veruce.cz

KNIHY A FILMY

Pohádky o čarodějích – Ivana Nováková

Pohádky o čarodějích – Ivana NovákováNení to tak dlouho, co jsem si řekla, že bych mohla víc číst české autory fantasy. Sice už to zdaleka není jediný žánr, který aktivně vyhledávám (jako tomu bylo ještě před několika lety), ale stále k němu mám blízký vztah, takže i dnes ráda sáhnu po nějaké další knize, která se odehrává ve vymyšlených světech.

U Pohádek o čarodějích mě zaujala krásná snová obálka i název. Byl to první krok k tomu si přečíst anotaci a následně i celou knihu.

Anotace, která obsahuje spoilery

Pod starým hradištěm sídlí velká moc i temné zlo. Když se za bouře dva pasáčci propadnou pod zem, stanou se z nich čarodějové.

Zatímco dobrosrdečný Akir chce pomáhat lidem, Dekel touží ovládnout království. A Tamae, nejmocnější kouzelnice vůbec, ukrývá nebezpečné tajemství. Mocní nesmrtelní tráví čas každý po svém, jejich cesty se však nakonec osudovým způsobem protnou.

Vítejte ve Světě čarodějů, kde si užívají zasloužený důchod Baba Jaga i Kostěj Nesmrtelný, král Rudolf vloží do uměleckých sbírek celou duši a třeba Othello nenaslouchá jedovatým řečem a používá zdravý rozum.

Propojené příběhy napříč časem a prostorem

Jak už anotace napovídá, Pohádky vypráví příběh několika hlavních postav a bez spoilerování se tady asi neobjedeme.

Hned v první kapitole, čili v první pohádce/povídce se dozvíme, jak pasáčci Akir a Dekel ke svým čarodějným dovednostem přišli. Poprvé se setkáváme i s podivnou Tamae, z níž se rovněž vyklube mocná bytost. V těch dalších kapitolách se dočítáme o osudu Akirovy matky, o rodičích Tamae, o klasickém boji dobra se zlem, které tady představují právě Akir s Dekelem, a nechybí ani milostná linka mezi některými hlavními hrdiny, která neprobíhá tak úplně podle jejich představ. 

 

Bylo za komunistů lépe? – Hynek Řihák

Bylo za komunistů lépe? - Hynek ŘihákPřed nějakou dobou (konkrétně před sedmi lety) jsem tady na blogu zveřejnila článek Za komunistů bylo dobře. Teď se mi do rukou dostala publikace Bylo za komunistů lépe?, která mě zaujala hned svým názvem, který mi můj starší článek připomíná. Obsahově se však liší. Zatímco já psala obecně o největších zvěrstvech minulého režimu, kniha Hynka Řiháka popisuje zejména nedostatky „dokonalého“ socialistického hospodářství.

Hned v první kapitole se zaměřuje na problémy v zásobování. Už tady jsem se dozvěděla něco nového. Všichni víme, že se stály fronty na banány a maso, to však nebyly jediné komodity, kterých se v obchodech nedostávalo. V některých letech například lidé postrádali toaletní papír a dámské hygienické potřeby. V knize jsou citovány kroniky vybraných měst, které informace týkající se tohoto problému obsahují.

Druhá kapitola je věnována zastaralému technickému vybavení v lehkém a zejména v textilním průmyslu. Po revoluci bylo nutné veškeré vybavení zmodernizovat a není se tedy čemu divit, že to pro mnohé podniky znamenalo definitivní konec.

Ve třetí kapitole si můžeme přečíst výroky některých politiků na témata zásobování či nečistota ve městech. Kapitola se částečně zaobírá tím, jak Praha svého času zaostávala v občanské vybavenosti za ostatními kraji celého Československa.

Voda se od doby minulého režimu prý zdražila o 1 177 %. Čtvrtá kapitola se věnuje tomu, že nízká cena vodného a stočného není to jediné, co je třeba posuzovat. Na mnoha místech byla voda špatné až velmi špatné kvality, téměř nepitná. A nejen voda samotná, ve špatném stavu se ponechávaly i vodovody a kanalizace. Tím, že se na údržbě takto šetřilo, bylo možné udržovat nízké ceny celorepublikově.

 

Knihy za rok 2017 – to nejlepší

To nejlepší, aneb knihy, kterým jsem dala .

 

Tři králové

Zdeněk Ležák, Michal Kocián
128 stran, komiks

Není to sice kniha jako taková, je to komiks, ale o to větší pozornost si zaslouží. Já patřím mezi komiksové ignoranty, avšak toto je výborně zpracovaná záležitost o našich odbojářích. Doporučuji všem! Má recenze zde.


Čarodějův učeň

Otfried Preussler
197 stran

Pověst z Lužice, která se v různých obměnách objevuje různě po střední Evropě.. Pokud znáte stejnojmennou pohádku od Karla Zemana, knižní zpracování si určitě přečtěte také. Vydání z roku 2003 je ilustrováno záběry z filmu a je radost to číst.

 

Knihy za rok 2017 – to (velmi) slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál :)

To (velmi) slušné

Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
262 stran

Kniha, ze které mi bylo špatně a přiměla mě opovrhovat církví ještě více než do té doby. Vyprávění ženy, která jako dívenka prošla irskou prádelnou Máří Magdaleny, což byla zařízení spravovaná jeptiškami a měla napravit hříšnice tvrdou prací (více o prádelnách zde, recenzi knihy chystám).


Enderova hra
Orson Scott Card
256 stran

Dobré sci-fi, které jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Pro fanoušky sci-fi povinná klasika, která může zaujmout i ty, kteří sci-fi nevyhledávají. Příběh se odehrává v blíže nespecifikované alternativní budoucnosti, kdy Zemi hrozí třetí útok termiťanů – mimozemské rasy připomínající přerostlý hmyz. Hlavním hrdinou je šestiletý Ender, který je pro své geniální vlohy přijat do Bitevní školy, z níž vycházejí budoucí vojevůdci. Jsou do něj vkládány nemalé naděje – má vést lidskou armádu při dalším útoku.

 

Knihy za rok 2017 – to průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.


Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).

 

Knihy za rok 2017 – to slabší a mizerné

Letos si na konto přelouskaných titulů připisuju 69 knih. (Nebo jich bude 70? Přece jen mám ještě týden). Seznam všech jsem v průběhu roku utvářela zde. Nyní nastal čas je rozdělit podle hodnocení a přidat k nim pár vět. Kniha, kterou mám rozečtenou, do následujícího seznamu určitě nepatří, takže jej mohu v klidu zveřejnit už nyní.

Začnu tím méně zajímavým. Tyto knihy mě nezaujaly, na jejich konec jsem došla jen s velkým úsilím, nebo dokonce vůbec. Jsou to knihy za 2 hvězdičky, 1 hvězdičku a dokonce i za 0 hvězdiček. 

To slabší –

 

Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan hnízdil
232 stran

První část knihy by byla klidně i za 4 hvězdičky, nicméně autor si to zcela nesmyslně začal postupně kazit. Je to škoda, protože historky na začátku jsou velice zajímavé. 

 


Nespavost
Stephen King
672 stran

Kinga považuji za jednoho z nejpřeceňovanějších autorů dnešní doby. Jednou za čas se dokopu a něco si od něj stejně přečtu. Nespavost je opravdu obsáhlá knížka. Obsáhlá knížka o ničem. King chtěl čtenáře uvádět do stavu mysli nespavého hlavního hrdiny postupně, to bylo ještě ok. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, proto jsem četla dál i přesto, že mě to nebavilo. No ukázalo se to jako naprostá hovadina a rozhodně z toho šlo vytřískat něco lepšího.

 

Tři králové (Zdeněk Ležák, Michal Kocián)

O Třech králích se na tomto blogu najde žel jen jediný, kratičký článek z dob mé středoškolské docházky. Kratičký z toho důvodu, že se tehdy musel vejít na A4 a byl spolu s dalšími referáty podobného rozsahu rozvěšen na chodbě školy v rámci projektu Hrdinové. Ano, víc se tam toho nevešlo, aby se to dalo z metru až metru a půl přečíst. Nevím, proč jsem ten článek pro účely blogu už dávno nepřepracovala, nicméně o tom tento příspěvek nebude.

V průběhu loňského roku se na různých místech začaly objevovat informace o chystaném komiksu o Třech králích. Já patřím mezi komiksové ignoranty, je to forma, která mě nikdy nebrala, přesto jsem se na vydání těšila právě kvůli obsahu. Ukázky mě zaujaly, komentáře autorů naznačovaly, že si s tím dávají záležet. Komiks mi před pár dny dorazil domů a očekávání splnil bezvýhradně.

Anotace:

Komiks Tři královéTři vojenští důstojníci, dva prošli československými legiemi, třetí byl příliš mladý, aby se k nim stihl přidat. Zato patřil k výjimečným střelcům a odvahy měl na rozdávání. Po obsazení Československa hitlerovským Německem 15. března 1939 se zapojili do armádou organizovaného odboje Obrana národa. Po několika čistkách gestapo odbojovou skupinu zdecimovalo a naši tři důstojníci se postupně stali klíčovými osobnostmi domácího odboje. Tři králové – Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. První dva gestapo popravilo, třetí zemřel v boji při pokusu o jeho zatčení. Jejich příběh jsme zachytili ve výpravném stostránkovém komiksu, který pokrývá činnost Tří králů od jara 1939 až do smrti posledního z nich na počátku léta 1942. Příběh vám navíc dá nahlédnout do činnosti dalších významných skupin domácího odboje, protože naši tři hrdinové tyto skupiny propojovali. Tři králové patří k největším hrdinům a morálním vzorům našeho národa.
 

Znovuzrozený porod (Michel Odent)

Michel Odent - Znovuzrozený porodTakhle mají vypadat porodnice!

To je hlavní myšlenka, kterou si z knihy Znovuzrozený porod odnáším.

Útlá knížka Znovuzrozený porod popisuje očima doktora Michela Odenta vývoj porodnického oddělení v Pithiviers (městečko nedaleko Paříže), které měl hlavně v 60. a 70. letech na starosti. Původně nastupoval jako chirurg, který měl na porodnickém oddělení provádět císařské řezy a klešťové porody. Jeho praxe se však ubírala jiným směrem. Začal porodnické oddělení přizpůsobovat rodičkám a jejich potřebám v době, kdy se v civilizovaném světě začalo naopak do porodů více lékařsky zasahovat a císařské řezy se na mnoha místech začaly provádět víceméně na přání.

Celé povídání o této knize najdete na mém druhém blog.

 

The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

The Circle (2017) - Emma Watson, Tom HanksDave Eggers - KruhAktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil.
Film jsem viděla první, protože jsem nebyla přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

 

A až Z – knižní dotazník

knihovnička - ČervenákLéto je u mě doba, kdy se mi nechce moc psát, protože vedro mi ubírá jak na chuti, tak na mozkové kapacitě. Na blogu se tedy objevují převážně reporty z výletů a oddechové články o ničem. Přesně takový bude i tento :) Kde jsem narazila na následující dotazník už si žel nepamatuju, v konceptech se mi válí nejméně půl roku.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

  • Tady jednoznačně vede R. E. Feist – 31 knih.
  • Pozadu nezůstává ani J. Červeňák – 20 knih.
  • O třetí místo se dělí J. Kulhánek a J. K. Rowling – 11 knih
  • Nu a brzy sem nejspíš přibude i Dominik Dán (nyní čtu jeho 7. knihu).

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

  • Číst! Nedávat si mezi dočtenými knihami moc velkou pauzu, to totiž vede k tomu, že si člověk třeba pár týdnů nepřečte vůbec nic. Stalo se mi to naposledy před pár lety, teď už si na to dávám pozor :)