Pravdy i mýty o sebevraždách

PRAVDAV dubnu bývá nejvíc sebevražd.

Podle dlouhodobých statistik je to tak. Vysvětlení je jednoduché – s jarem má přijít uvolnění, lepší nálada, zlepšení kvality života… alespoň s touto představou dokáží někteří lidé přežít zimu. S hezkým a usměvavým počasím ale problémy neodezní a může to být právě poslední kapka v rozhodování se o ukončení vlastního života.

ANO I NEVětšina sebevrahů o svém úmyslu hovořila s okolím.

Těžko říct, jestli většina. Někteří se zmíní otevřeně – někomu, o kom si myslí, že to pochopí a pomůže. Další se zmíní třeba náznaky (že by to udělal takhle, že mu to příjde jako dobré řešení…),  otázkami typu: „Co byste tu dělali kdybych tu nebyl/anebo humorným způsobem. Další ale neřeknou nikomu nic. Buď nikoho nemají, komu by se svěřili, stydí se nebo je to napadne jako řešení nějaké momentální situace (rozchod, hádka, vyhazov).

Sousta lidí neví, jak ve chvíli, kdy něco takového slyší, reagovat. Často to odbydou mávnutím ruky a slovy:“Nech těch hloupostí,“ a víc je to nezajímá.  To je samozřejmě špatně. Ať už někdo myslí na sebevraždu opravdu vážně nebo jen přemýšlí nad možným řešením, rozhodně nepotřebuje slyšet další kritiku na svoji stranu nebo nezájem. Lepší je opatrně se ptát, co ho k takovým myšlenkám vede, proč to chce udělat a tak dále.

ANO I NEKdyž se někdo po dlouhé depresi zdá veselejší, je to mnohdy špatné znamení.

Velice sporné, jedni vám řeknou, že ano, jiní že ne. Jde o to, jestli se jeho stav lepší nebo jestli je to způsobené něčím jiným. Už se hodněkrát stalo, že člověk se zdál být veselejší a pár dnů na to jej našli mrtvého. Odborníci se schodují na tom, že se zdál být veselejší proto, že konečně pro sebe našel řešení, jak z toho ven a těšil na to. Přinášelo mu to úlevu. Pokud je ale člověk veselejší proto, že se uzdravuje, není na to nic špatného ani podezřelého.

MÝTUSLidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchají
Toto je snad nejrozšířenější fáma. To, že někteří lidé o své potencionální sebevraždě mluví, znamená, že jim toto téma vrtá hlavou a něco je k tomu vede. Je klidně možné, že pouze hledají pomoc či pozornost, ale také, že to myslí vážně. Hodně lidí si ale myslí, že to říká jen tak a nepřikládá tomu velkou váhu.

MÝTUSKdyž mluvíte o sebevraždě s někým v depresi, můžete ho k tomu podnítit.

Nemyslím a pokud ano, jsou to vyjímky. Může o tom sice přemýšlet, ale nezabije se hned kvůli tomu, že mu o sebevraždě někdo řekl. Rozhodnutí vzít si život prostě není jako „Na tu máš paralen, ta bolest hlavy tě pak přejde“ a začít do sebe ládovat prášky…

ANO I NE

Sebevražda je obvykle náhlé, impulzivní rozhodnutí.

Může být i nemusí. Sebevražda v afektu (náhlá a impulzivní) je většinou způsobená nějakým akutním zážitkem (rozchod, vyhazov…), kdy člověk dříve jedná, než myslí. Pokud se takovému člověku sebevražda nepovede popř. k pokusu ani nedojde (sezení na mostě…) je klidně možné, že po uklidnění se, se chová naprosto normálně a už by si nic neudělal. Takové případy se běžně pouští z nemocice po pár dnech domů.
Jinak ale sebevražda impulzivní čin není. Nemocný člověk se k ní odhodlává týdny, měsíce… a úplně se rozhodne po překročení hranice toho, co  snese. U každého člověka je samozřejmě jeho hranice jinde a každý žije v jiných podmínkách, má okolo sebe jiné lidi a důvody, proč se chce zabít také nejsou stejné.

MÝTUS Lidé jsou náchylnější k sebevraždě za špatného počasí než za slunečného dne.
Špatné počasí působí na hodně lidí sklíčujícím dojmem a slunečné zase pozitivním. Člověk v depresi se ale nedokáže radovat ani za slunečného dne. Počasí nemá na sebevražednost vliv.

MÝTUS