veruce.cz

AUTORKA

Tři králové (Zdeněk Ležák, Michal Kocián)

O Třech králích se na tomto blogu najde žel jen jediný, kratičký článek z dob mé středoškolské docházky. Kratičký z toho důvodu, že se tehdy musel vejít na A4 a byl spolu s dalšími referáty podobného rozsahu rozvěšen na chodbě školy v rámci projektu Hrdinové. Ano, víc se tam toho nevešlo, aby se to dalo z metru až metru a půl přečíst. Nevím, proč jsem ten článek pro účely blogu už dávno nepřepracovala, nicméně o tom tento příspěvek nebude.

V průběhu loňského roku se na různých místech začaly objevovat informace o chystaném komiksu o Třech králích. Já patřím mezi komiksové ignoranty, je to forma, která mě nikdy nebrala, přesto jsem se na vydání těšila právě kvůli obsahu. Ukázky mě zaujaly, komentáře autorů naznačovaly, že si s tím dávají záležet. Komiks mi před pár dny dorazil domů a očekávání splnil bezvýhradně.

Anotace:

Komiks Tři královéTři vojenští důstojníci, dva prošli československými legiemi, třetí byl příliš mladý, aby se k nim stihl přidat. Zato patřil k výjimečným střelcům a odvahy měl na rozdávání. Po obsazení Československa hitlerovským Německem 15. března 1939 se zapojili do armádou organizovaného odboje Obrana národa. Po několika čistkách gestapo odbojovou skupinu zdecimovalo a naši tři důstojníci se postupně stali klíčovými osobnostmi domácího odboje. Tři králové – Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. První dva gestapo popravilo, třetí zemřel v boji při pokusu o jeho zatčení. Jejich příběh jsme zachytili ve výpravném stostránkovém komiksu, který pokrývá činnost Tří králů od jara 1939 až do smrti posledního z nich na počátku léta 1942. Příběh vám navíc dá nahlédnout do činnosti dalších významných skupin domácího odboje, protože naši tři hrdinové tyto skupiny propojovali. Tři králové patří k největším hrdinům a morálním vzorům našeho národa.
 

Znovuzrozený porod (Michel Odent)

Michel Odent - Znovuzrozený porodTakhle mají vypadat porodnice!

To je hlavní myšlenka, kterou si z knihy Znovuzrozený porod odnáším.

Útlá knížka Znovuzrozený porod popisuje očima doktora Michela Odenta vývoj porodnického oddělení v Pithiviers (městečko nedaleko Paříže), které měl hlavně v 60. a 70. letech na starosti. Původně nastupoval jako chirurg, který měl na porodnickém oddělení provádět císařské řezy a klešťové porody. Jeho praxe se však ubírala jiným směrem. Začal porodnické oddělení přizpůsobovat rodičkám a jejich potřebám v době, kdy se v civilizovaném světě začalo naopak do porodů více lékařsky zasahovat a císařské řezy se na mnoha místech začaly provádět víceméně na přání.

Celé povídání o této knize najdete na mém druhém blog.

 

Jak píšu články na blog? – Dotazník

Mezi všemi možnými dotazníky mi chyběly některé otázky, které jsem se rozhodla položit vám blogujícím v tomto vlastním dotazníku :)

Mé odpovědi najdete níže a pokud vás otázky zaujmou, budu ráda, když si jej také vyplníte u sebe na blogu.

Do komentářů sem klidně hoďte odkaz :)

1. Kde si píšete koncepty?
Jen doma, když je klid? I v práci, když máte chvilku? Ve škole pod lavicí?
2. Kam si píšete koncepty?
Na papír? Do Notepadu? Přímo do redakčního systému? Do matlafonu chytrého telefonu?
Pokud na papír – máte zvláštní sešit nebo si vystačíte s jakýmkoli dostupným papírem?
3. Pro zajímavost – jaká vám vyhovuje klávesnice na psaní?
Plnohodnotná? Notebooková? (S malým enterem, velkým enterem, s malým zdvihem, s velkým zdvihem? Nebo je vám to jedno?)
4. Kolik máte rozpracovaných konceptů?
5. Z kolika konceptů se skutečně stanou články?
6. Jak dlouho máte uložen nejstarší koncept?
7. Promazáváte průběžně starší obsah blogu?
8. Které články na vašem blogu mají největší ohlas (návštěvnost, komentáře)?
9. Které mají naopak malý ohlas, ale zasloužily by si podle vás větší?

 

Říjnový přehled, aneb letošní poslední stanování

Moc toho tady nepřibylo, co? Nápady jsou, čas není. Celkem jsem se rozepsala na svém rodičovském blogu, to mi sebralo téměř všechen čas, který mi Vlče dovolí prosedět u počítače. Ten zbytek mi zabírají fotoknihy, na něž jsem si chytře koupila kupony, a tlačí mě čas. Mimo počítače pořád něco vyrábím, ať už karetky, nebo podklady pro vzdělávání malého. Baví mě to :)

Venku panuje nejkrásnější část podzimu. V ty slunečné dny jsem se samozřejmě nikam na focení nedostala. Každý rok mi do toho vleze něco jiného. Před pár lety jsem seděla v práci, loni byl malý marod a letos mi pro změnu dloubl prstem do oka, takže jsem ty nejhezčí dny proseděla doma se slunečníma brejlema a každé ostřejší světlo (rozuměj i to denní) bolelo. Inu, co se dá dělat, třeba za rok.

Na začátku měsíce jsme si udělali další výlet do Beskyd a poslední říjnový víkend jsme ještě naposledy letos stanovali. Oslavili jsme Mokošin den, svátek předků a i s počínající vichřicí nad hlavou se venku spalo celkem dobře.

 

Blogerská výzva – dotazník od Canli

Pravdou je, že to tu teď trochu zanedbávám a věnuji se jednak svému druhému blogu a také tkaní na karetkách. Než dokončím nějaký pořádný článek, zapojuji se alespoň do tohoto dotazníku od Canli, který jsem před pár dny viděla u Lúmennky :)

Jak jsem začal/a psát blog?

Kdysi dávno, konkrétně před 12 lety (čili v roce 2005), přicházely blogy do módy, takže jsem se přidala k polovině spolužáků, kteří si jej tehdy založili. Tuším, že jsem jediná, kdo u toho zůstal. Před rokem jsem se o své blogerské historii rozepsala v článku Více než 10 let blogování.

No a před rokem jsem si založila ještě druhý blog, resp. jsem ho oddělila od tohoto, protože zajímá celkem úzký okruh čtenářů. Je o kontaktním rodičovství – Slovanská máma.

Proč píšu?

Protože pokud bych přestala, asi mi tak do měsíce hrábne ;) Blogování pro mě znamená dlouholetý koníček, kterým načerpávám psychickou pohodu a také se dozvídám nové informace při čtení podkladů pro ty hodnotnější články, takže mi tolik nezakrňuje mozek. Obojí dosáhlo po nástupu na mateřskou nového rozměru ;)

 

Zářijový přehled, aneb na otočku ve Wrocławi

My si umíme vybrat počasí. O jednom víkendu jsme vyrazili nejdřív do východních Čech a odtamtud druhý den do polské Sobótky, kde jsme měli s pár lidmi sejít a vyrazit s nimi na horu Ślężu. Dopadlo to tak, že jsme do Sobótky vskutku dorazili, a to dokonce včas, sešli jsme se tam však jen s jedním známým, ostatní nikde. Dovolat se jim nešlo a na horu jsme sami nevyrazili, poněvadž lilo jako z konve už několik hodin v kuse. Když jsme horu Ślężu objeli ze všech stran a nikoho dalšího neobjevili, dovezli jsme našeho celkem promočeného známého do Wrocławi na vlak (pokračoval totiž do Lužice, jinak bychom ho hodili někam k nám) a jeli zase zpět do východních Čech. Malý to zvládal kupodivu dobře, půl dne v autě, jen malá procházka v kalužích po parkovišti (za slejváku) a on se nevztekal.

Půldenní výlet autem dlouhý cca 370 km, během něhož jsme kvůli počasí nepořídili jedinou fotku a téměř z toho auta nevylezli. To se prostě vyplatí!


ČETBA

  1. Vychováváme děti a rosteme s nimi – Naomi Aldort (232 stran) 1.9.2017
  2. Hedvábník – Robert Galbraith (480 stran) 6.9.2017
  3. Popol všetkých zarovná – Dominik Dán (400 stran) 13.9.2017
  4. Uzol – Dominik Dán (304 stran) 25.9.2017
  5. Mort – Terry Pratchett (304 stran / dočteno do 3/4) 29.9.2017
 

Díky staženým MP3 kupuji CD a LP

OriginálkyPosloucháme s mužem převážně blackmetalový a folkový underground, léta se v něm pohybujeme, známe se s několika kapelami i s pořadateli koncertů, takže známe některé věci takříkajíc ze zákulisí. Právě i od členů několika kapel jsme slyšeli totéž, co uvedu níže. Podobný názor jsem kdysi četla v jednom rozhovoru i od členů ne-undergroundových Iron Maiden. Nejlepší cestou jak podpořit kapelu, kterou nezastupuje žádné obří vydavatelství, je šířit o ní povědomí. V případě hudby ale informace nestačí, tvorbu těchto interpretů je třeba si poslechnout, tudíž je dobře, že ji někdo nahrává na youtube nebo někam nahodí mp3ky.

Před necelými 10 lety se objevila služba Spotify, která za poplatek umožňuje streamování hudby od velkých  vydavatelství (např. Warner Music Group, Universal, Sony, EMI, apod.). Mnoho odpůrců stahování pak tuto službu používá jako argument pro svou teorii „já za hudbu platím, kdežto ty ji kradeš“. Pokud pominu fakt, že mnou poslouchané kapely vydávají alba převážně u malých vydavatelství, která Spotify ignoruje (tudíž bych si je tam mohla jen těžko předplatit), vidím v této službě spíše výdělek pro vydavatelství, která kapelám odvedou jen směšnou částku z toho, co vyrejžovali na jejich hudbě. 

Máme možná 1000 stažených alb, protože tímto způsobem objevujeme novou hudbu a také ji tak převážně posloucháme. Také však vlastníme přes 100 originálních cédéček, přes 20 elpíček, nespočet triček, jimiž kapelám děláme de facto reklamu, kudy chodíme, a než se nám narodil syn, objížděli jsme undergroundové koncerty a fesťáky ve velkém.

Poslech CD a LP je pro nás takový malý rituál, platím u nich nejen za hudbu, ale také za hezký booklet. Za MP3 přehranou přes net bych nedala ani korunu.

 

The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

The Circle (2017) - Emma Watson, Tom HanksDave Eggers - KruhAktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil.
Film jsem viděla první, protože jsem nebyla přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

 

Srpnový přehled, aneb tak trochu fail

Cože je tak trochu fail? Nejspíše ta aplikace na převod blogů z blog.cz na Wordpress. Tolik nespokojených uživatelů blog.cz a tak málo jich toho nakonec využilo. Nemůžu se zbavit dojmu, že lidi si prostě chtějí jen stěžovat, ale o skutečné řešení nemají zájem. Nu což, každý nápad se holt nemusí setkat s úspěchem. Jinak jsme toho v srpnu zase stihli poměrně dost. Nějaké výlety, nějaké karetky, nějaké nové nápady, nějaká nová zadání od lidí, kteří karetky chtějí. Baví mě to a dá se to skloubit i s batoletem. Prostě si otáčím karetkama nebo propichuju jehlu látkou a u toho si čteme a ukazujeme v knížce, stavíme lego nebo napodobujeme zvířata :) V článcích se teď budu snažit dohnat resty v podobě reportů z výletů. Je toho dost, co chybí. Ještě nemám zpracované ani všechny dny v Jizerkách a přitom už tahle dovolená proběhla před čtvrt rokem. Stejně tak mám v konceptech několik námětů na zajímavé články, které určitě zase nebude nikdo číst (stejně jako tento). Co se ale dá dělat, psaní mě pořád baví, pořád tím nabývám psychické pohody, takže i přes malý zájem s tím jen tak nepřestanu.


ČETBA

  • Básník – Dominik Dán (336 stran) 2.8.2017
  • Kafe @ cigárko – Marie Doležalová (264 stran) 14.8.2017
  • Mucholapka – Dominik Dán (304 stran) 16.8.2017
  • Vidořád – Samantha Shannon (519 stran) 17.8.2017
  • Slzy raného dětství – Aletha Solter (214 stran) 20.8.2017
  • Kruh – Dave Eggers (416 stran) 25.8.2017
  • Červený kapitán – Dominik Dán (400 stran) 30.8.2017
 

Červencový přehled, aneb karetky na prodej

Možná jste si všimli, že do postranního panelu Novinky jinde u mě přibylo nové okénko s karetkami (a jinými ručními pracemi) a možná jste si také všimli, že na tento blog jsem toho tento měsíc přidala zoufale málo. Důvodů je více:

  • v tom vedru se mi špatně píše cokoli složitějšího než reporty z výletů a intelektuálně nenáročné články;
  • dost jsme tento měsíc cestovali, takže jsem měla jiné starosti než jen pořád vysedávat u počítače;
  • no a když už jsem seděla u počítače, věnovala jsem se zejména tvorbě stránek, zejména těch na doméně veleslava.cz.

No vedle toho si vesele karetkuju, co mi pod ruce přijde. Některé poslední zveřejněné karetky na výše uvedeném webu jsou k prodeji, tak se podívejte :)

 

batole chňapka  včela