Archiv rubriky: Mytologie

Slovanská mytologie, germánská mytologie, severská mytologie, finská mytologie, keltská mytologie.

Mytologie

Valknut

ValknutVýraz Valknut, valknute či valknop pochází se staré severštiny – valr označuje válečníky padlé v boji a knut uzel.

V současné době představuje důležitý symbol stoupenců víry Ásatrú.

ValknutTři vzájemně spojené – propletené trojúhelníky tvoří symetrický symbol připomínající uzel. Nejvíce se valknutu podobá takzvaný turecký uzel (viz. obrázek vlevo), který byl nazýván právě valknute či valknop (ve švédštině perkunta) a používal se zejména na lodích. Slovem valknude se zase označovaly složité uzly na bičích nebo koncích provazů.

Z geometrického hlediska můžeme na valknut pohlížet ze tří úhlů, topologicky se totiž může rovnat Borromeanským kruhům (první velký symbol na obrázku), triquetře (druhý velký symbol na obrázku) nebo uzavřenému tříkruhému řetězu (třetí velký symbol na obrázku). První dva se vyskytují na dochovaných předmětech, třetí však nikoli.

Valknut | valknute | valknop

Valknut najdeme na několika objektech nalezených ve Skandinávii a vykládán bývá různě. Symbol je vyobrazen např. na gotlandském Tängelgardském kameni ze 7. století, na kameni Stora Hammars, na prstenu nalezeném v řece Nene v Anglii i na sloupku postele z Oseberské lodi z 9. století.

 
Historie, Mytologie

Vikingové a „jejich“ rohaté helmy

Kde kdo si dnes vikinského válečníka bez rohaté helmy neumí představit a diví se, když jsou někde vyobrazení s „normální“ přilbou… Tento nesmysl je nám servírován již dvě stě let a pochází z hlavy skladatele Richarda Wagnera, které chtěl své severské hrdiny udělat hrůzostrašnějšími. Rohatého Vikinga převzal posléze i Hollywood a tak se rohatá helma jako nezbytná výbava severského válečníka ještě dnes nadšeně šíří dál a těžko se jí zbavuje.

Proč severští válečníci nikdy nemohli nosit rohaté helmy?

Svatobor 2012Nabízí se docela jednoduché vysvětlení, které je vlastně zcela zjevné a mohlo by docvaknout i těm, kteří v životě nedrželi meč v ruce. Přesto se však točí další a další filmy a kreslí další a další obrázky, kdy severští válečníci mají na hlavě tento nesmysl. Pokud nevíte, jak vypadá raně středověká helma, podívejte se pořádně na fotku vlevo.

Při útoku sečnou zbraní na hlavu sklouzne ostří po hladké oblé helmě bez odporu dolů a nezanechá prakticky žádné škody. Pokud by však přilbu měl zdobit nějaký ten roh, zbraň by se o něj (celkem logicky) zasekla a protivníkovi s takovou přihlouplou přilbou by se dal velice snadno zlámat vaz obyčejnou pákou. Troufám si tvrdit, že Vikingové nebyli národem hlupáků a tohle si moc dobře uvědomovali :)

 
Mytologie

Samhain

Svíčka - avatarSamhain, Samhainn, Samhuinn i Samonios…

Tento keltský svátek, který představuje hranici mezi létem a zimou i začátek nového roku, se slaví v noci z 31. října na 1. listopadu. Jedná se o takzvaný čtvrtící den – představuje polovinu času mezi rovnodenností a zimním slunovratem. Dalším takovým dnem je Imbolc (Hromnice).

Starý keltský kalendář tak nazýval i první tři týdny měsíce listopadu (ve skotské galštině t-Samhain). Keltové věří, že o tomto svátku mizí hranice mezi světem živých a mrtvých. Mrtví se mohou dostat na zemi a živí se mohou podívat do podsvětí.

Keltských svátek byl značně ovlivněn Římany na začátku 1. století n.l., kteří toto období považují za konec úrody. Samhain tak symbolizovalo i obilí a ovoce. Další vývoj tohoto svátku ovlivnila katolické církve. Papež Bonifác IV. se jako mnoho dalších snažil vymýtit pohanské zvyky a vymyslel si svátek Všech Svatých (All Hallows´ Day), ze kterého se vyvinul Halloween. Ač měl nový svátek původní Samhain nahradit, lidé slavili několik století svátky oba, až se v průběhu 16. století prolnuly v jeden.

 
Historie, Mytologie

Původ slova Viking

Existuje množství teorií, které rozebírají původ slova viking. Zatím však žádná z nich není tak říkajíc na 100% a toto označení severských národů zůstává etymologickou záhadou.

Označení Vikingové používali především sami Vikingové, ostatní národy je nazývali jinými jmény, jak se dozvídáme od kronikářů.

Bitva RogarNěmci jim říkali Varjagové, Ascomanné (= jasanoví muži – podle lodí z jasanového dřeva) nebo prostě Seveřané, u Franků se objevují jako Normanni (= Norové), Angličané je nazývají Dani (= Dánové), v Irsku zase Gall (= cizinec) či Lochlannach (= člověk ze severu) s tím, že bílý Lochlannach byl Nor a černý Lochlannach byl Dán (rozlišovali je zřejmě dle barvy štítů nebo drátěných košil). S dalšími názvy se pak můžeme setkat v Byzanci a Arábii – Rus (= Ruotsi – veslaři) a také v Řecku – Vaeringjar či Španělsku – Madjus (pohanští kouzelníci).

Z toho, že se Vikingové sami Vikingy nazývali, můžeme usuzovat, že se jedná o sloveo severského původu. Pokud to tak je, mohlo vzniknout z následujících slov:

víg (boj, bitva) – Vikingové jsou považováni za dobré válečníky
vík (zátoka, záliv, fjord) – s touto teorií přišel Elias Wessén, Vikingové při svých pirátských počínáních číhali ve fjordech na kupecké lodě
Vík (kraj na obou březích Oslofjordu) – jako Vikingové mohli být označováni lidé z této oblasti

Poslední možnost má ale malý háček. V jedné z franských kronik jsou lidé z Víku nazýváni Vikverjar či Vestfaldingi, proto se nejeví jako úplně pravděpodobná.

Pokud slovo Viking severského původu není, máme pole působnosti značně rozsáhlejší. Viking tak mohl vzniknout i z následujících slov:

 
Mytologie, Svět okolo nás

Znáte bohy svých předků?

Člověk zná odmala mýty a legendy Řeků, zná bohy starých Římanů i Egypťanů, vždyť Staré řecké báje a pověsti snad četl každý… Nabízí se otázka, zda lidé nezajímající se přímo o slovanskou mytologii někdy slyšeli o víře a mýtech svých předků – starých Slovanů? Snad by většina uměla vyjmenovat ještě Ódina a Thora u Vikingů, slovanská božstva jsou však mnohým nezasvěceným neznámá.

Rodná víra - Veles

Předpokládám, že někteří alespoň slyšeli o Perunovi či Radegastovi, pochybuji však, že vědí, podle čeho se jmenuje ulice Na Žertvách. Vzhledem k tomu, že ten, kdo tyto informace nechce podrobné a hledá pouze stručný základ, si tento článek o Perunovi asi nepřečte. Rozhodla jsem se proto sepsat stručný přehled slovanských bohů.

Na úvod nutno podotknout, že pramenů k čerpání informací není mnoho, krom toho badatelé věnující se problematice slovanské mytologie do svých zápisků a knih uvádeli své domněnky, úsudky a názory tam, kde chyběla fakta. Z toho se dá usuzovat, že už tak nevelké množštví literatury, které se bohy pohanských Slovanů zabývá, obsahuje ještě k tomu mnohdy nepřesné či zkreslené informace. V celkovém kontextu tak působí až absurdně fakt, že se nějaké zaručenější informaci dočteme v kronikách a textech právě křesťanů.

Území, které Slované před christianizací obývalí, je obrovské. Vedle hlavních bohů společných pro většinu osad, společenstev a kmenů se objevuje mnoho dalších, kteří byli uctíváni jen v některých oblastech.

 
Mytologie

Kalevala

Už dlouho můžete v menu najít odkaz na rubrikou o finské mytologii, kde za celou dobu nepřibyl jediný článek. Řekla jsem si, že už je načase to napravit, začneme tedy eposem Kalevala.

O čem Kalevala je

Finský národní epos Kalevala obsahuje celou finskou mytologii a příběhy tří bohatýrů – Lemminkäinena, Väinämöinena a Ilmarinena – potomků mýtického Kalevy. Začíná stvořením světa a následně líčí setkání dvou nepojmenovaných runopěvců ty podstatnější příběhy z finské mytologie, především pak osudy již zmíněného moudrého věštce a proslulého runopěvce Väinämöinena, záletného bohatýra Lemminkäinena a tragickou postavu Kullerva protkané vztahy mezi potomky Kalevy a obyvateli temného severského dvorce Pohjola.

Starý Väinämaöinen si namlouvá nejdříve dívku Aino (sestra jeho nepřítele Joukahainena), ta však spáchá sebevraždu, proto začně mít zájem o dceru z dvorce Pohjola, kterou před ním získá proslulý kovář Ilmarinen výměnou za tajemný předmět sampo. Pohjolanku zabije Kullerv mstící se za zotročení rodičů. Lemminkäinen a Väinämöinen se snaží sampo získat od Pohjolanů, při boji ho ale zničí.

 
Mytologie

Futhark, fuþark, futhork, fuþork … čili runy

Dle víry starých Germánů přinesl lidem runy Ódin, který po devět dní visel na Yggdrasilu – jasanu světa, stromu vědění. Spočívala na něm tíha moudrosti a předtucha pádu bohů a byl si také vědom toho, že vědění získá pouze obětí. Ódinovo tělo takové trápení nevydrželo, on se však znovu zrodil a přinesl s sebou vědění ze záhrobí – tedy runy.

Futhark - runy

Velice významnou památkou zmiňující se o použití a stvoření run je báseň Runatál, která je součástí Hávamálu, jedné z písní Starší Eddy. Hávamál můžeme přeložit jako Výroky Vysokého. Úryvek o Ódinově oběti:

On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.

 
Historie, Mytologie

Hnefatafl a další taflové hry

Hnefatafl

Vikingská hra Hnefatafl znamená v překladu králův stůl (staronorština) a patří do rodiny tzv. taflových (čili deskových) her. Vznikla někdy ve 4. století a díky tomu, že ji s sebou brali Vikingové na cesty, rozšířila se do mnoha oblastí (např. Island, Británie , Irsko a Laponsko) a začaly vznikat její obdoby. Původní název byl pouze Tafl, ale Hnefatafl se užíval po celou vikingskou dobu, protože bylo třeba od sebe odlišit vícero deskových her jako byly Skáktafl (staronorsky šachy), Kvatrutafl (předchůdce backgammonu) a Halatafl (hra typu vlk a ovce).

Vikingové považovali hraní hnefataflu za důležitou dovednost a dokonce koluje příběh o tom, že jeden seveřan zabil jiného jen proto, že s ním odmítl hrát. Hnefatafl zmiňují i různé literární prameny – ve starých ságách můžeme různé zmínky o této hře např. ve Fridthjofově sáze (Friðþjófs saga ins frækna) – muž jménem Hilding je vyslán svým králem k Fridthjovi, aby u něj hledal pomoc proti králi Ringovi, který má v úmyslu je napadnout. Hilding přichází k Fridthjofovi právě ve chvíli, kdy hraje hnefatafl s Björnem nebo v básni Rögnvalda Kali Kolssona (Lausavísur), kde se hned v první strofě chlubí svými dovednostmi a ve výčtu figuruje i umění ve hře hnefatafl.

 
Mytologie

Perun

nejvyšší bůh slovanského panteonu, hromovládce, vládce bouří, pán blesku

PERUN by themico

by themico (dA)

Perun

  • V době míru je bohem deště, bouře, hromu a blesku, přináší úrodě vláhu.
  • V době války je bohem zbraní a vítězství, ochráncem válečníků.
  • Je mu zasvěcen dub – nejsilnější strom v přírodě (něco o dubu už jste si mohli přečíst v tomto článku) a je možné, že i kosatec, kterému se v některých slovanských oblastech říká perunika.
  • Obětován pro něj bývá býk.
  • Jeho zbraní je ohnivá sekera (letící po obloze symbolizuje blesk). V 11. a 12. století se na Rusi vyráběly miniaturní Perunovy sekyrky jako ochranné amulety.
  • Jeho dnem je čtvrtek.
  • Perun v praslovanštině znamená „ten, kdo silně pere“.
  • Díky své síle je patronem právního řádu Slovanů, oblíbeným ručitelem smluv a zajišťuje soulad na zemi.

Zmínky o Perunovi byly nalezeny na celém území obývaném Slovany. Nejstarší zpráva o Perunovi pochází od byzantského historika Prokopia z Kaisareie (500-560), který zmiňuje hlavního boha Slovanů, vládce hromů, ale bez udání jména:

„Uznávají, že je jediný bůh, tvůrce blesku a všeho pán, i obětují mu skot a všeliká zvířata…“

Nejdůležitější zápisy o Perunovi obsahuje Nestorova Kronika, která obsahuje smlouvy mezi Rusi a Byzancí z let 907 a 945 zaručených Perunovým jménem.

V západoslovanských oblastech o Perunovi sice není žádná písemná zmínka, podle řady vodítek je ale jisté, že i zde byl uctíván. V polabštině se až do 18. století říkalo čtvrtku Perundan, na Moravě a Slovensku se do dnešních dnů dochovalo Perunovo (či Paromovo) jméno jako součást lidového kletí. Mně osobně je známo pouze „Do Pěruna“ (což se v naší rodině používá, co si pamatuju, odjakživa). V lidových rčeních je však na základě démonizace tohoto boha křesťanstvím postaven do role ďábla. V ukrajinštině perun a v polštině piórun znamená blesk.

Perunův svátek na Rusi býval v červenci nejspíše dvacátý den tohoto měsíce. Ve stejný den totiž později slaví svátek sv. Ilji jezdící v ohnivém voze obdařen vztahem k bleskům, který byl podle přesvědčivých výkladů rozvíjen ruskou církví, aby postupně vytlačil zakořeněný kult Peruna.

Kult Peruna byl v Rusku zakořeněn hluboko, což dokazuje fakt, že až do 16. století se pranýřovalo za jeho uctívání. Po přijetí křesťanství bylo obětiště v Novgorodě, kde plál věčný oheň z dubového dřeva, jenž nesměl nikdy vyhasnout, zničeno. Kníže Vladimír, který zprvu sám nechal vybudovat v Kyjevě nové obětiště, kde stáli Dažbog, Stribog, Chors, Simargl, Mokoš a včele Perun, nechal po přijetí křesťanství Perunovu modlu vláčet na koňských ocasech a bít dvanácti muži jako potupu za to, že oklamával touto podobou lidi. Poté modlu uvrhli do vod Dněpru.

Hromovládci obecně

V mnoha indoevropsko-semitských náboženstvích nalezne hromovládce. Odhaduje se, že předchůdce je možné nalézt už v náboženství dávných Nostratiků (5. – 8. tisíciletí př. n. l. ). Nejblíže Perunovi má litevský Perkunas, u Germánů je to Thór – Donnar (německy čtvrtek – Donnerstag, norsky+dánsky+švédsky Torsdag), u Keltů Taranis, u Římanů Jupiter, u Řeků Zeus, dále se sem počítá i staroindický Indra a semitský Baal.

 
Mytologie

Ragnarök

Co znamená Ragnarök

Ragnarök je staré norské slovo složené z ragna, což znamená bohové a je to odvozené z germánského rageno, a z rök, což je výraz pro boj, konec… Obvykle se Ragnarök překládá jako Konečný osud bohů. Je možné, že druhá část, tedy rök se kdysi psal bez přehlasovaného o – rok a má původ v germánském rako nebo rekwa. Další možností je Ragnarök(k)r, kdy rök(k)r znamená soumrak a také je možné se s překladem Soumrak bohů setkat.

(Ragnarok by HarryBuddhaPalm)

Konečný osud bohů, konec světa a obnovení

Bohové vědí, že tento den je nevyhnutelný. Dle věštby dojde k bitvě a oni budou zničeni. Velikost bohů se odráží od toho, jak moc vzdorují nevyhnutelnému, proto se na svou poslední bitvu připravují.

Závěrečnou etapu existence doprovázejí různé zlé skutečnosti. Začne to třemi krutými zimami za sebou, aniž by nastalo léto. To jest Fimbulvetr či fimbulvinter, fimbul znamená krutý, vetr/vinter je zima. Ásové mohou jen bezmocně přihlížet, jak téměř vše živé zmrzne, a spát svých palácích. Jediný Heimdall nepřestal hlídat duhový most Bilfröst. Po zimě přijde náhlé oteplení a doba dešťů, kdy zem začnou sužovat záplavy. Během bouří vlci spolknou slunce i měsíc, které odnepaměti pronásledují, a následně zmizí z nebe i hvězdy. Nastane tma. Podle věštby je to událost, která ohlašuje začátek Ragnaröku.

 
Mytologie, Svět okolo nás

Úcta ke stromům

stromSlované uctívali stromy, v nichž podle nich přebývali nějací duchové. Stromy, které si božští, démonovití i lidští duchové zvolili za svůj příbytek, byly většinou staré, vykotlané nebo na nich byl nějaký zvláštní tvar. Takové stromy byly posvátné a nesměly se kácet. Při porušení hrozila těžká nemoc či smrt.

Dub

Nejposvátnějšími stromy byly duby zasvěcené hromovládci Perunovi. Dub je mohutný strom s tvrdým dřevem a významnou roli hraje u všech Indoevropanů.
Známa jsou některá místa, kde se dub uctíval. Byly to zejména Chortice (dnes ostrov Sv. Jiří) na Dněpru, kde mu Rusové obětovali slepice, kohouty, chléb… Dále se nacházely v pobaltské Vagrii v háji zasvěcenému bohu Provovi.