Ze života Ver.

MYTOLOGIE

Bohyně Chors neexistuje

Na tomto článku jsem se z velké části podílela, ráda bych zde tedy sdílela odkaz na něj. Celý článek si můžete přečíst zde.

V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku.

CELÝ ČLÁNEK

 

Valknut

ValknutVýraz Valknut, valknute či valknop pochází se staré severštiny – valr označuje válečníky padlé v boji a knut uzel.

V současné době představuje důležitý symbol stoupenců víry Ásatrú.

ValknutTři vzájemně spojené – propletené trojúhelníky tvoří symetrický symbol připomínající uzel. Nejvíce se valknutu podobá takzvaný turecký uzel (viz. obrázek vlevo), který byl nazýván právě valknute či valknop (ve švédštině perkunta) a používal se zejména na lodích. Slovem valknude se zase označovaly složité uzly na bičích nebo koncích provazů.

Z geometrického hlediska můžeme na valknut pohlížet ze tří úhlů, topologicky se totiž může rovnat Borromeanským kruhům (první velký symbol na obrázku), triquetře (druhý velký symbol na obrázku) nebo uzavřenému tříkruhému řetězu (třetí velký symbol na obrázku). První dva se vyskytují na dochovaných předmětech, třetí však nikoli.

Valknut | valknute | valknop

Valknut najdeme na několika objektech nalezených ve Skandinávii a vykládán bývá různě. Symbol je vyobrazen např. na gotlandském Tängelgardském kameni ze 7. století, na kameni Stora Hammars, na prstenu nalezeném v řece Nene v Anglii i na sloupku postele z Oseberské lodi z 9. století.

 

Vikingové a „jejich“ rohaté helmy

Kde kdo si dnes vikinského válečníka bez rohaté helmy neumí představit a diví se, když jsou někde vyobrazení s „normální“ přilbou… Tento nesmysl je nám servírován již dvě stě let a pochází z hlavy skladatele Richarda Wagnera, které chtěl své severské hrdiny udělat hrůzostrašnějšími. Rohatého Vikinga převzal posléze i Hollywood a tak se rohatá helma jako nezbytná výbava severského válečníka ještě dnes nadšeně šíří dál a těžko se jí zbavuje.

Proč severští válečníci nikdy nemohli nosit rohaté helmy?

Svatobor 2012Nabízí se docela jednoduché vysvětlení, které je vlastně zcela zjevné a mohlo by docvaknout i těm, kteří v životě nedrželi meč v ruce. Přesto se však točí další a další filmy a kreslí další a další obrázky, kdy severští válečníci mají na hlavě tento nesmysl. Pokud nevíte, jak vypadá raně středověká helma, podívejte se pořádně na fotku vlevo.

Při útoku sečnou zbraní na hlavu sklouzne ostří po hladké oblé helmě bez odporu dolů a nezanechá prakticky žádné škody. Pokud by však přilbu měl zdobit nějaký ten roh, zbraň by se o něj (celkem logicky) zasekla a protivníkovi s takovou přihlouplou přilbou by se dal velice snadno zlámat vaz obyčejnou pákou. Troufám si tvrdit, že Vikingové nebyli národem hlupáků a tohle si moc dobře uvědomovali :)

 

Samhain

Svíčka - avatarSamhain, Samhainn, Samhuinn i Samonios…

Tento keltský svátek, který představuje hranici mezi létem a zimou i začátek nového roku, se slaví v noci z 31. října na 1. listopadu. Jedná se o takzvaný čtvrtící den – představuje polovinu času mezi rovnodenností a zimním slunovratem. Dalším takovým dnem je Imbolc (Hromnice).

Starý keltský kalendář tak nazýval i první tři týdny měsíce listopadu (ve skotské galštině t-Samhain). Keltové věří, že o tomto svátku mizí hranice mezi světem živých a mrtvých. Mrtví se mohou dostat na zemi a živí se mohou podívat do podsvětí.

Keltských svátek byl značně ovlivněn Římany na začátku 1. století n.l., kteří toto období považují za konec úrody. Samhain tak symbolizovalo i obilí a ovoce. Další vývoj tohoto svátku ovlivnila katolické církve. Papež Bonifác IV. se jako mnoho dalších snažil vymýtit pohanské zvyky a vymyslel si svátek Všech Svatých (All Hallows´ Day), ze kterého se vyvinul Halloween. Ač měl nový svátek původní Samhain nahradit, lidé slavili několik století svátky oba, až se v průběhu 16. století prolnuly v jeden.

 

Původ slova Viking

Existuje množství teorií, které rozebírají původ slova viking. Zatím však žádná z nich není tak říkajíc na 100% a toto označení severských národů zůstává etymologickou záhadou.

Označení Vikingové používali především sami Vikingové, ostatní národy je nazývali jinými jmény, jak se dozvídáme od kronikářů.

Bitva RogarNěmci jim říkali Varjagové, Ascomanné (= jasanoví muži – podle lodí z jasanového dřeva) nebo prostě Seveřané, u Franků se objevují jako Normanni (= Norové), Angličané je nazývají Dani (= Dánové), v Irsku zase Gall (= cizinec) či Lochlannach (= člověk ze severu) s tím, že bílý Lochlannach byl Nor a černý Lochlannach byl Dán (rozlišovali je zřejmě dle barvy štítů nebo drátěných košil). S dalšími názvy se pak můžeme setkat v Byzanci a Arábii – Rus (= Ruotsi – veslaři) a také v Řecku – Vaeringjar či Španělsku – Madjus (pohanští kouzelníci).

Z toho, že se Vikingové sami Vikingy nazývali, můžeme usuzovat, že se jedná o sloveo severského původu. Pokud to tak je, mohlo vzniknout z následujících slov:

víg (boj, bitva) – Vikingové jsou považováni za dobré válečníky
vík (zátoka, záliv, fjord) – s touto teorií přišel Elias Wessén, Vikingové při svých pirátských počínáních číhali ve fjordech na kupecké lodě
Vík (kraj na obou březích Oslofjordu) – jako Vikingové mohli být označováni lidé z této oblasti

Poslední možnost má ale malý háček. V jedné z franských kronik jsou lidé z Víku nazýváni Vikverjar či Vestfaldingi, proto se nejeví jako úplně pravděpodobná.

Pokud slovo Viking severského původu není, máme pole působnosti značně rozsáhlejší. Viking tak mohl vzniknout i z následujících slov:

 

Znáte bohy svých předků?

Gromoviti znaciČlověk zná odmala mýty a legendy Řeků, zná bohy starých Římanů i Egypťanů, vždyť Staré řecké báje a pověsti snad četl každý… Nabízí se otázka, zda lidé nezajímající se přímo o slovanskou mytologii někdy slyšeli o víře a mýtech svých předků – starých Slovanů? Snad by většina uměla vyjmenovat ještě Ódina a Thora u Vikingů, slovanská božstva jsou však mnohým nezasvěceným neznámá.

Předpokládám, že někteří alespoň slyšeli o Perunovi či Radegastovi, pochybuji však, že vědí, podle čeho se jmenuje ulice Na Žertvách. Vzhledem k tomu, že ten, kdo tyto informace nechce podrobné a hledá pouze stručný základ, si tento článek o Perunovi asi nepřečte. Rozhodla jsem se proto sepsat stručný přehled slovanských bohů.

Na úvod nutno podotknout, že pramenů k čerpání informací není mnoho, krom toho badatelé věnující se problematice slovanské mytologie do svých zápisků a knih uvádeli své domněnky, úsudky a názory tam, kde chyběla fakta. Z toho se dá usuzovat, že už tak nevelké množštví literatury, které se bohy pohanských Slovanů zabývá, obsahuje ještě k tomu mnohdy nepřesné či zkreslené informace. V celkovém kontextu tak působí až absurdně fakt, že se nějaké zaručenější informaci dočteme v kronikách a textech právě křesťanů.

Území, které Slované před christianizací obývalí, je obrovské. Vedle hlavních bohů společných pro většinu osad, společenstev a kmenů se objevuje mnoho dalších, kteří byli uctíváni jen v některých oblastech.

 

Kalevala

Už dlouho můžete v menu najít odkaz na rubrikou o finské mytologii, kde za celou dobu nepřibyl jediný článek. Řekla jsem si, že už je načase to napravit, začneme tedy eposem Kalevala.

O čem Kalevala je

Finský národní epos Kalevala obsahuje celou finskou mytologii a příběhy tří bohatýrů – Lemminkäinena, Väinämöinena a Ilmarinena – potomků mýtického Kalevy. Začíná stvořením světa a následně líčí setkání dvou nepojmenovaných runopěvců ty podstatnější příběhy z finské mytologie, především pak osudy již zmíněného moudrého věštce a proslulého runopěvce Väinämöinena, záletného bohatýra Lemminkäinena a tragickou postavu Kullerva protkané vztahy mezi potomky Kalevy a obyvateli temného severského dvorce Pohjola.

Starý Väinämaöinen si namlouvá nejdříve dívku Aino (sestra jeho nepřítele Joukahainena), ta však spáchá sebevraždu, proto začně mít zájem o dceru z dvorce Pohjola, kterou před ním získá proslulý kovář Ilmarinen výměnou za tajemný předmět sampo. Pohjolanku zabije Kullerv mstící se za zotročení rodičů. Lemminkäinen a Väinämöinen se snaží sampo získat od Pohjolanů, při boji ho ale zničí.

 

Futhark, fuþark, futhork, fuþork … čili runy

Dle víry starých Germánů přinesl lidem runy Ódin, který po devět dní visel na Yggdrasilu – jasanu světa, stromu vědění. Spočívala na něm tíha moudrosti a předtucha pádu bohů a byl si také vědom toho, že vědění získá pouze obětí. Ódinovo tělo takové trápení nevydrželo, on se však znovu zrodil a přinesl s sebou vědění ze záhrobí – tedy runy.

Futhark - runy

Velice významnou památkou zmiňující se o použití a stvoření run je báseň Runatál, která je součástí Hávamálu, jedné z písní Starší Eddy. Hávamál můžeme přeložit jako Výroky Vysokého. Úryvek o Ódinově oběti:

On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.