veruce.cz

Můj vztah k fantasy

Pravdou je, že do fantasy světů unikám ráda a je skoro jedno, v jaké podobě to je. (To skoro je tam záměrně, přecejen vedou o pěkný kus knihy.)

Budiž knihy

První knihy, které jsem četla a které se dají aspoň trochu považovat za fantasy, jsou bezesporu pohádky. Ne nadarmo se fantasy příběhům říká pohádky pro dospělé :) V pohádkách přece taky vystupuje nějaký hrdina, který musí někam putovat, něco tam vykonat a poprat se s nějakým tím drakem, aby se pak vrátil a dostal půl království a princeznu. Pohádky jsem měla jako malá hodně ráda, ale přecejen jsem z nich už vyrosla. Dneska si přečtu jen některé (asi to bude tím, že si všechny pamatuju dodnes nazpamět) a většinou proto, že mají něco společného s mytologií (kupříkladu se chystám na Krásnu nesmírnou).

book_of_romance_by_breathing2004

Přechod mezi klasickou fantasy literaturou a pohádkami u mi zajistily dvě knihy Harry Potter (překvapivě) a Dcera čarodějek. O svém vztahu k HP už jsem tu jednou psala, článek si můžete přečíst zde. K Pánovi prstenů, který v době, kdy začal letět i Harry Potter, dělil lidi na dva tábory, mě chytil až později. Musím říct, že jsem za to ráda, něco jiného je poblouznění z příběhu, kdy se do něj člověk začte a nechce z něj pryč, a něco jiného je filmová mánie, která tehdy panovala.

Snažím se vzpomenout si, kterou vyloženě fantasy knihu jsem čekla jako první. Nejspíš to byla Sabriel od Gartha Nixe, kterou jsem poprvé nedočetla a dostala jsem se k ní až později po dočtení Lirael. O celé trilogii Staré království jsem psala zde. Nedlouho potom jsem se dostala k další trilogii – Elenium od Eddingse, která mě opravdu nadchla a já brzy už hltala Feista, Nichollse a konečně taky Tolkiena. Neušel mi ani Eragonovi od Paoliniho (kterého řadím mezi průměr), Zaklínač od Sapkowského či první dil Letopisů Narnie (ty mi nic neříkají). Mám rozečtený Eddingsův Belgariad, chystám se na Silmarillion a další Tolkienovy příběhy a hromadu další autorů, kteří mě na základě nějaké recenze zaujali.

A když už jsme u těch knížek… Pamatuju si jednu, kde si však za bohy nemůžu vzpomenou ani na autora ani na název. Kdyby snad ale někdy někdo četl o národu, který žije ve městě postaveném na vodopádu a jehož obyvatelé se vydali na dlouhou cestu k pramenu řeky po tom, co tok zeslábl, nechť mi dá vědět! Chci si ji přečíst znova, měla jsem ji půjčenou z knihovny a nestihla jsem ji dočíst :(

Absolutně nesouhlasím s tvrzením, že fantasy literatura není pořádná literatura. Přece jen obsahuje krom vymyšleného světa a spousty bájných a kouzelných potvor i narážky na běžný svět, mají dokonale propracovaný příběh, místa i postavy, nechybí v nich napětí ani vtip a mnohdy mají myšlenku hlubokou stejně, ne-li více než díla klasiků.

Čtu ráda a hodně. Pravda, někdy se mi nechce nebo není čas a s knížkou se piplám i měsíc, někdy ale je od obojího a já ji zfouknu za víkend. :) Ač mám ráda filmové adaptace a fantasy filmy, knížka je knížka a člověk se do toho děje víc vžije.

Budiž filmy

Když pominu pohádky, kterých je ve filmovém světe strašně moc (a málokteré jsou opravdu dobré), napadnou mě jako první filmové adaptace knih. Pána prstenů jsem dřív viděla než četla, líbí se mi do teď. Hraný Eragon mě doslova znechutil, Letopisy Narnie mě nudily a Feistův Mág učedník naštěstí existuje jen jako komix, ne jako film. Alenka v říši divů docela ušla, stejně tak Hvězdný prach, ale to jsou pohádky. Nějak docházím k závěru, že krom Pána prstenů pořádný fantasy film snad neexistuje (nebo jsem ho neviděla).

Budiž hry

Do světa fantasie jsem se dostávala i touto cestou. Kolik hodin já vydržela u hry Gothic nebo nedávno u Diabla a Baldur’s Gate 2 :)) Jen mě mrzí, že k Dračáku jsem se dostala zhruba před rokem dvěma, kdy jsem s ním byla seznamena a v současné době ho nemám s kým hrát :/

Budiž obrázky

No jo, moje sbírka fantasy obrázků by dala objemem na cédéčko a pořád se dají najít nové a nové zajímavé. Někdy jsou skvělou inspirací pro vlastní příběh, někdy si člověk představí, co výjevu předcházelo, co bude následovat. Fantasii se při pozorování meze nekladou :)

Tyrion_in_King__s_landing_by_MarcSimonetti

Budiž moje tvorba ?

I já jsem podlehla a píšu na toto téma povídky. V současné době tu však můžete najít jen dvě – Pět kamenů, úvod k Vorganským válkám, se kterými ještě nevím, co udělám a taky Sním s otevřenýma očima. Mám už delší dobu rozepsané další dva příběhy, které jsem ale vesměs ve fázi spíš přípravné a jejich osud je nejasný. Možná se jich za pár let dočkáte :)

Kam dál?
 

5 thoughts on “Můj vztah k fantasy

  1. Nefi

    Já taky hodně ráda utíkám do vymyšlených světů. I když paradoxně moc fantasy knih jsem nepřečetla (dokonce u Pána Prstenů jsem se před nedávnem zasekla teprve na Společenstvu prstenu), většinou na to není čas nebo nálada. Je to asi hodně škoda, protože od ostatních vímm že ve fantasy literatuře existuje hodně kvalitních titulů. Já však i když čtu, jde mi to docela pomalu (pokud tedy ta knížka není opravdu velmi velmi dobrá), navíc nemám ráda, když mám rozečtených několik knih naráz, takže teď nevím (musím teď ještě do konce semestru přelouskat povinnou finskou literaturu, takže to odsouvám někam do nekonečna). Pokud ale jde o hry, pak bych mohla klidně celý čas trávit ve World Of Warcarft. Už jsem o tom psala něco málo u sebe na blogu, ale je fakt, že i po 4 měících mě to baví stejně jako na začátku :)

     
  2. Neluška

    Článek snad nemá cenu z mé strany komentovat :o) – určitě bysme našly společnou řeč – a ne krátou :oD.
    Jen jsem se zamyslela nad těmi filmy a mohu doporučit Dračí srdce a taky (ačkoliv se zde o Pratchettovi nezmiňuješ, takže nevím, jaký máš k němu vztah), se podle mě povedly filmy na motivy knih o Zeměploše – Barva kouzel a Otec prasátek.
    A ještě dodatek – Harryho Pottera jsem taky četla…jen kdoví proč jsem ho v tom mém článku nezmínila… snad proto, že se od té „klasické“ fantasy liší a nebyl z těch úplně prvních :o).

     
  3. Angel Darkwood

    Do fantasy knih se taky ráda začtu, mám je ráda víc než filmy. Co se týče zfilmovaných knih, tak je to asi stejné jako u všech žánrů – vede kniha, sice některé filmy nejsou špatné, ale mám přece jenom větší vztah ke knihám.

     
  4. veruce Post author

    Nefi: Koukám, že nejsem sama, kdo měl napoprvé problém s Pánem prstenů, četla jsem ho třikrát, než jsem ho konečně dočekla až do konce (a to bylo letos)

    Neluška: Filmy vyzkouším, díky :) K Pratchettovi nemám zatím žádný vztah, nečetla jsem od něj nic, ale zatím mě ani moc neláká, snad časem. Mužná v jeho případě pomůže, když dřív zhlédnu ty filmy :)

    Angel Darkwood: tak tak, knihy jsou vždy lepší než filmy, příjde mi, že mám chuť na film hlavně, když nemám náladu číst :)

     
  5. Telenta

    Taky mě občas štve, když mi někdo tvrdí že „ty fantasmagorije“ nejsou přece pořádná literatura a měla bych si číst víc knih od jiných žánrů, protože tolik vymyšleností pohromadě…to prostě nemůže být zdravé=D
    Elenium byla jedna z prvních fantasy trilogií, kterou jsem četla a od té doby si ji téměř každý rok přečtu znovu (docela mě udivuje, že mě to stále baví=D), a pak samozřejmě ještě ten Pán Prstenů, ke kterému jsem se dostala docela brzo, zejména kvůli tomu, že mi táta již ve třetí třídě četl vždy před spaním Hobita=D
    A pak také souhlasím s tím, že filmové zpracování Eragona bylo naprosto otřesné. Já jsem přišla do kina, natěšená jak na Vánoce, očekávající nějaký úžasný zážitek a odcházela jsem naprosto znechucená.

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.