Knihy za rok 2018 – ty slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál. :)

Od Dominika Dána toho na seznamu přelouskaného přibylo méně než loni, ale opět nezklamal. Pustila jsem se také do tvorby Vlastimila Vondrušky a docela mě to chytlo (docela dost, vzhledem k mému hodnocení). Jistý podíl na tom bude mít i to, že se mnou s chutí hraná hra Kingdom Come: Deliverance (moje recenze tu) odehrává v podobné době jako některé jeho knihy. Zaujal mě i Jozef Karika a jsem zvědavá, s čím přijde příště. :)

Ty (velmi) slušné –


Nehanebné neviniatko
Sára
List zo záhrobia
Dominik Dán

Typická kvalita od Dána. Pokud jej máte v oblibě, tyto knihy patři mezi průměr jeho tvorby, a tento průměr já považuji za velmi slušný. Nehanebné neviniatko překvapilo rozuzlením. Sára má krůček k páté hvězdičce, zvládla jsem ji loni hned 2x. List zo zahrobia je přesně to, co čekám, když se pustím do Dánovy knížky. Dobré, svižné, uvěřitelné a taky lidské.

U mě platí, že pokud mě má chytit soudobá detektivka, musí vypadat takto. :)


Vražda v ambitu
Podivná svatba na Lichnici
Prokletí brněnských řeholníků

Vlastimil Vondruška

Historické detektivky ze série Hříšní lidé Království českého byly tím, co mě s Vondruškovou tvorbou seznámilo. Je to příjemná oddechovka, u které se nemusí moc přemýšlet, ač člověk přece jen chvílemi dumá nad tím, jak to dopadne. Vondruška má ale svůj specifický styl a je třeba ho dávkovat opatrně, protože po nějaké době má člověk pocit, že je to pořád to samé dokola, ač je zápletka pokaždé jiná.


Letopisy královské komory I.
Vlastimil Vondruška

Letopisy královské komory nejsou vůbec špatné (co by jinak dělaly v tomto článku, že…), nicméně nutno podotknout, že jejich hlavní hrdinové mi připadali s těmi z Hříšných lidí Království českého jako přes kopírák. Po prvním díle jsem si proto dala pauzu, byla by věčná škoda si to znechutit.


Husitská epopej I.: 1400–1415. Za časů krále Václava IV.
Vlastimil Vondruška

Poměrně obsáhlá záležitost, která asi nesedne každému. Mě však zaujala velmi, a to i přesto, že mi z toho množství (očekávatelných) náboženských diskuzí a teorií šla už hlava kolem. Popravdě už jsem se po nějaké době začala ztrácet i v množství postav, jejichž osudy sledujeme. Patří ke dvěma rodům, z nichž pochází i vypravěči této ságy – dva bratranci, kteří se rozhodli zpracovat rodinnou kroniku. Nicméně Vondruška s tím asi počítal, takže v každé další kapitole lehce naťukne, co se s kým dělo minule. Tady to opravdu vítám.


Jáma a kyvadlo a jiné povídky
Edgar Allan Poe

Poe umí vtáhnout do děje, ač jeho styl asi také nesedne každému dnešnímu čtenáři. Já jsem ho odkládala, protože moc nemusím povídky obecně. Mám ráda košaté, promyšlené, nabobtnalé příběhy, které je potřeba nacpat do jedné či více knih. Na druhou stranu je-li povídka kvalitní, má to také něco do sebe. Poe je psát umí a tato sbírka se zdařila.


Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková

Přečteno znovu a musím říct, že napodruhé bavilo snad i více než napoprvé. Pořád to u mě vede Jilík, který popsal fakta, nicméně i beletrické zpracování od Tučkové není vůbec špatné a jak už jsem kdesi psala, jsem ráda, že svou knihou rozšířila povědomí o bohyních ze Žítkové mezi lidi.


My děti ze stanice Zoo
Christiane F.

Rovněž čteno podruhé a tentokrát jsem pozorně četla i části, které vypráví Christianina matka (když jsem četla knihu poprvé v cca 15/16 letech, tak mě tyto části nebavily a přeskakovala jsem je). Pod ruku se mi dostala verze s předlistopadovou předmluvou, ta je rovněž výživná. Jinak mi z toho bylo tak trochu špatně (až moc dobrá představivost a schopnost vcítění se do jiných se při četbě podobných knih úplně nehodí).


Memento
Radek John

Do třetice podruhé čtená kniha. Je výrazně méně děsivá než My děti ze stanice Zoo, na druhou stranu ale ukazuje, jak se šířily drogy u nás za minulého režimu. Hlavní protagonista už zdaleka není naivní dítě jako Christiane a celé je to bráno z úplně jiného pohledu. Tyto dvě knihy se nehodí srovnávat ani přesto, že rozebírají stejné téma. Doporučit mohu obě.


Trhlina
Jozef Karika

Pro mě velmi milé překvapení, kterému jsem se vyhýbala, protože na mě útočilo ze všech stran, což pro mě většinou znamená varovný signál namísto lákadla.

Z Trhliny mrazí. Mrazí z ní 2x. Nejprve na začátku, podruhé na konci. Četla jsem, že spoustě lidem rozuzlení vadilo. Chápu. Nicméně nepochopitelné bloudění v horách (a kupodivu rovněž slovenských a rovněž celkem nenápadných) jsem sama zažila, takže mi náplň knihy opravdu sedla.


Tma
Jozef Karika

Druhá kniha od Kariky, která se ke mě loni dostala, a rovněž dobrá. Ač dějově trošku za Trhlinou zaostává, mrazí z ní snad ještě více a není to úplně tak tím, že se hlavní hrdina octne sám v chatě v horách a okolo něj zuří tuhá zima. Karika vám nabídne možnost se do vypravěčovy role vžít a možná nebudete mít chvíli chuť pokračovat ve čtení. Nebo naopak ano a překvapí vás konec. Mě překvapil hodně, takže 4. hvězdička je více než zasloužená.


Metro 2034
Dmitry Glukhovsky 

Druhý díl známé sci-fi série se podle mě povedl. Než jsem se do něj pustila, narazila jsem na hodnocení, že to není ono, že je tam málo akce, že se tam moc přemýšlí a moc mluví. Ano, je to daleko více filozofické, ale mně se to zamlouvalo. Akci jsme si užili v Metru 2033, je na místě se v síti moskevského metra i zastavit a přemýšlet, jak jeho obyvatelé vnímají lidstvo předtím a kam se oni jako lidstvo budou ubírat dál. Jsem zvědavá na Metro 2035, které někteří považují dokonce za nejlepší díl. Tento však není třeba zatracovat.


Severská mytologie
Neil Gaiman

Další z knih, kterým jsem se vyhýbala právě proto, že se o nich moc mluvilo. Navíc už jsem dříve četla Soumrak bohů od Heleny Kadečkové, takže jsem ani necítila velkou potřebu se do této knihy hned pouštět. Příběhy z Eddy nejsou z pohledu laika převyprávěné špatně, ale pokud si je budu chtít za pár let znovu připomenout, sáhnu znovu po Soumraku bohů. Pro českého čtenáře je tato kniha tak trochu zbytečná, ač jinak není špatná.


Jurský park
Michael Crichton

Tato kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením. První filmy mám celkem ráda a trochu jsem se bála toho, že odborný (či „odborný“) popis návratu dinosaurů bude zbytečně zdlouhavý a nezáživný. Opak je pravdou. Kniha je napsaná opravdu dobře, a to jak teoretické části, tak akční části.


Harry Potter and the Prisoner of Azkaban
Harry Potter and the Order of the Phoenix
Harry Potter and the Half Blood Prince
Harry Potter and the
Deathly Hallows
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling

Zbytek potterovské ságy, kterou asi nemusím představovat, řadím sem. Loni jsem si dala celou sérii anglicky a sedmý díl jsem si připomněla i česky. Ačkoli tvorbu Rowlingové za literární skvost nepovažuji, mám k této sérii osobní vztah, takže méně než 4 hvězdičky těmto dílům dát nemohu. :)


Četli jste něco z tohoto seznamu?

Co slušného byste mi ze svých oblíbených knih doporučili dále?

Kam dál?
 

6 komentářů: „Knihy za rok 2018 – ty slušné

  1. Četla … Memento a Děti. Díky velice blízkému navázání na máničkovskou základnu mi spousta věcí byla hodně blízká, mnoho mých kamarádů a přátel není již dávno mezi živými. Syrová inspirace životem.
    Já ti žádnou knihu nedoporučím, protože jak jsem člověk emotivní, mám problém sladit svá vnímání.
    Stane se mi, že díky momentálnímu naložení knihu cítím jako propadák a za pár let jsem nadšená.
    Někde si přečtu recenzi a jdu do toho, pak zklamáním nevidím, neslyším.

     
    1. Až tak? Tyjo… :O
      Kdyby se nějaká našla i po pozdějším zvážení, tipy beru. :) Už dávno nečtu jen jeden žánr, takže se nebráním téměř ničemu (to téměř je ale důležité :D). Buď mě to chytně, nebo ne, nic horšího se nestane, Některá doporučení už našly místo v minulých článcích, jiná zase v tomto. :)

       
    1. Však máme každý rád jiný druh literatury. Kolikrát narazím na nějaký výčet oblíbených knih a neznám tam ani jednu. ;)

       
  2. Zvolna se prokousávám Husitskou epopejí. Líbí se mi, ale Přemyslovská mě nadchla víc. Teď mám oblíbeného hrdinu Přemysla I. Otakara :) Přiznávám, že historie mě začala zajímat až teď – na stará kolena. Takže jsem úplný začátečník.
    Díky za inspiraci – asi zas vyhrabu v naší knihovně Děti ze stanice Zoo a Memento….Potřetí.
    Podruhé jsem to četla, když byly naše holky v pubertě..pro jistotu
    Harypotra v aj bych taky ráda přečetla, ale mám pořád ještě rozečtenou Pride and Prejudice…no, jsem pomalá želva

     
    1. Na Přemyslovskou se chystám též, ale musím postupně nebo se v tom už opravdu úplně ztratím… :)
      Já historii můžu dlouhodobě, ale s historickými romány jsem začala teprve před pár lety. No nikdy není pozdě začít. :)
      Hm, Pýchu a předsudek bych si možná mohla konečně přečíst česky, nějak mě to doteď nelákalo (a neláká moc ani teď, ale nějakou klasiku to bude chtít i letos, ať si zase doplním vzdělání :)).

       

Napsat komentář