Ze života Ver.

Kremnické vrchy – Velestúr

Z Králík na Kralické sedlo (Kremnické vrchy)V pátek večer jsme se vydali navštívit pár slovenských známých. Výlet začal v deset večer, kdy jsme vyjížděli z Prahy směr Banská Bystrica, kam jsme dorazili po šesté ráno. Celou dobu nás provázel silnější či slabší déšť a bylo jasné, že jen tak neustane. Krom toho však vše vycházelo. Na shánění pláštěnek jsme se vykašlali a o půl sedmé už jsme seděli v dalším autobuse směr Králíky, ze kterých jsme začali stoupání na Kralické sedlo. Za celou dobu (až do cíle) jsme nepotkali ani živáčka. Kdo by taky vylézal z domu v takovém počasí, natož aby se trmácel do hor :D

Začali jsme na modré, která nás provedla okolo ski areálu kazícího výhled do úžasné krajiny. Z fotek z této části je použitelná málokterá…

Modrou jsme zakrátko opustili a stoupání mohlo pokračovat. První tři kilometry s převýšením 500 metrů nám daly docela zabrat. Zelená se zdála být nekonečná… S dvacetikilovou krosnou na zádech jsme toho měli po pár set metrech plné zuby. Stúpali jsme a stúpali po lesní pěšině, napůl zmoklí, napůl zpocení, rozmočená půda nám podjížděla pod nohama a po vrcholu ani náznak. Nicméně to za tu námahu stálo. Liduprázdný tichý les protkávala mlha a na mlhu v lese já jsme obzvlášť ujetá :)

Z Králík na Kralické sedlo (Kremnické vrchy) Z Králík na Kralické sedlo (Kremnické vrchy) Z Králík na Kralické sedlo (Kremnické vrchy)

Z Králík na Kralické sedlo (Kremnické vrchy)

Po nějaké době jsme se k rozcestníku na Kralickém sedle (1185 m.n.m.) vyškrábali. Na krátko jsme shodili batohy (v tu chvíli jsme měla dojem, že lítám) a o chvíli později pokračovali po červené, táhnoucí se tradičně po hřebeni, na Zlatou studňu. I přes nevlídné počasí se nám naskytlo pár výhledů do krajiny pod námi. Viděli jsme i Králíky, ze kterých jsme začínali.

Z Kralického sedla na Zlatou Studňu (Kremnické vrchy)

Z Kralického sedla na Zlatou Studňu (Kremnické vrchy)

Čekali jsme mírnější stoupání, přece jen mezi námi a Zlatou studňou leželo pár kilometrů. Místo toho jsme velice rychle zdolali příjemnou rovinku a před námi se objevil další kopec. Stoupání bylo ještě daleko strmější než po zelené. Nadšení jsme postrádali, ale zdolali jsme i tohle stometrové převýšení a vydali se směr Velestúr dále po červené. Tam jsme se ale nezastavovali, měli jsme pár hodin skluz a spěchali dál ještě kus po žluté.

A takhle to tam vypadalo většinu trasy :)

Ze Zlaté Studni na Velestúr (Kremnické vrchy)

Ze Zlaté Studni na Velestúr (Kremnické vrchy)

A pomník nedaleko Velestúru

Pomník nedaleko Velestúru (Kremnické vrchy)

Polomrtví jsme se přidali k ostatním a celý zbytek dne proseděli, prokecali, projedli a propili ve velice příjemné společnosti. Martin se vydal s pár dalšími na naučnou procházku okolo, já se však odmítla přidat. Takže přidám jednu fotku z jeho cesty.

Kremnické vrchy

Večer jsme se nalívali medovinou a užívali si toho, že konečně přestalo pršet a my zase vyměnili ošklivé velkoměsto za přírodu. Ve stanu se mi po dlouhé době spalo velice pohodlně (což asi bude po té noci v autobuse) a okolo se mezitím toulala liška a kradla nám chleba. Druhý den jsme plánovali nějakou túru, nakonec se nám ale tak dobře sedělo u ohně, že jsme se dokopali jít tak nějak až na poslední chvíli. Toulali jsme se po lese a dorazili na jedno úžasné místo.

Kremnické vrchy

Kremnické vrchy

Tajemné runy na Velestúru jsme nemohli vynechat. Ani by mě nenapadlo, že se na toto místo podívám tak brzo poté, co o něm budu číst článek :)

Runy na Velestúru (Kremnické vrchy)

Velestúr (Kremnické vrchy)

Pak už jsme přidali do kroku a vydali se stejnou cestou zase zpět. Počasí se snad nemohlo víc lišit od předchozího dne, takže pohledy na tatáž místa se jevily úplně jinak.

Potkali jsme i pár velice starých hraničních kamenů.

Hraniční kámen (Kremnické vrchy)

Čekal nás ten úžasný úsek ze Zlaté studni, tentokrát z kopce dolů.

Ze Zlaté studni na Kralické sedlo (Kremnické vrchy)

Ze Zlaté studni na Kralické sedlo (Kremnické vrchy)

Pohled stejným směrem jako tady.

Kremnické vrchy

A nakonec úžasný, avšak kvůli oparu nefotitelný výhled (pravděpodobně) na Tatry.

Z Kremnických vrchů na Tatry)

Poté už jsme klesali po oné zelené směrem ke Králikám, kam jsme dorazili 10 minut před odjezdem autobusu. Ten jsme stihli a stejně tak i ten, který nás z toho úžasného místa odvezl zpátky do odporné civilizace. Do Práglu jsme dorazili po šesté ráno a v osm už jsem seděla v práci… Rozhodně se jednalo o jeden z nejlepších víkendů, které jsem kdy zažila.

Sláva Perunovi!

Kam dál?
 

4 thoughts on “Kremnické vrchy – Velestúr

  1. Vendy

    Opravdu parádní fotečky. Zejména ty zamlžené lesní, jsou trochu pohádkové. A ta první je vážně nádherná, kouř stoupající z lesů, romantické (jasně že ne kouř, je to pára, ale vypadá to jako by se z lesů kouřilo.)

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.