veruce.cz

CESTOVÁNÍ

Zřícenina hradu Choustník a skály poblíž

Zřícenina hradu ChoustníkNašlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 120 m
Náročnost: žádná
Okruh: částečný

Zřícenina hradu Choustník se nachází u stejnojmenné obce v jižních Čechách. Nechtěně (no dobře, možná chtěně) jsme ji s mužem přejmenovali na Chroustík a ve stejnou chvíli se shodli na tom, že bychom si dali nový Švábík (kdo nechápe, nechť si přečte Kulhánkovo Stroncium, nebo raději ne).

Severovýchodně od obce Choustník jsme auto nechali na velkém neplaceném parkovišti a vydali se směrem do lesa. Hrad stojí cca 1 km daleko a cesta vede jen do mírného kopce. Cestou jsme potkali odbočku ke skalnímu městu a rozhodli se, že nejdříve si prohlédneme hrad, poté skály. U vstupu jsme zaplatili po 40 korunách vstupného, dostali k tomu povídání o hradu i plánek a přemýšleli, zda vyrazit na prohlídku hned nebo se schovat před hrozícím deštěm. Když se pokapávání ani po 5 minutách v déšť nezměnilo, riskli jsme to. Nakonec jsme bez zmoknutí zvládli projít celý hrad.

 

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu

Rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na tuto rozhlednu jsem narazila naprostou náhodou při ježděním myší po mapě a hledání odpoledního výletu. Zaujala mě natolik, že jsem řekla, že tam musíme. Měli jsme to ten den nějakých 60 km daleko a přibrali jsme to s návštěvou Technického muzea v Mladějově, o kterém chystám článek.

Tato rozhledna vznikla v roce 2010. Stojí na Strážném vrchu (610 m) na Hřebečském hřbetu (mezi Svitavami a Moravskou Třebovou). Vzhled rozhledny připomíná těžní věže a symbolizuje vyztužení hornických štol (jedná se o důlní oblast). Měří 17 metrů a je celoročně přístupná.

 

Hradec nad Moravicí – Červený zámek

Hradec nad MoravicíMožná jsem se tu už dříve zmínila o tom, že mě zámky nebaví (alespoň ne ty obyčejně vypadající), nijak mě neberou ani zámecké zahrady. Bílý zámek v Hradci nad Moravicí není výjimkou, ty červené hradby patřící k Červenému zámku však ano. Ty mě totiž zaujaly natolik, že jsem neváhala vyrazit na otočku 80 kilometrů daleko (byli jsme s malým na prázdninách u babičky, z domova bych to měla o 200 kiláků dál, a to bych teda vážně nejela :)).

Do Bílého zámku jsme tedy nezamířili, ale navštívili jsme alespoň Bílou věž vedle něj. Mají tam celkem zajímavou výstavu mýtických bytostí spolu s přehledem erbů, ve kterých jsou vyobrazeny. Tahle část Vlče ještě bavila. Červený zámek jsme si však nestihli pořádně prohlédnout ani zvenku, takže bych se i sem ráda někdy vydala znovu. Snad i v zimě, podle fotek vypadá ten Červený zámek zasypaný sněhem více než lákavě.

 

Ruprechtický Špičák (881 m.n.m.)

Ruprechtický Špičák (881 m.n.m.)Našlapáno: cca 5 km
Stoupání: cca 380 m
Náročnost: mírná/střední
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na nejvyšší vrchol Javořích hor – Ruprechtický Špičák jsem se těšila už kolik let. Poprvé jsme na něj vyrazili před 8,5 roky, tehdy s mizerným foťákem, takže je jasné, že jsem se nemohla zbavit vize, jak tam znovu vylezu a ten výhled si nafotím pořádně.

Pamatovala jsem si pěkný výšlap a pamatovala jsem si ho správně. Auto jsme nechali na konci obce Ruprechtice a vydali se po žluté. Až k rozcestníku, kde trasa uhýbá z široké štěrkové cesty do lesa, se jedná pouze o mírné stoupání, poté už začíná ta prudší část. 

Náročné to bylo podobně jako minule. Tehdy jsme neměli kondičku a držet krok s pořádnými turisty, se kterými jsme tehdy vyrazili, nám dalo neuvěřitelně zabrat. Kondičku teď máme lepší (ač to žel už není jako před 3 lety), ale za to jsem na zádech nebo na ramenou nesla 11 kilo navíc :) Syn však překvapil, velkou část toho největšího stoupán ušel po svých a poté ještě vylezl na rozhlednu. 

Z rozhledny na vrcholu se nabízí krásný kruhový výhled na Javoří hory a Broumovsko. Počasí jsme neměli ideální, takže vzdálenější cíle halil opar, je tedy jasné, že jsme tu nebyli naposledy.

 

Bitva na Políčkách 2017

Bitva na Políčkách 2017O poměrně malé living history akci v Poličce jsme se dozvěděli čirou náhodou díky Gerimu z pořádající skupiny Aldeigjuborg. Pokud by šlo čistě o akci samotnou, tedy o historický tábor, bitvu, souboje a řemesla, možná bychom volili něco bližšího domovu (třeba osvědčený Rogar), velkým lákadlem pro nás ale byla vystupující skupina Jar, kterou posloucháme již mnoho let a zatím jsme neměli štěstí vidět ji naživo. O plánu na tento víkend tedy bylo rozhodnuto dlouho dopředu.

Průvod členů zúčastněných skupin městem jsme žel prošvihli, ale souboje jednotlivců už jsme se zájmem sledovali. Dva bojovníky vždy volily děti z řad diváků. Některé se s chutí odvážily označit válečníka kopnutí do štítu, jiné se nechaly dvakrát třikrát přemlouvat, než k nim váhavě vykročily. Proběhlo několik kol a vítězové se dočkali cen v moc pěkných a jistě zcela dobových igelitkách ;)

Pokračování článku si přečtěte ZDE.

 

Rozhledna Slovanka a odpařování po dešti

rozhledna SlovankaRozhledna Slovanka možná vypadá obyčejně, jedná se však o nejstarší železnou rozhlednu u nás. Postavena byla již v roce 1887. Po roce 1945 Slovanka měnila majitele a chátrala, v 80. letech na ni byl pro havarijní stav zakázán vstup. Renovace se dočkala až v roce 1999 a o rok později byla znovu zpřístupněna veřejnosti.

My se Slovankou počítali jako s cílem, na který se v rámci dovolené v Jizerkách určitě podíváme. Po jednom propršeném dni jsme při cestě do kopců zahlédli, že se z lesů odpařuje voda a že by to chtělo nějakou otevřenou rozhlednu. Nedaleká rozhledna Bramberk už byla zavřená, tak jsme se vydali právě ke Slovance. Ten pohled stál opravdu za to :)

 

Vodopády na Černé Desné

Vodopády na Černé DesnéNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 150 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Během dovolené v Jizerkách jsme se vydali i na jednu kaskádu vodopádů, a sice na tu na Černé Desné. Auto jsme nechali v Desné u benzínky (dobrý pocit jsme z toho neměli, přece jen to bylo do Tanvaldu, co by šutrem dohodil) a vyrazili po červené. První zajímavý pohled se nám naskytl asi po kilometru a pak už jsme zastavovali a scházeli k řece snad každých 20 kroků ;)

 

Zřícenina hradu a kláštera Ojvín (Oybin)

OybinV tomto článku se nachází oproti jiným příspěvkům nezvykle mnoho fotek (některé z nich už se objevily na fotoblogu). Netajím se tím, že velice ráda navštěvuji zříceniny. Zříceniny gotických staveb mám ještě o chlup raději. Ojvín nabízí obojí – zříceninu hradu i gotického kláštera. Na místě jsme strávili dvě hodiny a rozhodně to na pořádnou prohlídku nestačilo. Ten den jsme však byli domluveni s kamarádem, který pracuje v lužickém Budyšíně, že za ním dorazíme, takže jsme prohlídku museli chtě nechtě přizpůsobit dalšímu programu.

Na samotnou prohlídku Ojvínu si rezervujte nejméně tři hodiny času. Popisky jsou ve většině případů i v češtině. Při placení vstupného dostanete na požádání (nebo dle českého přízvuku :)) i český plánek. Vstupné činí 6€ za dospělou osobu a prohlídka probíhá bez průvodce. Pod hradem se nachází několik placených parkovišť. Možnost parkování zdarma jsem vyznačila na této mapce – nachází se u značky Start, přístupová cesta pro pěší nahoru k hradu začíná u značky Cíl, avšak volné místo zde naleznete nejspíše jen mimo víkend či prázdniny a pouze po ránu.

Z tohoto parkoviště jsme vyrazili pěší stezkou pod skalnatými útvary do centra obce k Infocentru, odkud vede cesta strmě vzhůru (z velké části po schodech). Už tato procházka mě utvrdila v tom, že jsme toto místo nenavštívili naposledy. Na přírodní zajímavosti už nám čas nezbyl ani náznakem, a přitom by bylo co si prohlížet.

 

Viadukty v Novině (Kryštofovo Údolí)

Viadukt v Novině (Kryštofovo údolí)Viadukty v Kryštofově Údolí jsme během naší dovolené nemohli opominout, málem jsme se na ně však vykašlali. Toho dne nám počasí nepřálo, dopoledne bylo vedro (to jsme lezli na Ještěd) a zbytek dne propršelo (podle toho ty fotky také vypadají).

Viadukty leží na železniční trati Liberec – Česká Lípa, na níž následuje 800 m dlouhý tunel. Větší viadukt patří mezi Národní technické památky.

Velký železniční viadukt

Právě i z kamenů vytěžených při hloubení tunelu, je viadukt postaven. I proto viadukt nepůsobí v krajině rušivě, zapadá sem. Jeho stavba trvala pouhé dva roky (1898 – 1900), přitom probíhala za pomoci pouze koňské síly.

 

Rozhledna Heřmanice

Výhled z rozhledny HeřmaniceV Libereckém kraji najdeme mnoho krásných rozhledem, zejména těch starých kamenných. Při plánování výletů mě však ihned zaujala i jedna nová.

Dřevěná rozhledna v Heřmanicích u Frýdlantu byla postavena v roce 2012 a vznikla na základě projektu tří mladých architektů z Technické univerzity v Liberci. Měří 25 metrů, disponuje dvěma schodišti o 99 a 90 schodech a nabídla nám výhled na Jizerské hory, Lužické hory a blízké okolí.

Zaparkovat se dá na parkovišti vzdáleném cca 150 m. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.