veruce.cz

čte

Co se dá dělat u poslouchání audioknih

audioknihyNedávno jsem objevila výhody audioknih. Existují knihy, které bych si ráda přečetla, ale zároveň je odkládám v pořadníku níže, protože jim nechci věnovat stoprocentní pozornost. Právě v jejich případě sahám po audioknihách. Při poslechu se mohu věnovat více činnostem než u filmů, které si pouštím do pozadí.

Nemám problém s multitaskingem, takže si vybrané tituly vychutnávám a zároveň u toho stihnu něco udělat. Vybírám si pouze načtené celé knihy, nikoli např. verze do rozhlasu, které jsou zkrácené či jinak upravené. Jako úplně první jsem před nějakými 13 lety slyšela namluveného Harryho Pottera. Poté nastala celkem dlouhá pauza a k další audioknize jsem se dostala až v maturitním ročníku, kdy jsem sáhla po Saturninovi. Po další přestávce jsem výhody audioknih začala objevovat koncem minulého roku. Během jiných činností jsem se seznámila s mnoha knihami, na které bych jinak neměla čas. Co se tedy dá dělat při poslechu?

 

Harry Potter a prokleté dítě – J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne

Harry Potter a prokleté dítě – Joanne Kathleen Rowling, John Tiffany, Jack ThorneUž léta se neřadím mezi typické potterofily, nebudu však zastírat, že mě tento svět před 15 lety nevtáhl. Poslední dvě knihy jsem si přečetla s chutí, které však nepředcházelo několikaměsíční netrpělivé čekání, během něhož jsem louskala originál, jako tomu bylo u některých předchozích dílů.

Někdy koncem minulého roku se ke mně dostalo, že se chystá divadelní hra, v níž bude hlavní roli hrát nová generace čarodějů z Bradavic. Pamatuji si, že jsem nad obsazením černošské herečky jakožto dospělé Hermiony, protočila oči v sloup a nijak se pak o tohle nové dílo nezajímala. V průběhu tohoto roku jsem se pak opakovaně dočítala o tom, že se chystá i kniha. Poslední měsíc jsem narážela zase na první recenze na mnou sledovaných blozích. Vesměs knihu odsuzovali a já si chtěla sama přečíst, zda to skutečně je tak špatné, jak se někde píše.

Je.

 

Koncept kontinua – Jean Liedloffová

Koncept kontinua – Jean Liedloffová

Na knihu Jean Liedloffové jsem narážela opakovaně, když jsem se dostala na stránky s články či diskuzemi o kontaktním rodičovství. Naposledy jsem ji zahlédla při hledání informací k mému článku o Estivillově vyplakávací metodě a rozhodla jsem si ji rovnou koupit. To je sám o sobě vzácný jev, knihy si spíše dříve půjčím, než se je rozhodnu zakoupit (naposledy jsem takto sáhla po knize Fascinující mysl novorozeného dítěte, která byla beznadějně rozpůjčovaná na půl roku dopředu).
Jean Liedloffová strávila nějaký čas u jihoamerických indiánů, u nichž bedlivě pozorovala způsob, jakým vychovávají své děti – od narození do dospívání. Tyto poznatky vydala knižně již v sedmdesátých letech. Svými závěry se snaží přiblížit, proč jsou lidé v civilizovaných zemích tak nespokojení až nešťastní. Základ pro tuto nespokojenost vzniká už v prvních měsících našeho života.

Co je to to kontinuum?

Kontinuem se rozumí soubor vrozených očekávání, se kterými se každý lidský jedinec rodí. Tato očekávání se přenáší po tisíce let lidské evoluce. Předáváme je dál v genech. V civilizovaném prostředí se však tato očekávání nedaří naplňovat. Základní body kontinua v prvních letech lidského života by se dala popsat následovně:

 

Přirozený porod vs. císařský řez (3)

maly2Během svého těhotenství jsem si vzpomněla na články od Onni, které publikovala na svém blogu o rok dříve (první ze série zde). Její nový web jsem sem tam navštívila a v jedné diskuzi znovu natrefila na knihu Fascinující mysl novorozeného dítěte od Davida Chamberlaina. Chvíli trvalo, než jsem ji sehnala, ale jsem ráda, že se mi do ruky dostala dříve, než jsem odjížděla do porodnice.

Fascinující mysl novorozeného dítěte

Co víme o ještě nenarozených a nově narozených dětech? Není tomu tak dlouho, co si lidé mysleli, že novorozenci jsou zcela hloupá a vůči bolesti necitlivá stvoření vybavená sotva sacím reflexem. Z novodobých výzkumů vychází najevo něco zcela jiného.

Před narozením

Na konci minulé části jsem se zmínila o tom, že si děti pamatují vlastní narození. Jejich vědomí, smysly a paměť tedy musí fungovat ještě předtím. I dnes se najdou lidé, kteří považují mluvení na ještě nenarozené miminko za zbytečné a před nastávajícími maminkami, které s ním komunikují doteky přes břicho i mluvením, si ťukají na čelo. Ženy v sobě nosí odjakživa vědomí toho, že je dítě v jejich lůně vnímá, Pod tíhou názorové převahy ve společnosti však v některých dobách od komunikace upouštěly a některé dodnes upouští.

Je všeobecně známo, že plod v děloze slyší. Doléhají k němu zvuky z placenty, žaludku a střev, hučení krve v cévách a samozřejmě ten nejdůležitější a neustále přítomný jako kulisa pro vše ostatní – tlukot matčina srdce. Tento zvuk miminka uklidňuje i několik měsíců po porodu, což dokazují nejen různé výzkumy s nahrávkami, ale zejména zkušenosti samotných matek. Děti, které mají možnost tlukot srdce matky poslouchat po narození často, méně pláčou a více prospívají. Venkovní zvuky se k plodu dostávají značně ztlumené několika překážkami, přesto však dítě rozpozná i hlas otce, který v matčině přítomnosti často mluví. Matčin hlas mají samozřejmě nejraději.

 

Knihy přečtené za rok 2015

knihyNa letošek jsem si stanovila cíl přečíst nejméně 40 knih. Tuto výzvu jsem splnila už 20.9. a od té doby přidala 14 dalších. S tímto počtem jsem celkem spokojena. Při dlouhých každodenních cestách do práce a z práce jsem nezahálela a hltala jednu knihu za druhou. Uvidíme, kolik času na čtení přinese další rok.

Celkem knih: 54
Celkem stran: 17341

Fantasy

  • Juraj Červenák – Bivoj běsobijce Hvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdb
    376 stran
  • Juraj Červenák – Bivoj válečník Hvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdb
    360 stran
  • Juraj Červenák – Dračí carevna Hvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdbHvězdička čbdb
    416 stran
 

Byly jsme tam taky (D. Šimková)

Na knihu Byly jsme tam taky jsem narazila krátce poté, co jsem dočetla Krvavé jahody. Autorka v ní popisuje podmínky politických vězňů v 50. letech tak, jak je viděla a jak si je zapamatovala. Sepsané vzpomínky rozhodně nejsou určeny pro slabé povahy.

Dagmar Šimková

Dagmar Šimková se narodila v roce 1929 do rodiny pražského bankéře Jaroslava Šimka a jeho ženy Marty. Dětství prožila v jejich vile v Písku spolu s nimi a starší sestrou Martou. Její otec zemřel na konci války a Dagmar se kvůli šoku na dva roky uchýlila ke studiu do Ústavu anglických panen na zámku Štěkeň. Zde navštěvovala mimo jiné i hodiny cizích jazyků. V roce 1949 byl zámek do té doby patřící řádu Congregatio Jesu vyvlastněn. Do rodinné vily komunisté nastěhovali cizí lidi a Šimkovým zůstala pouze jedna místnost. Kuchyni museli sdílet s ostatními obyvateli.

Dagmar neměla šanci dostat se na vysokou školu kvůli svému nepřijatelnému buržoaznímu původu. Její sestře se povedlo uniknout do Austrálie a ona sama pracovala jako ošetřovatelka v písecké nemocnici. Ve volném psala a po městě šířila letáky a namalovala několik plakátů zesměšňujících Gottwalda a Zápotockého.

V každém člověku žije skrytá bestie, s kterou se potýká. Morální hodnoty společnosti a kultury, ke které patří, mu pomáhají potlačit zlo, krutost, pomstychtivost, závist, touhu po Byly jsme tam taky (D. Šimková)moci, nesmyslnou a nereálnou ctižádost, pomáhají mu držet šelmu pod kontrolou a dávají mu povzbuzující pocit vítězství nad tím, co v něm je nedobré.

Ale doba, v níž jsme žili, odpoutala všechno zlo z řetězu a otevřela klece v duších lidí. Povýšila závist do rytířského stavu, takže závist se stala „třídním bojem“. Vysvětlila lidem, neschopným řídit a organizovat svůj život, že oni, právě oni mají talent vzít otěže státu do rukou a obrátit směr dějin. Strana naznačila Blaženě z Kocourkova, že dosud nebyla šťastná, když chodila pracovat do tkalcovny a v neděli k muzice, protože teď pro ni má vyšší cíl, ke kterému je nad jiné povolaná: bude hlídat zrádce, kteří se přičiňovali o to, aby chodila do tkalcovny a k muzice.

Z knihy Byly jsme tam taky

 

Krvavé jahody – J. Kupka

Tato kniha se mi do ruky dostala více méně náhodou. Popisuje příběh dvou českých děvčat, která jsou s koncem války unesena i s matkou do Sovětského svazu. Obě shodou různých okolností přežily 19 let nelidských podmínek a těžké práce. Jejich matka do Československa ze Sovětského svazu uprchla v roce 1922.

„Vždycky naše vláda, všechny noviny a rozhlas říkají, že v lágrech v Německu byli lidi mučený, o Židech a o všech možných. Ale nikdá v životě nikdo nevzpomene na ty český lidi, který zahynuli na Sibiři. Nemyslete si, že jich bylo málo! Bylo jich hodně. A kdo zůstal živej? Pár lidí zůstalo živejch, co se vraceli domů“

Věra Sosnarová v jednom rozhovoru

Příběh je autentický. Paní Věra Sosnarová, starší ze sester, jej vyprávěla panu Kupkovi, který jej zvěčnil v této knize.

Kupka - Krvavé jahody Příběh začíná v poslední dny války, kdy se k Brnu přiblížila sovětská vojska. Věra a její sestra Naďa tehdy žily spolu se svou matkou nedaleko centra Brna. Pár stran je věnováno jejich každodenní rutině a poměrech vesničanů za války.

Jednoho dne byly všechny zatčeny Sověty a de facto uneseny ze svého domova. Věře tehdy bylo 14 let, Nadě teprve 9. Nebyly však samy, do sovětských táborů takto odvlekli mnoho občanů a často i celé rodiny.

S prostým vysvětlením, že jsou vlastizrádci, je čekala dlouhá cesta dobytčáky do Ruska, během níž většina zajatkyň (ne-li všechny) byly znásilňovány mongolskými dozorci, a to před zraky rodičů, dalších příbuzných i přátel. Kdo jim chtěl pomoci, toho na místě zastřelili.

 

Kniha vs. čtečka

knihaVcelku nový spor čtenářů, zda je lepší čísti knihy papírové či elektronické, řeším poměrně jednoduše – nedám dopustit ani na jedno. Elektronické knihy čtu na různých zařízeních už osm let. Nejprve to byl smartphone, poté MDA, nakonec jsem skončila u čtečky e-booků. Toho posledního zařízení se nehodlám vzdávat, protože pro mě má několik nezanedbatelných výhod.

Co si však zároveň nedovedu představit, je pokoj bez knih. Mít tak knihovnu přes celou délku stěny obýváku, k tomu jedno pohodlné křeslo a hromadu času, tak nedělám nic jiného, než že čtu a čtečka knih si ani neškrtne :) Zatím si svou knihovnu poctivě plním knihami, které si to místo v policích zaslouží a ráda po nich sahám a prohlížím si je, i když kromě obálky žádné ilustrace neobsahují.

 

Hadí sága – R. E. Feist

Po Feistovi jsem sáhla zhruba pět let poté, co jsem poprvé četla sérii Imperium a podruhé v té době sérii Trhlinové války. Zpětně si říkám, že je škoda, že jsem přeskočila knihy, které chronologicky stojí mezi Trhlinovými válkami a Hadí ságou, nicméně Feist vždy to nejdůležitější vysvětluje. Svižnému tempu to však nijak neublížilo.

Fantasy literaturu jsem na nějaký čas více méně vypustila, takže jsem ráda, že jsem sáhla po osvědčeném autorovi. Je možné, že nějaký méně zkušený spisovatel by mě do děje tímto způsobem nevztáhl. Ostatně to, že jsem těch 8 knih zhltala za měsíc (některé díly i za dva dny), jasně dokazuje to, že si mě Hadí sága získala a já mám chuť se ve fantasy světech skrývat před realitou skoro takovou jako před lety.

Na úvod by to stačilo, jdeme se podívat na jednotlivé díly.

*

Následující text obsahuje několik málo nezbytných spoilerů.

*

Stín temné královny – Vrazi a Žoldáci (1. a 2. díl)

 

R. E. Feist - Hadí sága 1 - Stín temné královny - Vrazi

V prologu se dozvídáme o tom, že z celé rasy Saurů byla hrstka čítající sotva deset tisíc jedinců zachráněna před děsivým nepřítelem tak, že byla přestěhována na jinou planetu – pro fanoušky známou Midkemii, na které se bude celý další děj odehrávat.

V prvních kapitolách se seznamujeme s mladým kovářem Erikem, který se svým přítelem Rupem prchá ze své domoviny poté, co zavraždí baronova syna – Erikova nevlastního bratra. V Krondoru jsou chyceni a odsouzeni k trestu smrti.

Žel musím spoilerovat už zde, nicméně asi nebude velkým překvapením, že se oba přátelé i přes oprátku na krku dostanou do speciální jednotky, která po výcviku vyráží na vzdálený kontinent Novindus na průzkum, ze kterého se už nikdo z nich nemusí vrátit živý.

Výpravu vede kapitán Calis (syn Thomase), velitel Karmínových orlů – vojáků spadajících přímo pod vévodu z Krondoru, kterým teď není nikdo jiný než James (během trhlinových válek známý jako Jimmy Ručka). Prostě od úvodní ságy ještě neuplynulo tolik času, abychom se během těchto osmi knih nesetkávali s jednou známou postavou za druhou. A je to fajn.

Ze skupiny vojáků a odsouzenců na smrt se na dva měsíce plavby vzdáleném kontinentu stávají špehové a pro jeho obyvatele na první pohled žoldáci, kteří musí zjistit, jaké nebezpečí pro Království se tam připravuje. Mezitím se poznáváme s Mirandou, čarodějkou, která se všemi způsoby snaží najít Puga, který se najít nechce nechat. Průzkum pokračuje, pátrání po Pugovi také a my se dozvídáme, že hrozba, která na Novindu roste už desetiletí, je čím dál aktuálnější. To, co se v podzemí tohoto kontinentu skrývá, je děsivější, než co si kdo v Království vůbec domýšlel.

 

Dobrodružství kapitána Báthoryho – J. Červenák

Juraj Červenák se po několika vydaných knihách pustil do příběhu z jiného než pohanského prostředí. Tedy ne, že by v této trilogii, která se dá označit jako historické fantasy, slovo pohan nepadalo na každé druhé stránce, je to však v úplně jiném významu. Není divu, že mi chvíli trvalo, než jsem se do četby této série po Černokněžníkovi dokopala. Rozhodně však nelituju.

J. Červenák - Dobrodružství kapitána Báthoryho - Strážcovia Varadína Strážcové Varadínu (1. díl)

Ďuro dějem tradičně nešetří a tak je po krátkém úvodu unesen syn hlavní postavy – dvanáctiletý Michal Báthory. Kapitán Kornel Báthory se tak ihned pouští do pronásledování únosců.

Nacházíme se v 60. letech 17. století, Evropu sužují boje s Turky a Kornel si to (nejen) u skupiny loupeživých Martalovců zavařil právě tím, že je proslulým turkobijcem. Na byrokracii s uvolněním ze služby nemá čas a oficiálně se z něj stává dezertér.

Nechybělo však mnoho a on by se v synově stopování nedostál dál než za humna. Za zajímavých okolností jsou mu dány schopnosti, o kterých se mu ani nesnilo. Na cestě za únosci, kteří získali nemalý náskok, se to však hodí. Kornel cestou potkává spojence, likviduje nepřátele a snaží se najít stopu po skupině, která odtáhla jeho syna kdovíkam. Možná do otroctví, možná do janičářských výcvikových táborů. Cesta ho zavede až k transylvánské pevnosti Varadín, na kterou táhne velká armáda Turků.

Kornel je sympaťák, kterého jsem si oblíbila od první kapitoly. Během prvního dílu si člověk sice moc fantasy prvků neužije, přesto však do poslední stránky doufá, že se Michal najde živý. Nu, prozradím jen to, že konec je překvapivý a člověk rychle a rád sáhne po pokračování :)