Dolní Morava >> Babuše >> Podbělka >> Sušina >> Stříbrnická >> Kralický Sněžník >> Ve Strži >> Dolní Morava
Celkem našlapáno: cca 27 km
Celkové stoupání: cca 1150 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano
Trasa: zde
Před pár dny jsme se rozhodli podívat do nějakého toho vyššího českého pohoří a Kralický Sněžník se stejnojmenným nejvyšším vrcholem se nám jevil jako ideální.
Dolní Morava > Na Sjezdovce
→ 2 km | ↑ 240 m | ↓ 30 m
Cestu jsme začali v Dolní Moravě (615 m.n.m.) a vydali se po zelené okolo bobové dráhy. Na parkovišti nás de facto do kolen dostala překážková dráha pro segway. Naprosté zhnusení z toho, jak lidé dělají z hor disneyland, nás donutilo kopec div ne vyběhnout, abychom to neměli na očích. První dva kilometry člověk sice nastoupá pětinu celkového převýšení, na výhledy si však musí ještě chvíli počkat.
Na Sjezdovce > Pod Babuší
→ 5 km | ↑ 350 m | ↓ 30 m
Počáteční třičtvrtěkilometr od rozcestníku vede po cyklostezce, ze které celkem nenápadně uhýbá. Tak se nám stalo, že jsme modrou značku přehlédli a vydali se nesprávně po zpevněné cestě dál. Mapu jsme s sebou neměli, proto jsme se raději po kilometru otočili zpět a u lanovky zjistili, že modrá odbočuje do poměrně strmého kopce. Cestou se nám však naskytly první zajímavé výhledy do kraje, které se stoupající nadmořskou výškou jen zlepšovaly. Modrá vede po svahu Slamníku (1232 m.n.m.) k chatě Slaměnka (1116 m.n.m.) a dále okolo vrcholu k rozcestníku Pod Babuší. Další část celkového stoupání za námi.
Pod Babuší > Babuše
→ 1 km | ↑ 70 m | ↓ 0 m
Kilometrový odpočinkový úsek vede lesem.
Babuše > Podbělka > Stříbrnická (sedlo)
→ 5 km | ↑ 160 m | ↓ 180 m
Nenáročný terén pokračuje i dále po hřebeni. Pětikilometrová trasa vede přes hory Podbělka (1308 m.n.m.), Sušina (1321 m.n.m), Stříbrnická (1250 m.n.m.) a cestou je k vidění několik objektů lehkého opevnění. Kvůli zničeným stromům se nám celkem rychle odhalil i cíl naší cesty. V této oblasti se nachází i rašeliniště.
Stříbrnická s. > Franciska (chata HS) > prm. Moravy > Kralický Sněžník
→ 2,5 km | ↑ 210 m | ↓ 10 m
Poslední dva kilometry na vrchol Kralického Sněžníku jsou opět stoupací (překvapivě). Na předchozím úseku se však dají snadno doplnit síly, takže 200 výškových metrů člověk vyšlape ani neví jak. Cestou k prameni jsme se zastavili u známého symbolu této oblasti – Slůněte. Pod vrcholem se nachází pramen Moravy, který přinesl už pár hodin očekávané osvěžení. Od něj nahoru už se člověk nestačí kochat výhledy na všechny strany. Je vidět údolí a oba hřebeny Kralického Sněžníku, nahoře na vrcholu pak i polská strana tohoto pohoří, Jeseníky a Orlické hory, které se nám však ztrácely v oparu, a někde za nimi tušené Broumovsko.
Kralický Sněžník > Franciska (chata HS) > Ve Strži > Dolní Morava
→ 11 km | ↑ 110 m | ↓ 860 m
Jakmile jsme se dostatečně pokochali výhledem do okolí, rozhodli jsme se pokračovat dolů po žluté. Slunko během hodiny mělo zapadnout, my neměli baterku a nevěděli jsme, jak to na původně plánované trase vypadá. Po horní části žluté jsme scházeli ještě za světla, zbývajících 7,5km po cyklostezce a následně silnici už za tmy. Jestli nám na celém výletu přišlo něco náročné, tak poslední kilometry. Cestu po asfaltu bytostně nesnáším, protože z ní bolí chodidla. Do vsi jsme však dorazili po třech hodinách (od Sněžníku) bez újmy, běsové nás nechali být, spatřili jsme pouze bludičky.
(Některé hodnoty se mohou mírně lišit, neboť byly zaokrouhleny nebo odhadnuty.)
Tak tohle je něco pro mě, Veroniko, myslím tím fotky, cestu bych nezvládla.
Torza stromů působí bezútěšně, ale výhledy do krajiny jsou nádherné. Poslední dvě fotky mi úplně učarovaly.
Cestu po asfaltu taky nesnáším, to moje klouby nahlas úpí.
Ještě malá poznámka k té poslední větě. Kdyby ji napsal kdokoli jiný, budu ji brát jako vtip, ale u tebe ji beru vážně.
To mě hlavně bolely chodidla a poslední dva kilometry už to bylo opravdu k nesnesení. Nicméně si za to můžeme sami, ve tmě jsme přehlédli odbočku na druhý břeh, možná to tam nebylo tak strašné, nicméně jsme též mohli sletět do Moravy, takže takhle to nedopadlo ještě nejhůř :)
Neuvěřitelné – několik dní po vaší výpravě jsem šla téměř identickou trasu jako ty. Ovšem s tím rozdílem, že my, naivně důvěřujícím polským značkám, jsme nechtěně zašli sedm kilometrů za hranice a abychom se dostali zpátky, museli jsme ty kopce kopcovitý zase přelézt. Pro mě jakožto městskýho povaleče to bylo peklo, protože jsem už pak nestačila s dechem; ujdu toho jinak docela dost, ale se stoupáním mám problém.
Vyšli jsme v deset ráno, vrátili se uondaní v deset večer, ušli 36 kilometrů místo plánovaných 20. Bylo tam krásně, ale stejně mým nejsilnějším zážitkem asi zůstane moment, kdy jsem se škrábala do jednoho kopce, před sebou měla další a říkala si, že jestli to ujdu, tak mám právo na sebe být hrdá. Vraceli jsme se navíc už za naprosté tmy, takže jsme na značky už ani pořádně neviděli, tím pádem jsme si ani nebyli jistí, že jdeme opravdu správně. Ještě že nám hodní Poláci dali mapu, kterou jsme si předtím chytře nevzali. Zkrátka, na Sněžník jen tak nezapomenu :D
Tak to je dobrá náhoda a koukám, že jste se taky vraceli po tmě :D
Přes Polsko jsme též měli v plánu putovat a jsem ráda, že jsme se toho nakonec vzdali. To jste toho stihli dost.
Nu příště berem alespoň baterku :)