Archiv rubriky: SVĚT OKOLO NÁS

Názory a postřehy ohledně aktuálního dění.

CESTOVÁNÍ, SVĚT OKOLO NÁS

Kamenný pastýř – největší český menhir

Kamenný pastýř stojí v poli cca 1 km severozápadně od obce Klobuky (severozápadně od Slaného/Kladna). Tento osamocený menhir je v České republice největším, jedná se o 3,5 metru vysoký neopracovaný balvan z pískovce s železitým tmelem.

S vysokou pravděpodobností se odhaduje pravěký původ tohoto menhiru, vztyčení pak na období bójské. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Péřovka a čepice při 12°C?!

avatar-podzimNedivím se, že jsou lidé pořád nachcípaní, když vědomě snižují svou imunitu naprosto zbytečnými vrstvami oblečení a co hůř, nutí do toho i své děti. Dnes ráno mi teploměr ukázal 12,5°C, reálně tedy nemohlo být méně než 10-11 stupňů nad nulou. Čekala jsem lidi v jarních/podzimních bundách a ty otužilejší v mikinách, ale z toho, co jsem viděla, mi bylo vedro i v tričku. Paní na zastávce v kožichu, cca desetiletí školáci v zimních bundách s čepicemi na hlavě, cestující v přetopené tramvaji (odhadem 25°C) v kabátech…
Chápu, že jsem divná, když sahám po mikině až poté, co teplota venku klesne pod 8 stupňů, ale tohle opravdu nechápu. Copak nikomu nedochází, že je v zimě neustále nachlazený právě kvůli těm 3 zbytečným vrstvám, co má na sobě? Přitom stačí tak málo – ráno mrknout na teploměr, zatnout zuby a prostě si vzít o vrstvu míň. Vážně to zdraví jedině prospěje. |…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Závislost na TV a zejména na seriálech

avatar_televizeKdysi na základní škole neměla jedna naše spolužačka televizi, jako jediná v širém okolí. Všichni jsme ji litovali a museli jsme ji všemožné narážky na reklamy a seriály sáhodlouze vysvětlovat. Nyní nemám doma televizi já. Kolegové v práci už se mi ani nesnaží ty narážky na reklamy a jiné pořady vysvětlovat, spíše rovnou prohlásí, že mi to vlastně závidí.

O sledování TV a zejména seriálů se už delší dobu mluví jako možné závislosti. Před obrazovkou stráví lidé podle výzkumů i polovinu volného času, průměrně pak 12 let svého života. Drogu prý představuje pro 10-15% lidí. Vzhledem k tomu, co slýchám od některých lidí, tipovala bych daleko vyšší procento. Pokud však závislost definujeme tak, že osobní život, vztah s rodinou a přáteli a lidskou psychiku celkově negativně ovlivní i jeden zmeškaný díl nějakého velmi slabého seriálu, pak se mi zdá i 10% neuvěřitelně mnoho.

U závislosti zejména na seriálech ještě zůstaneme. Zpovědnice a fóra na internetu jsou plné příběhů o tom, jak dokáže zamávat s celým osobním, partnerským i rodinným životem. Někteří sledováním utíkají před vlastními problémy, raději sledují životní osudy někoho jiného. Mohou, ale nemusí si uvědomovat, že tento krátkodobý útěk nic neřeší. Naopak reálnou situaci, na kterou by se měli zaměřit, to ještě více zhoršuje. Čas promarněný sledováním 150dílné telenovely si mnohdy sledovači, kterým to dochází, vyčítají, litují, že jej nevyužili něčím smysluplnějším, upadají do úzkostných a depresivních stavů.

V seriálech chybí každodenní rutinní (otravné) povinnosti, naopak se v nich střídá jedna emočně nasycená zápletka za druhou (to berte s rezervou). Divák to sleduje, a ač by se v kůži většiny postav třeba ani ocitnout nepřál, může jejich osudy vnímat, aniž by cítil jakoukoli odpovědnost za to, co se s nimi děje. V některých případech jim smůlu a neúspěch přeje, jakoby je chtěl sám od sebe odehnat, předat jej někomu jinému. Po celou dobu divák se vžívá do oblíbených postav, ale zároveň postupně ztrácí schopnost empatie k druhým (reálným) lidem.

Televizní stanice o oblíbenosti (či posedlosti?) této kategorie filmové tvorby vědí a nabízí jeden seriál za druhým, od rána do večera. Nejsem si jistá, zda už někde nedefinoval fobii z propásnutí jednoho dílu seriálu kvůli sledování jiného běžícího ve stejnou dobu.

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Barviva v potravinách, aneb jak oblbnout mozek

lentilky Psychologie barev není obor, který se uplatní pouze v terapiích, marketingu a domácnosti. Kde kdo ví, že se uplatní i v potravinářském průmyslu. Vedle volby správných barev do loga společnosti (restaurace), které mají navodit chuť k jídlu, se barviva používají k tomu, aby potraviny působily věrohodně, přirozeně a hlavně chutně. „Správně“ barevná potravina dokáže téměř nemožné – ač je chuťovně nezajímavá (či div ne umělohmotná), barvami dokáže oblbnout mozek tak, že konzumujícímu přijde chutná. Barvy samozřejmě nejsou to jediné, co v nás tento dojem vyvolá, od toho tu máme jiná éčka, nicméně u některých potravin je význam barviv až zarážející.

Když je jídlo barevné, lidé ho jednoduše sní víc. Barvy ovlivňují chutě i naše preference. Na to, co je sytě červené, dostaneme větší chuť. Co je pro nás správně barevné, toho si víc všímáme, víc to chceme vlastnit a v případě jídla ochutnat. To platí i o tom, co nám sice správně barevné možná nepřipadá, ale je to barevně zajímavé. Zde bych především zařadila velmi sytě barevné potraviny a zejména ty modré (šmoulovatá zmrzlina, modré bonbony), které působí velmi nepřirozeně, ale zároveň dokáží upoutat natolik, že po nich člověk sáhne. Barevná rozmanitost evokuje dojem, že jídlo na talíři (či v pytlíku, krabičce atd.) je různorodé, že se pod každou barvou skrývá jiná chuť. Kupříkladu na pestrobarevné Lentilky budete mít větší chuť, než když by byly namáčeny pouze v bílé či hnědé čokoládě. Totéž samozřejmě platí i o dalších cukrovinkách a jiných potravinách.

Barviva jsou nejpoužívanějšími přídatnými složkami v potravinách. Barví se všechno – mléčné výrobky, cukrovinky, uzeniny, nápoje. Byl v nás vytvořen předobraz toho, jak má vypadat správně barevná potravina, a tak je takové vyžadujeme. Lidé, kteří nikdy nevyráběli domácí máslo, se domnívají, že má být žluté, přitom tuto barvu má pouze na jaře a v létě, kdy se dobytek pase na louce. A tak se máslo při výrobě dobarvuje karoteny. Tmavé pečivo v nás vyvolává dojem celozrného zdravého výrobku. Ve skutečnosti se však může jednat o produkty vyrobené z obyčejné pšeničné mouky přibarvené meltou nebo karamelem. Tyto dva příklady sice poukazují na jisté klamání zákazníka, nicméně jsou prakticky zdraví neškodné. Horší je to v případě masových a uzenářských výrobků.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Někdo to rád pálivé, aneb chilli je zdravé

Trinidad Scorpion MorugaZa posledních několik let (první článek o chilli z roku 2009 s nekompletní Scovilleho stupnicí najdete zde) se můj vztah k chilli zlepšil natolik, že jsem s chutí strčila do pusy i kousek sušené Morugy. Rezervy jsou však stále značné, pořád je kam se posouvat (na chilližrouta bych si vážně ještě netroufla). V tom nezdravějším slova smyslu je kapsaicin prostě návykový. Jakmile to přestane pálit, člověk chce další dávku :) Na rozdíl od většiny jiných návykových látek je však zdraví prospěšný. O blahodárných účincích na naše zdraví jsem přesvědčena již delší dobu, takže bych je ráda v tomto článku shrnula. Třeba konečně jeho poživači přestanou být za blázny :)

Chilli a zdraví

Kapsaicin v první řadě prokrvuje. Roztahuje cévy. Zarudnutí a případný otok v obličeji je zcela normální projev, který není nijak nebezpečný, jak se snaží odpůrci chilli v jídle argumentovat. Tímto však podpora krevního oběhu nekončí. Kapsaicin pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Výrazně snižuje riziko infarktu, plicní embolie a mozkové mrtvice, protože zvyšuje schopnost těla rozpouštět fibrin – látku, která se podílí na tvorbě krevních sraženin. Chilli dokáže naředit krev stejně jako aspirin a bez vedlejších účinků.

Studie zjistily, že kapsaicin dokáže zahubit téměř 80 procent buněk rakoviny prostaty u myší a zabraňuje růstu rakovinových buněk prostaty člověka v Petriho miskách. Kapsaicin ničí rakovinové buňky tím, že napadá jejich energetické centrum. Dále pomáhá při léčbě rakoviny kůže, žaludku a tlustého střeva i funguje i jako prevence před nimi. Zároveň výrazně snižuje riziko vzniku žaludečních vředů.

Kapsaicin funguje jako anestetikum a ulevuje od bolesti. Používá se například i u osteoartrózy či diabetické neuropatie. Studie prokázaly, že látka zmírňuje bolesti hlavy i při migréně.

|…| Celý článek >>

 
JAZYKOVÝ KOUTEK, SVĚT OKOLO NÁS

Pernamentní flustrace

Už jsem se nad lidmi, kteří pořádně neovládají češtinu, rozčilovala a pohoršovala dost. Toto je jen další výčet nesmyslů, na které jsem v poslední době narazila (na internetu i osobně). Je to holt nesmrtelné téma :)

Datumy, albumy, cyklusy…

Stejně jako by téměř nikdo nepoužil spojení „do centrumu“, neměl by ani vyřknout/napsat „do albumu“. Realita je však někde jinde. Novotvary těchto slov mě vždy praští do očí, jakmile je někdo použije. To je takový problém napsat je správně?

to datum, to centrum, to album
do data, do centra, do alba

ta data, ta centra, ta alba
do dat, do center, do alb

Budiž vzaty na milost nespisovné tvary (ty data, ty centra, ty alba), jiné tvary však drásají oči i uši. Nicméně než jsem to viděla v diskuzích a článcích na některých stránkách, ani mě nenapadlo, že kromě množného čísla dělá lidem problém i to jednotné. Pár příkladů:

– Fotogalerie nefunkční otevírání albumu s diaktritikou (diskuze.jakpsatweb.cz)
– Návod – vložení fotky do Albumu (honda-club.cz/forum)
– Dětské ručně tvořené albumy (zareckyphotography.com)

Mnohdy by problémové datum v množném čísle bylo vhodné nahradit slovem termín. Hodně lidem by to usnadnilo život. Napsat „volné datumy a cena“ může jen dítě s nedostatečnou slovní zásobou. Nebylo by lepší místo toho napsat „volné termíny a cena“? :)

|…| Celý článek >>

 
PSYCHOLOGIE, SVĚT OKOLO NÁS

Bikiny bridge, mezera mezi stehny

O dobrovolných anorektičkách a bulimičkách už se tu pár článků objevilo. Psala jsem je před několika lety, když se jednalo o celkem nový fenomén, který mě tak trochu šokoval. Od té doby se změnilo pár drobností, podstata problému však zůstává stále stejná. Ty „drobnosti“ však zaujmou nezasvěceného natolik, že to vydá na další zamyšlení.

ProAnám se daří v komunitách na sociálních sítích (písmenkových, lajkovacích i obrázkových). Ty jsou plné postupů, jak poruchy příjmu skrývat, jak držet drastické diety, jak držet půst… Jedním z nejnovějších trendů, je tzv. bikiny bridge. V zásadě jde o to mít co nejvíce propadlé břicho a vystouplé kyčle, aby se lem bikin břicha vůbec nedotýkal. Dalším hitem jsou pak tak štíhlá stehna, aby mezi nimi vynikala co největší mezera. Jedno i druhé hraničí s vychrtlostí a může toho dosáhnout jen člověk s určitými kosterními dispozicemi. Přesto se v diskuzích slečny předhánějí v tom, kdo má lepší návod na dosažení těchto dvou současných symbolů dokonalé hubenosti.

Bikiny bridge mezera mezi stehny

Poruchy přijmu potravy už před delší dobou vstoupily ve všeobecnou známost jako vážná psychická a zdraví ohrožující porucha/nemoc. Veřejnost minimálně o některých ví. Mluví se o nich i ve školách, píše se o nich v časopisech i na internetu. Zřejmě to však nestačí. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Nejmladší matky světa

Svět před měsícem oběhla zpráva o nejmladších rodičích Velké Británie. Slečna se stala matkou ve 12 letech, otcem je její třináctiletý přítel. V porovnání s nejmladšími matkami světa, se jedná o prakticky dospělý pár…

Lina Medina Na obrázku je pětiletá Lina Medina v sedmém měsíci těhotenství. Je to jediná potvrzená matka na světě, která v tak nízkém věku porodila zdravé dítě. Lina se narodila v září 1933 v Peru. V pěti letech ji rodiče vzali do nemocnice s podezřením na nádor v břiše. Tam zjistili, že je v sedmém měsíci těhotenství. O měsíc a půl (14. května 1939) později porodila císařským řezem chlapce Gerarda. Pojmenován byl po lékaři, který se o dívku staral, vážil 2,7 kg a měřil 47,5 cm. O operaci informoval lékařský časopis La Presse Médicale, který uvedl, že Lina svou první menstruaci dostala v osmi měsících, pravidelnou se stala již ve třech letech. Při porodu rovněž lékaři zjistili, že Medina měla tou dobou již plně vyvinuté pohlavní orgány.

Gerardo vyrůstal s tím, že Medina je jeho sestra. Pravdu se dozvěděl v deseti letech. Vyvíjel se jako normální zdravé dítě, ale v 40 letech zemřel na poruchu kostní dřeně. Medina v roce 1976 porodila druhého syna. Dnes žije v Limě a nikdy neprozradila, kdo byl otcem Gerarda a jak k početí došlo.

Šestiletou dívenku znásilnil dědeček z matčiny strany

V první polovině třicátých let minulého století se matkami staly dvě šestileté dívky. První z nich byla jistá H. v roce 1932, druhá o dva roky později Елизавета „Лиза“ Грищенко (Jelizaveta „Liza“ Griščenko).

Jelizavetu v jejích pěti letech znásilnil její 69letý děd. Dítě porodila v Charkově (dnešní Ukrajina) pomocí kleští a navíječe krátce po svých šestých narozeninách. Císařský řez rodiče dívky odmítli. Tříkilová a 52cm velká holčička zemřela během porodu, kdy se v důsledku předčasného odtržení placenty udusila. Lékaři potvrdili, že při včasnějším zásahu by se jednalo o zdravé dítě. Celá rodina včetně děda se následně odstěhovala do Vladivostoku.

Šestiletá dívka známá pouze jako „H.“ porodila císařským řezem holčičku s necelými dvěma kily v nemocnici v indickém Dillí. Nikdy nemenstruovala a i přes nedovyvinutá prsa byla schopna dítě 9 měsíců kojit. |…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Proč se lidé oblékají podle kalendáře a ne podle teploměru?

Nadprůměrně vysoké zimní teploty mě donutily zamyslet se nad tím, proč se někteří lidé zjevně oblékají podle ročního období, nikoli podle skutečné teploty. Kdysi jsem na toto téma viděla velmi výstižný obrázek, na kterém byla postavička ve dvou oknech – na prvním měla letní oblečení, na druhém zimní, vtip spočíval v tom, že obě situace nastaly za stejné teploty 15°C, lišil se jen měsíc.

Kouknutí se po tom, na kolik stupňů se vyšplhala hladina teploměru, považuji za nezbytnou činnost před opuštěním bytu. Jsem sice blázen, který při teplotách nad 8°C vychází na ulici zásadně jen v tričku, ale stále mi to přijde normálnější než to, co jsem při teplotách okolo této vídala venku. Někdy na začátku února tuším, panovalo téměř jarní počasí. Snad bylo těch 8°C, možná i víc. Svítilo sluníčko a já si říkala, že i ti zmrzlejší se musí cítit dobře maximálně v mikině nebo tenké bundě. Místo toho jsem se stala na zastávce středem pozornosti lidí nabalených v péřovkách, rukavicích, s krky omotanými v šálách a čepicemi na hlavě. Nechápala jsem a přičítala jsem to právě tomu, že se prostě někteří ráno zapomněli podívat na teploměr. Ale že by jich bylo tolik?!

PS: mnoho vrstev oblečení není pro zdraví nijak prospěšných. Ač se mi pořád někdo snaží vnutit, že svým chováním (pro oběd si chodím v tričku, i když se teploty pohybují okolo nuly) si přivodím akorát nějakou nemoc, opak je pravdou. Zatímco moje imunita sílí, jsou to ti okolo mě, kdo pořád chrchlají a smrkají :)

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Octování? To jako vážně někdo okolo sebe rozstřikuje ocet?!

Toto nejsou chemtrails!Tento článek je pokračováním úvahy na téma chemtrails. Pokud nevíte, co to chemtrails jsou, čtěte zde.

Za rok a 8 měsíců jsem na chemtrails názor nezměnila. Naopak. Ale budiž, pokud si chce někdo věřit, že ho ty neškodné kondenzační čáry zabíjí, ať si tomu věří. Opakovat stále dokola, že je hovadina, aby to strůjci velkého chemtrailového spiknutí, sypali kdovíco i na sebe, je zbytečné. Logicky se na příznivce této konspirační teorie jít nedá. Z čeho ovšem nemůžu ještě víc než ze samotné konspirační teorie, je octování.

Cože ten ocet má dělat? No rozpustit chemtrails přece!

Plán chemtrailistů na ochranu proti nebezpečným čárám? Ocet. Ocet však nemá sloužit jen na ochranu, on má ty čáry rozpouštět a stejně tak má rozpouštět mraky, ze kterých by náhodou mohlo pršet. Prostě má vyčistit oblohu. Teda pardon, má zničit jen ty umělé mraky. Octoví bojovníci proti chemtrails skutečně věří tomu, že jejich šplíchání kyseliny octové okolo sebe zničí mraky ve výšce 10 kilometrů. Jsou svědomití, někteří spotřebují i několik litrů denně. Vylévají ji na asfalt, aby sama vyprchala. Vaří ji v hrnci či konvici. Namáčí v ní utěrky a věší je do oken… Výrobci a prodejci této tekutiny z nich musí být nadšeni.

Několik mililitrů slabé kyseliny nemůže rozbít kilometrová oblaka tisíce metrů nad zemí. Vzpamatujte se!

|…| Celý článek >>

 
KECÁNÍ, SVĚT OKOLO NÁS

V Praze se nežije blaze

Noční Praha Fascinuje mě, jak někdo rád používá starou rýmovačku o pražském blahu. Sama tu žiju téměř 15 let a setkávám se spíš s těmi, které Praha mírně řečeno sere. Jediné, co nás tu drží, je práce – argument silnější než všechny ostatní dohromady. Proč se mi tu ale i přesto nežije blaze, vám mileráda vysvětlím níže.

Šíleně moc lidí

Nenávidím davy lidí, po dveře narvané dopravní prostředky mi dokážou zkazit zbytek dne a kilometrové fronty v obchodech jsou ke zbláznění. Každý den si toho všeho „užívám“ do sytosti.
Prakticky nesnáším jakýkoli nadbytečný kontakt s lidmi a těm se tu nedá vyhnout nikdy (leda by se stalo něco obdobného jako v mé poslední povídce).

Centrum

Naštěstí se této části Prahy úspěšně vyhýbám, ale jednou za čas mě cesta tam nemine. Těm, co tam pracují, to nezávidím. I já se jednou za rok či dva vydám po památkách, ale to buď k večeru, kdy se turisté už dávno opíjí v putykách a zde bydlící čumí na televizi, nebo brzy ráno, než většina vyleze z postele.
S centrem se pojí i kdejaká verbež (třeba feťáci). Má nechuť tam chodit prakticky s každou návštěvou roste.

Příroda daleko

Do nejbližšího lesa (ne lesoparku), který zároveň neobsypávají ty menšiny lidí, co zrovna netráví čas v nákupních centrech, to trvá dobrou hodinu.
Hodina tam a hodina zpátky (+ ty davy lidí v MHD) – no nic moc. Tolik času stráveného ničím a utrpení v podobě pocitů sardinek v konzervě k tomu. Odpolední procházky po lese po práci tak nepřipadají v úvahu.

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Czechia?

Aktuálně se mluví o možné podobě zkráceného tvaru neoficiálního anglického názvu naší země. Osobně se mi navrhované Czechia nelíbí. Stačí, že si nás leckde s Čečenskem pletou už teď. Pokud pominu to, že se v anglicky mluvících zemí mnohde ujal zkrácený tvar (The) Czech a celkově není nutné cokoliv násilně do angličtiny vnášet, jsem spíše pro výraz The Czechlands.

Co vy? :)

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Číst složení potravin je dnes nutnost

Dřív jsem věděla stěží o aspartamu a vyhýbala se všemu, co mělo v názvu bez cukru. Chemie se v běžně prodávaných potravinách však nachází daleko více a v dnešní době už člověk musí chtě nechtě složení toho, co kupuje, číst, pokud chce alespoň trochu myslet na své zdraví. Na těch teoriích o tom, že jsme odpadkovým košem Evropy bude máloco nepravdivého. Mnoho lidí to potvrzuje svými zkušenostmi se stravováním v zahraničí, kdy se v na první pohled stejném výrobku nacházely odlišné složky. Nikoho pak nepřekvapí, že to, co je v zahraničí poměrně chutné, to je v u nás plné éček, které mají tu chuť imitovat.

Není éčko jako éčko

Pod éčky se schovávají jak přírodní či synteticky vyráběné, avšak neškodné látky, tak chemie, které bychom se měli vyhýbat obloukem. V ČR se v tuto chvíli používá přes 300 éček a orientace v nich tak ze začátku vůbec není snadná. Důležité je vyhýbat se těm nejnebezpečnějším, tedy zejména těm, u kterých bylo prokázáno nebo se předpokládá, že mají karcinogenní účinky a/nebo mohou za vznik alergií, astmatu, hyperaktivity u dětí anebo jinak poškozují vnitřní orgány. Mezi takové patří např. tyto:

|…| Celý článek >>

 
SVĚT OKOLO NÁS

Proč děláme z hor „disneyland“?

Bobova dráha Odjakživa jsem chovala k horám úctu, jak k těm našim nižším kopečkům, tak i k těm vyšším, které lemují naše pohraničí. Však kolik států má tak krásnou přírodní hranici? Při každé návštěvě vnímám jejich krásu a divokost a jsem vděčná za výhledy, které jsou odměnou za výšlap nahoru.

Už delší dobu se mi hnusí zásahy člověka v podobě sjezdovek. Na vysekaných kopcích s lanovkami není pranic pěkného. Sjezdovky bezesporu ráz krajiny narušují, stejně tak betonové hotely na vrcholech či zbytečné zpevněné chodníčky tam, kde by stačila pěkná hliněná cesta. V člověku ty technické vymoženosti, které ho bez sebemenší námahy vyvezou na vrchol, vyvolávají pocit, že si tu divokost přírody podmanil, spoutal ji. Jak moc se mýlí, mu dřív či později jistě dojde.

Celý článek je publikován ZDE. |…| Celý článek >>