veruce.cz

AUTORKA

Je libo USB modem s plynulými sportovními křivkami?

RJ45 konektor:

Křišťálově průsvitný nadčasový design. 4 dvojice měděných kontaktů zajistí nejoptimálnější přenos vašich cenných dat.

Tuhle perlu naštěstí u popisu produktu nikde na webu ani v tištěných materiálech nenajdete. Tedy, doufám, že ne. Je zcela smyšlená pro účely tohoto článku.

Už nějakou dobu se pozastavuji nad tím, co je schopno vyplodit lecjaké marketingové oddělení k různým produktům. Pokud si člověk nechce koupit šunt, nesmí na ně dát a musí si zjišťovat další a další informace, pročítat zkušenosti jiných zákazníků a v některých případech si nastudovat něco nového, čemu do té doby nerozuměl (a nepotřeboval tomu rozumět). Tak tomu už nějaký ten rok je. Marketingová oddělení vymýšlejí popisy takové, aby zákazníka nalákaly a on aby si i ten sebenekvalitnější produkt ochotně koupil. S tím v zásadě problém nemám. Kdo chce, zjišťuje, kdo nechce, ten se po koupi možná bude divit. Třeba tomu, že 50mm reproduktory o výkonu 2 W každý (chytře napsáno jako výkon 4 W) osazené do designového těla, ten inzerovaný výrazný čistý zvuk nějak nezvládají.

Tohle už můj výplod není, takhle to běžně vypadá:

Skvělý výkon reproduktorů a použitý materiál zajistí, že linoucí se zvuk je přirozený, čistý a jasný.

zdroj: czc.cz

O čistý, výrazný a hlasitý zvuk o výkonu 4 W se starají 50 mm reproduktory osazené do designového těla.

zdroj: czc.cz

Jak už jsem psala, styl těchto popisků všichni známe. Každý druhý e-shop je papouškuje po výrobci. Co taky psát jiného, když máte v nabídce tisíce položek (proto se nedivte, že všechny příklady pocházejí z czc.cz, tam není vůbec těžké na něco takového natrefit, není to však nic osobního proti konkrétnímu obchodu, tohle se děje skoro všude).

U některých popisků se použije bez nějaké kontroly (či zájmu provozovatelů obchodu) otrocký překlad z angličtiny. To je možná ještě horší, než marketingové žvásty, často to totiž vůbec nedává smysl.

 

O tkaní na karetkách, aneb veleslava.cz

Karetky a jiné ruční práceJak jste si možná loni všimli, po pár letech tady přibyly nové články o tom, jak tkám na karetkách. V té době jsem se k tomu díky tkaní slovanských svatebních karetek prakticky dostala naplno a teď si tkám pro radost jednu karetku za druhou :) Vlastně to bylo takové symbolické – 5 let tehdy uběhlo od chvíle, kdy jsem se si tuto techniku vyzkoušela úplně poprvé. Od loňského návratu už jsem si stihla obnovit další doménu, založit karetkování a mým dalším ručním pracím profil na Facebooku a sem tam nějakou karetku přidám i na Fler.

Tento článek píšu právě z důvodu odkazů na výše uvedené adresy:

  • veleslava.cz – stránka slouží k prezentaci mých výrobků
  • Facebook – aktuality, prezentace, sem tam nějaká soutěž :)
  • Fler – nějaká ta karetka či jiný výrobek ke koupi
  • mail – info@veleslava.cz

A tady pro představu, jaké karetky tam najdete. Na přání vám ale ráda utkám prakticky cokoli, co na karetkách utkat jde :)

 

Kingdom Come: Deliverance

Nečekala bych, že se tu kdy objeví nějaké informace o počítačové hře nebo dokonce její recenze. A vlastně bych už vůbec nečekala, že si nějakou nově vydanou hru nejenže koupíme, ale že kvůli ní i sestavíme komp, na kterém poběží, a také, že si na to hraní někde vyhrabeme čas. Inu stalo se, Kingdom Come: Deliverance jsme prostě doma nemohli přejít bez povšimnutí.

Kingdom Come: Deliverance je unikátní projekt, který vás zavede do českého středověku, konkrétně do začátku 15. století do oblasti Posázaví. Máte zde možnost prohlédnout si virtuální rekonstrukci Ratají nad Sázavou, Stříbrné Skalice, Talmberku, Sázavy a Sázavského kláštera, Ledečka, Úžic a několika dalších obcí. Krom toho se seznámíte s typickým řemesly a budete plnit očekávatelné, ale i celkem bizarní úkoly. Součástí je i nenásilné nastínění historických okolností.

Kingdom Come: Deliverence - Rataje nad Sázavou Kingdom Come: Deliverence – Rataje nad Sázavou

Je to pár let, co jsme doma zaregistrovali, že se připravuje hra z českého prostředí. Screeny z ní a informace o plánovaném projektu nás dost namlsaly. Sem tam se někde objevila aktuální novinka, že se na hře stále pracuje, až byla před měsícem konečně vydána její finální verze. Téměř okamžitě se na youtube.com začala objevovat hráčská videa a stačilo málo k tomu, abychom se rozhodli, že tohle si musíme zahrát taky.

Abyste rozuměli, ve hrách jsem zatvrdla někdy v letech 2003-4. Jako nejnovější hry jsem hrála Sims 2 (rok vydání 2004), Gothic 2 (rok vydání 2002/2003) a Hidden & Dangerous 2 (rok vydání 2003), a to někdy před osmi lety. Od té doby jsem si párkrát z nostalgie dala pouze Diablo 2 a Baldur’s Gate 2 (oboje z roku 2000).

Nové hry nás doma za poslední léta nezaujaly. Hrací možnosti se zredukovaly na prostoduché klikání po vzoru konzolových her. Něco takového nás nelákalo, nechtěli jsme s tím ztrácet čas a vážně jsme si mysleli, že už jen tak něco hrát nebudeme. Z toho tak nějak vyplývá i to, že jsme na novou hru zcela postrádali počítač, který by splňoval její nároky. Investice tedy trošku nabobtnala, ale ono to sakra stojí za to.

 

Úcta k autoritám? Jakým autoritám?

Z filmu Obecná školaMožná jste postřehli, že se internetem šíří vlna diskuzí nad povinnosti či nepovinností plnit domácí úkoly. Toto téma budu řešit až v dalším článku, ale zde se chci věnovat tomu, co se často v takových diskuzích dočítám – že děti, které nemají žádné povinnosti, nebudou mít úctu k autoritám. A prý to vidíme i u mladých dospělých lidí, kteří úctu k autoritám rovněž postrádají.

„… mladší generaci chybí úcta k autoritám a smysl pro povinnost.“

Zajímalo by mě, jaké autority mají autoři těchto výroků na mysli.

Já tedy za autoritu rozhodně automaticky nepovažuji každého učitele, policajta ani jiného státního úředníka a ani např. každého lékaře nebo jiného člověka, který o sobě tvrdí, že autorita je.

Kdo má být ta autorita?

  • Arogantní kretén učitel, který mě na základce učil fyziku?
    A proč? Jen proto, že nosí titul Ing. a ze své pozice se může povyšovat na své žáky?
  • Profesoři na střední škole, z nichž titul prof. neměl ani jeden z nich?
    A proč? Jen proto, že učí?
  • Učitelé obecně?
    A proč? Jen proto, že vystudovali peďák?
  • Dopravní/městský policajt, který mě zastaví a buzeruje, ačkoli k tomu nemá důvod?
    A proč? Jen proto, že je to „zasloužilý“ státní úředník? To těžko, když jeho náplní práce je vybrat na pokutách co nejvíce a stát se jím může kdokoli průměrně (a možná spíš mírně podprůměrně) inteligentní.
  • Jiný státní úředník, který si vykládá zákony a vyhlášky po svém a je potřeba mít právníka/právnické vzdělání, aby se jeho počínání mohl člověk bránit?
  • Prezident? Třeba ten současný?
    A proč? Jen proto, že pro větší část občanů České republiky představuje menší zlo?
  • Jakýkoli lékař? I takový, který se k člověku chová jako k číslu (pojišťovny), ale ten člověk ho vůbec nezajímá, případně s ním odmítá diskutovat nebo ho jen obeznámit s dalším postupem?
  • dětská lékařka, která si pletla závažnější choroby a ohrožovala zdraví svých pacientů? Ta, kterou více než ošetřování či prevence zajímaly drby?
  • Jakýkoli starý člověk? Jen proto, že se dožil věku 60+, ačkoli jinak to byl člověk opovrženíhodný?
 

Fototechnika pro začátečníka není nedosažitelná

Už několikrát jsem se na různých místech setkala s postesky mladých lidí, kteří mají chuť fotit, ale stěžují si na to, že pořádná zrcadlovka je pro ně finančně nedosažitelná. Tento dojem mají foto nadšenci zřejmě z recenzí nových těl, která jsou zcela logicky poměrně drahá. Totéž může platit pro objektivy. Starší kvalitní technika se však pohybuje v únosných cenách i pro studenty a je škoda ji opomíjet. Současné profi a poloprofi řady jsou už několik let výhradně full-frame (velikost snímače odpovídá kinofilmovému políčku), což stlačilo ceny starší DX (APS-C, čili ne full-frame) techniky. To je skvělá příležitost (nejen) pro začínající fotografy, kteří nemají finanční prostředky na koupi nového vybavení.

Dopředu upozorňuji na to, že se článek zabývá pouze zrcadlovkami od Nikonu a objektivy pro něj. Canon (a další značky) není opomíjen záměrně, avšak o jeho řadách, jednotlivých modelech a jejich spolehlivosti, užitné hodnotě a současných cenách mám jen zcela povrchní přehled. Vyznáte-li se v tom lépe, klidně poraďte ostatním v komentářích :)

Profi, poloprofi, střední třída a low-end u Nikonu

Na úvod je třeba zabrouzdat alespoň velmi okrajově do třídění těl u Nikonu. Každý na to může mít trošku jiný pohled, někteří třídí těla do více kategorií nebo některá těla subjektivně řadí jinam, avšak obecně a velmi stručně platí následující:

 

Top 16 fotek za rok 2017

Stále ráda fotím, takže mě napadlo dát dohromady mé nejoblíbenější/subjektivně nejzdařilejší či nejzajímavější fotky za loňský rok. Všechny uvedené fotky najdete v galerii a většinu z nich i v reportech z výletů. Není to žádné terno, času a příležitostí k focení už není tolik co dřív. I přesto jsem ale dala dokupy 16 fotek, ke kterým mám nějaký vztah :)

 

Architektura

Moje best of 2017 - architektura

 

Jaké to je řídit náklaďák?

Ukecala jsem muže, aby sepsal své zkušenosti s autoškolou pro získání ŘP skupiny C, protože informace, o které se doma dělil, mi připadaly zajímavé i jako člověku, který se na rozšiřování řidičáku v nejbližší době nechystá. Tento článek tedy napsal on a popisuje v něm hlavní rozdíly toho sedět za volantem osobáku a náklaďáku.
Věděli jste třeba, proč řidiči náklaďáků tak často jedou skoro prostředkem, když mají ve svém pruhu místa dost?
Také máte mylný dojem, že brzdy nákladních aut jsou málo účinné?


Před více jak rokem jsem absolvoval v autoškole kurz vedoucí k získání řidičského oprávnění skupiny C. Veškerou mojí motivací byla zvědavost, nakolik odlišné je řízení takového kolosu od běžného osobáku. Nikdy jsem se jako řidič neživil a ani to neplánuji, zdroj mé obživy leží úplně někde jinde, přesto se však jednalo o unikátní zkušenost, o kterou bych se chtěl podělit.

Když jsem tehdy před zápisem do autoškoly hledal nějaké praktické zkušenosti a drby, nenašel jsem skoro nic. Podrobných vyprávění o zážitcích z autoškoly od čerstvých absolventů získavších řp.sk. B jsem našel na internetu celé stohy, ale řidičům náklaďáku se zřejmě moc psát nechce.

 

Knihy za rok 2017 – to nejlepší

To nejlepší, aneb knihy, kterým jsem dala .

 

Tři králové

Zdeněk Ležák, Michal Kocián
128 stran, komiks

Není to sice kniha jako taková, je to komiks, ale o to větší pozornost si zaslouží. Já patřím mezi komiksové ignoranty, avšak toto je výborně zpracovaná záležitost o našich odbojářích. Doporučuji všem! Má recenze zde.


Čarodějův učeň

Otfried Preussler
197 stran

Pověst z Lužice, která se v různých obměnách objevuje různě po střední Evropě.. Pokud znáte stejnojmennou pohádku od Karla Zemana, knižní zpracování si určitě přečtěte také. Vydání z roku 2003 je ilustrováno záběry z filmu a je radost to číst.

 

Knihy za rok 2017 – to (velmi) slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál :)

To (velmi) slušné

Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
262 stran

Kniha, ze které mi bylo špatně a přiměla mě opovrhovat církví ještě více než do té doby. Vyprávění ženy, která jako dívenka prošla irskou prádelnou Máří Magdaleny, což byla zařízení spravovaná jeptiškami a měla napravit hříšnice tvrdou prací (více o prádelnách zde, recenzi knihy chystám).


Enderova hra
Orson Scott Card
256 stran

Dobré sci-fi, které jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Pro fanoušky sci-fi povinná klasika, která může zaujmout i ty, kteří sci-fi nevyhledávají. Příběh se odehrává v blíže nespecifikované alternativní budoucnosti, kdy Zemi hrozí třetí útok termiťanů – mimozemské rasy připomínající přerostlý hmyz. Hlavním hrdinou je šestiletý Ender, který je pro své geniální vlohy přijat do Bitevní školy, z níž vycházejí budoucí vojevůdci. Jsou do něj vkládány nemalé naděje – má vést lidskou armádu při dalším útoku.

 

Knihy za rok 2017 – to průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.


Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).