Rozporuplnější film jsem již dlouho neviděla. Na jednu stranu je to příjemné psychologické drama v drsné islandské krajině. Na druhou stranu se hlavní hrdinka chová i přes psychické rozpoložení nepochopitelně. K tomu se ještě dostaneme. Očekávání nijak vysoká nebyla, neboť jsem se dozvěděla obsah několika scén ještě před zhlédnutím filmu.
Následující text prozrazuje něco málo z děje.
Příběh začíná tragickou nehodou Baldura, bratra tehdy 12leté hlavní postavy Hery. Hera se s jeho smrtí nedokáže vyrovnat ani během nejméně šesti let, které film přeskočí. Není překvapivé, že podobný problém mají i její rodiče. Odcizení mezi nimi a jejich dcerou se zdá být poměrně velké. Přesto s nimi Hera dál žije pod jednou střechou, pracuje příležitostně, holduje alkoholu a snaží se proti sobě poštvat všechny lidi v okolí. Mezitím sní o kariéře metalového muzikanta. Z drnkání na kytaru však ne a ne vyzrát něco, co by zaujalo hudební vydavatelství.
Když vyšlo první Zlato Arkony, dlouho jsem neváhala a pustila se do čtení. Volné pokračování příběhu o černokněžníkovi Roganovi a vlčím běsovi Goryvladovi jsem si nemohla nechat ujít.
Než mi byla tato kniha zapůjčena, stihla jsem si pročíst všechny (ono jich zas tolik není) články na toto téma, které se na internetu dají dohledat. Po přečtení knihy mi nezůstalo nic jiného než domněnky, co je pravda a co už je fantazie autorky. Svým způsobem je to škoda, ale pokud jste o bohyních ze Žítkové doposud neslyšely nebo se o ně nijak blíže nezajímáte, ta nejistota vám vadit nebude.
Kdo by neměl rád večerníčky :) Dívali jsme se na ně jako malí, před námi naši rodiče i jejich rodiče a nejen z nostalgie na ně koukáme i jako dospívající nebo dospělí. Večerníček se na našich obrazovkách objevuje už od roku 1956 a jak to tak vypadá, stále je nejsledovanějším dětským pořadem vysílaným na českých kanálech. Podívat se na pohádku, kterou přinese ten kluk v papírové čepici, a jít spát byl rituál i za mého dětství.
