Něco pro ty, kteří nevěří, že v Praze je i kousek zeleně, aneb už tu dlouho nebyla fotoreportáž z výletu :)
Z cesty od autobusu jsme sešli pomalu hned za prvními stromy a zamířili ke kopečku, na kterém je zřícenina Nového hradu. Okolo kopce teče potok a kromě cyklistů tam málokdy někdo proj(e)de. Ani my jsme neodolali a na chvíli si sedli a pouze poslouchali tekoucí vodu a zpěv ptáků… Po nějaké chvíli jsme se vydali k můstku a vyšlapané cestičce nahoru do kopce. Nahoře se nacházejí zbytky obvodových zdí Nového hradu, který je v povídce také zmíněn. Zřícenina je to věru pěkná a mnou již na blogu kolikrát opěvovaná. Bylo načase ji také vyfotit…
Michelský les je prostě skvělé místo, když chodíte mimo cesty (tam se to hemží cyklisty a maminami s kočárky…). Občas je až nutnost z toho ruchu velkoměsta utéct a tohle je velice dobře dostupné místo.
Pěkné místo. jednoduchá krása, žádné supr-složité supr-mdoerní “krásné” budovy…Kéž by i naše generace po sobě zanechala “trosky”, které si člověk bude moct zamilovat.
Po naší generaci nebude za pár stovek let ani památky, po skle a plastu žádné trosky nezůstanou…
ta druha fotka je uplne magicka:) jinak pekny mistecko:)
S druhou fotkou jsem si obzvláště vyhrála ;)
Nádherné místo a krásné fotky:)