt nepůsobí v krajině rušivě, zapadá sem. Jeho stavba trvala pouhé dva roky (1898 – 1900), přitom probíhala za pomoci pouze koňské síly.

 

Rozhledna Heřmanice

Výhled z rozhledny HeřmaniceV Libereckém kraji najdeme mnoho krásných rozhledem, zejména těch starých kamenných. Při plánování výletů mě však ihned zaujala i jedna nová.

Dřevěná rozhledna v Heřmanicích u Frýdlantu byla postavena v roce 2012 a vznikla na základě projektu tří mladých architektů z Technické univerzity v Liberci. Měří 25 metrů, disponuje dvěma schodišti o 99 a 90 schodech a nabídla nám výhled na Jizerské hory, Lužické hory a blízké okolí.

Zaparkovat se dá na parkovišti vzdáleném cca 150 m. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

 

Trniště a Harcovský les (Jizerské hory)

Trniště a Harcovský lesNašlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde

Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)

 

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.

 

Ruiny kaple na Malém Blaníku

Našlapáno: cca 3,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na známější Velký Blaník jsme se vydali před rokem a čtvrt (tehdy se synem v břiše čtyři dny po termínu, report zde). Na Malý Blaník už nám nezbyl čas, takže jsme se jednoho odpoledne vydali napravit tento restík.

Auto jsme nechali v obci Býkovice a vydali se po červené na vrchol.  Cesta není vůbec náročná, jen krátký úsek vede do kopce. Na vrcholu Malého Blaníku se nachází ruiny kaple sv. Máří Magdaleny. Uzavřena byla roku 1783 a od té doby chátrá. 

Mezi obvodovými zdmi se nachází ohniště, které toho dne nezůstalo liduprázdné. Upřímně mě to trochu naštvalo a zamrzelo. V turisticky navštěvovaných místech jako je toto, bych čekala, že lidé odsunou opékaní buřtů na večer, aby si přes den mohli návštěvníci ruinu pořádně prohlédnout. Takto jsme si mohli zříceninu prohlédnout a nafotit pouze z venku

 

Rozhledna Špulka

Našlapáno: cca 2 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Rozhlednu Špulku jsem měla v plánu navštívit už několik měsíců. Tento víkend se naskytla ideální příležitost se na ni konečně podívat.

Auto jsme nechali v obci Lbosín, ve které se nachází příkladně značené a nezpoplatněné parkoviště B. Parkoviště A zřejmě leží u hlavní silnici (Struhařov – Divišov) nedaleko Lbosína. Rozhledna stojí na kilometr vzdáleném vrcholu kopce Březák v nadmořské výšce 530 m. n. m. Cestu k ní lemuje naučná Ptačí stezka.

 

Kočičí skály a Kočičí hrad na Ostaši

Našlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná / s dítětem v nosítku mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na Ostaš jsme se minule vydali, když si syn ještě hověl v břiše (fotoreport zde). Na Kočičí hrad nám tehdy už nezbyl čas. Tento restík jsme se vydali minulou sobotu napravit i s malým.

Na oficiálním parkovišti se ještě nevybíralo parkovné, takže jsme auto nechali tam a přes chatovou osadu se vydali po červenozelené k rozcestníku Nad Slují Českých bratří (na tu nám pro změnu nezbyl čas tentokrát, takže se na Ostaš určitě ještě někdy podíváme). Od něj jsme pokračovali po zelené do PP Kočičí skály. Této oblasti se také říká Dolní Labyrint, Dolní Bludiště, či Dolní Ostaš.