Archiv rubriky: HISTORIE

Historie nedávná i vzdálená.

HISTORIE

Před 50 lety dopadli Eichmana

Adolf Eichmann Několik let po vzniku Izraele (1948) se vedení státu rozhodlo chytit nejvýše postaveného a stále žijícího nacistu, který měl na svědomí životy šesti milionů Židů. Adolf Eichmann osobně řídil mašinerii holokaustu.

Eichmann žil nenápadně v Buenos Aires, kde jej izraelští agenti 11. května 1960 chytili a za přečtení hodných podmínek dopravili do Izraele, kde byl souzen a dva roky na to popraven.

Momentíček, pane Eichmanne. Agenti vzpomínají na únos nacisty do Izraele
Izraelský agent: Jak jsme dostali strůjce holokaustu Eichmanna

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, aneb Osvětim (část 2)

KL Auschwitz I

Po porážce Polska v září 1939 bylo město Osvětim s přilehlými obcemi začleněno do Třetí říše a přejmenováno na Auschwitz. Již koncem roku 1939 se na Úřadě vyššího vedoucího SS a policie ve Vratislavi zrodila myšlenka vybudovat koncentrační tábor. Návrh byl motivován jak přeplněním věznic na území Slezska, tak nutností provést další vlnu hromadného zatýkání obyvatelstva Slezska.

Několik vybraných komisí zahájilo hledání vhodného místa pro lokalizaci tábora. Volba padla na opuštěné předválečné kasárny v Osvětimi. Nacházely se mimo zástavbu, což umožňovalo rozšiřování a izolaci.
Významný byl také fakt, že Osvětim měla dobré dopravní spojení, protože byla jedním z důležitých železničních uzlů.

Rozkaz vybudovat tábor byl vydán v dubnu roku 1940 a jeho velitelem byl jmenován Rudolf Höss.
Dne 14.6.1940 gestapo poslalo do KL Auschwitz první vězně – 728 Poláků z jiné věznice.

V době vzniku tábor čítal 20 budov, z toho 14 přízemních a 6 poschoďových. V letech 1941 – 1942 ve všech přízemních budovách vězni přistavěli patro a postavili osm nových. Celkem tábor čítal 28 poschoďových budov.

Ručičky táborových hodin nemilosrdně a jednotvárně odměřovaly běh života vězně. Od ranního gongu k večernímu, od jedné misky polévky k další, od prvního apelu až po ten, kdy mrtvola vězně byla spočítána naposled.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, aneb Osvětim (část 1)

Osvětim, celým názvem Konzentrationslager Auschwitz, byl největším vyhlazovacím táborem za II. světové války, který se nacházel na území dnešního Polska u města Osvětim. Jednalo se o komplex několika táborů v oblasti Horního Slezska, které byly vzájemně propojeny.

Název tábora je odvozen od německého názvu města Osvětim (německy Auschwitz) a vesnice Březinka (německy Birkenau), které leží přibližně 60 kilometrů západně od Krakova v jižním Polsku.

Tábor měl vypracovaný celý systém vyhlazovacích metod, od aktivního vraždění, teroru, nedostatku potravin a vody, sociální péče, což mělo mít za následek šíření infekčních nemocí až po vyhlazování vězněných (a transportovaných) v plynových komorách.

Je to jediný tábor nalézající se na listině světového dědictví UNESCO.

Jak vypadá tábor dnes, bude popsáno v samostatném článku.

Uvádí se, že v táboře našlo smrt přes 1,5 miliónu lidí – asi 1 300 000 Židů, 75 000 Poláků, 19 000 Romů a mnoho dalších.

Průměrný početní stav zajatců kolísal mezi 13 000 a 16 000, v roce 1942 jednorázově přesáhl 20 000. Vězni byli ubytováni v blocích, k tomuto účelu se využívaly také půdní a sklepní prostory baráků. Souběžně se zvyšováním počtu vězňů se rozšiřovalo také území tábora. Tábor v Osvětimi – KL Auschwitz I se stal kmenovým táborem pro celou síť nových táborů. V roce 1941 byla ve 3 km vzdálené vesnici Březinka zahájená výstavba druhého tábora, později nazvaného KL Auschwitz II – Birkenau a v roce 1942 v Monowicích u Osvětimi byl vedle závodů IG Farbenindustrie vybudován KL Auschwitz III. Navíc v letech 1942 – 1944 vzniklo asi 40 poboček kmenového tábora , podřízených KL Auschwitz III, umístěných hlavně poblíž hutí, dolů a továren, využívajících vězňů jako laciné pracovní síly.

KL Auschwitz byl největším nacistickým koncentračním táborem pro Židy, Poláky a vězně jiných národností, s různými politickými a náboženskými názory, civilní obyvatelstvo a členy hnutí odporu, které hitlerovský fašismus odsoudil k izolaci a postupnému vyhubení hladem, těžkou prací, experimenty, ale také k okamžité smrti v důsledku individuálních nebo hromadných poprav a později i pro válečné zajatce.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
HISTORIE, SVĚT OKOLO NÁS

Zrádci slovanské víry

Po Piastunově smrti se stal knížetem Siemovít, po něm jeho syn Lešek, po něm vnuk Siemomysł a pravnuk Měšek vykácel svaté duby, svrhl staré bohy a zavedl v zemi Polanů víru v Jezu Krista.

Těmito slovy končí film Stara baśń – kiedy słońce było bogiem a Měšek je jeden ze zrádců, o který tu bude řeč. O dalším zase zpívá Kroda v písni Поплач мені, Річко (Cry to me, River), jmenuje se Vladimír. Oba dva patří mezi zrádce, dobrovolně nechali upadnout slovanské bohy a zvyky v zapomnění a přijali křesťanství za svou novou víru. Vladimír byl dokonce prohlášen za svatého. Fuj.

Měšek I.

Není známo, kdy se Měšek z rodu Piastovců narodil, historici udávají rozmezí 920 – 935 n. l. Podle všeho to má být syn bájného Siemomysla, který stejně jako jeho otec Lešek a děd Siemovít nepatří mezi historicky doložené postavy. Taktéž není známo, kdy usedl na knížecí trůn, ačkoli je prvním historicky doloženým polským knížetem, uvažuje se o počátku 60. let. První zpráva o něm pochází z roku 963 od saského kronikáře Widukinda z Corvey, kdy se proti Polskému státu vypravili pohanští Rataři, které vedl Wichmar. Při odražení tohoto útoku zemřel jeden z Měškových bratrů.

|…| Celý článek >>

 
CESTOVÁNÍ, HISTORIE

Mauthausen

Jel s námi člověk, který to peklo v Mauthausenu zažil na vlastní kůži. Po přečtení vzpomínek Václava Václavíka jsem si uměla představit, jak to tam asi vypadalo. Je ale pravda, že úplně to nemůže pochopit nikdo, kdo to nezažil.

Já jen obdivuju sílu těch lidí, co přežili, protože ta neskutečná síla je v nich vidět ještě teď. Pán, co byl s námi, je toho jasným důkazem.
. |…| Celý článek >>

 
HISTORIE, SVĚT OKOLO NÁS

Lidem se stýská po bývalém režimu

plotPřed pětadvaceti, třiceti, čtyřiceti lety si lidé nepřáli nic víc, než žít v demokratické zemi. Chtěli žít ve svobodě, aby jim nebylo všechno podstrkováno. Tehdy tu bylo všechno jinak. Bývalý režim diktoval a lidé museli dělat, co chtěl. Kdo to zažil a má mozek, ten to nikdy nechce zažít znova. Jenže lidská mysl je „chytrá“, pamatuje si jen to dobré a to špatné potlačuje. Takže se v poslední době čím dál častěji objevuje názor: „Tehdy bylo dobře, měli jsme práci.“ Ale jakou práci a za jakých podmínek?! Nebo „Tehdy se o nás stát staral.“ Nestaral, jen diktoval…

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Tři králové

Josef Mašín

narozen 26. 8. 1896, Lošany u Kolína
zemřel 30. 6. 1942, Praha
> Štábní kapitán pěchoty
> 14. března 1939 suspendován a obžalován pro vzpouru, kdy se odmítl podrobit rozkazu nebránit se okupantům.

Josef Balabán

narozen 5. 6. 1894, Obora u Dobříše
zemřel 3. 10. 1941, Praha
> Podplukovník Čs. armády
> Po nacistické okupaci měl oficiálně zajišťovat umísťování bývalých důstojníků do civilních zaměstnání.

Václav Morávek

narozen 8. 8. 1904, Kolín
zemřel 21. 3. 1942, Praha
> Štábní kapitán
> Generál in memoriam
> Za Protektorátu úředník
> Během 1. sv. války bojoval v legiích v Rusku

Proč hrdinové

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek byli důstojníky československé armády, kteří se po okupaci v roce 1939 zapojili do protinacistického odboje. Jejich legendární kousky jim vynesly přezdívku – Tři králové.

Spoluzaložili odbojovou organizaci Obrana národa, vydávali a distribuovali vlastenecký časopis „V boj!“ , zajišťovali emigraci osob z protektorátu, sbírali a odesílali zpravodajsky důležité informace exilové vládě do Londýna, vyráběli výbušniny, sabotovali, shromažďovali zbraně a dokonce se pokusili i vyhodit do vzduchu vlak vezoucí šéfa SS, Heinricha Himmlera, bomba na nádraží vybuchla dle plánu, ale vlak se vinou technické závady opozdil.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Obsah, zdroje a copyright

Následující rubrika pojednává o československém pohraničním opevnění. Text je psán srozumitelně i pro ty, kteří následující pojmy uvidí poprvé v životě.

Obsah

Úvod

– Politická situace v třicátých letech
– Proč opevnění
– Projekce a výstavba
– Teorie a vše kolem

Typologie

– Lehké opevnění
– Těžké opevnění
– Tvrze

Současnost

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Úvod – politická situace v ČR

V roce 1933 se dostal v Německu k moci Adolf Hitler a nad Evropou se začala stahovat mračna nového válečného požáru. Většina evropských zemí na tuto hrozbu reagovala budováním stálých opevnění. Československo mělo před druhou světovou válkou uzavřené spojenecké smlouvy s Francií, Sovětským svazem (zaměřené proti Německu) a s Rumunskem a Jugoslávií (zaměřené proti Maďarsku). Pouze s Rumunskem však mělo krátkou společnou hranici na jihu podkarpatské Ukrajiny (tehdy ještě součásti Československa). Německo, z jehož strany hrozilo značné riziko napadení Československa, mělo výrazně vyšší vojenský potenciál. Přesto bylo nutné v případě konfliktu uhájit co největší část našeho území a zachovat silnou armádu nejméně po dobu, než spojenci, především Francie, stačí mobilizovat a zahájit odvetnou ofenzívu na západě Německa. Česká armáda měla za této ofenzívy vázat nejméně čtvrtinu německých sil a tím usnadni pozici útočící francouzské armády. Po předpokládané porážce Německa mělo poté při mírových rozhovorech dojít k navrácení ztracených československých území. Vzhledem k nedostatku vojáků a např. i pohonných hmot pro mobilní jednotky bylo rozhodnuto o vybudování pohraničních opevnění po vzoru našeho nejvýznamnějšího spojence Francie a jeho Maginotovy linie. Na našich hranicích měl být nepřítel zadržen po co nejdelší dobu především na severu a po obsazení Rakouska Německem v březnu 1938 i na jihu. Nepřítel měl být vyčerpán vleklými boji během pomalého ústupu československé armády na východ a případně až na Slovensko.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Proč opevnění

Koncepce stálého opevnění nebyla nijak moderní již ve třicátých letech, ale v našich podmínkách by pro aktivní obranu moderního typu s tanky, letectvem atp. bylo zapotřebí při naší tehdejší délce hranic podstatně více mužů, než Československo disponovalo, včetně záloh. Důvodů je ovšem více, např.:

  • Pro stavbu opevnění je možné zadat zakázky mnoha civilním firmám ve všemožných oborech, což práci podstatně urychlí. Stejně tak poskytnout desítky tisíc pracovních příležitostí, kterých po nedávné hospodářské byl kritický nedostatek. Navíc kdyby byla obrana postavena hlavně na tancích a letectvu, stačilo by vybombardovat několik našich závodů a výroba by se zastavila.
  • Opevnění by částečně vyrovnalo početní a materiální převahu nepřítele a zadrželo by jej do příchodu našich spojenců
  • Náš hlavní spojenec a vzor té doby – Francie, již dříve zvolil koncepci obrany pomoci stálého opevnění, bylo tedy z čeho vycházet.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Projekce a výstavba

Československé opevnění bylo projektováno k obraně víceméně celé délky tehdejších hranic, s vyjímaje některé těžko přístupné horské oblasti východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. S opevněním se rovněž počítalo i ve vnitrozemí – jako s ústupovými příčkami nebo na obranu důležitých strategických bodů, např. známá Pražská čára. Nejpočetnější je pak lehké opevnění (dále jen LO), což jsou objekty s osádkou několika mužů, vyzbrojené kulomety a granátovými skluzy, o tom však dále – v kapitole „Lehké opevnění“. V oblastech předpokládané ofensivy nepřítele ( což je severní hranice – „Od Odry po Krkonoše“, Jižní Morava a Jihozápad Slovenska) se plánovalo budování těžkého opevnění (dále jen TO), tedy srubů vybavených těžkými zbraněmi, s vlastními dieselagregáty, filtrovnami a osádkou několika desítek mužů. I těžkému opevnění a tvrzím se budeme věnovat, o pár stránek dále.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Teorie a vše kolem

Beton

Materiál tvořící objekty čs. opevnění je železobeton, tedy beton hustě protkaný armovacími pruty s průměry až několik centimetrů. Kvalita betonu byla testována, pokud beton nesplňoval odolnost 450kg/cm2 (tedy kostička prostého betonu o jednom centimetru krychlovém byla z jedné strany zatížena 450ti kilogramy), stavební firma betonující objekt platila pokutu. Vyjímečně se podařilo namíchat beton i o odolnosti 800kg/ cm2 .
Při stavbě opevnění si civilní firma provádějící betonáž musela opatřit vlastní bednění, dovézt štěrk, cement a další běžné materiály. Nestandardní prvky byly dodávány ŘOP.

Ocelové prvky

V opevnění bylo kromě betonu použito i mnoho železných částí, armovacími pruty počínaje, přes střílny až po pancéřové zvony. Tyto prvky byly dodávány většinou Vítkovickými železárnami. Střílny a zvony z vysoce kvalitní oceli byly velmi těžké (desítky, či dokonce stovky tun), doprava do hosrských oblastní, kde bylo opevnění stavěno, byla tedy velmi nesnadná.

Vzduchotechnika

V LO byl jednoduchý rozvod vzduchotechniky s ventilátorem na ruční pohon. V TO se jednalo o velmi složitý rozvod s mnoha nasáváními. Vzduch byl pomoci motorem poháněného ventilátoru vháněn do objektu přes filtry proti plynům, prachu a bojovým látkám. Tento vyčištěný vzduch byl rozváděn po celém objektu, zkažený vzduch ze střeleckých místností a záchodů byl odváděn ven. V objektu byl takto neustále udržován přetlak (venkovní vzduch se nemohl dostat dovnitř ani otvory ve střílnách apod.) a pomoci tohoto systému byl objekt případě i vytápěn.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Lehké opevnění

LO vz.36

Tyto velmi jednoduché objekty pro čelní palbu vycházejí konstrukčně z francouzských typů, mají nižší odolnost a jsou početně zastoupeny méně, než později budované LO vz.37. Mají jednu až tři střílny, namířené většinou čelem k nepříteli. Výzbroj měla být tvořena především starými těžkými vodou chlazenými kulomety vz.7/24 Schwarzlose, které byly v objektu umístěny na improvizovaných střeleckých stolech, nikoliv v lafetách. Betonovány byly podle civilních norem, nemají příliš silné stěny a vzhledem k tomu, že byly umísťovány ve svazích přivrácených k nepříteli, byly by velmi zranitelné a neefektivní, proto bylo od jejich stavby brzy upuštěno.

Jeden z těchto objektů, rekonstruovaný skupinou nadšenců, je k vidění v Ústí nad Labem – Trmících. (KVH Trmice, http://lo36.wz.cz).

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Těžké opevnění

Objekty těžkého opevnění byly projektovány jako obrana především proti tankovým svazům nepřítele, proto byly budovány v místech očekávaného nejtěžšího útoku. Stálou posádku mělo tvořit i několik desítek mužů, téměř každý objekt měl vlastní vnitřní studnu, vlastní dieselagregát, vzduchotechniku s protiplynovými filtry, velké zásoby střeliva i potravin atp. Rovněž zbraně byly plánovány trochu odlišné od LO – dvojčata těžkých kulometů, protitankové kanóny, houfnice, minomety.. Dalším odlišným prvkem jsou pancéřové prvky – pozorovací zvony, kopule s kulomety a výsuvné otočné dělostřelecké věže. Komunikace mezi objekty byla zajištěna dokonalou a takřka nepřerušitelnou telefonní sítí, navíc ještě jištěnou nouzovou možností zemní radiotelegrafie. I většina těžkých objektů je pro boční palbu.

Základní rozdělení TO je na objekty tvrzové a izolované. Tvrzové jsou mezi sebou propojené podzemím, izolované jsou samostatné. Více o izolovaných objektech je v kapitole „Tvrze“.

Izolované objekty se rozdělují podle odolnosti na „Araby“ a „Římany“, podle číslice označujících jejich odolnost – arabská 1 a 2, římská III a IV. „Arabské“ typy mají slabší stěny a nižší výzbroj. Další rozdělení je mnoho, podle hlavní zbraně, podle orientace střílen, podle určení atp. Každý těžký objekt je unikát, neexistují dva naprosto shodné.

|…| Celý článek >>

 
HISTORIE

Tvrze

Definice tvrze československého opevnění je systém překážek a povrchových objektů v nejvyšší odolnosti propojených podzemím a tvořící tak samostatný bojeschopný celek. Povrchové objekty pak mají každý svojí specifickou funkci. Podzemí tvrzí mělo být podle typu půdy umístěno až 20m pod povrchem, tedy v hloubce naprosto nezasažitelné jakoukoliv dělostřeleckou palbou nebo bombardováním. Tvoří ho hlavní chodba začínající za vchodovým objektem, od které se odštěpují chodby k jednotlivým srubům. Při hlavní chodbě se dále nacházejí muniční sklady, filtrovna a strojovna s dieselagregáty (které by v případě války dodávaly proud celé tvrzi). Dále pak ubikace, sprchy, WC, sklady, kuchyně, nemocnice, velitelství tvrze, kanceláře dělostřelectva, telefonní ústředna, místnost pro radiostanici a stanici zemní radiotelegrafie atp..

Typologie tvrzových objektů

Tvrze byly projektovány v různých kombinacích těchto typů objektů, vždy podle geografické pozice, rozpočtu apod. Každá tvrz měla mít vždy jeden vchodový objekt, ale ostatních srubů mohlo být více (např. tvrz Babí: dva dělostřelecké sruby, dvě dělostřelecké otočné věže, dvě minometné věže a čtyři pěchotní sruby)

|…| Celý článek >>