Ze života Ver.

Ve škole stačí na prolezení čtyřky

V této části miniseriálu o češtině a jejich uživatelích se zaměřím na výuku ČJ ve školách.

Čtení a porozumění textu

Vzhledem k tomu, že se četbě budu věnovat hlavně ve třetí části, zmíním se o výuce čtění jen povrchně. Některé dítě je talentované a naučí se za pomoci rodičů číst už ve třech letech, jiné s tím více či méně úspěšně bojuje i na střední škole. Otázkou ale zůstává, z jaké části za to může dítě, z jaké nezájem rodičů a z jaké škola. Nutno však poznamenat fakt, že ačkoli je prakticky jedno z jakého důvodu dítě neumí pořádně číst, často pak má problém s porozuměním textu, s čímž chybování úzce souvisí. Jakmile dítě nepochopí smysl věty, případně slovního spojení, je jasné, že pravděpodobnost chybování se zvýší.

Vyjmenovaná slova a další základy

Vyjmenovaná slova jsou spolu se shodou přísudku s podmětem nejčastějšími zádrhely, se kterými se setkávám. Začneme tedy přímo jimi. Výukou gramatiky se tedy zaobírají děti už ve 3. třídě ZŠ. Pokud si dobře vzpomínám, bojovala jsem s vyjmenovanými slovy na prvním stupni i já, a to docela dost. Dle mého to bylo díle tím, že mi nešlo čtení (nechápala jsem mnohdy smysl vět, tudíž jsme si slovo překroutila k obrazu svému), dílem tím, jak bylo k výuce ze strany učitelky přistupováno, a samozřejmě dílem tím, že mi jako malé gramatika nešla celkově do hlavy ani při pravidelné domácí přípravě.

Vyučující má na výuku a to, zda se dítě naučí či ne zásadní vliv. V prvé řadě jde o jeho přístup. Pokud si ho malí žáci na prvním stupni oblíbí, má z poloviny vyhráno a děckám lezou vyjmenovaná slova i slovní druhy jako po másle. Dobrý kantor je většinou u capartů i oblíbený, takže by neměl mít problém s naučením gramatiky i těch pomalejší a méně chápavějších žáků. Dobrých kantorů je však (co si budeme nalhávat) dost málo. Převažují ti, kteří gramatiku dokáží naučit jen ty „chytřejší“ a tak se stává, že ti ostatní leccos nepochytí hned a poté v tom chybují pořád dokola.

Nutno zmínit, že za „negramotnost“ svých dětí mohou částečně i rodiče, pokud jim nevěnují dostatečnou pozornost. To je způsobeno zejména pracovní vytížeností a je to více méně pochopitelné. Někdy se však stane, že rodiče zmydlí svou ratolest za špatné známky i přesto, že se mu nevěnovali, případně probíranou látku sami neovládají (netýká se jen ČJ). Většina „pomalejších“ dětí, kterým se doma rodiče věnují, se gramatiku naučí a ovládají ji poté obdobně jako jejich „chytřejší“ vrstevníci.

Sečteno podtrženo – na výuku češtiny na 1. stupni ZŠ má vliv několik faktorů – nadání žáka, učitel i rodiče. Jelikož se jedná o výuku toho základního, co by měl člověk bezpodmínečně znát, jedná se o školní obdobní dosti důležité. Co se v dané době dítě pořádně nenaučí, chybuje v tom i nadále, případně mu dá dost práce se to přeučit.

Rozbor věty, větné členy… a co gramatika potřebná v praxi?

Posuneme se ve výuce gramatiky ve výuce gramatiky na druhý stupeň, kde se probírá mluvice už více do hloubky. Velká písmena, větné členy, slovní druhy a jejich kategorie, přechodníky, věty vedlejší… Každý brzy zjistí, že mu něco jde dobře a s něčím má problém – ať už je to základní mě/mně, s/z, velká písmena nebo druhy vět vedlejších. Pokud se na problém zaměří (zeptá se doma, učitele v hodině či po vyučováníí nebo si sežene doučování – mnohdy je zařizuje i sama škola – obzvláště před příjmačkami na střední školy), většinou si problémové učivo nějak nacpe do hlavy. Skutečný problém však mají ti, kterým nová látka jde a stále chybují v tom starém, tedy v tom, co mají už dávno umět. Učitelé na druhém stupni si myslí totéž a místo dodatečného vysvětlení a zopakovaní, které by zabralo třeba jen 5 minut. Odbydou žáka s tím, že to má vědět už od 3., 4. a klidně i 6., 7. třídy. Pokud si s tímto přístupem spojíte ještě další věc, a to pubertální bojkotování celého školního systému i nezájem o názor rodičů, vznikne jednoduše to, co vídáme běžně na blogískách 11 –  15 letých slečen. Nemyslím ani tolik na vypatlanštinu jako na nesmyslné hrubky.

Na druhém stupni vás sice naučí, že věta za „když“ může být časová či podmínková , to že před tím slovíčkem se píše čárka už ale máte dávno vědět. S čárkami v souvětí je to jako s i/y, s/z, mě/mně – toto učivo by měli ovládat žáci nejpozději v sedmé třídě stejně jako shodu přísudku s podmětem. Mnoho z nich ale uvedenou látku nezná/nechápe a v dalších letech, kdy už je jim do hlav ve velkém cpán větný rozbor, který – co si budeme povídat – k běžnému životu nepotřebujeme. Mezitím je mu absolutně nejasné něco, co potřebuje denně….

Měla bych se ještě zmínit o slohu. To si nechám do další části, která se bude zaobírat četbou a čtením, což se slohovou úrovní dosti souvisí.

Čtyřkaři česky neumí

Než se pustím do poslední věci – výuky ČJ na SŠ a gymnáziích, zmíním se o tom, proč se tato část miniseriálu jmenuje tak, jak se jmenuje. Nezájem či předstíraný nezájem o školu, o češtinu, o to, jak vypadá čí psaný (potažmo i slovní) projev, je svým způsobem normální a hodnocení školní práce tomu odpovídá. Některým jde jen o to projít, s jakou známkou to bude, už je nezajímá. Na jednu stranu – proč se namáhat, když stejně o nic nejde, na druhou stranu to o člověku potom něco vypovídá. Každý kantor má hodnocení trochu jiné, u jednoho by vám na dvojku stačilo to, co u jiného na čtyřku. Vesměs však platí, že jedničkáři udělají chybu výjimečně, dvojkaři sem tam, trojkaři už mají s lecčíms problém a čtyřkaři mají problém hned s několika záležitostmi. Viděli jste někdy diktát či písemku s hodnocením 4? Předpokládám, že ano… Pak jistě uznáte sami, že autor takové písemnky (pokud to zrovna nebylo z již zmíněného větného rozboru, kde na tom zas tolik nezáleží) zrovna dvakrát češtinu neovládá…

Literatura vs. gramatika vs. sloh

Dostali jsme se ke středoškolské češtině. Většina z vás, kdo si tohle čtete, se na střední škole/gymnáziu právě nachází, takže mi jistě dáte za pravdu, že se na sš probírá hlavně literatura. Sloh se s gramatikou odsunul na další kolej, protože slohovku nějak napíše každý a gramatiku už máte ze základky ovládat s prstem v – (domyslete si sami). Mnohde se ale vůbec nepočítá s rozdílnou úrovní základek, takže zatímco někdo měl štěstí na pořádného pedagoga, jiný se zasekl na velkých písmenech. Pokud odsunu stranou případný nezájem a nenadání na čj (případně i další jazyky), základní chybou je, že se na sš automaticky počítá s tím, že všichni ovládají všechno, co ovládat mají. Ano, je to jejich věc, jejich problém, jejich známky… Jenže každému alespoň trochu poctivému učiteli jde o to, aby 90% lidí, které má na starosti, psalo jako Češi a ne jako hotentoti. Problém však je s časovou dotací, kdy se za 4 roky opravdu stihne horko těžko probrat literatura. Na mé střední jsme probírali i gramatiku, ovšem dosti střídmě a jednalo se zejména o pokračování ve větném rozboru a pitvání vět vedlejších, přechodníků a čárek v souvětí. Literatura považuji za důležitou, člověk by měl mít alespoň základní přehled, v životě však bude spíš potřebovat napsat životopis bez hrubek, než vyprávět o obsahu Dalimilovy kroniky.

…. a na závěr

Ani tentokrát vás nemohu ochudit o některé výrazy, které jsou někteří schopni napsat (nebo i říct):

nejdřívě hláška z televizních novin – „někteří už o tom mluví v minulém čísle…“

z jednoho pořadu – „děti si upečí perník“

A nyní opět jednotlivá slovíčka či věty z internetu: Policejní pes vyčuchal zloděje; oškliví slovo; Je opravdu rostomilí; Překřížené ruce dívky s mrtvolově bílými rucemi; russký koncert; kanady z ocelovou špyčkou; vrašda; v současné chvíly; můj názor zýskaný skušenostmi

 

5 thoughts on “Ve škole stačí na prolezení čtyřky

  1. Elysia

    to, co nekteri provadeji s ceskym jazykem je obcas fakt k placi. nerikam, ze ja jsem neomylna a zdaleka si ve vsech vecech nejsem jista, presto si troufam rict, ze cestinu celkem ovladam. Sice jsem na gymplu taky nadavala, proc to a to musime delat porad dokola, ale dnes jsem za to vdecna. jen je pravda, ze ta literatura by se mohla trochu omezit a pridat te gramatiky vic, protoze ackoli urcity vseobecny prehled by mel clovek asi mit, stejne pak ty mene podstatne autory a jejich dila zapomene a to nemluvim o tom,ze sme se museli nazpamet ucit obsah del a zivotopisy tech spisovatelu.
    jo a taky jsem vdecna mame, ze nas porad nutila cist sotva jsme se to naucili, tim clovek ziska taky hodne, i kdyz se mu kolikrat nechce a otvira tu knihu s odporem, ze musi…ale pak se mu z toho nakonec stane poteseni a on je vdecnej, ze mu ve vsem hned rodice neustoipili, jakmile ditko projevilo sebemensi naznak nevole:) ale to uz je zase otazka vychovy…i kdyz s ni je to dneska stejne zoufale jako s vyukou cestiny:D

     
  2. Hanka

    Veroniko, musím říct, že tvoje texty se krásně čtou. Jestli jsi měla někdy problém s českou gramatikou nebo chápáním smyslu vět, není to vůbec znát. Já měla velké štěstí na češtináře na druhém stupni základní školy, ten byl opravdu vynikající, a díky němu jsem s gramatikou neměla vůbec žádné problémy (netvrdím, že je už teď občas nemám, hlavně s čárkami ve větách). Na dvanáctiletce mě pak učil Ladislav Novák. Možná ti to jméno něco říká, byl to uznávaný třebíčský básník, překladatel a výtvarník (v roce 1999 zemřel).

    Nedávno jsem četla knihu nějakého anglického autora a český překlad se přímo hemžil hrubkami, až se mi z toho ježily vlasy. Skloňování zájmena „ona“ je pro někoho neřešitelné. Aby se to nepletlo, v celé knize bylo psáno jí, i když ve většině případů patřilo ji! Například: „viděl jí přicházet“ …
    Zjistila jsem, že s tím má problémy hodně lidí.

    Nějak moc jsem se rozepsala, to už by mohlo stačit! ;-)

     
  3. Sima

    Čeština je v pohodě, jenom mi nějak neleze do hlavy, proč nám (na gymplu!!) zrušili povinnou četbu… Čili jsem se optala, o co nás ochudili, a některé knížky z oné zrušené četby si čtu sama… A pak se všichni diví, jak děti nečtou! :)

     
  4. Lúmenn

    No to mě potěš…ty chyby jsou děsivé. Ale kdo jsi bez viny, první hoď kamenem, take bacha na druhý odstavec a slovo „zádrheli“ :)

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.