Knihy za rok 2018 – ty průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.
Když se na to tak divám, je to zajímavá směs žánrů. Časy, kdy jsem četla čistě jen fantasy, už očividně nenávratně pryč. :)

Ty průměrné – 

 

Cigaretka na dva ťahy
Dominik Dán
264 stran

Jedna z těch knih od Dána, které mě svým dějem nijak nevtáhly (jinak je to u mě pravidelně autor za 4 nebo 5 hvězdiček). Na druhou stranu jsem toho tou dobou od něj četla víc, takže jsem možná v té době měla jen „přeDánováno“. Časem dostane ještě druhou šanci.


To
Stephen King
1096 stran

Nechybí moc k tomu, abych To hodila do předchozího článku. Tu třetí hvězdičku To dostalo jen tak tak. Nejsem žádný Kingův nadšenec, naopak tvrdím, že to je jeden z nejvíc přeceňovaných autorů. Každá další kniha mi potvrzuje, že to ani není autor hororů, protože bát se u jeho knih nejde (každou slibnou scénu, ze které už už začne mrazit v zádech, zabije popisem na 3 strany). Na druhou stranu ale z nějakého nepochopitelného důvodu po nějakém čase sáhnu po další Kingově knize. ;) To je příšerně dlouhé a příšerně roztahané, ale postavy jsou celkem slušně vykreslené a byla jsem zvědavá, jak si s Tím poradí. Znovu už To ale číst opravdu nebudu.


Pod kupolí
Stephen King 
944 stran

Sci-fi se v tomto případě Kingovi celkem povedlo – zajímavý nápad, tísnivá atmosféra v poměrně malém prostoru, kde z toho začínají nedobrovolní obyvatelé kupole tak trochu šílet, ale zmařilo to opravdu divné vyústění. Podobný pocit jsem měla z Nespavosti – slibný začátek, začíná se to rozjíždět, ale jakoby King v tu chvíli ztratil slinu a vede to dál úplně divným směrem. Škoda.


Jeptiška
Denis Diderot
184 stran

Pustila jsem se do několik titulů, které si pamatuji ze seznamu povinné literatury, kterou jsem ve škole odmítala číst. Jeptiška je celkem zajímavá jednohubka, na které mě vhledem k otevřenému obsahu nejvíc překvapilo, v jaké době vznikla (1780).


První setkání
Orson Scott Card

Tady jsem zase váhala opačným směrem než u knihy To. Knih z Enderova světa jsem četla už několik a všechny si držely podobnou kvalitu. Koho Enderova hra vtáhla, tomu by tento titul neměl uniknout. Mně se líbila, ale nejsem z ní natolik nadšená, abych i ty ostatní hltala jednu za druhou, takže proto nakonec jen 3 hvězdičky. 


Fantastický pan Lišák
Roald Dahl 
77 stran

Lišky jsou u nás doma v kurzu – nejoblíbenější zvíře našeho batolete, takže se nám v knihovničce objevují i tituly, které by se tam asi jinak nedostaly. Fantastický pan Lišák patří mezi ně. Jsem ráda, že je to tak krátké, protože to opravdu není nic moc (a zfilmované to je ještě horší, ač recenze tvrdí něco jiného). Dahlův styl si mě opravdu nezískal a docela dlouho jsem uvažovala i o horším hodnocení.


Babička
Božena Němcová
238 stran

Další z povinné četby (ve škole jsem zvládla jen zfilmovanou verzi). Pro mě skvělý příklad toho, že jen málokteré dítě z kraje druhého stupně ZŠ dokáže některé tituly z povinné četby pochopit, ba vůbec překousnout. Babička mě bavila po jazykové stránce, protože mám k pitvání jazyka velmi blízko. Také mám celkem blízko ke kraji, do kterého je děj zasazen.  Dějově ji však za žádný skvost nepovažuji, ač mi nevadilo ani to idealizování, na které se mnohdy poukazuje. ani moralizování.


Pohádky o čarodějích
Ivana Nováková
163 stran

Pohádky o čarodějích se ke mě dostaly náhodou a hned mě zaujaly svou snovou obálkou. Jako prvotina autorky je to dílo celkem zdařilé, originální, psané pohádkovým stylem, jen je to trochu moc ukecané, celkově ale nenáročné. Vlastně jsem ho dočetla se zájmem, kam až to povede, takže ty 3 hvězdičky si to zaslouží. V té době jsem měla psavou, takže více si můžete přečíst i v samostatném článku. :) 


Harry Potter and the Philosopher’s Stone | Chamber of Secrets | Goblet of Fire
J. K. Rowling
223 + 251 + 636 stran

Nakonec sem patří i tři potterovské knihy, které jsem se loni rozhodla konečně přelouskat i v angličtině (a následovat by mohla němčina, je to dobré jazykové cvičení pro někoho, kdo HP zná skoro nazpaměť :)).


Jak se díváte na Babičku vy?

A co ostatní knihy z tohoto seznamu? Četli jste některou?

Kam dál?
 

8 komentářů: „Knihy za rok 2018 – ty průměrné

  1. Jak se dívám na Babičku, s odstupem 40 let a více, třeba to ještě zkusím. Naučila jsem k mnohém postavit čelem a příběhy, které mne nezaujaly, naskočily po nové šanci jako torpédo.
    Jsem filmový fanda Harryho, dívám se na to stále dokola a nikdy se nenabažím. Asi bych měla také poskočit po stránce čtenářské, tedy rozhodně česky, ty jsi , milá Verunko, o tři míle přede mnou.
    Přeji ti plodný čtenářský rok, protože i já díky tobě daleko více čtu !!! …skutečně tvá zásluha, takže děkuji.

     
    1. Babička někomu nic neříká ani na 5. pokus a nějak mu to člověk nemůže mít za zlé…
      Do knižního Harryho se pusť, to se čte lehko. :)
      Jé, tak to děkuji a jinak též plodný (nejen) čtenářský rok!

       
  2. Tak opäť vidno 100 ľudi 100 chutí. Ja na Dahla nedam dopustit. Čo som citala bolo super aj ked toho Lisiaka konkretne nie. Ale Charlie, Matilda, Obor aj tie poviedky pre dospelych zeriem.
    Babicku som sice necitala ale raz to urite dam. Ale ten pribeh milujem film poznam naspamat.
    Zelena mila od Kinga bola top s ostatnymi som sa trochu mordovala aj ked styl pisania ma dobry, nie je ten pri ktorom oddychujem.
    Harryho som citala iba v slovencine a mne sa velmo knihy pacili. na en verziu si urcite netrufnem, neprecitala by som ani prvu vetu…

     
    1. Je to tak, ale o to více mě pak baví komentáře. :)
      Dahla ještě zkusím, protože znám zfilmovanou Matyldu a ta mě knižně láká. Má hodně zvláštní styl, ale trošku na chuť mu možná ještě přijdu.
      Na Zelenou míli se také chystám, rovněž jsem viděla pouze film.

       

Napsat komentář