Ze života Ver.

AUTORKA

A až Z – knižní dotazník

knihovnička - ČervenákLéto je u mě doba, kdy se mi nechce moc psát, protože vedro mi ubírá jak na chuti, tak na mozkové kapacitě. Na blogu se tedy objevují převážně reporty z výletů a oddechové články o ničem. Přesně takový bude i tento :) Kde jsem narazila na následující dotazník už si žel nepamatuju, v konceptech se mi válí nejméně půl roku.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

  • Tady jednoznačně vede R. E. Feist – 31 knih.
  • Pozadu nezůstává ani J. Červeňák – 20 knih.
  • O třetí místo se dělí J. Kulhánek a J. K. Rowling – 11 knih
  • Nu a brzy sem nejspíš přibude i Dominik Dán (nyní čtu jeho 7. knihu).

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

  • Číst! Nedávat si mezi dočtenými knihami moc velkou pauzu, to totiž vede k tomu, že si člověk třeba pár týdnů nepřečte vůbec nic. Stalo se mi to naposledy před pár lety, teď už si na to dávám pozor :)
 

Červnový přehled, aneb první rodinná dovolená

Červen za námi a s ním i naše první společná rodinná dovolená, kterou mohu směle nazvat opravdu náročnou. S batoletem už to vážně není ta bezstarostná pohodička jako kdysi, ale stejně jsme toho viděli dost, dokonce i do Lužice jsme se zajeli podívat :)

Jen mě mrzí, že nám nevyšel ani letní slunovrat (on nám totiž nevyšel ani ten zimní), protože dojet v posledních letech někam po D1 ve vedru bez klimatizace (tu jsme nestihli nechat naplnit) rovná se téměř pokusu o sebevraždu. Chytli jsme zácpu hned za Prahou a vzdali to na prvním sjezdu. Příště snad pojedem do Brna vlakem…

 

rozhledna Heřmanice  cesta na Trniště

 

Květnový přehled, aneb kam zmizel ten měsíc?

Původně jsem chtěla článek pojmenovat Květnový přehled, aneb hail Satan!, nicméně mi to přišlo dětinské. Satanista nejsem a nikdy jsem nebyla, tak proč to? Před několika dny jsem se o sobě po mnoha letech dozvěděla, že prý satanista jsem. Někteří fanatičtí křesťané to holt mají v hlavě pomotané, ovšem vysvětlovat jim, že jsem ve skutečnosti pohan, by nejspíš jen vedlo k utvrzení dojmu, že jsem satanista :)

Nemám pocit, že bych toho během května stihla nějak moc, ale ten měsíc prostě šíleně rychle utekl. Utkala jsem další třímetrový pás (brzy se tu objeví), tvořila (a nadále tvořím) jeden nový web, psala články na dva blogy, užívala si ty chladnější dny venku, hrála si se synkem a přihlížela jeho neuvěřitelné chuti učit se nové věci. Zvládli jsme spolu ve dvou další cestu do Beskyd vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem). Všichni tři (tedy i s mužem) jsme vyrazili prozkoumat Brdy a předtím jsme se zúčastnili jedné pohanské – slovanské svatby (takže jsem konečně viděla ty svoje karetky v akci! :)).

Brdy  Kůzle v Dolní Lomné

 

Co „umělec“, to debil

Rozřezaný bunkr / idnes.cz V dnešní době se za umělce považují i lidé, kteří s chutí a „uměleckým“ záměrem něco ničí. Přitom umělec by měl primárně něco tvořit. Před pár dny se ve zprávách objevil další případ samozvaného umělce. Student sochařství na VUT v Brně Ondřej Bělica pomocí diamantového lana odřezal kus řopíku prvorepublikového opevnění. Učinil tak v rámci svého školního projektu pojmenovaného BunkerKunst.

Bělicův čin vyvolal bouřlivé reakce. Není divu. I malý řopík je součástí historického opevnění našich hranic. Komentující se nebáli přirovnat tento čin k odřezání části věže Karlštejna.

Co tím chtěl dokázat?

Nabízí se otázka, co tím chtěl autor říci. Už jen německý název jeho práce mi napovídá dvě věcí. Za prvé: autor je provokatér, který si neváží vlastních dějin a chce šokovat za každou cenu, za druhé: autor je debil a primitiv, který ani své dějiny nezná a nerespektuje. Přiznávám, že toho člověka neznám, jedná se pouze o první dojem.

Autor dle idnes.cz uvedl k „dílu“ toto:

„Chtěl jsem ukázat jednu z možností využití řopíků v krajině. Oživit ji. To není vandalství. Je to architektonicky pečlivě promyšleny řez. Deaktivace objektu, který byl určený k zabíjení. Chtěl jsem otevřít pohled z bunkru na sousední boží muka a okolní krajinu, pustit tam světlo a zároveň upozornit na geniální technologii, jakou byl stavěný.“

To jako myslí vážně? Ukázat, jak je něco pevné tím, že to moderní technologií rozřeže? Uniká mi pointa. Oživit krajinu nebo možnost využití řopíků? I zde mi uchází, co si pod tím „umělec“ představuje.

 

Kratší slovanské karetkové pásy, aneb hotovo :)

Slovanské karetkové pásyPráce je hotova, předána zadavatelce a těším se, až ji uvidím v akci (=našitou na svatební tunice, uvázanou na nevěstě a užitou na dalších místech). Poslední tři pásy z tohoto zadání se od prvních dvou liší, ale pěkně je doplňují. Bylo třeba vybral jiný vzor, aby výsledná karetka byla užší.

Délka: 95cm, 88cm a 72cm (vše +2x8cm cancoury)
Šířka: 2,5cm
20 karetek

 

Dubnový přehled, aneb karetkování

dubnové karetkováníVýzva v podobě 5,75metrového pásu tkaného na 6dirkových karetkách splněna, k tomu přibyly další cca 3 metry pásu tkaného na 4dírkových karetkách. Článek o výsledku měsíční práce se tu brzy objeví (karetkových článků už tu přibylo za duben více než dost, tak s ním chvíli počkám). Dostala jsem se do toho a zase mě to začalo opravdu hodně bavit. Předpokládám, že se v květnu pustím do nejednoho dalšího pásu :)

Kromě karetkování jsem se do ničeho nového nepustila, ale jednoduše už na to nezbyl čas. Malý je pořád zvídavý, pořád si chce číst a ukazovat nebo je mrzutý (a nemocný) z dalších lezoucích zubů. Jen málokdy mě nechá sedět u počítače jindy, než když přes den spí. Všechno je pro něj táta, protože tohle slovo umí nejlépe vyslovit. Záškodničí ve velkém a umí se pěkně vzteknout, když se mu něco nelíbí (no jo, celá máma). Měsíční přehled o novinkách u malého bude během cca týdne k přečtení na mateřském blogu

duben 2017 duben 2017 Zřícenina kostela na Malém Blaníku
 

S mužem jsme alespoň konečně vylepšili index tohoto webu, takže na stránce veruce.cz uvidíte všechny aktuální články i nové komentáře na všech blozích, které píšu :)

 

Počítače už ve školce? Aneb o vzdělávání dětí

Počítače už ve školce?Zprávami proběhl rozhovor (článek třeba zde) s pedagogem Miroslavem Kotlasem, který učí informatiku na českobudějovickém gymnáziu Česká. Diskutující v něm zaujal zejména tento výrok: „Na počítačích by se měly učit děti už v mateřské škole.“ a ihned se pustili do boje proti tomu, aby se s počítači malé děti vůbec setkávaly. Nemohu říci, že bych s tímto pedagogem souhlasila ve všem, co v rozhovoru uvádí, ale odmítat seznámit menší děti s počítači je nešťastné. Proč? To vám vysvětlím v článku.

Za vzdělání svých dětí nesou zodpovědnost zejména rodiče

Vůči současnému školství nechovám velké množství důvěry (zejména ne poté, co se začaly zavádět hovadiny typu integrace zdravotně postižených mezi zdravé žáky). Po zkušenostech svých i svých přátel a rodinných příslušníků přistupuji ke školní docházce jako k nutnému zlu, kdy však ta opravdová výuka a vzdělávání stejně záleží na rodičích. Na těch totiž leží už od narození. Oni vedou dítě v jeho rozvoji. Tedy tak by to alespoň mělo být.

Často se setkávám s názory, ze kterých plyne, že rodiče se o vzdělávání svých dětí starat ani nechtějí (případně na to nemají či nechtějí mít čas). Od toho je přece škola, aby je všechno naučila. Jenže tak to není a ani by to tak být nemělo. Škola v žádném případě nemůže dítě naučit všechno.

 

Návody nečtu, ty jsou pro debily

Ikea - MalmMáme doma komodu se 4 šuplíky, která se nápadně podobá té z řady Malm (prodává ji Ikea). Možná to i ona bude, nejsem si jistá, máme ji z druhé ruky. Už když jsem ji naplňovala oblečením, napadlo mě, že by se po otevření více šuplíků najednou mohla převrhnout. Vyzkoušela jsem, převrhla se. Do chvíle, než jsme ji připevnili k vedlejší komodě, jsme mezi ni a postel strčili překážku, aby ji náš kojenec při objevování chůze po dvou na sebe omylem neshodil. Návod, kde je hned na první stránce varování nabádající k přišroubování ke stěně, jsme ani nepotřebovali.

Kdyby byli četli návod, tak…

Krátkou story o naší komodě jsem nezačala pro nic za nic. V prosinci minulého roku proběhla internetem zpráva o tom, že Ikea musí zaplatit 3 rodinám v USA odškodné celkem 50 milionů dolarů. V těchto rodinách došlo k tragické události, kdy na sebe dítě komodu Malm shodilo a žel to nepřežilo. V návodu ke skříňce s šuplíky se však přímo píše:

VAROVÁNÍ
Pokud se nábytek převrhne, může dojít k velmi vážným nebo dokonce fatálním poraněním. Abyste převržení nábytku zabránili, musíte ho natrvalo připevnit ke stěně.

Upevňovací materiál není součástí balení, protože se liší v závislosti na materiálu stěny. Používejte tedy takový upevňovací materiál, který je vhodný na stěny u vás doma. Pokud se potřebujete poradit, obraťte se na místního odborníka.

Smrt dítěte je bezpochyby tragédie. O to větší je to tragédie, když si stačilo přečíst návod, kde je jasně uvedeno a dokonce i nakresleno, že skříň musí být připevněná, jinak hrozí nebezpečí jejího převrhnutí. Rodiče těch nešťastných dětí by se měli chytat za hlavu a ne se snažit vytřískat z výrobce peníze za svoji hloupost a lenost číst.

 

Slovanský karetkový pás

Slovanský karetkový pásPrvní část zadané práce úspěšně dotkána. Z pětimetrových nití se utkalo celkem 3,75 metru pásu o šířce 4 cm.

Na začátek této práce s 6dírkovými karetkami se můžete podívat zde. Jak už teď vím, tím barevným okrajem jsem si práci dost zkomplikovala (bylo třeba rozplétat nitě u 4 krajních karetek) a navíc z mně neznámých důvodů na části dominuje bílý okraj, na části zase červený.

Na dalším pásu už se pracuje. Ten bude mít něco okolo 2 metrů a dělám jej s čistě červenými okraji, takže přibývá výrazně rychleji (nitě u těch 4 krajních karetek se nezamotávají, tudíž odpadá jejich únavné rozmotávání :)). Vzor jsem se už před pár týdny naučila zpaměti, takže se už nemusím věčné koukat do návodu.

Poté už budou chybět jen tři pásy po cca 1 metru, které budu dělat stejným způsobem jako ten právě rozdělaný. S těmi dalšími se tu pochlubím, až budou všechny hotovy :) Práce zbývá ještě více než dost, ale snad se to stihne.