veruce.cz

PSYCHOLOGIE

Šílené, kuriózní i zajímavé fóbie

Pojem fóbie asi není třeba podrobně rozebírat. Chorobný strach z něčeho je všem znám minimálně z rozšířené arachnofobie (chorobný strach z pavouků). Kromě běžných fóbií jako jsou klaustrofobie (chorobný strach z uzavřených prostor), akrofobie (chorobný strach z výšek) či fóbií z různých zvířat, existuje řada fóbií, které stojí za pozastavení se. Některé jsou jen zajímavé, jiné kuriózní až absurdní, další nepochopitelné a šílené. Rozhodla jsem se vytvořit seznam těch, které mě nějakým způsobem zaujaly nejvíce.

Nejšílenější pro mne je anatidaefobie – chorobný strach z toho, že se na vás někde/nějak kouká kachna. Na paty této fóbii šlape arachibutyrofobie – chorobný strach z toho, že se na horní patro úst přilepí arašídové máslo a také nomofobie – chorobný strach ze ztráty či odcizení mobilního telefonu nebo strach ze ztráty mobilního signálu.

 

Vlastnosti osobnosti (přehled)

Obecná psychologie osobnosti zkoumá chování a prožívání člověka, jeho temperament a rozumové schopnosti.
Diferenciální psychologie osobnosti zkoumá rozdíly mezi určitými lidmi.

Osobnost je definována jako jedinečný psychologický celek, který je utvářen vztahy s dalšími lidmi, projevuje se jako relativně stálý, avšak v průběhu života se dynamicky formuje. Nikdo se jako osobnost nerodí, každý se jí stává.

Temperamentové vlastnosti (více o temperamentu v tomto článku [odkaz]
klasické vymezení – Hippokratovské vymezení (sangvinik, melancholik, cholerik, flegmatik)
biotypologické vymezení – Kretschmerovo vymezení (pyknik, atletik, astenik)
psychobiologické koncepce – I. P. Pavlov (př. spojení tzv. cholericé povahy s převahou procesu vzruchu nad procesem útlumu na úrovni CNS (centrální nervové soustavy).
typologie osobnostie – C. G. Jung (introvert, extrovert)

 

Typy sebevražd

Bilanční sebevražda

Sebevražda je konaná na základě předchozího bilancování – člověk po dlouhém přemýšlení zhodnotí svou situaci jako neúnosnou či neřešitelnou. Patří se i sevebraždy nevyléčitelně nemocných pacientů a vojáků, kteří např. prohráli bitvu.

Biická sebevražda:

Sebevražda je konaná na základě hodnocení reálné situace v nemoci. Např. pacient v těžké depresi zhodnotí svou situaci mylně za beznadějnou na základě této poruchy nebo jako jediné možné odčinění svých provinění (které ve skutečnosti neexistují) vidí právě ve vlastní smrti.

Účelová sebevražda

Sevebražda je konaná za účelem vyřešení nějaké svízelné situace, její konatel ale podvědomě nechce, aby skončila smrtí.

Demostrativní sebevražda

Sebevražda je konaná za účelem vyřešení nějaké situace.

Zkratkovité sebevražedné jednání

Sebevražda je konaná zkratkovitě, tedy co nejrychleji od náhlého rozhodnutí bez jakéhokoliv zamyšlení se nad jinými možnostmi a výhodami či nevýhodami zvoleného řešení. Typickým příkladem jsou žáci, kteří se po předání vysvědčení s nedostatečnou rozhodnou vzít si život ihned po odchodu ze školy.

Suicidální dohoda

 

Léčba uměním (přehled)

Terapie různými druhy umění je praktikována od nepaměti, ať už si to lidé uvědomovali nebo ne. Ostatně i člověk dnes sám sebe léčí, když se začte do knížky a zapomene, co se děje okolo něj, vezme barvy a namaluje odraz toho, co se mu odehrává v hlavě, pustí si hudbu a relaxuje nebo se odreaguje… V dnešní době je tato terapie trendem na celém světě a přináší dobré výsledky v léčbě všech možných poruch, nemocí i problémů. Jednotlivé terapie uměním se často kombinují (např. muzikoterapie s arteterapií nebo bibliografií). V tomto článku se zaměřím pouze na výčet a hlavní charakteristiku různých terapií, které se pod léčbou uměním nacházejí. Každé z nich bude v budoucnu věnován samostatný článek.

Arteterapie

Léčba uměním, kdy se pod ní myslí kreslení, malování či jiná forma výtvarného projevu např. keramika, koláž, výroba různých drobných předmětů. Pracuje se s barvami, kompozicí kresby/malby, námětem.

Arteterapii je blízká i ergoterapie, kde se vytváří věci z korálků, dřeva a dalších materiálů.

Je ale možné setkat se s tímto označením jako nadřazeným výrazem pro ostatní formy léčby uměním.

Biblioterapie

Léčba literárním dílem – prózou i poezií. Může mít formu relaxační, kdy člověk pouze čte. Může mít souvislost s tím, proč člověk terapii podstoupil – rozbor díla obsahující životní příběh, pointu, zkušenost nebo mající souvislost s aktuálním problém ať už v individuální či skupinové terapii. Důležitou roli zde hraje i schopnost terapeuta pracovat s intonací.

 

Power-napping – krátký osvěžující spánek

the coffee machine is brokenAť už jste spánek po obědě ve školce uvítali nebo jste za celou dobu nuceného odpočinku neusnuli, jistě vás občas napadá myšlenka, co byste za takový spánek po obědě dali teď v práci/ve škole. Dnešní uspěchaná doba se na potřebu odpoledního odpočinku dívá skrz prsty, přitom jeho pozitivní účinky jsou nesporné a člověk je i více produktivní.

Výraz power nap označuje krátký spánek, který je ukončen před upadnutím do hlubokého spánku. Tento způsob odpočinku ocení především ti, kteří často trpí spánkovým deficitem a na plnohodnotný spánek nemají čas, resp. jsou zahlcení prací vyžadující soustředění nebo učením se a přitom se jim myšlenky ubírají všemi směry, jenom ne tím, který by potřebovali.

Bdění, snění a spánek

Fáze bdění se nazývají beta a alfa, fáze spánku jsou REM, théta a delta. Fáze beta je stav plné bdělosti. Fáze alfa nastává, když člověk „vypne“, uvolní se, zavře oči a na nic konkrétního se nesoustředí. Fáze alfa přechází plynule ve snovou fázi REM, po níž následují relativně hluboký (théta) a hluboký spánek (delta). Fáze delta a REM se v průběhu spánku střídají po cca 90 minutových intervalech. Největší spánkový deficit odbouráváme už v první fázi REM, která trvá pouhých cca 5 minut. Jinými slovy všechen myšlenkový bordel za poslední den, který je potřeba utřídit, zvládne mozek uklidit v prvních pár minutách spánku. Když se člověk probudí z krátkého spánku dříve, než upadne do hlubokého spánku, načerpá energii i na pár hodin a zároveň zamezí známému pocitu rozlámanosti, který přijde, když je člověk násilím probuzen z hlubokého spánku. Každý může pozorovat, že se mu ráno lépe vstává ze snové fáze než z té hluboké.

Jak na to

Ve fázi REM je člověk velice citlivý na hluk, zároveň však drží napětí svalstva až do fáze hlubokého spánku. Právě toho využívá metoda power-napping. Postup je velice jednoduchý.

 

Stalking (základní info)

O nebezpečném pronásledování se začalo více mluvit zhruba před 2,5 lety, když tato aktivita byla (konečně!) zařazena mezi trestné činy. Konkrétně se tak stalo 1. 1. 2010. O co vlastně jde?

Nejznámější případ stalkingu znáte ze zpráv jistě i vy. Jedná se o „dokonalý“ modelový příklad toho, kam pronásledování může zajít, a proto jím začneme. Tomáš Kočí se před devíti (!!!) lety zastal svojí, řekněme ne úplně normální, spolužačky na maturitním večírku, kde se do ní spolužáci naváželi. Ta do něj už byla delší dobu zamilovaná a toto gesto si ona (a zřejmě i její ne zcela normální matka) vyložila tak, že se Tomášovi líbí. Od té doby nedaly Barbora (28) a Eva (59) Kupkovy dnes devětadvacetiletému Tomáši pokoj. Podle všeho Eva Kupková svou dceru do pronásledování jejího bývalého spolužáka začala nutit. Kromě desítek esemesek denně za ním všude chodily (a dle všeho stále chodí), zjistily si, kam chodí na vysokou, neváhaly vyrazit do jiného města a pokřikovat v okolí jeho kolejí (kde dokonce přespávaly v křoví před nimi) a následně i zaměstnání, nechávají mu dárky přede dveřmi a dělají mu ostudu hysterickými žárlivými scénami. Policie byla v tomto případě až do roku 2010 dle zákona zcela bezmocná, ale i po definování této aktivity v trestním zákoníku nemá Tomáš vyhráno. Obě pronásledovatelky se však po soudním rozhodnutí alespoň drží ve větší vzdálenosti.

Výraz stalking v angličtině znamená doslova stopování. Je definován jako úmyslné, zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které oběti snižuje kvalitu života a zároveň/nebo ji ohrožuje. Problém začíná nenápadně, mnohdy se vyvine z rozchodu (to však není pravidlo). Z přátelských (v případě onoho rozchodu spíš sebelítostných) zpráv a e-mailů se stávají výhružky, které mají demonstrovat sílu a odhodlání stalkera. Přidává se i osobní sledování, pokřikování, ponižování přímo na ulici, kontaktování rodiny a známých oběti buď za účelem získání informací, nebo šíření pomluv. Soubor těchto činností má zajistit kontrolu života oběti.

 

Agorafobie

Agorafobie je soubor fobii a jako taková se řadí k úzkostným poruchám. Trpí jí kolem 5-6 % populace, z toho ženy jsou 3-4 % muži 1-2 % Obecně je známá jako strach z otevřených prostor, to je ovšem nepřesné. Projevuje se zejména strachem návštěvy veřejných míst (obchodů, nádraží) a také míst, kde by nebyla dostupná rychlá pomoc, tlačenic, samotného cestování MHD, vlakem, letadlem… S tím jsou pevně spjaté obavy z opuštění domova.

Typické situace, z nichž má agorafobik strach:

  • návštěva veřejných míst, které jsou obsypané lidmi: nákupní centra, restaurace, sportovní centra, nádraží, historická centra měst
  • s tím související otevřené prostory: hřiště, náměstí, parkoviště, široké ulice
  • a také uzavřené či jinak omezené prostory: sály kin, divadel, výstavy, restaruace, čekárny, skladiště, výtahy, tunely, eskalátory
  • situace, které mají s výše uvedenými spojitost: čekání v davu či ve frontě lidí použití veřejného dopravního prostředku
  • zůstat sám doma
  • nacházet se daleko od případně potřebné pomoci:v lese, dále od města, na neznámých, odlehlých místech, mimo signál

Agorafobik má strach vycházet sám z domu, procházet davem nebo čekat v hloučku lidí, cestovat hromadnou dopravou, případně i autem, těmto situacím se snaží vyhnout, protože u něj vyvolávají pocity úzkosti a záchvaty paniky. Pokud už se takovým situacím musí vystavit, vyžaduje doprovod. Dalším důležitým rysem je strach z opuštění domova nebo osoby, u které se agorafobik cítí bezpečně (partner, manžel, přítel. rodiče…) a také fakt, že tyto pocity nejsou způsobeny jinoou poruchou.

Agorafobie má stejně jako ostatní psychické poruchy několik forem, při té nejtěžší není schopen člověk ani opustit ložnici. Různé stupně paniky při rizikových situacích se tedy projevují u každého jinak. Někdo se jen snaží z dané situace rychle uniknout, jiný zpanikaří a neví co má dělat. Často výše uvedené situace ještě doplňuje strach z toho, že by jej viděli jiní lidé přávě ve chvíli, kdy ho tyto potíže (třeba záchvat paniky) postihnou. Dalším doprovodnými znaky jsou obavy, že se pacientovi něco stane právě mezi velkým množstvím lidí – zkolabuje, „zblázní se“, zemře na infart, čímž na sebe upoutá nežádanou pozornost, dále pak, že mu nikdo neposkytne první pomoc.

Agorafobie se léčí KBT. (Článek o kognitivně behaviorní terapii čtěte zde), psychofarmaky nebo kombinací obojího.

 

Když rodiče přežijí své dítě

Jistě všichni zaregistrovali zprávu o tom, jak v Hradci Králové srazil řidič dvě malé děti, které později zemřely. V souvislosti s touto událostí se lidé začali více zajímat o to, jak se musí cítit rodiče, kteří takto tragickým způsobem přijdou o svého potomka. Na tom, že se jedná o jednu z nejkrutějších životních zkoušek, které mohou rodiče potkat, se shodneme asi všichni. Objevili se však i zabedněncí, kteří v tom s trochou nadsázky neviděli nic strašného.

V zásadě je absolutně jedno, jaká příčina stojí za smrtí dítěte. Jemné rozdíly však najdeme mezi tím, zda zemřelo náhle (nehoda, vražda…) nebo např. po dlouhé nemoci. Ačkoli rodiče trpí v obou případech stejně, v tom druhém se s tím mohou smířit snáze. Pokud totiž dítě bojovalo nějakou dobu o život či trpělo bolestmi, mohou se rodiče upnout na to, že už je mu vlastně dobře. Nezřídka se stává, že si v posledních dnech sami přejí, aby to už skončilo.

Rodiče, jejichž dítě zemřelo náhle, v prvních chvílích zažívají obrovský šok. Situaci si tak nemusí ani plně uvědomovat a v prvních dnech jednají automaticky – jako stroj. Zásadní zlom přichází s pohřbem. Neexistuje univerzální rada a postup na lidské chování a pocity. Někteří lidé (obzváště matky) se upínají k tomu, že pro své dítě připravují poslední rozloučení takové, aby se líbilo hlavně jemu, a že je to to poslední, co pro něj mohou udělat, jiní se nedokáží zapojit do přípravy pohřbu a nezúčastní se ani samotného obřadu. Každý se se svým zármutkem musí poprat po svém. Těžko můžeme někomu vyčítat to, že se sesype a skončí na psychiatrii/na antidepresivech, nebo se naopak snaží sebrat a jít dál, když chce udržet svou rodinu pohromadě. Pokud rodiče mají ještě další potomky, je pro ně snažší najít vůli se s tím poprat, než když přijdou o jediné dítě (nebo o všechny).

>> celý článek

 

Heavy metal a negativní dopad na (depresivní) mládež?

Eddie - avatar Dneska se na stránkách Melbourneské univerzity objevila studie doktorky Katriny McFerran, která zkoumala negativní vliv heavy metalu na mládež a souvislost s výskytem deprese u posluchačů této hudby.

Doktorka ve své práci uvádí, že mladí lidé, kteří mají depresivní sklony, obvykle opakovaně poslouchají heavy metal a používají tuto hudbu v negativním slova smyslu. Těžko říct, co tím doslova měla na mysli. Její studie si kladla za cíl to zjistit. Průzkumu se zúčastnilo 1000 mladých lidí (věk 13-18 let), z toho s 50 z nich prováděla McFerran hloubkové rozhovory.

V rámci toho zjistila a vyvodila následující fakta uvedená ve studii:

  • díky „MP3 revoluci“ mají mladí lidé lepší přístup k hudbě, díky tomu někteří poslouchají hudbu i sedm/osm hodin denně
  • většina mladých lidí poslouchá hudbu pozitivním způsobem (např. ke zvednutí nálady nebo energii při cvičení), u mladých lidí, u nichž je větší riziko rozvinutí deprese, jsou zvýšené šance, že budou hudbu vnímat v negativním slovasmylu
  • příkladem má být poslech stejné heavy metalové skladby či heavy metalového alba stále dokola, kdy posluchač nechová potřebu poslouchat nic jiného, což může značit izolování se či únik z reality
  • chová-li se takto člověk po delší dobu, může to znamenat, že trpí úzkostí, depresemi, v krajním případě se u něj mohou vyskytnout sebevražedné tendence.

 

McFerran dále uvedla, že by rodiče měli sledovat hudební návyky svých dětí, sledovat varovné signály a v případě nutnosti přijmou včasná opatření. Zejména se to týká případů, kdy dítě řekne, že hudba odráží to, jak se cítí, stejně tak pokud se po poslechu hudby necítí šťastně. V takové chvíli by rodiče měli zjistit, co poslouchaná hudba přesně říká. Pokud mají rodiče obavy nebo nějaké podezření, mají se dítěte ptát, jak se při poslechu hudby cítí.

Doktorka si jako cíl stanovila vyvinout intevenční program do škol, který včas rozpozná poruchy chování u žáků. V rámci toho chce zapojit mladé lidi (zejména ty trpící depresemi), aby byl lépe pochopen vliv heavy metalu.

Celou studii v originálním znění si můžete přečíst zde.

Ráda bych k tomu dodala následující:

>> celý článek