Proč se (ne)bát jít k psychologovi?

V současné době už lidé konečně začínají vidět psychologii jako běžnou součást života, vidí rozdíl mezi psychologem a psychiatrem, nedívají se na lidi, kteří někdy potřebovali poradit, jen s opovržením a nechápavým výrazem. Oproti době řekněme před pěti sedmi lety je to určitě pokrok k lepšímu, stále však kolují nepravdy o psychogických ordinacích, které mnohým brání takové místo navštívit.


(čórnuto zde – yourbeing.com)

Psycholog vs. psychiatr

Jedním z mnohých důvodů, proč se lidé zdráhají zajít se svými problémy za psychologem, je ten, že neznají rozdíl mezi ním a psychiatrem. Zatímco psychiatr je lékař s vyštudovanou lékařskou fakultou, který se zabývá medicínskou a neurologickou stránkou psychických onemocnění a může předepisovat léky, psycholog je člověk s vystudovanou filozofickou fakultou, který se zabývá psychikou a osobností člověka. Psycholog si během sezení všímá i pohybů, chování, reakcí svého klienta a dokáže z nich vyčíst spoustu věcí a zároveň může na osobnost člověka působit, aby byla léčba a pomoc účinější a komplexnější. Psycholog nesmí předepisovat léky, takže další obava, že do vás bude cpát jedny prášky, druhé prášky, je zbytečná. Stejně tak je zbytečný strach z toho, že vás pošle hned do blázince.

„Já nejsem blázen, cvokaře nepotřebuju!“

Toto souvisí s prvním bodem. Cvokař je (ve většině případů) lidové označení pro psychiatra, ne psychologa. Psycholog svého klienta pošle k psychiatrovi teprve, je-li nutné pro léčbu předepsat i nějaké léky.

„Když tam jednou vlezu, budu tam muset chodit pravidelně…“

I to je jeden z rozšířených nesmyslů. Pravidelnost a četnost návštěv závisí na domluvě a náléhavosti řešení problémů. Zatímco u některých případů je na místě chodit k psychologovi i jednou týdně, není vyjímkou, kdy si člověk jednou nechá poradit a poté už nemá potřebu se tam ukázat znova. Nikdo vás nutit nebude, vše závisí na domluvě. Většina problémů si ale vyžádá více návštěv už proto, že psycholog potřebuje poznat důkladně i osobnost a okolnosti. To vyžaduje čas.

„Za dobrého psychologa budu muset platit.“

Ano i ne. Všeobecně platí, že soukromé psychologické ordinace jsou lepší. Není ale takový problém najít dobré psychology i mimo ně. Stejně tak můžete špatného psychologa nalézt v těch soukromých. Ne každý člověk si hned se všemi lidmi, které potká, musí sednout. Platí to i tady. Je dobré si hledat psychologa s dlouholetou praxí nebo na základě referencí, kde máte větší jistotu, že padnete „na toho správného.“ Při výběru je důležité si uvědomit, zda by člověku více vyhovoval psycholog či psycholožka, zda mladší či starší člověk.

Čím dřív, tím líp

Lidé často odkládají návštěvu až na poslední chvíli. Jednak jim v tom brání obavy výše popsané i jiné, druhak stále doufají, že to zvládnou sami. Když se s danou situací začne něco dělat dřív, není např. potřeba tolik návštěv a řešení je jednodušší, než když se to nechá zajít do extrému, kdy už si člověk opravdu neví rady.

Poradit občas potřebuje každý. Ne každý problém dokáže ale člověk vyřešit jen s radou přátel nebo rodiny. Hodně lidí je po první návštěvě překvapených, že posezení s psychologem bylo příjemné a kolik se toho o sobě dozvěděli už po té pouhé hodince.

Už dnes k psychologovi chodí kde kdo, ikdyž to třeba nepřizná nebo to na něm není vidět. Časem to bude stejně běžné jako návštěva zubaře.

 

5 komentářů: „Proč se (ne)bát jít k psychologovi?

  1. Zajímavý článek, často říkám, že většinou stačí mít dobrého a chápajícího kamaráda/kamarádku, ale ne vždy dokážou pomoct. Zajímalo by mě i třeba jak takové sezení vypadá, ale toho se asi nedočkám, překvapivě jsem asi moc “normální” :-)

     
  2. No, myslím, že dneska už chodí k psychologovi tolik lidí, že už to tolik neudivuje. Ale stejně se není čeho bát a ani to neznamená, že je člověk magor.

     
  3. Sirius: jak to vypadá, by nebylo tak težké popsat, ale ono to může u každého vypadat jinak :)

    La Duchesse: naštěstí tak, pořád se ale najdou idioti, co ti řeknou, že nejsi normální, když tam chodíš, stejně tak lidé, kteří se pořád budou bát první návštěvy, než tam sami vlezou :)

     
  4. Mám si přímo promyslet co s ním/ní chci řešit? Já toho mám totiž tolik že nevím čím bych začla a hlavně mi přijde divné mluvit s cizím člověkem, proto to odkládám už +- rok. x(

     
  5. Nica: určitě je lepší si promyslet, co by člověk rád s psychologem probral. Pokud je toho víc, stačí začít u aktuálních problémů, během sezení se potom při jejich probírání člověk dostane i k okolnostem a dalším věcem, které ho trápí. Stejně tak psycholog většinou nemá problém člověka navést tak, aby věděl, kde začít. Co se týče toho, že je „divné mluvit s cizím člověk“ tak bych řekla, že to odezní po první návštěvě, přecejen je psycholog člověk zcela nestranný narozdíl od známých a rodiny.

     

Napsat komentář