Tipy na výlety a jiné zápisky

SVĚT OKOLO NÁS

Valašské Klobouky zakázaly koncert Root a Törr kvůli šíření satanismu

Znáte „dokument“ Atentát na kulturu? Ke konci článku se na něj můžete podívat. Přesně na toto video jsem si totiž vzpomněla po přečtení zpráv o tom, že se město Valašské Klobouky zasadilo o to, aby v jeho kulturním domě nevystoupily kapely Root a Törr.

Město Valašské Klobouky si zakládá na spolupráci s občany při rozhodování o dění ve městě. Participace s veřejností je pro něj prioritou. Proto na základě četných žádostí a apelů obyvatel města doporučilo Kulturnímu a vzdělávacímu středisku Valašské Klobouky vstoupit v jednání s pořádající agenturou, aby přehodnotila realizaci koncertu v městském zařízení.

Po vzájemné dohodě přikročila agentura ke zrušení celé akce.

Město Valašské Klobouky tedy nebylo subjektem, který koncert zrušil, orgány města nevydaly žádné usnesení o jeho zákazu.

To uvedla na webu města Valašské Klobouky jeho mluvčí. Toto prohlášení se vztahuje ke zrušení koncertu Tórr a Root, který byl označen jako nebezpečný, protože kapely prý šíří satanismus. Lidé se vyjádření chopili a vznikla internetová petice za zrušení vánočního koncertu Adorare, což je jakási křesťanská skupina.

Root a Tórr hrají po ČR už desítky let (první vznikla v roce 1987, druhá 1977) a s něčím takovým se setkaly nejspíš poprvé od roku 1989. Každý, kdo jim věnoval alespoň chvíli pozornost, pochopí, že ona „satanistická“ image (zejména u kapely Root) prostě k žánru patří a není nijak nebezpečná.

 

Parkovací zóny zajišťují zisk městu, nikoli parkovací místo rezidentům

modre-zonyV Praze od září přibyly další modré (a jinak barevné) čáry na ulicích. Město, resp. jeho zastupitelé tvrdí, že je to tak správně, že to vyžene nerezidenty na okraj metropole a oni nebudou moci svými zlými auty zabírat parkovací místo slušným občanům hlavního města. Předchozí věta nedává smysl, podobně jako nedává smysl zavádění parkovacích zón. Na slabomyslné voliče to však stále zabírá, takže brzo se barevných čar na chodnících nejspíš dočkají i na Zličíně a v Horních Počernicích.

Místní proti přespolním? Ne, jen zastupitelé proti všem.

Parkovací zóny jsou prezentovány jako ochrana rezidentů a boj proti přespolním, kteří zabírají parkovací místa. Vedení městských části se tak snaží budit dojem, že bojuje za zájmy místních a že to dělá pro ně. Na názor dotčených obyvatel se ale nikdo neptal a ona domnělá ochrana nakonec nejvíc poškozuje je samotné.

Kde zaparkuje návštěva, řemeslník, stěhovák, zákazník, obchodní zástupce, pracující odjinud?

Nedávno jsme jeli na návštěvu za příbuzným do jisté městské části Prahy, kde nemáme trvalé bydliště, tudíž tam nemáme nárok na parkovací kartu. Chvíli jsme dumali, kde necháme auto. Nic smysluplného jsme nevymysleli, tak jsme jeli i s kojencem vlakem a následně tramvají i autobusem. Tento zážitek mě od další návštěvy dosti odrazuje.

Ještě před rokem a půl jsme stáli na opačné straně tohoto problému. Bydleli jsme na Vinohradech, kde jsou parkovací zóny na chodnících načmárány už mnoho let. Návštěvy ze vzdálenějších končin za námi jezdily nerady. Znamenalo to pro ně buď ponechání auta na okraji města na následně několik přestupů v MHD, nebo dvojnásobně dlouhou cestu busem/vlakem již z místa jejich bydliště a následně několik přestupů v pražské MHD. Nic, co by někdo chtěl absolvovat častěji než jednou do roka.

Když jsme se stěhovali a měli zapůjčenou dodávku, doufali jsme, že naše věci stihneme naložit rychle, aby na nás nepřišli policajti. Ta dodávka před naším tehdejším bydlištěm samozřejmě stát nesměla. Kdybychom si chtěli objednat stěhováky, buď bychom my museli zajistit něco jako zábor ulice, nebo by se oni vystavovali stejnému riziku postihu jako my sami.

Podobný problém se zaparkováním budou mít i řemeslníci. Parkovací místa (třeba desítky až stovky metrů vzdálená), která by jim umožnila zaparkovat za poplatek, jsou od rána do noci plná. A chtít po údržbáři, aby si kompletní vercajk tahal tramvají? To nemůže nikdo myslet ani jako hloupý vtip.

Podobný problém se týká i obchodních zástupců. Pokud třeba převáží vzorky produktů po místech v celé Praze, už také málokde zaparkuje. Tím přichází o potencionální zákazníky. MHD využívat samozřejmě může, pokud si s sebou veze jen menší zavazadlo, ale i přes šílenou dopravní situaci v hlavním městě, se mu to časově jinak než autem nevyplatí.

Zaměstnavatel na Praze 1, 2, 3, 5 či 6? Cena parkovacího místa pro zaměstnance se šplhá do astronomických výšek. Zaměstnanec tak musí chtě nechtě dorazit do práce (často narvanou) MHD (třeba s několika přestupy) i přesto, že by tam byl autem za třetinu času.

 

Estivillova uspávací (vyplakávací) metoda, aneb o spánku miminek

Spinkací miminkoO uspávání miminek vyřváním se jsem četla někdy v průběhu těhotenství. Zírala jsem na popis s otevřenou pusou a hned jsem věděla, že tohle praktikovat nebudu, protože něco tak drastického bych tomu malému prostě udělat nemohla. Raději jsem ale s úplným odmítnutím této pseudometody počkala, dokud malý nepřijde na svět, aby mě někdo nenařknul z toho, že nevím, o čem mluvím. Teď, když je synovi sedm měsíců, považuji tuto metodu za ještě absurdnější.

Naše miminko nespinká tak, jak by mělo, co s tím?

Ještě v šestinedělí jsem samozřejmě pročítala internetové články i diskuze a získala jsem hrubou představu o tom, jak by správně mělo miminko v tom a tom měsíci spát. Jako mnoho jiných maminek jsem nabyla dojmu, že náš malý už musí každým týdnem začít usínat sám. Tu jsem si přečetla, že jedno miminko začalo samo usínat ve třetím měsíci, tu nemá problém prospat ve čtyřech měsících celou noc. Na mnoha místech jsem si přečetla, že se miminko sice musí uspat chováním, ale potom se položí a spí klidně až do rána už v prvních měsících života.

Naše miminko tohle neumělo a neumí to do dneška. Dříve jsem z toho byla nesvá. Říkala jsem si, co jsem udělala a dělám špatně, že pořád nepřichází to samostatné usínání, ba alespoň samostatné spaní. Malý v šestinedělí usínal pozdě v noci po dlouhých desítkách minut hopsání na míči a spal na mém břiše. Okolo dvou měsíců, kdy už začal být na takové spaní velký, usnul vždy u kojení (vleže) a dokud jsem se od něj nevzdálila (jen výjimečně jsem velice opatrně mohla opustit postel), spal velice spokojeně vedle mě několik hodin v kuse. Přes den také neuměl usnout jinak než v mojí přítomnosti, dokonce začal někdy v prvním měsíci bojkotovat i kočárek. Dudlík odmítal (snad až na 3 případy, kdy ho uklidnil, jinak ho jazykem vystrkoval ven), tak jsem ho uspávala kojením i přes den nebo jsem ho nosila v šátku, kde usínal také rád.

Jediné, co jsem v takových chvílích mohla dělat já, bylo čtení, koukání do počítače při hopsání na míči nebo procházka po venku. Do toho mi v hlavě pořád naskakovaly přečtené univerzální rady typu: „Nedávejte dětem prso jako dudlík.“ a „Věnujte se jen miminku, všechno ostatní dělejte jen, když spí.“ A to mám jako udělat jak? ptala jsem se nespočetněkrát sama sebe. A jak mám naučit malého samostatně spát?

Nebude ono něco na té Estivillově metodě? Narážela jsem na ni všude, kde jsem se chtěla dočíst něco spánku miminek. Narážela jsem na ni i na blozích jiných maminek, na které jsem zavítala náhodou nebo je už delší dobu sledovala. Nemohly si ji vynachválit a nadšeně psaly o tom, jak jejich dítko prospí i 12-13 hodin. Znělo mi to až lákavě a hlavně neuvěřitelně.

 

Kočka má žrát granule a maso roste ve vaničce v supermarketu

kočkaUž docela dlouho mi tu hnije koncept článku, který se týká čím dál větší separace člověka od přírody. To, co je mezi zvířaty od nepaměti přirozené, se někteří jedinci snaží obrátit k obrazu svému. Zvířecímu lovci seberou kořist a přejí mu špatný konec jen proto, že lovené zvířátko jim připadá roztomilejší. Vedle toho se další (nebo ti samí?) pohoršují nad tím, že jejich děti uvidí, že to maso, které jedí k obědu, pochází třeba z těch kraviček, které viděly při minulé procházce.

Kočka si hraje s myší, zachraňte tu chudinku!

Náhodou jsem narazila na video, ve kterém je zachyceno, jak si kočka nejprve s myškou hraje a následně jí ukousne hlavu. Jedná se o naprosto běžný jev, který nikoho (od reality neodtrženého) nepřekvapí.

Diskuze pod videem obsahuje vedle pochopitelných komentářů i takové, které poukazují na to, jak jsou lidé odtrženi od reality. Nadávají autorovi videa, že myš nezachránil, protože jim myška připadá roztomilejší než kočka. Nabízí se otázka, zda by reagovali stejně u dokumentu BBC, kde si smečka lvic uloví k večeři roztomilou a bezbrannou antilopu.

 

Dementi na silnicích, aneb na co autoškola nepřipraví

Auto v protisměruŘidičák mám sotva půl roku a přesto už jsem na našich silnicích zažila ledasco. Jako spolujezdec, který sledoval provoz, jsem předtím jezdila nějakých pět let a to jsem toho viděla ještě víc. Přijde mi, že se za tu dobu provoz tak zdvojnásobil a na silnici se objevují častěji lidé trpící přinejmenším lehkou mozkovou dysfunkcí. Určitou vinu na tom nesou i levné pohonné hmoty, kvůli nimž za volant sedají i ti, kteří by jinak jeli hromadnou dopravou.

Rychlost nepředstavuje to hlavní nebezpečí

Už jako spolujezdec jsem nevnímala jako největší nebezpečí na silnicích překračování povolené rychlosti, jak je nám to neustále předhazováno v médiích. To se nám jen někdo snaží tuto myšlenku vnutit, abychom bez keců překousli stavění nových předražených radarů. Také je to velmi snadno sledovatelný přestupek, na kterém může stát pokuty vybírat ve velkém.

Pokud někdo umí řídit, daný úsek třeba zná jako svoje boty nebo jede po rovné silnici, vážně nevidím problém v tom, že jede o 20, 30 i třeba 50km/h více, než dovolují předpisy. Problém a nebezpečí na silnici představují bezohledná hovada bez ohledu na to, jak rychle nebo pomalu jedou. Pár jich už zachytila naše kamera a jsou k vidění ve videu na konci článku.

Nicméně nehody, které zapříčinila rychlost, bychom taky nehledali dlouho. Někteří holt neumí odhadnout své možnosti a v zatáčkách to auto nedokážou ovládat. Bohůmžel to s nimi často odnese i někdo jiný (třeba jako tu, tu, tu a tu).

 

Pronájem bytu od slušného majitele – vzácnost dnešní doby

bydlení Jednoho dne jsme se rozhodli, že už toho hnusného pražského rozšířeného centra máme plné zuby a že nastal čas se poohlédnout po bytě v klidných čtvrtích po okrajích tohoto velkoměsta (jak jsem psala dříve – v Praze se nežije blaze). První krok byla blbost z naší strany. Pochybení nepopírám, nicméně bych opravdu nečekala to, co následovalo. Výpověď z bytu jsme tedy podali a měli za to, že 2 měsíce výpovědní doby budou dostatečnou rezervou. Nabídek tou dobou bylo všude dost. Nu a tak půlrok obepisování, obvolávání a obíhání bytů začal.

Během doby, kdy jsme ještě bydleli v předchozím pronájmu, jsme nenašli nic. Opravdu nic. Některé nabídky přicházely v úvahu, ale buď byly ihned pryč, nebo byly k nastěhování až za delší dobu (tedy v době, kdy jsme doufali, že už budeme přestěhovaní). Dva měsíce uběhly jako voda a my se stěhovali k rodičům jednoho z nás, jinou možnost jsme neměli. Jejich byt jsme okupovali (a to doslova, neboť nacpání se někomu do obýváku s veškerými věcmi a nábytkem se jinak nazvat nedá) přibližně 4 měsíce, které jsme strávili dennodenním hledáním bydlení.

Proč jsme tak dlouho nic nenašli? Kvůli majitelům a jejich nesmyslným podmínkám, které v tomto článku shrnu. Samozřejmě to nejsou všechny navštívené, některé nám prostě byly vyfouknuty před nosem, v jiných se nám něco nepozdávalo (třeba absence vchodových dveří apod.).

 

Štěně pod stromeček v akci

PesProdám čistokrevná štěňata bez PP. Jsou odčervená a zdravá, z ověřeného spojení (oba rodiče PP mají). Odběr možný i na Štědrý den.

Takto může vypadat nenápadný inzerát, který na web pověsila jedna z mnoha množíren, u nás stále legální byznys se zvířaty, zejména se psy a kočkami. Množírny se pomalu dostávají do povědomí lidí, ale stále převažuje názor, že na výše uvedeném příkladu není nic podezřelého. Spolu s dalším souvisejícím a nyní aktuálním problémem – nákupem štěněte k Vánocům bych na ně ráda v tomto článku upozornila. Kvůli neznalosti, nezájmu o ověřování informací a také kvůli zaručeným fámám, které o chovu psů kolují, vznikl podnikatelský záměr, který kde kdo podporuje, aniž o tom třeba tuší.

NE množírnám! (http://www.psinadeje.cz) Mezi lidmi je zakořeněná představa, že chovné stanice nabízející štěňata s PP rejžují z lidí peníze, že jsou to ony, kdo chovají psy kvůli výdělku. Naproti tomu raději sáhnou po levnějším štěněti, které najdou v prvním inzerátu na internetu. Na fotkách vidí 5 roztomilých chlupatých kuliček, co by na tom bylo podezřelého? Často téměř všechno. Ona štěňata budou pravděpodobně pocházet z množírny a jsou to právě majitelé jejich rodičů, kteří v „chovu“ vidí jen peníze.

Množírny

Na internetu koluje mnoho fotek otřesných podmínek, ve kterých jsou ponechávány fenky, které jsou drženy v malých prostorech, jen aby mohly být opakovaně nakryty a měly další štěňata na prodej. Stejně tak jsou věznění i psi, s minimem nejlevnějšího jídla, nemytí, nevenčení, v nedostačujícím prostoru. Takto vypadají množírny nejhoršího rázu (odkaz vede na původní umístění fotek a nejedná se o hezký pohled):

 

Teorie o dutozemi – duté Zemi

Dutá zeměPodle některých prapodivně uvažujících lidí žijeme v duté planetě či na planetě, v jejím nitru se nachází další světy/dimenze.

Jedná se o další konspirační teorii, která je docela rozšířená a také docela stará. Právem si vedle mých dalších oblíbených (jako jsou chemtrails + octování a měsíc = hologram) zaslouží vlastní článek.

O světech skrytých v podzemí hovoří snad všechny mytologie. O místech, která nejsou vidět, ale existují třeba za vchodem v jeskyních nebo třeba o posmrtných světech v podsvětí se dochovalo mnoho příběhů i ve folkloru. Není tedy divu, že nedaly některým jedinců spát. Tito jedinci zapojili svoji fantasii a vynesli na svět svou teorii o duté Zemi (angl. hollow Earth). Vzhledem k tomu, že tuto teorii považuji za zhovadilost, nebudu se v článku dále věnovat mytologickým příběhům a přejdu rovnou k novověké historii.

 

On život v paneláku na sídlišti někomu vyhovuje?

Měli jsme možnost pronajmout si byt nedaleko metra (zastávku od Opatova). Nakonec z toho sešlo a upřímně jsem ráda, že jsme na to nekývli. Byt po rekonstrukci s výhledem směrem za D1 do polí se nám i zamlouval. Něco se nám tam ale nelíbilo. Při obou návštěvách jsme se tam necítili dobře a netrvalo dlouho, abychom si uvědomili proč. Ta tísnivá atmosféra betonové přelidněné džungle by nás do měsíce připravila o rozum.

Lodžská ulice, Praha 8Diskuze o bydlení na sídlišti probíhají na internetu vždy stejně. Jedni by tam nešli snad ani zadarmo, jiní si to nemůžou vynachválit. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že těch opravdu spokojených bude menšina. Ti ostatní si spíš jen neuvědomují, jak moc jim to žití na sídlišti znepříjemňuje život. Diskuze se totiž většinou nezaměřují na život v místech, kde má barák 10 pater a 10 vchodů. Vznikají zejména u článků o životě v paneláku jako takovém. To je obrovský rozdíl. Existují i menší panelové domy po okrajích těch měst ve městech. Mají třeba dva tři vchody a čtyři či pět pater podobně cihlový blok ve starší zástavbě. Právě lidé bydlící v takových mini panelácích si v diskuzích život v nich pochvalují. Jim se nedivím. Mají blízko MHD, obchody, často i úřady, parky či lesoparky, kam mohou chodit s dětmi, a zároveň betonový svět nemají okolo sebe ze všech stran. Nemají tisíce sousedů.

 

Uniká mi dnešní doba

mobil-diteKdyž si výjimečně v MHD nečtu a koukám okolo sebe, nestačím se divit. Lidé, kteří mají společnou cestu, už si nepovídají, jako tomu bylo před pár lety. Když už jim někdo něco vypráví, stejně u toho šmatlají po displeji, aby jim neunikla jediná hláška na Facebooku, kterou musí stůj co stůj olajkovat hned. Ani matka si nepovídá s dítětem během společné cesty do práce/školy. Matka projíždí internet a dítě jí zvědavě nakukuje přes rameno. Případné zvídavé otázky něčím odbyde a raději mu na těch 10 minut cesty pustí film. Co z takových dětí vyroste? Těžko říct.

Když jsem chodila na ZŠ a SŠ (a není to tak dávno) a někde jsme na něco v hloučcích čekali, povídali jsme si mezi sebou. Ano, vesměs jsme řešili samé kraviny, ale to se dá u puberťáků čekat. Alespoň jsme ale komunikovali normálně, nikdo nezíral do displeje po celou tu dobu, snad si jen s někým vyměnil pár esemesek. Dnešní školáci si ale mezi sebou nepovídají. Během půlhodinové jízdy MHD mezi sebou prohodí pár slov a mezitím něco úpěnlivě datlují na „dotykáčích“.