veruce.cz

Děti posedlé krásou a štíhlostí

.

V listopadu jsem zveřejnila článek o dětech, které rodiče nutí do všemožných kroužků a chtějí, aby byly nejlepší nebo měli to, co oni sami mít nemohli. Článek si můžete přečíst zde >> Rodič: “Mé dítě musí být nejlepší ve všem!” << a já na něj dnes navážu.

V části „Děti na molu, plastika, poruchy příjmu potravy“ jsem se zmiňovala o dětských modelkách, které (především, pokud budou stále podléhat vlivu matky) mají v pozdějším věku větší náchylnost k poruchám příjmu potravy. Doba se ale mění a dneska se stále častěji u psychologů a psychiatrů objevují s anorexií (s bulimií méně) i osmileté děti.

(obrázek čórnut zde)

Dnes jsou už od mala děti tlačeni k tomu, aby vypadali co nejlépe. Nejsou to jen rodiče, kteří po nich často chtějí, aby byly zrovna jejich děti ty nejlepší, nejhezčí a nejšikovnější, ale i snaha zapojit se do kolektivu ve škole, bavit se s tou úžasnou holkou, která má všechny ty skvělé hračky a chodí na balet, gymnastiku a kdo ví co ještě. Ta mladá slečna je ale štíhlá a čím dál menší děti v tom vidí cestu, jak se stát nejoblíbenější a dělat tolik úžasných věcí. Dětský mozek totiž není natolik vyvinutý, aby viděl i rizika, ale už je dost zralý na to, aby uměl vymyslet důvody, proč nechce to a to jídlo jíst. Zejména pak děti uvádějí, že jim to nechutná, že toto jídlo nespolknout nebo že jim po něm je špatně.

Jen roce 2007 se dle jednoho výzkumu našlo ve Velké Británii a Irsku celkem 206 dětí mezi mladších 12 let, které trpěly příznaky či poruchami přijmu potravy, z toho jedné holčičce bylo pouhých 6 let a je nejspíš nejmladším dítětem, kterého se týkaly poruchy příjmu potravy. Tato dívka však nebyla pod hranicí podvýživy, takže u ní nebyla nebyla diagnostikována anorexie, přesto však měla panický strach z přibírání na váze a nadměrně cvičila, aby případnému přírůstku zabránila. Nejmladšími dětmi, kterým byla diagnostikována anorexie, jsou tak osmiletí caparti.

Úzkostlivě střeží svojí váhu, nadměrně sportují a cvičí a v další stádiu vynechávají některá jídla. Okolí a trendy je ovlivňují jak v myšlení, tak v životním stylu prakticky odmala. Často pak normální jídelníček mění za drastické diety a jakékoli jídlo v nich vyvolává strach, že by mohly přibrat. Nejčastěji se tyto problémy vyskytují mezi baletkami, modelkami a aktivně sportujícími dětmi, dále pak zejména mezi lehce ovlivnitelnými jedinci, kteří zpravidla pocházejí ze slabší sociální vrstvy a chtějí se touto cestou zařadit do kolektivu.

U dětí se příznaky PPP a strach z přibírání na váze mohou projevovat následovně:
– dítě odmítá svá do té doby oblíbená tučná a sladká jídla, časem nechce jíst další a další potraviny
– hodně pije nebo naopak vůbec
– jídlo do sebe souká pomalu, jakoby mu nechutnalo nebo nemělo hlad
– roste nutkání pohybovat se, cvičit a sportovat
– zaobírá se svou postavou, otázkami štíhlosti a přikládá důraz na to, jak vypadají a co říkají jeho spolužáci ve škole
– úbytek hmotnosti je vnímán jako hodně pozitivní, dítě potom má dobrou náladu
– mohou se objevit i bulimické příznaky – častější zvracení a uzavírání se po jídle na záchodě

U dětí jsou projevy a následky PPP daleko rozsáhlejší, rychleji viditelné a více závažné, než u starších jedinců. Průběh a začátky se ale liší zejména v tom, že dítě pouze odmítá tučná a sladká jídla a pochoutky, které mělo rádo. Ostatní jídla většinou neodmítá. Z tohoto důvodů pak lékař o anorexii ani neuvažuje, protože odmítání některých jídel není u dětí neobvyklé. Nejkritičtější je věk 1-2 roky před nástupem tělesných změn puberty. Touto dobou už totiž pracují psychické změny, které mají na vznik PPP vliv. V 11 letech tedy dívky (v 90% případů se jedná o dívky) už plně vnímají potřebu být štíhlé, aby v dnešní společnosti uspěly a narůstá tak počet anorektiček do 12 let.

Kam dál?
 

14 thoughts on “Děti posedlé krásou a štíhlostí

  1. Markéta Post author

    No to je příšerný. Zajímalo by mě kam naše společnost dospěje za dalších pár desítek let. Ty děti musejí mít úplně zkažené dětství, když odmala řeší otázky kolem svojí váhy. A úplně nejhorší je když je do toho doženou jejich rodiče…

     
  2. Leannka Post author

    Toje strašné si predstaviť osemročnú priemerne kilovú dievčinu, ktorá chce byť ešte štíhlejšia. Ako chce normálne rásť?

     
  3. Somna Nokturna Post author

    to je fakt šílený…ničí si zdraví už odmala…a za všechno může tahle podělaná společnost , která je prostě pouze pro “dokonalé”…

     
  4. veruce Post author

    Markéta: tak tak a hlavně nechápu, jak to rodiče mohou nechat dojít tak daleko, vždyť menší dítě mají pořád pod dohledem, musejí mu jídlo připravovat a tak…

    Leannka: a málokdo v 8 letech může být považován za tlustého, když se v té době začíná teprve vyvíjet, to už by musel být opravdu extrém…

    La Duchesse: já se ani nedivím… já jsem zase nestačila zírat, když jsem si o tom hledala informace

    Somna: šílené je i to, že osmiletý capart řeší, jak se do té “lepší” společnosti dostat a už někde ve druhé a třetí třídě řeší to, co naše generace začala řešit v pubertě

     
  5. Elysia Post author

    to je proste silene, priserne, hruza a des…dal mi nejak dosly slova, jsem znechucena spolecnosti, ktera neco takoveho dovoli:/

     
  6. Angel Darkwood Post author

    Tohle je opravdu hrozné… Věděla jsem, že existují rodiče,kteří nutí svoje děti, aby byly dokonalé pro společnost, ale že to je až takhle rozsáhlé… Navíc mě docela děsí, že tak malé děti mají takové myšlenky.

     
  7. Lúmenn Post author

    Když jsem byla v léčebně, byla tam devítiletá holka s anorexií. Rodiče se jí smáli a říkali jí náš buřtíku, špekoune apod., protože měla nadváhu. No a pak milá holčička zhubla na 23 kilo a rodičům to došlo.

     
  8. MAKY.OREL

    Je to takový zvláštní paradox, že těmihle komplexy většinou trpí ti, co by žádné diety a hubnutí nepotřebovali, zatímco ti, jež by měli primárně hubnout, jsou vysmátí. Ona nás tomu hrozně tlačí vůbec celá společnost. Prostě se něco zaběhlo a kdo se tím neřídí ten je přece hroznej trapák ne? Je to jako noční můra, když si uvědomím jak se vliv společnosti prosazuje i na mě a nutí mě dělat a myslet si věci jaké bych v životě nebrala vážně. A máme to asi každý… No kdo ví o bude za pár let. Kdysi dávno to byli korzety, dneska líčení a kalorické tabulky… kdo ví… 

     
  9. Andy

    Když si čtu ten článek a pod ním komentáře od nejrůznějších lidí, už mě ani nic nenapadá, nezbývá než souhlasit. Jen můžu dodat, že když se mluví o originalitě a vykročení z davu, nemyslí se tím možná až tolik barevné triko jako nestydět se za svou postavu, velký nos a (hlavně) své názory..

     
  10. tlustoprd

    to je hrůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůzaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

     
  11. Anonymka

    Dobrý den, je mi 11 let a teď momentálně ležím v nemocnici s anorexií, z mého pohledu je to povedený článek.

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.