Moje jízda tramvají (…a nejen tou)

Případ první:

Inu jednoho krásného dne (popravdě si ani nepamatuju, jaké počasí ten den panovalo) jsem z práce mířila do knihovny. Tramvaj z přelidněného Pavláku naštěstí jela hned (samozřejmě nacpaná až po dveře) a já si na Vinohradské Vodárně, kde se knihovna nachází, vystoupila s tím, že za 10 minut pojede další, kterou bez problémů stihnu. Po osmi minutách jsem se s novým nákladem knih postavila na ostrůvek a čekala. A čekala. A čekala… Lidí přibývalo, tramvaj nikde. Nakonec po další asi 10 minutách přijela T14 (ta z venku hezká, ale vevnitř úplně na hovno tramvaj), narvaná tak, že všichni měli co dělat, aby se do ní ještě narvali. Mně už se to nepovedlo. Ve chvíli, kdy jsem se rozeběhla k posledním dveřím, kde volno kupodivu bylo, tramvaják mi zavřel dveře před nosem a odjel. Jak typické, někteří velice rádi zavírají lidem dobíhajícím tramvaj před nosem. Notně nasraná jsem se vydala na metro s tím, že tu jednu zasranou stanici na Floru na autobus (tramvají 4 zastávky) dojedu metrem. Autobus mi samozřejmě ujel taky před nosem a to hned dvakrát. Podruhé, když jsem odmítla čekat dalších 10 minut a chtěla jsem je využít k nákupu. Do Alberta na Floře už nikdy. Strávila jsem tam skoro půl hodiny v řadě na pokladnu. Když jsem se konečně dostala ven, 136ka už zase odjížděla ze zastávky. Sečteno podtrženo jsem čekáním na MHD ztratila 30 minut času.

Případ druhý:

Za tohle si tak napůl můžu sama, ale což. Jela jsem v úseku, kde tramvaj jede rovně a krokem. Proč se tam držet… Vytahovala jsem zrovna telefon z batohu, když se nejdřív rozjela a pak začala prudce brzdit. Nejspíš jí nějaký idiot vlezl na přechodu do cesty nebo zrovna padla červená, netuším. Neměla jsem čas to zjišťovat, najednou jsem se ocitla v prostoru, telefon mi vypadl z ruky a já se proletěla pěkný kus po vagonu. I jinak neprostoupitelně nacpaná tramvaj dokázala ve svých řadách vytvořit uličku, takže jsem najednou ležela na zemi a za pozornosti všechno okolo vztekle scháněla části telefonu, který se rozletěl na tři kusy. Jinak ale přežil, jakoby to staré poctivé HTC (tzn. to bez trapného lesklého displeje) bylo do podobných situací dělané.

Případ třetí:

To jsem takhle jela tramvají směrem Chmelnice, že si tam něco vyřídím a pak pojedu na Prosek (časová rezerva 30 minut). Tramvaj na Želivského prostě oznámila, že z ničeho nic mění směr jízdy, místo na Palmovku pojede rovně do Strašnic. Tak jsem vystoupila a jala se hledat místo, ze kterého měl jezdit náhradní autobus X10. Na první zastávce jsem neuspěla a než jsem došla na druhou, ujel mi před nosem. Jelikož mám s náhradními autobusy zkušenosti takové, že jednou jednou za 15 minut a to ještě za příznivých konstalací planet, jela jsem jako debil opět jednu zastávku metrem na Floru a 136kou rovnou na Prosek. Inu dalších 25 minut strávených ničím.

A pak se mi divte, že nesnáším MHD, lidi a tím pádem i Prahu.

Kam dál?
 

3 komentáře: „Moje jízda tramvají (…a nejen tou)

  1. Cestování tramvají je občas vážně o hubu. Zrovna včera jsme se spolužačkami jely na praxi a kousíček před stanicí, na které jsme vystupovaly, jsme se postavily. To byla ale chyba, protože jsme netušily, že řidič prudce zabrzdí. Já jsem letěla tři metry dopředu, ale naštěstí jsem se ještě stačila chytnout tyče. K pádu jsem ale neměla daleko.
    Ono ale nejen pražské MHDčko, ale i ČD umí pěkně otrávit život (narážím na výluku, která bude kvůli tomu posranému tunelu Blanka trvat do poloviny listopadu). V tomto případě za to ČD nemohou, ale i tak mají svých chyb dost. A to jsem nezmínila SŽDC… (jezdit vlakem v zimě, to je teprve zážitek! :D)

     
  2. V Brně je to občas to samé, vem si, že takhle jedeš šalinou z jednoho konce města se potřebuješ dostat na druhý a v půlce cesty řidič oznámí, že je výluka a šalina pojede úplně jinou trasou. Tak přestoupíš na trolejbus, který ale jede až za 15 minut a nakonec čekáš na další šalinu která jede za dalších 15 minut. Inu půl hodina v mhd strávená úplně k ničemu…taky to nesnáším:(

     
  3. Já mám nejhorší zkušenosti s důchodci, kteří se ráno ve velkém vypravují na nákup. Když si sednete (a to i pokud je dost místa pro všechny) drtivá většina se tváří jako by to od vás byla bůhvíjaká bezohlednost. Kamarád taky jednou vyprávěl, jak ho v prázdné tramvaji vyhazovala ze sedadla starší paní s tím, že sedí na JEJÍM místě. :) Naštěstí Plzeň není zas tak velká a tak se můžu MHD občas vyhnout.:)

     

Napsat komentář