Archiv rubriky: SVĚT OKOLO NÁS

Názory a postřehy ohledně aktuálního dění.

SVĚT OKOLO NÁS

Pronájem bytu od slušného majitele – vzácnost dnešní doby

bydlení Jednoho dne jsme se rozhodli, že už toho hnusného pražského rozšířeného centra máme plné zuby a že nastal čas se poohlédnout po bytě v klidných čtvrtích po okrajích tohoto velkoměsta (jak jsem psala dříve – v Praze se nežije blaze). První krok byla blbost z naší strany. Pochybení nepopírám, nicméně bych opravdu nečekala to, co následovalo. Výpověď z bytu jsme tedy podali a měli za to, že 2 měsíce výpovědní doby budou dostatečnou rezervou. Nabídek tou dobou bylo všude dost. Nu a tak půlrok obepisování, obvolávání a obíhání bytů začal.

Během doby, kdy jsme ještě bydleli v předchozím pronájmu, jsme nenašli nic. Opravdu nic. Některé nabídky přicházely v úvahu, ale buď byly ihned pryč, nebo byly k nastěhování až za delší dobu (tedy v době, kdy jsme doufali, že už budeme přestěhovaní). Dva měsíce uběhly jako voda a my se stěhovali k rodičům jednoho z nás, jinou možnost jsme neměli. Jejich byt jsme okupovali (a to doslova, neboť nacpání se někomu do obýváku s veškerými věcmi a nábytkem se jinak nazvat nedá) přibližně 4 měsíce, které jsme strávili dennodenním hledáním bydlení.

Proč jsme tak dlouho nic nenašli? Kvůli majitelům a jejich nesmyslným podmínkám, které v tomto článku shrnu. Samozřejmě to nejsou všechny navštívené, některé nám prostě byly vyfouknuty před nosem, v jiných se nám něco nepozdávalo (třeba absence vchodových dveří apod.). |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Štěně pod stromeček v akci

PesProdám čistokrevná štěňata bez PP. Jsou odčervená a zdravá, z ověřeného spojení (oba rodiče PP mají). Odběr možný i na Štědrý den.

Takto může vypadat nenápadný inzerát, který na web pověsila jedna z mnoha množíren, u nás stále legální byznys se zvířaty, zejména se psy a kočkami. Množírny se pomalu dostávají do povědomí lidí, ale stále převažuje názor, že na výše uvedeném příkladu není nic podezřelého. Spolu s dalším souvisejícím a nyní aktuálním problémem – nákupem štěněte k Vánocům bych na ně ráda v tomto článku upozornila. Kvůli neznalosti, nezájmu o ověřování informací a také kvůli zaručeným fámám, které o chovu psů kolují, vznikl podnikatelský záměr, který kde kdo podporuje, aniž o tom třeba tuší.

NE množírnám! (http://www.psinadeje.cz) Mezi lidmi je zakořeněná představa, že chovné stanice nabízející štěňata s PP rejžují z lidí peníze, že jsou to ony, kdo chovají psy kvůli výdělku. Naproti tomu raději sáhnou po levnějším štěněti, které najdou v prvním inzerátu na internetu. Na fotkách vidí 5 roztomilých chlupatých kuliček, co by na tom bylo podezřelého? Často téměř všechno. Ona štěňata budou pravděpodobně pocházet z množírny a jsou to právě majitelé jejich rodičů, kteří v „chovu“ vidí jen peníze.

Množírny

Na internetu koluje mnoho fotek otřesných podmínek, ve kterých jsou ponechávány fenky, které jsou drženy v malých prostorech, jen aby mohly být opakovaně nakryty a měly další štěňata na prodej. Stejně tak jsou věznění i psi, s minimem nejlevnějšího jídla, nemytí, nevenčení, v nedostačujícím prostoru. Takto vypadají množírny nejhoršího rázu (odkaz vede na původní umístění fotek a nejedná se o hezký pohled):

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Teorie o dutozemi – duté Zemi

Dutá zeměPodle některých prapodivně uvažujících lidí žijeme v duté planetě či na planetě, v jejím nitru se nachází další světy/dimenze.

Jedná se o další konspirační teorii, která je docela rozšířená a také docela stará. Právem si vedle mých dalších oblíbených (jako jsou chemtrails + octování a měsíc = hologram) zaslouží vlastní článek.

O světech skrytých v podzemí hovoří snad všechny mytologie. O místech, která nejsou vidět, ale existují třeba za vchodem v jeskyních nebo třeba o posmrtných světech v podsvětí se dochovalo mnoho příběhů i ve folkloru. Není tedy divu, že nedaly některým jedinců spát. Tito jedinci zapojili svoji fantasii a vynesli na svět svou teorii o duté Zemi (angl. hollow Earth). Vzhledem k tomu, že tuto teorii považuji za zhovadilost, nebudu se v článku dále věnovat mytologickým příběhům a přejdu rovnou k novověké historii.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

On život v paneláku na sídlišti někomu vyhovuje?

Měli jsme možnost pronajmout si byt nedaleko metra (zastávku od Opatova). Nakonec z toho sešlo a upřímně jsem ráda, že jsme na to nekývli. Byt po rekonstrukci s výhledem směrem za D1 do polí se nám i zamlouval. Něco se nám tam ale nelíbilo. Při obou návštěvách jsme se tam necítili dobře a netrvalo dlouho, abychom si uvědomili proč. Ta tísnivá atmosféra betonové přelidněné džungle by nás do měsíce připravila o rozum.

Lodžská ulice, Praha 8Diskuze o bydlení na sídlišti probíhají na internetu vždy stejně. Jedni by tam nešli snad ani zadarmo, jiní si to nemůžou vynachválit. Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že těch opravdu spokojených bude menšina. Ti ostatní si spíš jen neuvědomují, jak moc jim to žití na sídlišti znepříjemňuje život. Diskuze se totiž většinou nezaměřují na život v místech, kde má barák 10 pater a 10 vchodů. Vznikají zejména u článků o životě v paneláku jako takovém. To je obrovský rozdíl. Existují i menší panelové domy po okrajích těch měst ve městech. Mají třeba dva tři vchody a čtyři či pět pater podobně cihlový blok ve starší zástavbě. Právě lidé bydlící v takových mini panelácích si v diskuzích život v nich pochvalují. Jim se nedivím. Mají blízko MHD, obchody, často i úřady, parky či lesoparky, kam mohou chodit s dětmi, a zároveň betonový svět nemají okolo sebe ze všech stran. Nemají tisíce sousedů. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Uniká mi dnešní doba

mobil-diteKdyž si výjimečně v MHD nečtu a koukám okolo sebe, nestačím se divit. Lidé, kteří mají společnou cestu, už si nepovídají, jako tomu bylo před pár lety. Když už jim někdo něco vypráví, stejně u toho šmatlají po displeji, aby jim neunikla jediná hláška na Facebooku, kterou musí stůj co stůj olajkovat hned. Ani matka si nepovídá s dítětem během společné cesty do práce/školy. Matka projíždí internet a dítě jí zvědavě nakukuje přes rameno. Případné zvídavé otázky něčím odbyde a raději mu na těch 10 minut cesty pustí film. Co z takových dětí vyroste? Těžko říct.

Když jsem chodila na ZŠ a SŠ (a není to tak dávno) a někde jsme na něco v hloučcích čekali, povídali jsme si mezi sebou. Ano, vesměs jsme řešili samé kraviny, ale to se dá u puberťáků čekat. Alespoň jsme ale komunikovali normálně, nikdo nezíral do displeje po celou tu dobu, snad si jen s někým vyměnil pár esemesek. Dnešní školáci si ale mezi sebou nepovídají. Během půlhodinové jízdy MHD mezi sebou prohodí pár slov a mezitím něco úpěnlivě datlují na „dotykáčích“. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Krasopis, rukopis a Comenia Script

comenia-script-avatarZačal nový školní rok a pár dalších škol zavedlo v prvních třídách vášně vyvolávající písmo Comenia Script místo krasopisu. Každou změnu doprovázejí bouřlivé diskuze, ve kterých jedni novotu hájí a druzí haní, jen menšina diskutujících zaujme více méně neutrální postoj.

Co vítám já a co se na písmu nelíbí?

Moje generace se v 90. letech poctivě (povinně) učila krasopis. Většina mých vrstevníků si i vzpomene, jak se jím píše, ačkoli u něj do dospělosti zůstalo jen pár z nich. Ona většina se přiklonila k podobě písma napůl psacího a napůl „tiskacího“, případně spojovaného „tiskacího“, a to i přesto, že za to byla na prvním stupni učiteli perzekuována. Vedle krasopisu jsme se učili i „tiskací“ písmena, která jsme museli umět číst. Mnozí se je tak velice rychle naučili i psát. Tak se celé generace učily a učí 2 druhy písma od sebe se do značné míry lišící. Zda je to přidaná hodnota, těžko soudit.

Psací písmo, tiskací písmo, hůlkové písmo, tištěné písmo, script

Slovíčko tiskací není v předchozím odstavci v uvozovkách jen tak. Každé rukou psané písmo je z logiky věci psací písmo. Tiskací, dříve hůlkové, písmo je vlastně jen zavádějící výraz používaný pro psané písmo, které se svým vzhledem podobá nespojité tištěné abecedě. I proto se Comenia Script jmenuje Comenia Script. Skript je písmo psané rukou a psacím nástrojem. Je tedy blbost si říkat, že děti píšící tímto písmem nebudou umět psát jen proto, že se písmo nesprávně označuje jako tiskací.

Grafická stránka Comenia Scriptu

Písmo jako takové se mi líbí. Stránky psané školáky jasně dokazují, že se jim takto píše dobře, text je úhledný a dobře čitelný. Verze s napojovacími tahy přímo svádí k propojování písmen tak, jak mnoho z nás píše v dospělosti. Proporčně je písmo postavené také dobře – malá abeceda dosahuje 2/3 výšky velké abecedy, což je rozhodně lepší než poměr 1:2, který známe z krasopisu (takový poměr zpomaluje psaní a zhoršuje čitelnost).

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Řidičák pro cyklisty

O neukázněných a drzých cyklistech chystám článek už dlouho. Tento víkend mě ale přesvědčil, že je opravdu na čase jej konečně dopsat.

Značka "Zákaz vjezdu cyklistů"Nemám ráda moderní pojetí cyklistiky. Dlouholetí cyklisté (zpravidla starší generace) jsou vesměs slušní, znají předpisy a pravidla, na silnicích jezdí ukázněně. Dnešní trend jízdy na kole je přesně opačný. Místo další generace slušných cyklistů dnes na silnicích spíše vídám cykloaktivisty nebo cyklisty jezdící po vzoru cykloaktivistů, tedy neukázněně, bez znalosti předpisů a s pocitem, že jim ta silnice (a chodník) patří.

Jsem velkým odpůrcem cyklistů v pražských ulicích. Původně jsem měla chuť do názvu článku použít oblíbený D-FENSův výraz cyklozmrd. Cyklozmrdem neoznačuji každého cyklistu, nýbrž právě ta individua, která svým chováním omezují dopravu, a to nejen v Praze, ze které si chtějí vydupat cykloměsto. Tuto na hlavu postavenou utopistickou myšlenku nechápu. Není tady jednoduše realizovatelná. Praha není schopna vzhledem k dopravní vytíženosti pojmout ještě zdržovače na kolech. Žije tu na to příliš mnoho lidí, kteří spolu s částí Středočechů denně autem migrují za prací. Přesto se jízdní pruhy zužují kvůli cykloaktivistům, i když jsou jen málokdy využívány. Některá hovada totiž jezdí raději po chodníku.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Co se stane s dítětem, když jej zapomenete v autě

Jak může někdo v tomhle vedru nechat dítě v autě?! Říká se, že za to může uspěchaná doba, přepracovanost v kombinaci s únavou z vedra, roztržitost a snad i nezvyk na to, že se zrovna teď měli starat o dítě, když na něj jinak na každém kroku dává pozor matka. Jiní tvrdí, že je to absolutní selhání a nezodpovědnost. Všichni se však shodnou na tom, že je to neomluvitelné a viník je potrestán do konce života tím nejhorším způsobem.

Jak k tomu vlastně dojde

Žel právě velice jednoduše. Většinou blízký příbuzný (otec, dědeček) výjimečně dostane dítě na hlídání, má ho odvézt do jeslí/školky nebo domů. Dítě cestou v sedačce usne, příbuznému se starost o něj vytratí z hlavy a funguje podle svého obvyklého denního režimu. Jde do práce, na nákup, na úřad. Na dítě zapomene.

Až sem bych to dokázala se sebezapřením pochopit. Nedává mi však smysl, že některým trvalo i 8 hodin (celou pracovní dobu), než se k autu vrátili. Teprve poté jim to došlo. Rovněž nechápu, že řidič nemá přehled o tom, koho veze ve vozidle. Předpokládala bych, že dítě na zadních sedadlech uvidí několikrát během jízdy v zrcátku.

autoAž 70°C i po jedné hodině stání

Když necháte vozidlo stát na slunci, teplota uvnitř se snadno vyškrábe k 70°C během krátké chvíle. Stín během veder situaci zmírní jen trochu, teplota se často vyšplhá na 50°C během několika desítek minut.
V uzavřeném autě začne nehýbající se vzduch žhnout i bez přímého slunečního záření.

Nejen děti, ale i zvířata

V některých případech ale rodiče bez mozku nechají dítě bez otevřeného okýnka/zapnuté klimatizace v autě úmyslně. Ani nebudu myslet na ty, kteří to udělají úmyslně, aby se jej zbavili (nedávno se stalo v USA). Ostatní jsou přesvědčeni, že v autě zůstane příjemná teplota, protože jsou zvyklí na klimatizovaný prostor. Jejich IQ je asi moc nízké na to, aby jim docvaklo, že po vypnutí motoru se vypne i klimatizace.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Chronický únavový syndrom – diagnóza, která neexistuje

avatar - únava

Únavu či vyčerpání známe z vlastní zkušenosti všichni. Obvykle ji pociťujeme po přepracování či přetažení, spánkovém deficitu, fyzické aktivitě, nebo když na nás něco leze. Známe ji všichni, často ji nedobrovolně přemáháme, někdy ji dobrovolně vyhledáváme. Vždy však známe její příčinu a víme, že ji odpočinek zažene.

Lidé trpící chronickým únavovým syndromem její příčinu neznají.

Je to únava, na kterou neplatí ani sebedelší a sebekvalitnější spánek, je to bolest svalů a kloubů i hlavy bez zjevné příčiny a krom toho třeba i poruchy paměti a koncentrace. To vše několik měsíců v kuse. Tak se dá ve zkratce definovat chronický únavový syndrom (často označovaný zkratkou CFS – (chronic fatigue syndrome), o jehož existenci se vedou stálé spory mezi odborníky i laickou veřejností.

Příznaky, aneb o čem CFS je

Hlavním příznakem je chronická únava, která přetrvává i po kvalitním a dlouhém spánku, nesouvisí s vynaloženou námahou a značně člověka limituje při každodenních činnostech. Somaticky je tato únava nevysvětlitelná.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

O focení, pseudofocení a fotkách z mobilu

d200Focení je jeden z mých koníčků. Už osm let se snažím zlepšovat, šest let vlastním zrcadlovku a celou tu dobu se rychleji či pomaleji snažím přiblížit k cíli „necvakej, foť“. Pokrok sice vidím, nicméně občas se přesto uchyluji k pořizování tzv. dokumentárních fotek (tedy těch bez většího uměleckého záměru), které právě toto pravidlo porušují. Na ně by se lepší menší kompakt hodil jako sůl :) Přesto jsem se dostala do fáze, kdy mám chuť z „nacvakaných“ fotek vymazat jen menší procento z nich, většinou 80-90% pořízeného materiálu končí zveřejněno u fotoreportů z cest. Kdysi dávno to snad bylo i naopak a v tom vidím hlavní posun.

Do počítače, (zkonvertovat), zmenšit, (upravit, podepsat, přejmenovat) a teprve až potom na net

Za každým focením následuje hromada práce. Pominu-li úpravy a konverzi z RAW do JPG, tak je to vždy zmenšení, vložení podpisu, někdy ořez, přejmenování, 2-5 minut práce na jedné fotce, aby to nějak vypadalo. Tato práce k focení prostě patří stejně jako promazání odpadu a duplicit. Mezi cvakači to však nějako neletí. Ti raději nabouchají tisíc fotek během dvoukilometrového výletu a přes wi-fi je nahrají přímo na web. Co na tom, že je tam jeden záběr patnáctkrát, hlavně že se s tím nemusí víc patlat. A tak člověk narazí na alba, ve kterých jsou neotočené fotky, přepálené fotky, podexponované fotky, rozmazané fotky, fotky bez záměru. K čemu tohle je? Někteří jedinci toto dokonce dokážou prezentovat návštěvě.

Filtry na Instagramu pořádné úpravy nenahradí!

Řada dalších, kteří nehází na web všech 500 fotek, které pořídili během hodinové procházky, zase používají jiný nešvar – instagramové filtry. Nedávno si je vyzkoušeli zde. Ty níže jsou z Wikipedie.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Jidáš sem, Pallas Athéna tam…

Z devalvace vzdělání je mi už delší dobu smutno. Každý rok studenti očekávají, že maturitu dostanou s nižšími nároky na přípravu. Každý rok je maturita skutečně o něco lehčí, přesto si každý rok maturanti stěžují, jak je těžká. Starší ročníky hořekují nad tím, že náročnost celé maturitní zkoušky je srovnatelná s jejich příjmačkami na střední školy, a já jen nechápavě koukám na to, jak někteří primitivové hlasitě dávají svou hloupost najevo tím, že nechápou pojem všeobecný přehled.

Je mi jasné, že se ozývají hlavně ti, kterým zoufale chybí všeobecný přehled, případně se na učení jednoduše vykašlali a kašlali na něj celou základní i střední školu. Na gymnáziích i středních školách samozřejmě většina studentů tuhle primitivní maturitu dala s přehledem a teď si říká, k čemu jim na něco takového roky vtloukali do hlavy tolik informací. Učivo z osmé třídy základní školy by mnohým stačilo na dobrou známku.

Já ani tak nevidím problém v tom, že si někdo nevzpomněl na jakéhosi Jidáše nebo Pallas Athénu. Třeba za to mohl stres a on se poté mlátil do hlavy, že to přece ví. To se stane. Zaráží mě ale způsob, jakým na sebe upozorňují ti, kteří své nedostatky ve všeobecném přehledu dávají na obdiv světu. Místo toho, aby si šli doplnit znalosti, hlasitě vykřikují, že za všechno můžou „příliš specifické“ otázky týkající se „jednoho z mnoha“ náboženství.

Didaktický test jsem si zkusila pro zajímavost také, a to v práci, kde mě od soustředění každou chvíli rušil e-mail či telefon. Otázky mi 5 let po vlastní maturitě připadaly zoufale primitivní. Bez jakékoli přípravy a v některých ohledech s pozapomenutými znalostmi jsem skončila s 43 body, tedy 86%. Na úspěšné absolvování didaktického testu stačí 44%. Člověk musí mít IQ na hranici lehké mentální retardace, aby ty body na prolezení nezískal! |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Měsíc je hologram

mesic O konspiračních teoriích se tady často nezmiňuji. Nicméně občas narazím na takovou, která mě zcela odrovná. Vedle chemtrails (a nezapomeňme octovat!) se mezi mé oblíbené nedávno zařadila i tato.

Podle některých magorů je Měsíc hologram.

Jak na to přišli?

Na základě videa (v článku níže ke zhlédnutí), které měl pořídit někdo v Německu v červenci loňského roku.

Podle popisu obsahuje 4denní časosběrný materiál, na němž je vidět, jak se povrch Měsíce vlní. Teorie o tom, že celý vesmír je hologram, už tu byla, dokonce vznikla před cca dvaceti lety. Proč to neaplikovat na Měsíc.

Ono vlnění je vykládáno mnoha způsoby a konspirativci neseděli na vavřínech a vyprodukovali svou vlastní teorii o tom, že se jedná o aktualizaci jeho zobrazení a na naší oběžné dráze žádné takové těleso není. Na jistotě jim přidává i to, že Měsíc je k Zemi obrácen vždy jen jednou svou částí.

Neméně ujetá teorie vykládá vlnění tím, že na jakési těleso, které po naší oběžné dráze putuje, je překryto holografickým snímkem Měsíce. To proto, abychom neviděli, co se povrchu toho tělesa ve skutečnosti děje.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Migréna není obyčejná bolest hlavy

Každý migrenik by s chutí nakopal každého, kdo o svých občasných bolestech hlavy z nedostatku tekutin, spánkového deficitu nebo špatného vzduchu prohlásí: „Migréna? Jó to mívám taky. To je v pohodě.“

Migréna není obyčejná bolest hlavy, ale chronické onemocnění, které je vedle středně silných až velmi silných bolestí hlavy často doprovázeno nevolnostmi a dalšími příznaky. S ohledem na intenzitu bolesti je pak migrenik nucen omezit veškerou produktivní činnost, protože jednoduše není schopen ji naplno vykonávat. Při silném záchvatu opravdu není na místě migrenika podezírat z toho, že přehání nebo simuluje.

Migréna postihuje častěji ženy než muže. Poprvé se může objevit už během puberty, nejvyšší počet migreniků však patří do věkové skupiny 30-40 let. Okolo 60. roku života u části migreniků záchvaty zcela vymizí. U žen se zpravidla zmírňuje během těhotenství. Velká část migreniků toto onemocnění zdědila. S věkem se obvykle prodlužuje délka záchvatu, avšak snižuje se jeho intenzita.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Nemám čas vs. mně se nechce

„Půjdeš s náma na jedno?“
„Nemám čas.“

„Nezajdeme se podívat na tu výstavu.“
„Nemám čas.“

Když odpověď vyměníme na druhou možnost v nadpisu, vyzní to najednou úplně jinak. Není to však ten pravděpodobnější důvod, proč říct ne?

„Půjdeš s náma na jedno?“
„Mně se nechce.“

„Nezajdeme se podívat na tu výstavu.“
„Mně se nechce.“

Nemám čas je jedna z nejčastějších soukromých lží, kterou se vymlouváme před vším možným. Je samozřejmě v mnoha situacích příjemnější i přijatelnější omluvit se nedostatkem času než natvrdo říct, že to či ono pro nás prostě není tak důležité, abychom si ten čas našli, nebo že se nám prostě nechce.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Kvalitní med cukernatí, tedy správně krystalizuje

vcelaMed je jeden z darů přírody, kterých bychom si měli vážit. Mezi lidmi o něm koluje nejeden mýtus. Ten o jeho kvalitě, který tvrdí, že čím pomaleji med krystalizuje (nesprávně cukernatí), tím je kvalitnější, je jedním z nejčastějších.
Ve skutečnosti je tomu naopak.

Druhy medu a jak med vlastně vzniká

Včely pro tvorbu medu sbírají dva druhy šťáv – nektar rostlin, z nějž vzniká med květový/luční a medovici, kterou vylučují mšice, červci a larvy dalšího hmyzu a z níž vzniká med medovicový (někdy zvaný lesní). Dále může vzniknout směs těchto druhů (výsledku se také říká lesní med). Oba tyto druhy šťáv zároveň včele slouží jako potrava. Z tohoto důvodu je nikdy nesbírá zbytečně daleko od úlu, protože by je dříve spotřebovala, než by doletěla zpět.

Tvorba medu je pozoruhodný úkaz. Včela létavka sbírá nektar medným volátkem, které je odděleno od trávicího traktu. Když jej naplní, přiletí s ním do úlu a předá jej ke zpracování úlovým včelám. Ty si jej předávají mezi sebou, přeměňují jej a následně uloží do buňky v plástu coby vodnatý med. V plástu jej dále vysušují tak, aby vody v obsahu zůstalo do 20% (sebraný nektar přitom tvoří až z 95% voda). V poslední fázi včely med zavíčkují neprodyšným poklopem z vosku.

Tmavého medovicového medu včely vyprodukují méně než nektarového. Můžeme jej tedy považovat za vzácnější a snad i proto je dodnes považován za chutnější. Kvalitou se však tomu nektarovému více méně rovná. Vliv na jeho množství má zejména počasí (sucho ovlivňuje stav mízy ve stromech, průběh zimy zase počet mšic a dalšího hmyzu). Tmavší barva je způsobena barvivy, která obsahuje míza stromů, z nichž se drobný hmyz vylučující medovici živí. Nejedná se však o výkaly, jak se často uvádí, ale o výměšek, který se vylučuje po rozdělení sladké a bílkovinové složky sbírané šťávy. Hmyz pro svou potravu potřebuje právě tu bílkovinovou.

|…| Celý článek >>