Ze života Ver.

Zrádci slovanské víry

Po Piastunově smrti se stal knížetem Siemovít, po něm jeho syn Lešek, po něm vnuk Siemomysł a pravnuk Měšek vykácel svaté duby, svrhl staré bohy a zavedl v zemi Polanů víru v Jezu Krista.

Těmito slovy končí film Stara baśń – kiedy słońce było bogiem a Měšek je jeden ze zrádců, o který tu bude řeč. O dalším zase zpívá Kroda v písni Поплач мені, Річко (Cry to me, River), jmenuje se Vladimír. Oba dva patří mezi zrádce, dobrovolně nechali upadnout slovanské bohy a zvyky v zapomnění a přijali křesťanství za svou novou víru. Vladimír byl dokonce prohlášen za svatého. Fuj.

Měšek I.

Není známo, kdy se Měšek z rodu Piastovců narodil, historici udávají rozmezí 920 – 935 n. l. Podle všeho to má být syn bájného Siemomysla, který stejně jako jeho otec Lešek a děd Siemovít nepatří mezi historicky doložené postavy. Taktéž není známo, kdy usedl na knížecí trůn, ačkoli je prvním historicky doloženým polským knížetem, uvažuje se o počátku 60. let. První zpráva o něm pochází z roku 963 od saského kronikáře Widukinda z Corvey, kdy se proti Polskému státu vypravili pohanští Rataři, které vedl Wichmar. Při odražení tohoto útoku zemřel jeden z Měškových bratrů.

Roku 965 si za ženu vzal Doubravu – dceru českého knížete Boleslava I. Dobrava byla křesťanského vyznání, Měšek se proto musel nechat také pokřtít. Tak se začalo šířit z Čech do Polska a Polsko se zapojilo mezi křesťanskou Evropu.

V roce 968 bylo v Poznani založeno biskupství latinského ritu podléhajícího přímo Římu. V čele stál biskup Jordanem. Christinizace Polska sblížila Měška s císařskými i papežovými papaláši.

Měšek postupně ovládl Západní Pomoří a znepřátelil si tak Otu I. a po jeho smrti odmítl uznat Otu II. jako císaře a podpořil pro němu bavorského vévodu Jindřicha II. Svárlivého. I přes nesváry s Otou II uznal svrchovanost nového císaře Oty III. nad polským státem, neboť se chtěl vyhnout bitvě. Ota III. upravil poměr říše k Polsku na základě nerovného spolku. Oba státy bojovaly společně proti polabským Slovanům.

Ke konci své vlády Měšek I. polský stát formálně daroval sv. Petrovi. Z darovací listiny je znám pouze stručný výtah začínající slovy Dagome Iudex, což je zkomolený přepis titulace Ego Mesco dux – Já, kníže Měšek. Hlavním cílem bylo zainteresovat papeže v založení samostatné církevní organizace v Polsku.

Kníže Měšek zemřel 25. května 992 a byl pohřben v poznaňské katedrále, kterou nechal postavit.

Vladimír I.

Vladimír se narodil mezi  958 – 960 n. l. Byl nejmladším synem knížete Svjatoslava I. z rodu Rurikovců a jeho konkubíny Malušy. Jeho babičkou byla Olga Kyjevská. Po Svjatoslavově  smrti se knížectví rozdělilo na tři úděly a propukl bratrovražedný boj mezi Jaropolkem a Olegem. Vladimír táhl z Novgorodu nejprve do Skandinávie, odtud se přišel zpět s posilami a  znovudobyl Novgorod, vzápětí Smolensk, Polock a Kyjev. Opět sjednotil celé území Kyjevské Rusi.

Vladimír byl zpočátku pohanským vládcem, krutým a bojovným.  Sám upevnil pantheon s šesti slovanskými bohy (Perun, Chors, Dažbog, Stribog, Semargl, Mokoš). Jeho dvůr se ale stýkal s Židy, muslimy i křesťany. Vladimír se rozhodl přijmout křesťanství z rukou Byzance, což znamenalo spojenectví s císařem Basileiem II. Bulharobijcem.

Roku 988 se nechal pokřtít. Zbořil pohanské modly a nařídil křest obyvatel ve vodách Dněpru. Začal zakládat kostely a údajně se změnil v moudrého a hodného panovníka. Zemřel 15. července 1015 (pravoslavná církev má v tento den svátek) a byl pochován v kyjevské Desjatinné cerkvi, kterou dal sám postavit.

Kam dál?
 

3 thoughts on “Zrádci slovanské víry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.