veruce.cz

AUTORKA

Blogerská výzva – dotazník od Canli

Pravdou je, že to tu teď trochu zanedbávám a věnuji se jednak svému druhému blogu a také tkaní na karetkách. Než dokončím nějaký pořádný článek, zapojuji se alespoň do tohoto dotazníku od Canli, který jsem před pár dny viděla u Lúmennky :)

Jak jsem začal/a psát blog?

Kdysi dávno, konkrétně před 12 lety (čili v roce 2005), přicházely blogy do módy, takže jsem se přidala k polovině spolužáků, kteří si jej tehdy založili. Tuším, že jsem jediná, kdo u toho zůstal. Před rokem jsem se o své blogerské historii rozepsala v článku Více než 10 let blogování.

No a před rokem jsem si založila ještě druhý blog, resp. jsem ho oddělila od tohoto, protože zajímá celkem úzký okruh čtenářů. Je o kontaktním rodičovství – Slovanská máma.

Proč píšu?

Protože pokud bych přestala, asi mi tak do měsíce hrábne ;) Blogování pro mě znamená dlouholetý koníček, kterým načerpávám psychickou pohodu a také se dozvídám nové informace při čtení podkladů pro ty hodnotnější články, takže mi tolik nezakrňuje mozek. Obojí dosáhlo po nástupu na mateřskou nového rozměru ;)

 

Zářijový přehled, aneb na otočku ve Wrocławi

My si umíme vybrat počasí. O jednom víkendu jsme vyrazili nejdřív do východních Čech a odtamtud druhý den do polské Sobótky, kde jsme měli s pár lidmi sejít a vyrazit s nimi na horu Ślężu. Dopadlo to tak, že jsme do Sobótky vskutku dorazili, a to dokonce včas, sešli jsme se tam však jen s jedním známým, ostatní nikde. Dovolat se jim nešlo a na horu jsme sami nevyrazili, poněvadž lilo jako z konve už několik hodin v kuse. Když jsme horu Ślężu objeli ze všech stran a nikoho dalšího neobjevili, dovezli jsme našeho celkem promočeného známého do Wrocławi na vlak (pokračoval totiž do Lužice, jinak bychom ho hodili někam k nám) a jeli zase zpět do východních Čech. Malý to zvládal kupodivu dobře, půl dne v autě, jen malá procházka v kalužích po parkovišti (za slejváku) a on se nevztekal.

Půldenní výlet autem dlouhý cca 370 km, během něhož jsme kvůli počasí nepořídili jedinou fotku a téměř z toho auta nevylezli. To se prostě vyplatí!


ČETBA

  1. Vychováváme děti a rosteme s nimi – Naomi Aldort (232 stran) 1.9.2017
  2. Hedvábník – Robert Galbraith (480 stran) 6.9.2017
  3. Popol všetkých zarovná – Dominik Dán (400 stran) 13.9.2017
  4. Uzol – Dominik Dán (304 stran) 25.9.2017
  5. Mort – Terry Pratchett (304 stran / dočteno do 3/4) 29.9.2017
 

Díky staženým MP3 kupuji CD a LP

OriginálkyPosloucháme s mužem převážně blackmetalový a folkový underground, léta se v něm pohybujeme, známe se s několika kapelami i s pořadateli koncertů, takže známe některé věci takříkajíc ze zákulisí. Právě i od členů několika kapel jsme slyšeli totéž, co uvedu níže. Podobný názor jsem kdysi četla v jednom rozhovoru i od členů ne-undergroundových Iron Maiden. Nejlepší cestou jak podpořit kapelu, kterou nezastupuje žádné obří vydavatelství, je šířit o ní povědomí. V případě hudby ale informace nestačí, tvorbu těchto interpretů je třeba si poslechnout, tudíž je dobře, že ji někdo nahrává na youtube nebo někam nahodí mp3ky.

Před necelými 10 lety se objevila služba Spotify, která za poplatek umožňuje streamování hudby od velkých  vydavatelství (např. Warner Music Group, Universal, Sony, EMI, apod.). Mnoho odpůrců stahování pak tuto službu používá jako argument pro svou teorii „já za hudbu platím, kdežto ty ji kradeš“. Pokud pominu fakt, že mnou poslouchané kapely vydávají alba převážně u malých vydavatelství, která Spotify ignoruje (tudíž bych si je tam mohla jen těžko předplatit), vidím v této službě spíše výdělek pro vydavatelství, která kapelám odvedou jen směšnou částku z toho, co vyrejžovali na jejich hudbě. 

Máme možná 1000 stažených alb, protože tímto způsobem objevujeme novou hudbu a také ji tak převážně posloucháme. Také však vlastníme přes 100 originálních cédéček, přes 20 elpíček, nespočet triček, jimiž kapelám děláme de facto reklamu, kudy chodíme, a než se nám narodil syn, objížděli jsme undergroundové koncerty a fesťáky ve velkém.

Poslech CD a LP je pro nás takový malý rituál, platím u nich nejen za hudbu, ale také za hezký booklet. Za MP3 přehranou přes net bych nedala ani korunu.

 

The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

The Circle (2017) - Emma Watson, Tom HanksDave Eggers - KruhAktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil.
Film jsem viděla první, protože jsem nebyla přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

 

Srpnový přehled, aneb tak trochu fail

Cože je tak trochu fail? Nejspíše ta aplikace na převod blogů z blog.cz na Wordpress. Tolik nespokojených uživatelů blog.cz a tak málo jich toho nakonec využilo. Nemůžu se zbavit dojmu, že lidi si prostě chtějí jen stěžovat, ale o skutečné řešení nemají zájem. Nu což, každý nápad se holt nemusí setkat s úspěchem. Jinak jsme toho v srpnu zase stihli poměrně dost. Nějaké výlety, nějaké karetky, nějaké nové nápady, nějaká nová zadání od lidí, kteří karetky chtějí. Baví mě to a dá se to skloubit i s batoletem. Prostě si otáčím karetkama nebo propichuju jehlu látkou a u toho si čteme a ukazujeme v knížce, stavíme lego nebo napodobujeme zvířata :) V článcích se teď budu snažit dohnat resty v podobě reportů z výletů. Je toho dost, co chybí. Ještě nemám zpracované ani všechny dny v Jizerkách a přitom už tahle dovolená proběhla před čtvrt rokem. Stejně tak mám v konceptech několik námětů na zajímavé články, které určitě zase nebude nikdo číst (stejně jako tento). Co se ale dá dělat, psaní mě pořád baví, pořád tím nabývám psychické pohody, takže i přes malý zájem s tím jen tak nepřestanu.


ČETBA

  • Básník – Dominik Dán (336 stran) 2.8.2017
  • Kafe @ cigárko – Marie Doležalová (264 stran) 14.8.2017
  • Mucholapka – Dominik Dán (304 stran) 16.8.2017
  • Vidořád – Samantha Shannon (519 stran) 17.8.2017
  • Slzy raného dětství – Aletha Solter (214 stran) 20.8.2017
  • Kruh – Dave Eggers (416 stran) 25.8.2017
  • Červený kapitán – Dominik Dán (400 stran) 30.8.2017
 

Červencový přehled, aneb karetky na prodej

Možná jste si všimli, že do postranního panelu Novinky jinde u mě přibylo nové okénko s karetkami (a jinými ručními pracemi) a možná jste si také všimli, že na tento blog jsem toho tento měsíc přidala zoufale málo. Důvodů je více:

  • v tom vedru se mi špatně píše cokoli složitějšího než reporty z výletů a intelektuálně nenáročné články;
  • dost jsme tento měsíc cestovali, takže jsem měla jiné starosti než jen pořád vysedávat u počítače;
  • no a když už jsem seděla u počítače, věnovala jsem se zejména tvorbě stránek, zejména těch na doméně veleslava.cz.

No vedle toho si vesele karetkuju, co mi pod ruce přijde. Některé poslední zveřejněné karetky na výše uvedeném webu jsou k prodeji, tak se podívejte :)

 

batole chňapka  včela

 

A až Z – knižní dotazník

knihovnička - ČervenákLéto je u mě doba, kdy se mi nechce moc psát, protože vedro mi ubírá jak na chuti, tak na mozkové kapacitě. Na blogu se tedy objevují převážně reporty z výletů a oddechové články o ničem. Přesně takový bude i tento :) Kde jsem narazila na následující dotazník už si žel nepamatuju, v konceptech se mi válí nejméně půl roku.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

  • Tady jednoznačně vede R. E. Feist – 31 knih.
  • Pozadu nezůstává ani J. Červeňák – 20 knih.
  • O třetí místo se dělí J. Kulhánek a J. K. Rowling – 11 knih
  • Nu a brzy sem nejspíš přibude i Dominik Dán (nyní čtu jeho 7. knihu).

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

  • Číst! Nedávat si mezi dočtenými knihami moc velkou pauzu, to totiž vede k tomu, že si člověk třeba pár týdnů nepřečte vůbec nic. Stalo se mi to naposledy před pár lety, teď už si na to dávám pozor :)
 

Červnový přehled, aneb první rodinná dovolená

Červen za námi a s ním i naše první společná rodinná dovolená, kterou mohu směle nazvat opravdu náročnou. S batoletem už to vážně není ta bezstarostná pohodička jako kdysi, ale stejně jsme toho viděli dost, dokonce i do Lužice jsme se zajeli podívat :)

Jen mě mrzí, že nám nevyšel ani letní slunovrat (on nám totiž nevyšel ani ten zimní), protože dojet v posledních letech někam po D1 ve vedru bez klimatizace (tu jsme nestihli nechat naplnit) rovná se téměř pokusu o sebevraždu. Chytli jsme zácpu hned za Prahou a vzdali to na prvním sjezdu. Příště snad pojedem do Brna vlakem…

 

rozhledna Heřmanice  cesta na Trniště

 

Květnový přehled, aneb kam zmizel ten měsíc?

Původně jsem chtěla článek pojmenovat Květnový přehled, aneb hail Satan!, nicméně mi to přišlo dětinské. Satanista nejsem a nikdy jsem nebyla, tak proč to? Před několika dny jsem se o sobě po mnoha letech dozvěděla, že prý satanista jsem. Někteří fanatičtí křesťané to holt mají v hlavě pomotané, ovšem vysvětlovat jim, že jsem ve skutečnosti pohan, by nejspíš jen vedlo k utvrzení dojmu, že jsem satanista :)

Nemám pocit, že bych toho během května stihla nějak moc, ale ten měsíc prostě šíleně rychle utekl. Utkala jsem další třímetrový pás (brzy se tu objeví), tvořila (a nadále tvořím) jeden nový web, psala články na dva blogy, užívala si ty chladnější dny venku, hrála si se synkem a přihlížela jeho neuvěřitelné chuti učit se nové věci. Zvládli jsme spolu ve dvou další cestu do Beskyd vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem). Všichni tři (tedy i s mužem) jsme vyrazili prozkoumat Brdy a předtím jsme se zúčastnili jedné pohanské – slovanské svatby (takže jsem konečně viděla ty svoje karetky v akci! :)).

Brdy  Kůzle v Dolní Lomné

 

Co „umělec“, to debil

Rozřezaný bunkr / idnes.cz V dnešní době se za umělce považují i lidé, kteří s chutí a „uměleckým“ záměrem něco ničí. Přitom umělec by měl primárně něco tvořit. Před pár dny se ve zprávách objevil další případ samozvaného umělce. Student sochařství na VUT v Brně Ondřej Bělica pomocí diamantového lana odřezal kus řopíku prvorepublikového opevnění. Učinil tak v rámci svého školního projektu pojmenovaného BunkerKunst.

Bělicův čin vyvolal bouřlivé reakce. Není divu. I malý řopík je součástí historického opevnění našich hranic. Komentující se nebáli přirovnat tento čin k odřezání části věže Karlštejna.

Co tím chtěl dokázat?

Nabízí se otázka, co tím chtěl autor říci. Už jen německý název jeho práce mi napovídá dvě věcí. Za prvé: autor je provokatér, který si neváží vlastních dějin a chce šokovat za každou cenu, za druhé: autor je debil a primitiv, který ani své dějiny nezná a nerespektuje. Přiznávám, že toho člověka neznám, jedná se pouze o první dojem.

Autor dle idnes.cz uvedl k „dílu“ toto:

„Chtěl jsem ukázat jednu z možností využití řopíků v krajině. Oživit ji. To není vandalství. Je to architektonicky pečlivě promyšleny řez. Deaktivace objektu, který byl určený k zabíjení. Chtěl jsem otevřít pohled z bunkru na sousední boží muka a okolní krajinu, pustit tam světlo a zároveň upozornit na geniální technologii, jakou byl stavěný.“

To jako myslí vážně? Ukázat, jak je něco pevné tím, že to moderní technologií rozřeže? Uniká mi pointa. Oživit krajinu nebo možnost využití řopíků? I zde mi uchází, co si pod tím „umělec“ představuje.