Archiv rubriky: PSYCHOLOGIE

Vývojová psychologie, sociální fóbie, poruchy příjmu potravy, deprese, sebepoškozování, psychologie barev,… Zkrátka témata, která mě zajímala či stále ještě zajímají.

PSYCHOLOGIE

Co mohou znamenat chronické bolesti zad

POUPRAVENO, REPOST Z LEDNA 2010

Bolesti páteře a zad mohou mít řadu příčin od fyziologických problémů po ty psychické. O propojení psychických problémů se somatickými obtížemi a nemocemi už jsem psala v tomto článku. Tentokrát se zaměřím jen na bolesti zad a páteře.

V dnešní době narůstá počet lidí, které pronásledují úporné chronické bolesti. Dle výzkumů jimi jednou za život trpí celých 80% obyvatel civilizovaných zemí. Často bývají příčinou pracovní neschopnosti. Za bolesti zad může z velké části způsob našeho života, který je spojen s nedostatkem pohybových aktivit, špatným sezením na židli, nevyhovující postelí, nepřiměřenou manuální prací… a také stres.

autor: DemonicNeko (dA)

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Útěk do nemoci

Ač se člověk povětšinou snaží nemocem vyhýbat, mohou nastat situace, kdy si vědomě i podvědomě přeje onemocnět. Nemoci se totiž dá využít (i zcela nevědomě) k řešení obtížné životní situace.

Útěk do nemoci

Útěk je jedna z přirozených reakcí, které živé organismy uplatňují při obraně. V psychologii se jako metafora používá pro vyjádření odkladu, vyhýbání se nebo vyhnutí se komplikované situaci. Tento útěk se jeví jako jedno z nejjednodušších řešení v obdobích, kdy člověk neví, co chce, je nešťastný, nezvládá své běžné povinnosti, nic mu nevychází, vztahy s okolím jsou napjaté apod. Může mít řadu podob – nejtypičtější je lež, kterou se dá vyhnout trestu, mohou to být i drogy a alkohol pro únik z reality ale také nemoc.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
KECÁNÍ, PSYCHOLOGIE

S lehkou formou SF člověk může udělat něco sám

Opět se s vámi podělím o pokroky, které se mi v poslední době podařilo učinit. Pro začátek bych chtěla upozornit na chystaný článek o různých typech sociální fobie, protože i ona může být (podobně jako deprese) lehká i těžká. Po dumání nad tou svou jsem došla k závěru, že jsem se od puberty ze středně těžké prokousala do té lehčí formy. Samozřejmě na to měl vliv můj pubertální vývoj i okolí. V posledním článku, který se mé „nemoci“ týkal (můžete si přečíst zde), jsem se už zmínila o jistém pokroku, který jsem na sobě vypozorovala, i o tom, kdy se u mě SF začala projevovat a jak.

První výraznější zkouška mých nervů v poslední době se nekonala. Ústní maturita totiž probíhala v maximálním klidu a krom zcela neškodné nervozity mě můj hlas ani mozek nezradil. Dokonce jsem nebyla ani tolik vyklepaná, jako některé mé „normální“ spolužačky. Obávala jsem se však hledání nové práce. Vzhledem k tomu, že ve svém oboru pracovat nijak zvlášť nechci (avšak nevadilo by mi to) a vlastně ani nemůžu (všude chtějí minimálně VOŠku), psala jsem na vše, kde můj chabý životopis s žádnou praxí stačil. Věrujich mnoho nebylo a vlastně jsem ráda, že se mi kladně ozvali alespoň z jednoho místa.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Proč se (ne)bát jít k psychologovi?

V současné době už lidé konečně začínají vidět psychologii jako běžnou součást života, vidí rozdíl mezi psychologem a psychiatrem, nedívají se na lidi, kteří někdy potřebovali poradit, jen s opovržením a nechápavým výrazem. Oproti době řekněme před pěti sedmi lety je to určitě pokrok k lepšímu, stále však kolují nepravdy o psychogických ordinacích, které mnohým brání takové místo navštívit.


(čórnuto zde – yourbeing.com)

Psycholog vs. psychiatr

Jedním z mnohých důvodů, proč se lidé zdráhají zajít se svými problémy za psychologem, je ten, že neznají rozdíl mezi ním a psychiatrem. Zatímco psychiatr je lékař s vyštudovanou lékařskou fakultou, který se zabývá medicínskou a neurologickou stránkou psychických onemocnění a může předepisovat léky, psycholog je člověk s vystudovanou filozofickou fakultou, který se zabývá psychikou a osobností člověka. Psycholog si během sezení všímá i pohybů, chování, reakcí svého klienta a dokáže z nich vyčíst spoustu věcí a zároveň může na osobnost člověka působit, aby byla léčba a pomoc účinější a komplexnější. Psycholog nesmí předepisovat léky, takže další obava, že do vás bude cpát jedny prášky, druhé prášky, je zbytečná. Stejně tak je zbytečný strach z toho, že vás pošle hned do blázince.

„Já nejsem blázen, cvokaře nepotřebuju!“

Toto souvisí s prvním bodem. Cvokař je (ve většině případů) lidové označení pro psychiatra, ne psychologa. Psycholog svého klienta pošle k psychiatrovi teprve, je-li nutné pro léčbu předepsat i nějaké léky.

„Když tam jednou vlezu, budu tam muset chodit pravidelně…“

I to je jeden z rozšířených nesmyslů. Pravidelnost a četnost návštěv závisí na domluvě a náléhavosti řešení problémů. Zatímco u některých případů je na místě chodit k psychologovi i jednou týdně, není vyjímkou, kdy si člověk jednou nechá poradit a poté už nemá potřebu se tam ukázat znova. Nikdo vás nutit nebude, vše závisí na domluvě. Většina problémů si ale vyžádá více návštěv už proto, že psycholog potřebuje poznat důkladně i osobnost a okolnosti. To vyžaduje čas.

„Za dobrého psychologa budu muset platit.“

Ano i ne. Všeobecně platí, že soukromé psychologické ordinace jsou lepší. Není ale takový problém najít dobré psychology i mimo ně. Stejně tak můžete špatného psychologa nalézt v těch soukromých. Ne každý člověk si hned se všemi lidmi, které potká, musí sednout. Platí to i tady. Je dobré si hledat psychologa s dlouholetou praxí nebo na základě referencí, kde máte větší jistotu, že padnete „na toho správného.“ Při výběru je důležité si uvědomit, zda by člověku více vyhovoval psycholog či psycholožka, zda mladší či starší člověk.

Čím dřív, tím líp

Lidé často odkládají návštěvu až na poslední chvíli. Jednak jim v tom brání obavy výše popsané i jiné, druhak stále doufají, že to zvládnou sami. Když se s danou situací začne něco dělat dřív, není např. potřeba tolik návštěv a řešení je jednodušší, než když se to nechá zajít do extrému, kdy už si člověk opravdu neví rady.

Poradit občas potřebuje každý. Ne každý problém dokáže ale člověk vyřešit jen s radou přátel nebo rodiny. Hodně lidí je po první návštěvě překvapených, že posezení s psychologem bylo příjemné a kolik se toho o sobě dozvěděli už po té pouhé hodince.

Už dnes k psychologovi chodí kde kdo, ikdyž to třeba nepřizná nebo to na něm není vidět. Časem to bude stejně běžné jako návštěva zubaře.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Pro každého existuje to, čemu sám věří

.

Nejlíp se na tímto tématem dumá v noci v lese. Člověk se prochází, všude je klid a jemu do sebe začnou zapadat věci, které někde slyšel, které si myslí, které jsou a které ani neexistují. Je ochotnější pustit se materialismu, ikdyž je normálně zarytý matrouš a začne přemýšlet…

Začalo to AC (astrální cestování) a NDE (near-death experience – zážitky blízko smrti)

Když mi bylo 13, dostal se nám s pár lidma do ruky časák s článkem o astrálním cestování. Časopis i článek byly celkem stupidní, ale navedlo nás to najít si další informace. Brzy jsme o přestávkách dopodrobna probírali různé metody, teorii a další věci týkající se AC. Mezitím jsem se ještě dostala ke knize R. Moodyho o možném posmrtném životě. Pilně jsem si četla články i na toto téma. AC se ale nikdy nedostalo ze stádia zkoušení a s NDE jsem naštěstí (buďme morbidní, takže možná i bohůmžel) také ještě neměla příležitost prožít. Po dvou letech zkoušení a vyčerpání tehdy všech dostupných informací mě AC přešlo. Znovu jsem se k němu dostala až loni v létě, stejně jako k dumání o posmrtném životě. Ovšem jsem asi příliš velký materialista…

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Nutkání k sebepoškozování se dá odolat

Sebepoškozování se postupem času stává návykové a čím déle v něm člověk „hledá útěchu,“ tím hůře se ho zbavuje. Všeobecně platí, že se časem zhoršuje, rozsah sebepoškození se zvětšuje a je-li nějaká vůle s tím skoncovat, je to velice těžké. Pokud se člověk nechce nebo nemůže uchýlit do rukou odborníka, může vyzkoušet nějakou z následujících činností. Chce to ale opravdu silnou vůli a nemusí se to podařit vždy.

– Přesezení
Určitě už se většině z vás povedlo si přesedět nohy a víte, jak je nepříjemné, když se do nich pomalu vrací cit. Psychologové tuto metodu často používají jako součást terapie. Nejenže se člověk při soustředí na něco jiného (pokud se snaží), čímž pak může lépe kontrolovat své nutkání (v afektu či záchvatu beznaděje to jde těžko), ale nejedná se o nic, z čeho by člověk měl trvalé následky.

– Ničení
Ničit něco místo sebe není odvěci. Rozbít nějakou věc přináší pocit zadostiučinění, obdobně pak zmačkání papíru, roztrhání něčeho. Ještě účinnější je ubližovat někomu (v tomto případě samozřejmě věci) jinému – vzít si starou hračku a dělat jí to, co by člověk v tu chvíli měl chuť udělat sobě.

– Vykřičení
Každý jistě měl někdy chuť zajít někam a nikým neslyšen se pořádně vyřvat. Ten pocit je potom k nezaplacení. Obdobné účinky mají i vyřvané hlasivky po koncertě :)

– Umělecké tvoření a vypsání se
Funguje prakticky všechno, stačí si vybrat to, co je člověku nejbližší – focení, kreslení, malba, skládání básní i písní, ruční práce… Účinné může být i vedení deníku či blogu a vypsání se z aktuálních pocitů.

– Sport a tanec
Ne nadarmo se říká, že se po pár minutách pohybu člověk cítí lépe a má lepší náladu. Pokud tomu nebrání tělesné problémy (např. s dechem), pohyb opravdu způsobuje lepší rozpoložení. Nic se ale nemá přehánět, někteří lidé jsou schopni se ve špatném psychickém stavu doslova uhnat k smrti (tedy spíše totálnímu vyčerpání). Jeden z nejúčinnějších sportu je bezpochyby box. Pomoci může ale i obyčejná procházka na čerstvém vzduchu nebo turistický výšlap. |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Délka hospitalizace po pokusu o sebevraždu

Důvodů, proč se někdo pokusí skoncovat se životem je celá řada. Je tedy logické, že jinou léčbu bude potřebovat schizofrenik, který poslouchal hlasy přikazující mu se zabít a jinou člověk, který tak jednal po rozchodu s přítelem/přítelkyní. Míra sebeohrožení je u každého jiná a s tím souvisí právě i délka hospitalizace. Nuže hlavní příčiny a popudy:

Vážná psychická porucha (př. psychóza, schizofrenie, těžká deprese)
– Schizofrenika pronásledují hlasy, které mu přikazují se zabít nebo představy o nadcházejících katastrofách, kdy je potřeba se zabít dřív, než k nim dojde.
– Člověk s psychózou může mít zase dojem, že nic nezvládne, že je vše špatně, že v něčem neobstojí, v případě laktační psychózy (poporodní deprese) má matka dojem, že nedokáže dítě vychovat.
– V těchto případech člověk neví, co dělá, narozdíl od jedince v depresi, který se cítí bezmocný a nevidí jiné východisko ze své situace než smrt. Sebevraždu plánuje delší dobu nebo nad ní před pokusem alespoň uvažuje. Jedná se o promyšlený čin, který smrtí často končí.
– V případě těchto psychických poruch a chorob je obvyklá doba hospitalizace okolo 6 týdnů.

Středně těžké a lehčí formy deprese, dlouhotrvající stres a traumatický zážitek (př. úmrtí příbuzného)
– Pokus o sebevraždu je v těchto případech spíše náhlá popud, který má vyřešit aktuální smutek, zármutek, nátlak.
– Pod odborným dohledem (i bez něj) tyto pocity samy časem odezní (v rozmezí několika dnů až týdnů) a člověk získá zpět racionální přemýšlení bez sebevražedných tendencí.
– V případě lehčích poruch a reakcí na závažný stres se délka hospitalizace pohybuje mezi 2 až 4 týdny.

Volání o pomoc
– Sebevražda není vědomě (popř. podvědomě) myšlena vážně. Člověk se pouze snaží na sebe upoutat pozornost, protože neví, jak dát někomu vědět o tom, že se v něm děje něco, čemu nerozumí a neumí o tom mluvit, nebo nemá s kým.
– „Pokus“ tak má podobu stání na střeše 5 patrového baráku s vyhrožováním „Já skočím“ či spolykání několika platíček Ibalginu.
– Délka hospitalizace je mezi 2 – 4 týdny.

V případech pokusů po rozchodu s přítelem/přítelkyní se může jednat o pár týdnů ale i o pouhé 2 až 4 dny. Posuzuje se akutní míra sebeohrožení a často se stává, že si člověk během několika hodin či dnů sám uvědomí, že dělal blbosti, a už by ho to ani nenapadlo. |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Je tohle vůbec možné? Aneb šikana mezi prvňáčky

Obvykle články o šikaně nečtu. Myslela jsem si, že toho o ní vím už celkem dost, už kvůli tomu, že na základce jsme měli se šikanou každou chvíli nějakou přednášku… Dneska jsem ale z nudy listovala Psychologií Dnes z února 2010 a jeden článek o šikaně mě přece zaujal, konkrétně následující text:

Prvnáček Honzík, chlapec s mimořádným nadáním, se začal doma připočůrávat a chvílemi koktat. Odmítal se svlékat a bál se koupat. Zhasínal v koupelně. Když ho matka myla, všimla si modřin v podbřišku. Zeptala se, co to je. Odpověděl: „Neptej se.“ Při rozhovoru nad fotografiemi spolužáků se prořekl, že mu jeden z nich ubližuje. Nato se zeptal, co je to šikana. Pak začal vyprávět: „Karel, Jirka a Petr mi cucají pindíka, kopají mi do něj a plivají mi na něho. Lukáš se vysmrká do kapesníku a namatlá mi to na něj. Ríša mě drží, má velkou sílu a svléká mě. Ti stejní kluci mi nedovolují vykonat potřebu, a když to nevydržím, musím čůrat na zem. Rozevírají mi půlky a dívají se mi do prdelky. Dále chtějí peníze, berou mi svačinu a hrabou se mi v tašce a berou mi věci. Musím to vydržet, protože jsem nejmenší.“

Nestačila jsem zírat, co jsou schopní si navzájem dělat malí caparti… |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Děti posedlé krásou a štíhlostí

.

V listopadu jsem zveřejnila článek o dětech, které rodiče nutí do všemožných kroužků a chtějí, aby byly nejlepší nebo měli to, co oni sami mít nemohli. Článek si můžete přečíst zde >> Rodič: “Mé dítě musí být nejlepší ve všem!” << a já na něj dnes navážu.

V části „Děti na molu, plastika, poruchy příjmu potravy“ jsem se zmiňovala o dětských modelkách, které (především, pokud budou stále podléhat vlivu matky) mají v pozdějším věku větší náchylnost k poruchám příjmu potravy. Doba se ale mění a dneska se stále častěji u psychologů a psychiatrů objevují s anorexií (s bulimií méně) i osmileté děti.

(obrázek čórnut zde)

Dnes jsou už od mala děti tlačeni k tomu, aby vypadali co nejlépe. Nejsou to jen rodiče, kteří po nich často chtějí, aby byly zrovna jejich děti ty nejlepší, nejhezčí a nejšikovnější, ale i snaha zapojit se do kolektivu ve škole, bavit se s tou úžasnou holkou, která má všechny ty skvělé hračky a chodí na balet, gymnastiku a kdo ví co ještě. Ta mladá slečna je ale štíhlá a čím dál menší děti v tom vidí cestu, jak se stát nejoblíbenější a dělat tolik úžasných věcí. Dětský mozek totiž není natolik vyvinutý, aby viděl i rizika, ale už je dost zralý na to, aby uměl vymyslet důvody, proč nechce to a to jídlo jíst. Zejména pak děti uvádějí, že jim to nechutná, že toto jídlo nespolknout nebo že jim po něm je špatně.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Stres

– ze slova stringo = tlak, stahovat
– stav organismu, který je odpovědí na zátěž tělesnou i psychickou

typy
distres = negativně působící stres (zkoušky, smrt, hádky)
eustres = pozitivně působící stres (schůzka, těhotenství)
hypostres = pociťován jako zátěž, ale ještě neohrožuje stabilitu organismu
hyperstres= přesahuje možnosti adaptace

fáze
poplachová = varování, změna životních funkcí člověka, zvýšení koncentrace stres. hormonu, zrychlení dechu a tepu, zblednutí
odolávání = adaptace, odeznění příznaků varování, lepší využití uvolněné energie, přizpůsobení se stres. podmínkám, obrana
vyčerpání = kolaps, nastává, jen když se nevyřeší 2. fáze, a stres. situace dochází k vyčerpání či zhroucení organismu, mohou vzniknout psychické poruchy, zvýší se náchylnost k infekcím – sníží se imunita

příčiny
vnější:
fyzikální/chemické (hluk, teplo, zima, nikotin, nedostatek životního prostoru)
sociální (mezilidské vztahy, konflikty, časová tíseň, nejistota z budoucnosti, nepřiměřené požadavky)
tělesné (nemoc, únava, nedostatek základních potřeb)
vnitřní:
tělesné, fyzické (nemoc, výkon, hlad, žízeň, sex. libido)
psychické, myšlenkové (úzkost, negativní emoce, frustrace, zodpovědnost, očekávání)

příznaky
somatické (bušení srdce, rozšíření zornic, rychlé dýchání)
psychické (nervozita, úzkost, strach, panika, tréma, lhostejnost, komplex méněcennosti)
chování (snížená kvalita práce, poruchy spánku, podvody a výmluvy, kousání nehtů/tužek, tiky, později i sebevražedné myšlenky) |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Působení nedostatku spánku na psychiku a jak spánek zkvalitnit

Spánek je výborná věc, člověk díky němu nejen dodá svému tělu nezbytnou energii, ale také si uspořádá myšlenky a sny také kde co napoví. Když je spánku nedostatek (z různých důvodů), není unavené jen tělo. Psychika člověka dostane taky pořádně zabrat. Myšlení dá větší námahu, člověk si příjde, jako by měl o pár desítek nižští IQ, popř. jakoby dostal ránu do hlavy či byl přiopilý a často má špatnou náladu.

Vstávej

Působení nedostatku spánku na psychiku a vznik špatné nálady anebo stres, psychické problémy díky nimž člověk nemůže spát? Pravda je obojí a vzniká tak začarovaný kruh. Důvodů proč člověk špatně spí je spousta. Mohou za to potíže somatického i psychického původu a/nebo aktuální i dlouhodobé problémy.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Rodič: „Mé dítě musí být nejlepší ve všem!“

Sami to moc daleko nedotáhli a tak nutí své děti do kroužků, do sportů, do jazyků, do maturity, na gymnázium, na vysokou, na modeling, na plastiku… Fakt, že dítě na tohle a támhleto nemusí být nadané, jde stranou. S nezletilými dcerami pak zamíří na plastiku, když se jim na jejich vzhledu něco nezdá nebo je jako budoucí modelky nutí do diet a hubnutí. Spokojenost rodičů s dokonalými ratolestmi přebije i pohled na jejich zkažené dětství nebo zhuntované zdraví.

Děti na molu, plastika, poruchy příjmu potravy

Když se podíváte na matky a babičky, které své dcery a vnučky podporují, když jdou právě po molu v načančaných růžových šatičkách jako pro panenku, většinu z nich spojuje poznávací znamení – jsou při těle. Další zase neměly samy možnost se nějak procpat na výsluní, tak do toho nutí vlastí dcerky, aby pak fotografové zabrali i je a ony se dostaly na stránky časopisů alespoň touto cestou. Malé dítě z toho nemá rozum, prostě udělá, co mu řeknou a když všichni okolo říkají, jak je krásné, šikovné a nadané, v hlavě už mu něco z toho zůstane. Rodič nad ní má i jinou moc než tu rodičovskou…

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Reklama aneb určeno dětem od 3 let (2. díl)

Nedávno jsem se po dlouhé době dívala na televizi. Čekala jsem na zprávy. Před večerníčkem běžel obvyklý spot reklam, tento byl ale určen pouze dětem, jako každý den tou dobou, jako každý den před jakýmkoli dětským pořadem. Velice chytré, napadlo mě. Dítko bude s obrovskou touhou ukecávat rodiče, aby mu tohle a támhleto koupili. Který rodič pak své ratoslesti odolá a nekoupí?

Samozřejmě záleží na situaci, předmětu reklamy, ceně, potřebnosti a hlavně vůli rodiče. Reklamy určené dětem ale jsou velice úspěšné.

Dítě nerozezná rozdíl mezi reklamou a jiným pořadem

Určitě jsem nebyla sama, kdo jako malé, čtyř-, pěti-, šestileté dítě koukal před ranními pohádkami na reklamy s Horstem Fuchsem popř. Chuckem Norrisem, které byly více než hodinové a stále se tam opakovaly tytéž kraviny. Zároveň si vzpomínám, jak jsme mámě říkala, že bychom si domů mohli koupit tohle a támhleto… Menší děti totiž rozdíl mezi reklamou a pohádkou nevidí. Baví je sledovat oboje. Zatímco v pohádkách mají své oblíbené postavy, v reklamách zase oblíbené předměty, které by jim ani k ničemu nebyly. Ač podobné reklamní spoty jsou pro starší převážně nudné a trapné, pro děti představují podívanou, které věnují stejně pozornosti, jako pohádkám. Průměrné dítě nerozpozná důležité od nedůležitého do věku osmi let. Stejné je to u reklamních spotů před dětskými pořady jako je Večerníček, Kouzelná školka apod. Jelikož už jsou dnes reklamy šity dětem na míru, sledují je ještě radši.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Reklama aneb lidi kupují i to, co nechtějí (1. díl)

Reklamy jsou prakticky všude. Stačí se projít po ulici. Billboardy, polepené lavičky, sloupy, samolepky všude, kde to jde. Když pak člověk zapne televezi, co půl hodiny vidí dokola 5-10minutový blok reklam, totéž platí při poslechu rádia. Na internetových stránkách se zase objevují nevyžádaná vyskakovací okna, flashová videa, která se spustí s načtením stránky a tak dále… Ať už člověk chce nebo ne, reklamy jeho podvědomí ovlivňují na každém kroku. Jde o to, jak moc se ovlivnit nechá.

Psychologie reklamy

Není nic nového, že se výrobou reklamy zabývají psychologové. Kdo ví o lidském chování a myšlení víc než oni? Také vědí, jak mozek přimět, aby na nabízenou věc myslel, až půjde nakupovat. Psychologie reklamy je věda, která přináší nemalé zisky. Jaké jsou nejznámější triky reklamních spotů?

Slovíčkaření, malá písmenka a ceny bez DPH

„Již od … Kč!“
„Slevy až -110%!“
„K tomu zdarma živý pes!“
„Ještě víc nejlevnější než kdy dřív!“

Je jasné, že tu něco nehraje. V nabídce je jedna věc – dejme tomu glády, glády již od 999 Kč. První trik je, že mozek je lehce zmaten číslicí. Ač je rozdíl od částky 1000 Kč pouhopouhá 1 koruna, přecejen to celá tisícovka není. Cena je atraktivnější, než kdyby na cenovce stál 1000 Kč. Tohle zmatení mozku moc nechápu, ale patří k nejpoužívanějším. Copak ste někdy viděli místo 59,90 cenovku s 60 Kč nebo 200 Kč místo úžasných 199 Kč? Další věc, která se u dražších produktů běžně vyskytuje, je obrovská upoutávka na zlevněný výrobek. A ona se zdá cena opravdu výhodná, dokud nepřijdete blíž a nepřečtete si dodatek psaný sotva viditelným písmem – cena bez DPH popř. při nákupu výrobku v oddělení blafů za min. cenu 2999 Kč. Nuže glády se nám „zdražily“ a cena je s DPH celých 1189 Kč. Najednou ale zjistíme, že cena nezahrnuje tkaničky, krém a dokonce si za každý pár dírek budete muset připlatit 99 Kč od šestidirkových výše. Cena zboží, pro které jsme původně šli – patnáctidirkové glády, dvoje tkaničky a krém na ně, rychle naroste. Když by krém stál 129 Kč a pár tkaniček 89 Kč, stály by nové botky se vším všudy 2981 Kč. Počítat nárůst ceny glád podle dírek je sice nesmysl, ale celkem dobře to vystihuje reklamní tah „již od … „. Zboží v základní soustavě může být levné, ale je jasné, že mnozí budou požadovat více a za to budou muset připlatit. Reklama totiž ukazuje nejlepší možnost (tedy boty se vším všudy), ale už neřekne, že udaná nejnižší cena, se na všechno nevztahuje.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Dlužím, kam se podívám…

Po roce 1989 se zde začala objevovat čím dál větší nabídka podnikatelských úvěrů, hypoték a později i spotřebitelských úvěrů. Otevřely se hranice, na trh přibylo zboží, o kterém kde kdo léta předtím jenom snil, a každý si mohl prakticky dělat, co chtěl…. Jen na to mít. Na tohle začaly reagovat banky, společnosti a lichváři obrovskou nabídkou půjček všeho druhu. Tento trend jsme přejali od americké společnosti, je to typický příklad na komerci založené konzumní společnosti. Lidé nejenže neuznávají skromnost, dokonce ji označují za špatnou, špinavou, nelidskou…

„Nikomu nic nedlužím…“ aneb velice vzácná fráze

Zamyslela jsem se nad sebou. Já nikomu nic naštěstí nedlužím, dokonce ani tradiční jedno pivko spolužačce, což mezi námi funguje jako nepsaná dohoda. Občas z někoho vytáhnu dvacku na svačinu, když vím, že sem si prachy nechala doma a vím, že to budu mít z čeho vrátit. Ale že bych si půjčila nějaký větší obnos, když už můžu? Třeba na nový komp, nové hadry, nové nevímcoještě? Tak hloupá nejsem. Moc dobře si uvědomuji, že bych to neměla jak splácet, popř. si uvědomuji, že se může cokoli stát a najednou na sebemenší splátku nemusí být peníze. Mimoto mě neskutečně odrazují úroky. Pokud si nějakou dobu počkám, našetřím si dost na to, abych danou věc mohla dovolit i bez půjčky.

|…| Celý článek >>