Archiv rubriky: PSYCHOLOGIE

Vývojová psychologie, sociální fóbie, poruchy příjmu potravy, deprese, sebepoškozování, psychologie barev,… Zkrátka témata, která mě zajímala či stále ještě zajímají.

PSYCHOLOGIE

Pro ana a pro mia fenomén III.

Útržky z diskuze…. (hovoří samy za sebe)

majinka 25. března 2008

ahojik holky anorexii sem trpela 12 masicu a stale ji mam nejist sem dokazala v kuse 23 dnu a jestli chcete poradit jak to udelat pred rodici a nebo jak zhubnout tak piste na muj email:kulicka.23@email.czzatim ahojik

zlá 2. listopadu 2008

jděte do prdele vy krávy tlustý co sem píšete…je mi z vás zle..jste odporně hnusné.. jak se na vás hýbe ten rosol a valí špeky..právě proto že jste tak nechutné,tak závidíte nám,protože by jste to nikdy nedokázaly.radši se zadusíte žrádlem…..

Denýsek 2. května 2009

ahojky muzete mi nekdo prosim pomoct jak delat pred rodici ze jim a este zhubnout 10 nebo 15 kg diky a ja chci byt anorektička prosim pomozte mi???!!!! potrebuju nakou supr radu jak se poradne vyblit nebo jak dostat to co snim ve teda kdys musim ja jinak nechci jist mam 50kg a chci 40 holky poradte diky za pomoc mete se papa

Kristina 27. července 2009

a co když nechci zhubnout kvůli klukovi… co když nechci zestárnout, co když mi nejde o to, abych byla hubená.líbí se mi ten pocit hladu a vím,že bude fajn být lehčí, křehčí, jako malý ptáček… to povznesení se nad problémy. rozejde se se mnou kluk,tak ať, nepotřebuju ho, někdo mě urazí- vybíjí si jen své komplexy, mě se to netýká. svět je plný možností a přitom tak zkažený. neumím žít, tak chci aspoň umět umírat podle svých představ.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Pro ana a pro mia fenomén II.

V další části se chci věnovat tzv. thinspiration čili fotkám vyhublých holek, modelek a celebrit, které pro-ana slečny uznávají jako svůj vzor a také motivačním obrázkům, kterých mají plné blogy. Nakonec to budou videa a nepochopitelné komentáře k nim.

Thinspiration
– fotky, na kterých lezou dívkám kosti. Jsou nezdravě hubené a čím víc jsou „skinny“ tím lépe. Na některých pro-ana blozích jsou ještě rozdělené na „real girls“ a modelky/celebrity.

„Reálné holky jsou možná horší než modelky. Modelky jsou zfotoshopované od hlavy k patě a nikdo si nemůže být jist, jak vypadají doopravdy. Následující fotky jsou ale většinou reálné…

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Léčba specifických fobií pomocí KBT

stromSpecifické fobie jako je koumpounofobie, arachnofobie, spektrofobie, ofidiofobie a další se mohou vyléčit či zmírnit pomocí KBT (kognitivně behaviorní terapie). Nejúčinější metodou je tzv. odstupňovaná expoziční léčba, která spočívá v postupném „otužování se“ čili zmírňování strachu a úzkosti v situacích, ze kterých má člověk fobii.

Pacient se s terapeutem nejdříve domluví, jak u něj daná fobie probíhá, co při ni pociťuje, jak reaguje v situacích, kdy je vystaven podnětům způsobujících mu úzkost. Spolu vytvoří žebříček – každé sezení se dostanou o něco dál a pacient je vystaven blíže a blíže situaci,m ze které má fobii. Postuplně se ji tak snaží zvládat. Pokud mu bude nějaký stupeň činit problém, je několikrát opakován, dokud jej nezvládne. Klient u sebe pozoruje míru úzkosti při kadém kroku. Tato míra obvykle klesá a na konci terapie odchází buď bez chorobného strachu nebo s jeho minimálními projevy.

Na ukázku je ideální arachnofobie. Člověk přijde na KBT s tím, že nesnese ani sebemenšího pavouka. S terapeutem naplánují postup a pak každé sezení postupují dál a dál. Začnou např. obrázky pavouků – nejdřív menších, pokračují většími až třeba po tarantuli. Přijdou fotky, modely, hračky až dojdou k živým zvířatům – nejdřív je pacient pozoruje z dálky, časem mu třeba nevadí, když mu nějaký menší leze po ruce (je jasné, že velké pavouky někdo nesnese a to nemusí ani mít arachnofobii).

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Koumpounofobie – fobie z knoflíků

Knoflíky Koumpounofobií trpí 1 člověk ze 75-100 000 lidí, u každého se míra a projevy lišší. Člověk s touto fobií nesnese knoflíky na sobě, ale i na ostatních. Pohled na ně v něm vyvolá pocit štítivosti, odporu i úzkosti, strachu a beznaději. Případný dotek pak srovnává s dotknutím se švába (či čehokoli jiného, co „zdravým“ lidem přijde odporné).

Fobii často člověk začne pociťovat už v dětství – odmítá si na sebe vzít cokoli s knoflíky, snese jen věci na zip, suchý zip, zavazování… V určitých případech pak nesnese pohled na knoflíky ani na ostatních.

Tato fobie není nijak častá, proto může dítě zůstat nepochopeno jak ze strany příbuzných, tak vrstevníků. Sourozenci rádi své sestry a bratry trápí různými nástrahami (knoflík na viditelném místě – na stole, židli, oblečení) či přímým provokováním (chrastění krabičkou s knoflíky). Strach z tak obyčejné věci není snadné pro okolí pochopit a člověk (zejména Čech) má přirozenou tendenci si ze všeho utahovat.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Pro ana a pro mia fenomén I.

O anorexii se dá najít hromada informací, hromada článků, hromada příběhů. Každý ví, co anorexie je, co způsobuje a že začne „snem zhubnout pár kilo“ a vyklube se z toho posedlost, lezoucí kosti a BMI pár čísel pod hranicí podvýživy. Většinou to začíná pomalu, nemocný pomalu omezuje dávky jídla, až nejí nic než jablko denně a příjde mu to ještě moc. Neuvědomuje si, že je nemocný, že je to právě anorexie, která mu ovládá mozek a nutí ho dál hubnout a nejíst. To samé platí i pro bulimii.

Anorexie už pro ně není jednoduše není nemocí ale jejich životním stylem…

Existuje ale stále rostoucí komunita lidí (v drtivé většině dospívajících dívek), kteří místo diet zdravých začnou hubnout rovnou pomocí „Any“ či „Mie“, jak své kolegyně a kamarádky přezdívají. Zdravé hubnutí se jim zdá pomalé, zdlouhavé, neúčinné. Na řadě pro-ana blogů si přečtou, že Ana je jen dobrá kamarádka, která pomůže kila shodit rychle a ještě si člověk nebude připadat přecpaný a těžký po „přílišném“ množství jídla (čti normální porce jídla za den).

Pro ana blogů jsou mraky, některé už svou činnost ukončily, některé teprve začínají, některé se datují už od roku 2006, kterému přikládám hlavní rozmach tohoto života ohrožujícího fenoménu. Blog obsahuje vesměs totéž – thinspiration čili fotky, pro-ana rady, diety, kdy se příjem kalorií drží u hranice 1000 i pod ní, deníček, jídelníček, popř. sebepoškozování, celebrity + modelky a něco málo dalšího.

První část zasvětím všemožným radám a zásadám pro-ana slečen, které jim přikládají pomalu stejnou váhu jako věřící desateru…

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Sebevražda je činem zoufalce nikoli zbabělce

Ze začátku je třeba říci, že se teď zaměřím na ten typ sebevražd, který je páchán v důsledky nějaké psychické poruchy. O demonstrativních sebevraždách a obdobných činech v afektu budou pojednávat (mini)články další.

Hodně lidí považuje za sebevrahy a potencionální sebevrahy za zbabělce, já ne. Když se člověk ocitne v situaci, kdy delší dobu nevidí jediné východisko než sebevraždu, není přece zbabělý. Myšlení mu ovládá psychická porucha (a je jedno která), pokud je mimo její epizodu naopak se většinou snaží svoji situaci řešit. Většina lidí ale nevidí, co se takovému člověku ve chvíli, kdy na něj porucha útočí v plné síle, odehrává v hlavě. Proto si nehodlají připustit, že jemu se sebevražda její jako jediné správné východisko a jiné vlastně ani není. Když je člověk v klidové fázi, zpravidla ví, že se to nějak dá řešit. Když je ale v druhé, nevidí ani, že i ta jednou skončí a příjde zase ta klidová. Zní to možná zmateně a ve skutečnosti je to daleko složitější, ale jde o to to vysvětlit těm, kteří takovým lidem nadávají do zbabělců. Sebevrah ani potencionální sebevrah není zbabělec. Zoufalství, které mu ovládá mozek je ale pro řadu zdravých lidí nepředstavitelné.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Pravdy i mýty o sebevraždách

PRAVDAV dubnu bývá nejvíc sebevražd.

Podle dlouhodobých statistik je to tak. Vysvětlení je jednoduché – s jarem má přijít uvolnění, lepší nálada, zlepšení kvality života… alespoň s touto představou dokáží někteří lidé přežít zimu. S hezkým a usměvavým počasím ale problémy neodezní a může to být právě poslední kapka v rozhodování se o ukončení vlastního života.

ANO I NEVětšina sebevrahů o svém úmyslu hovořila s okolím.

Těžko říct, jestli většina. Někteří se zmíní otevřeně – někomu, o kom si myslí, že to pochopí a pomůže. Další se zmíní třeba náznaky (že by to udělal takhle, že mu to příjde jako dobré řešení…), otázkami typu: „Co byste tu dělali kdybych tu nebyl/anebo humorným způsobem. Další ale neřeknou nikomu nic. Buď nikoho nemají, komu by se svěřili, stydí se nebo je to napadne jako řešení nějaké momentální situace (rozchod, hádka, vyhazov).

Sousta lidí neví, jak ve chvíli, kdy něco takového slyší, reagovat. Často to odbydou mávnutím ruky a slovy:“Nech těch hloupostí,“ a víc je to nezajímá. To je samozřejmě špatně. Ať už někdo myslí na sebevraždu opravdu vážně nebo jen přemýšlí nad možným řešením, rozhodně nepotřebuje slyšet další kritiku na svoji stranu nebo nezájem. Lepší je opatrně se ptát, co ho k takovým myšlenkám vede, proč to chce udělat a tak dále.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Jak zvracení ničí tělo

MOZEK, NERVOVÁ SOUSTAVA A MYŠLENÍ

Obdobně jako u anorexie je v mozku narušena tvorba serotoninu (hormon štěstí) a dalších látek, které ovlivňují psychickou pohodu. Bulimičky proto pociťují strach, úzkost, smutek. Bývají náladové. Začnou mít potíže se soustředěním, zhorší se jim paměť.

SRDCE, CÉVY, KREV

Bulimičky mají nízký krevní tlak, zpomalený tep. Hrozí až zastavení srdeční činnosti. Nízká hladina draslíku (hypokalémie) způsobuje vážné nepravidelnosti srdečního rytmu.

ÚSTA, HRDLO, JÍCEN

Zvracení podporuje kazivost zubů, záněty a krvácení dásní, přecitlivělost na studené a teplé pokrmy či nápoje. Hrdlo a jícen jsou podrážděné a bolestivé, poškozují se natolik, že bulimička zvrací krev. Hrozí protržení jícnu.

BŘICHO, STŘEVA, ŽALUDEK

Pohyb ve střevech se zpomalí. Při konzumaci dalšího jídla přichází pocit přejedení se, pocity nevolnosti. Častá je i plynatost, zácpa či průjem.

I trávení v žaludku je zpomalené. Při záchvatu žravosti hrozí jeho prasknutí. Vznikají vředy a záněty.

Bulimička v důsledku toho všeho často cítí bolesti a křeče v břiše.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Jak hladovění ničí tělo

VLASY

Stálý nedostatek proteinů zaviňuje, že jsou vlasy tenké a křehké. Začínají se lámat a padat.

MOZEK, NERVOVÁ SOUSTAVA A MYŠLENÍ

V mozku je narušena tvorba serotoninu (hormon štěstí) a dalších látek, které ovlivňují psychickou pohodu. Anorektičky proto pociťují strach, úzkost, smutek. Bývají náladové. Začnou mít potíže se soustředěním, zhorší se jim paměť.

SRDCE, CÉVY, KREV

Srdce je málo živeno na to, aby dostatečně pumpovalo krev do všech částí těla. Anorektičky se proto cítí slabé a je jim zima i ve vyšších teplotách. Nedostatek minerálů pak může vést k poruchám srdečního rytmu až jeho selhání. Nejezení vede k anémii (chudokrevnost), zvyšování cholesterolu a snižování draslíku v krvi, to vede k srdečním onemocněním.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Způsoby sebepoškozování

Hodně lidí si myslí, že ti, kteří se sebepoškozují, to dělají jen žiletkou nebo nožem a pouze na zápěstí a předloktí. Už jsem se setkala právě s tím, že se známí sebepoškozujících ptali, jestli je to možné provádět i jinde. Chtěli se ujistit, že jim nelžou, když tvrdí, že už se neřežou.

Celkově si myslím, že tento mýtus vznikl za prvné kvůli tomu (jizvy nejsou na očích, takže je nemá kdo zkoumat a ptát se) a také kvůli tomu, že neznalci považují lidi, kteří si ubližují, za sebevrahy. Vzhledem k tomu, že když si člověk šáhne na žily, je to většinou na zápěstí či předloktí, příjde mi jejich názor celkem logický.

Jenže člověk, který si takto ulevuje od psychických těžkostí to moc dobře ví a ač drtivá většina začíná škrábáním se špendlíkem na horní části předloktí, mnozí z nich dříve nebo později začnou jinde, protože o dotazy na jizvy nestojí. Často se jedná o paže (pokud někdo nenosí často tílka), stehna, vnitřní stranu kotníku, lýtka, břicho… Proto by si známí sebepoškozujících měli uvědomit, že to, že jizvy nepřibývají na viditelných místech, neznamená, že nejsou… Samozřejmě jsou vyjímky a je jedině dobře, když s tím člověk přestane co nejdříve potom, co začal…

Dále si hodně lidí myslí, že ubližovat si jde jenom ostrým předmětem – žiletkou, nožem… To také není pravda a o tom je hlavně tento článek.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)

Asi každý má svůj „rituál“. Jen si vzpomeňte, jak jste ve školce hráli hru, že nesmíte stoupnout na žádnou čáru, čili na škvíru mezi dlaždicemi, popraskaným asfaltem na silnici a podobně. Mezi rituály patří i ono „Zatím to klape, musím zaklepat“ a následné zaklepání do stolu, nutkání přerovnávat knihy podle velikosti/barvy…  Lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou jsou ale podobnými osobními rituály svázáni.

OCD je složeno ze dvou slov – obsese a kompulze.

Obsese jsou nutkavé myšlenky, popudy k jednání apod., které bez zjevného důvodu ovládají mysl pacienta. Jsou automatické, časté, těžko kontrolovatelné a úzkostné. Čím více se na ně dotyčný snaží nemyslet, tím více se mu opakují v hlavě. Nejčastěji se obsese týkají strachu z onemocnení či ublížení sobě, jiným. U těchto lidí je ale pravděpodobnost, že někomu ublíží daleko menší, než u zdravého člověka. Obsese se mohou spustit každodenními zcela normální jevy jako je obyčejné podání ruky, pohled na ostrý předmět, uzamčení bytu, navštívení veřejné toalety apod.

>> přečíst si celý článek |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Prvotní impulz a další důvody

Proč to ti lidé dělají? Důvodů a impulzů existuje ještě řada, zaměřila jsem se na ty hlavní a nejběžnější.

SebepoškozováníSebepoškozování

Volání o pomoc – když vám někdo (mnohdy nenápadně) nastíní, že si ubližuje nebo poodhalí zjizvené předloktí, neznamená to, že se tím chce hned chlubit. Takový člověk hledá cestu, jak s tím ven a taky člověka, kterému by to řekl. Ať už to dělá z jakéhokoli důvodu, potřebuje pomoc. Znamená to, že neví co se sebou, neví co se kolem najednou děje a chce od toho utéct. Potřebuje si s někým popovídat a šrámy na předloktí k tomu dávají dobrý impulz (u chápavých lidí). Když ho odbydete slovy „Ty si debil…“, tak mu moc nepomůžete…

Zmírnění vzteku a úzkosti – jak jsem psala již v předchozím článku, fyzická bolest působí jako jakési vytržení a uvolnění celkového napětí. Tím pádem se mysl v tu chvíli zaměřuje na ni a ostatní pocity nechává v ústraní. Mnozí také tvrdí, že pohled na vytékající krev je sám o sobě uklidňující a z těla jakoby všechny nepříjemné pocity samy odcházely.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Co dovede lidi k sebepoškozování

Sebepoškozování Co lidi dovede až k tomu, že jsou schopní si ublížit, aby si „pomohli“? Ptají se na to všichni, kteří buď nikdy pořádné problémy neměli nebo je dokážou zvládat jinak. Jenže většině šťastných a bezstarostných lidí se to špatně vysvětluje. Poslední dobou jsem přemýšlela, jak to vyložit právě jim, aby neměli všechny za blázny (popř. za emo a za to bych dávala pěstí…).

Fyzickou bolestí proti myšlenkám

Kdo kdy nedal pěstí do zdi, když byl silně naštván? I ti, kteří pro sebepoškozující se lidi nemají pochopení, by si dokázali představit, že ona ráda v tu chvíli má zajímavé účinky – uvolnění emocí, vybití agrese a bolející klouby, které prostě mysl zaznamená a dá jim před vztekem přednost. Sebepoškozování je o tom samém, jen je to záměrně, opakovaně a časem se to stupňuje.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE

Brain test – točí se doleva nebo doprava?

Z útrob disku jsem vyhrabala jeden test. Koukejte se chvíli na obrázek a poté si přečtěte text pod ním. Podle toho, na kterou stranu se postava točí, poznáte, kterou polovinu mozku máte dominantnější.

Brain test - kam se točí?

Pokud se vám postava točí doprava, máte dominantnější pravou polokouli mozku. Ta má na starost fantazii, imaginaci, kreativitu, emoce, obrazovou a symbolovou představivost, prostorové a časové vnímání, orientaci atd.

Pokud se vám postava točí doleva, máte dominantnější levou polokouli mozku. Ta má na starost logiku, strategii, analytické, matematické a pojmové myšlení, verbální myšlení a jazyk, praktické tvoření atd.

|…| Celý článek >>