veruce.cz

SVĚT OKOLO NÁS

Je libo USB modem s plynulými sportovními křivkami?

RJ45 konektor:

Křišťálově průsvitný nadčasový design. 4 dvojice měděných kontaktů zajistí nejoptimálnější přenos vašich cenných dat.

Tuhle perlu naštěstí u popisu produktu nikde na webu ani v tištěných materiálech nenajdete. Tedy, doufám, že ne. Je zcela smyšlená pro účely tohoto článku.

Už nějakou dobu se pozastavuji nad tím, co je schopno vyplodit lecjaké marketingové oddělení k různým produktům. Pokud si člověk nechce koupit šunt, nesmí na ně dát a musí si zjišťovat další a další informace, pročítat zkušenosti jiných zákazníků a v některých případech si nastudovat něco nového, čemu do té doby nerozuměl (a nepotřeboval tomu rozumět). Tak tomu už nějaký ten rok je. Marketingová oddělení vymýšlejí popisy takové, aby zákazníka nalákaly a on aby si i ten sebenekvalitnější produkt ochotně koupil. S tím v zásadě problém nemám. Kdo chce, zjišťuje, kdo nechce, ten se po koupi možná bude divit. Třeba tomu, že 50mm reproduktory o výkonu 2 W každý (chytře napsáno jako výkon 4 W) osazené do designového těla, ten inzerovaný výrazný čistý zvuk nějak nezvládají.

Tohle už můj výplod není, takhle to běžně vypadá:

Skvělý výkon reproduktorů a použitý materiál zajistí, že linoucí se zvuk je přirozený, čistý a jasný.

zdroj: czc.cz

O čistý, výrazný a hlasitý zvuk o výkonu 4 W se starají 50 mm reproduktory osazené do designového těla.

zdroj: czc.cz

Jak už jsem psala, styl těchto popisků všichni známe. Každý druhý e-shop je papouškuje po výrobci. Co taky psát jiného, když máte v nabídce tisíce položek (proto se nedivte, že všechny příklady pocházejí z czc.cz, tam není vůbec těžké na něco takového natrefit, není to však nic osobního proti konkrétnímu obchodu, tohle se děje skoro všude).

U některých popisků se použije bez nějaké kontroly (či zájmu provozovatelů obchodu) otrocký překlad z angličtiny. To je možná ještě horší, než marketingové žvásty, často to totiž vůbec nedává smysl.

 

Kingdom Come: Deliverance

Nečekala bych, že se tu kdy objeví nějaké informace o počítačové hře nebo dokonce její recenze. A vlastně bych už vůbec nečekala, že si nějakou nově vydanou hru nejenže koupíme, ale že kvůli ní i sestavíme komp, na kterém poběží, a také, že si na to hraní někde vyhrabeme čas. Inu stalo se, Kingdom Come: Deliverance jsme prostě doma nemohli přejít bez povšimnutí.

Kingdom Come: Deliverance je unikátní projekt, který vás zavede do českého středověku, konkrétně do začátku 15. století do oblasti Posázaví. Máte zde možnost prohlédnout si virtuální rekonstrukci Ratají nad Sázavou, Stříbrné Skalice, Talmberku, Sázavy a Sázavského kláštera, Ledečka, Úžic a několika dalších obcí. Krom toho se seznámíte s typickým řemesly a budete plnit očekávatelné, ale i celkem bizarní úkoly. Součástí je i nenásilné nastínění historických okolností.

Kingdom Come: Deliverence - Rataje nad Sázavou Kingdom Come: Deliverence – Rataje nad Sázavou

Je to pár let, co jsme doma zaregistrovali, že se připravuje hra z českého prostředí. Screeny z ní a informace o plánovaném projektu nás dost namlsaly. Sem tam se někde objevila aktuální novinka, že se na hře stále pracuje, až byla před měsícem konečně vydána její finální verze. Téměř okamžitě se na youtube.com začala objevovat hráčská videa a stačilo málo k tomu, abychom se rozhodli, že tohle si musíme zahrát taky.

Abyste rozuměli, ve hrách jsem zatvrdla někdy v letech 2003-4. Jako nejnovější hry jsem hrála Sims 2 (rok vydání 2004), Gothic 2 (rok vydání 2002/2003) a Hidden & Dangerous 2 (rok vydání 2003), a to někdy před osmi lety. Od té doby jsem si párkrát z nostalgie dala pouze Diablo 2 a Baldur’s Gate 2 (oboje z roku 2000).

Nové hry nás doma za poslední léta nezaujaly. Hrací možnosti se zredukovaly na prostoduché klikání po vzoru konzolových her. Něco takového nás nelákalo, nechtěli jsme s tím ztrácet čas a vážně jsme si mysleli, že už jen tak něco hrát nebudeme. Z toho tak nějak vyplývá i to, že jsme na novou hru zcela postrádali počítač, který by splňoval její nároky. Investice tedy trošku nabobtnala, ale ono to sakra stojí za to.

 

Úcta k autoritám? Jakým autoritám?

Z filmu Obecná školaMožná jste postřehli, že se internetem šíří vlna diskuzí nad povinnosti či nepovinností plnit domácí úkoly. Toto téma budu řešit až v dalším článku, ale zde se chci věnovat tomu, co se často v takových diskuzích dočítám – že děti, které nemají žádné povinnosti, nebudou mít úctu k autoritám. A prý to vidíme i u mladých dospělých lidí, kteří úctu k autoritám rovněž postrádají.

„… mladší generaci chybí úcta k autoritám a smysl pro povinnost.“

Zajímalo by mě, jaké autority mají autoři těchto výroků na mysli.

Já tedy za autoritu rozhodně automaticky nepovažuji každého učitele, policajta ani jiného státního úředníka a ani např. každého lékaře nebo jiného člověka, který o sobě tvrdí, že autorita je.

Kdo má být ta autorita?

  • Arogantní kretén učitel, který mě na základce učil fyziku?
    A proč? Jen proto, že nosí titul Ing. a ze své pozice se může povyšovat na své žáky?
  • Profesoři na střední škole, z nichž titul prof. neměl ani jeden z nich?
    A proč? Jen proto, že učí?
  • Učitelé obecně?
    A proč? Jen proto, že vystudovali peďák?
  • Dopravní/městský policajt, který mě zastaví a buzeruje, ačkoli k tomu nemá důvod?
    A proč? Jen proto, že je to „zasloužilý“ státní úředník? To těžko, když jeho náplní práce je vybrat na pokutách co nejvíce a stát se jím může kdokoli průměrně (a možná spíš mírně podprůměrně) inteligentní.
  • Jiný státní úředník, který si vykládá zákony a vyhlášky po svém a je potřeba mít právníka/právnické vzdělání, aby se jeho počínání mohl člověk bránit?
  • Prezident? Třeba ten současný?
    A proč? Jen proto, že pro větší část občanů České republiky představuje menší zlo?
  • Jakýkoli lékař? I takový, který se k člověku chová jako k číslu (pojišťovny), ale ten člověk ho vůbec nezajímá, případně s ním odmítá diskutovat nebo ho jen obeznámit s dalším postupem?
  • dětská lékařka, která si pletla závažnější choroby a ohrožovala zdraví svých pacientů? Ta, kterou více než ošetřování či prevence zajímaly drby?
  • Jakýkoli starý člověk? Jen proto, že se dožil věku 60+, ačkoli jinak to byl člověk opovrženíhodný?
 

Fototechnika pro začátečníka není nedosažitelná

Už několikrát jsem se na různých místech setkala s postesky mladých lidí, kteří mají chuť fotit, ale stěžují si na to, že pořádná zrcadlovka je pro ně finančně nedosažitelná. Tento dojem mají foto nadšenci zřejmě z recenzí nových těl, která jsou zcela logicky poměrně drahá. Totéž může platit pro objektivy. Starší kvalitní technika se však pohybuje v únosných cenách i pro studenty a je škoda ji opomíjet. Současné profi a poloprofi řady jsou už několik let výhradně full-frame (velikost snímače odpovídá kinofilmovému políčku), což stlačilo ceny starší DX (APS-C, čili ne full-frame) techniky. To je skvělá příležitost (nejen) pro začínající fotografy, kteří nemají finanční prostředky na koupi nového vybavení.

Dopředu upozorňuji na to, že se článek zabývá pouze zrcadlovkami od Nikonu a objektivy pro něj. Canon (a další značky) není opomíjen záměrně, avšak o jeho řadách, jednotlivých modelech a jejich spolehlivosti, užitné hodnotě a současných cenách mám jen zcela povrchní přehled. Vyznáte-li se v tom lépe, klidně poraďte ostatním v komentářích :)

Profi, poloprofi, střední třída a low-end u Nikonu

Na úvod je třeba zabrouzdat alespoň velmi okrajově do třídění těl u Nikonu. Každý na to může mít trošku jiný pohled, někteří třídí těla do více kategorií nebo některá těla subjektivně řadí jinam, avšak obecně a velmi stručně platí následující:

 

Zatopené dálniční mosty D1 a trocha historie

Zatopený most přes údolí Sedlického potokaPokud máte v povědomí informaci, že se u nás dálnice začaly stavět někdy v 60. letech 20. století a že za ně vděčíme komančům, zřejmě vás překvapí fakt, že část dálnice D1 vznikla již během 2. světové války, některé úseky dokonce ještě před ní. Právě z této doby pochází i 2 nepoužívané a částečně zatopené mosty, které se nachází na vodní nádrži Švihov. Některé části dříve budované dálnice nebyly v 60. letech použity a dálnice dnes vede jinudy. Tyto relikty jsou připomínkou toho, za jakých okolností D1 začala vznikat.

Článek se týká zejména mostů, které dříve vedly přes Sedmpanský a Sedlický potok, avšak bez trochy historického pozadí by to nešlo (fotografie mostů ze současnosti naleznete ke konci článku).


Myšlenka dálnice napříč Československem

Myšlenka dálnice spojující západ Čech s východem Slovenska či Podkarpatskou Rusí se zrodila ještě dříve – v roce 1935 (projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“ a návrh silniční magistrály Cheb – Chust) a v roce 1937 (dálková silnice „Cheb – Velký Bočkov“). Reálně projektovat se začalo i přes schválení Mnichovské dohody (září 1938), a to krátce po zabrání Sudet. V plánu byly úseky Pražský okruh, Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly, Zástřizly – hranice Slovenska. V té době byla vyprojektována i německá autostráda z Breslau (dnešní Wroclaw, Polsko) přes území našeho státu do Vídně. Dálnice se měly křížit u Brna.

 

Díky staženým MP3 kupuji CD a LP

OriginálkyPosloucháme s mužem převážně blackmetalový a folkový underground, léta se v něm pohybujeme, známe se s několika kapelami i s pořadateli koncertů, takže známe některé věci takříkajíc ze zákulisí. Právě i od členů několika kapel jsme slyšeli totéž, co uvedu níže. Podobný názor jsem kdysi četla v jednom rozhovoru i od členů ne-undergroundových Iron Maiden. Nejlepší cestou jak podpořit kapelu, kterou nezastupuje žádné obří vydavatelství, je šířit o ní povědomí. V případě hudby ale informace nestačí, tvorbu těchto interpretů je třeba si poslechnout, tudíž je dobře, že ji někdo nahrává na youtube nebo někam nahodí mp3ky.

Před necelými 10 lety se objevila služba Spotify, která za poplatek umožňuje streamování hudby od velkých  vydavatelství (např. Warner Music Group, Universal, Sony, EMI, apod.). Mnoho odpůrců stahování pak tuto službu používá jako argument pro svou teorii „já za hudbu platím, kdežto ty ji kradeš“. Pokud pominu fakt, že mnou poslouchané kapely vydávají alba převážně u malých vydavatelství, která Spotify ignoruje (tudíž bych si je tam mohla jen těžko předplatit), vidím v této službě spíše výdělek pro vydavatelství, která kapelám odvedou jen směšnou částku z toho, co vyrejžovali na jejich hudbě. 

Máme možná 1000 stažených alb, protože tímto způsobem objevujeme novou hudbu a také ji tak převážně posloucháme. Také však vlastníme přes 100 originálních cédéček, přes 20 elpíček, nespočet triček, jimiž kapelám děláme de facto reklamu, kudy chodíme, a než se nám narodil syn, objížděli jsme undergroundové koncerty a fesťáky ve velkém.

Poslech CD a LP je pro nás takový malý rituál, platím u nich nejen za hudbu, ale také za hezký booklet. Za MP3 přehranou přes net bych nedala ani korunu.

 

Co „umělec“, to debil

Rozřezaný bunkr / idnes.cz V dnešní době se za umělce považují i lidé, kteří s chutí a „uměleckým“ záměrem něco ničí. Přitom umělec by měl primárně něco tvořit. Před pár dny se ve zprávách objevil další případ samozvaného umělce. Student sochařství na VUT v Brně Ondřej Bělica pomocí diamantového lana odřezal kus řopíku prvorepublikového opevnění. Učinil tak v rámci svého školního projektu pojmenovaného BunkerKunst.

Bělicův čin vyvolal bouřlivé reakce. Není divu. I malý řopík je součástí historického opevnění našich hranic. Komentující se nebáli přirovnat tento čin k odřezání části věže Karlštejna.

Co tím chtěl dokázat?

Nabízí se otázka, co tím chtěl autor říci. Už jen německý název jeho práce mi napovídá dvě věcí. Za prvé: autor je provokatér, který si neváží vlastních dějin a chce šokovat za každou cenu, za druhé: autor je debil a primitiv, který ani své dějiny nezná a nerespektuje. Přiznávám, že toho člověka neznám, jedná se pouze o první dojem.

Autor dle idnes.cz uvedl k „dílu“ toto:

„Chtěl jsem ukázat jednu z možností využití řopíků v krajině. Oživit ji. To není vandalství. Je to architektonicky pečlivě promyšleny řez. Deaktivace objektu, který byl určený k zabíjení. Chtěl jsem otevřít pohled z bunkru na sousední boží muka a okolní krajinu, pustit tam světlo a zároveň upozornit na geniální technologii, jakou byl stavěný.“

To jako myslí vážně? Ukázat, jak je něco pevné tím, že to moderní technologií rozřeže? Uniká mi pointa. Oživit krajinu nebo možnost využití řopíků? I zde mi uchází, co si pod tím „umělec“ představuje.

 

Počítače už ve školce? Aneb o vzdělávání dětí

Počítače už ve školce?Zprávami proběhl rozhovor (článek třeba zde) s pedagogem Miroslavem Kotlasem, který učí informatiku na českobudějovickém gymnáziu Česká. Diskutující v něm zaujal zejména tento výrok: „Na počítačích by se měly učit děti už v mateřské škole.“ a ihned se pustili do boje proti tomu, aby se s počítači malé děti vůbec setkávaly. Nemohu říci, že bych s tímto pedagogem souhlasila ve všem, co v rozhovoru uvádí, ale odmítat seznámit menší děti s počítači je nešťastné. Proč? To vám vysvětlím v článku.

Za vzdělání svých dětí nesou zodpovědnost zejména rodiče

Vůči současnému školství nechovám velké množství důvěry (zejména ne poté, co se začaly zavádět hovadiny typu integrace zdravotně postižených mezi zdravé žáky). Po zkušenostech svých i svých přátel a rodinných příslušníků přistupuji ke školní docházce jako k nutnému zlu, kdy však ta opravdová výuka a vzdělávání stejně záleží na rodičích. Na těch totiž leží už od narození. Oni vedou dítě v jeho rozvoji. Tedy tak by to alespoň mělo být.

Často se setkávám s názory, ze kterých plyne, že rodiče se o vzdělávání svých dětí starat ani nechtějí (případně na to nemají či nechtějí mít čas). Od toho je přece škola, aby je všechno naučila. Jenže tak to není a ani by to tak být nemělo. Škola v žádném případě nemůže dítě naučit všechno.

 

Návody nečtu, ty jsou pro debily

Ikea - MalmMáme doma komodu se 4 šuplíky, která se nápadně podobá té z řady Malm (prodává ji Ikea). Možná to i ona bude, nejsem si jistá, máme ji z druhé ruky. Už když jsem ji naplňovala oblečením, napadlo mě, že by se po otevření více šuplíků najednou mohla převrhnout. Vyzkoušela jsem, převrhla se. Do chvíle, než jsme ji připevnili k vedlejší komodě, jsme mezi ni a postel strčili překážku, aby ji náš kojenec při objevování chůze po dvou na sebe omylem neshodil. Návod, kde je hned na první stránce varování nabádající k přišroubování ke stěně, jsme ani nepotřebovali.

Kdyby byli četli návod, tak…

Krátkou story o naší komodě jsem nezačala pro nic za nic. V prosinci minulého roku proběhla internetem zpráva o tom, že Ikea musí zaplatit 3 rodinám v USA odškodné celkem 50 milionů dolarů. V těchto rodinách došlo k tragické události, kdy na sebe dítě komodu Malm shodilo a žel to nepřežilo. V návodu ke skříňce s šuplíky se však přímo píše:

VAROVÁNÍ
Pokud se nábytek převrhne, může dojít k velmi vážným nebo dokonce fatálním poraněním. Abyste převržení nábytku zabránili, musíte ho natrvalo připevnit ke stěně.

Upevňovací materiál není součástí balení, protože se liší v závislosti na materiálu stěny. Používejte tedy takový upevňovací materiál, který je vhodný na stěny u vás doma. Pokud se potřebujete poradit, obraťte se na místního odborníka.

Smrt dítěte je bezpochyby tragédie. O to větší je to tragédie, když si stačilo přečíst návod, kde je jasně uvedeno a dokonce i nakresleno, že skříň musí být připevněná, jinak hrozí nebezpečí jejího převrhnutí. Rodiče těch nešťastných dětí by se měli chytat za hlavu a ne se snažit vytřískat z výrobce peníze za svoji hloupost a lenost číst.

 

Nechte lidem igelitky!

igelitkyNejprve vymizely igelitky dávané obchodními řetězci zdarma. Nyní se už nějakou dobu hovoří o omezení až úplném zákazu igelitek celkově. Lidl se chystá neumožnit lidem koupi igelitových tašek od března tohoto roku. Autoři tohoto nápadu i autoři článků, které kolují zpravodajskými portály, papouškují tu kouzelnou formuli o ochraně životního prostředí. O to však jako obvykle jde až na posledním místě.

Už pár let s sebou všude tahám skládací tašku, která se pohodlně vleze do batohu nebo do kapsy. Čas od času se mi samozřejmě stane, že si ji zapomenu. To si pak tu igelitku (velkou či malou podle nákupu) prostě koupím. Do igelitových tašek, které se mi doma sejdou, házím odpadky nebo třídím plasty. Z diskuzí jsem pochytila, že rozhodně nejsem jediná, kdo to tak dělá. Igelitka je tedy využita nejméně 2x. Pokud si lidé nebudou kupovat igelitky k nákupu, budou si místo toho kupovat více sáčků do košů, které lze ve většině případů použít pouze jednorázově. Kde je tedy ta ochrana životního prostředí?