veruce.cz

Pravdy i mýty o sebevraždách

PRAVDAV dubnu bývá nejvíc sebevražd.

Podle dlouhodobých statistik je to tak. Vysvětlení je jednoduché – s jarem má přijít uvolnění, lepší nálada, zlepšení kvality života… alespoň s touto představou dokáží někteří lidé přežít zimu. S hezkým a usměvavým počasím ale problémy neodezní a může to být právě poslední kapka v rozhodování se o ukončení vlastního života.

ANO I NEVětšina sebevrahů o svém úmyslu hovořila s okolím.

Těžko říct, jestli většina. Někteří se zmíní otevřeně – někomu, o kom si myslí, že to pochopí a pomůže. Další se zmíní třeba náznaky (že by to udělal takhle, že mu to příjde jako dobré řešení…),  otázkami typu: „Co byste tu dělali kdybych tu nebyl/anebo humorným způsobem. Další ale neřeknou nikomu nic. Buď nikoho nemají, komu by se svěřili, stydí se nebo je to napadne jako řešení nějaké momentální situace (rozchod, hádka, vyhazov).

Sousta lidí neví, jak ve chvíli, kdy něco takového slyší, reagovat. Často to odbydou mávnutím ruky a slovy:“Nech těch hloupostí,“ a víc je to nezajímá.  To je samozřejmě špatně. Ať už někdo myslí na sebevraždu opravdu vážně nebo jen přemýšlí nad možným řešením, rozhodně nepotřebuje slyšet další kritiku na svoji stranu nebo nezájem. Lepší je opatrně se ptát, co ho k takovým myšlenkám vede, proč to chce udělat a tak dále.

ANO I NEKdyž se někdo po dlouhé depresi zdá veselejší, je to mnohdy špatné znamení.

Velice sporné, jedni vám řeknou, že ano, jiní že ne. Jde o to, jestli se jeho stav lepší nebo jestli je to způsobené něčím jiným. Už se hodněkrát stalo, že člověk se zdál být veselejší a pár dnů na to jej našli mrtvého. Odborníci se schodují na tom, že se zdál být veselejší proto, že konečně pro sebe našel řešení, jak z toho ven a těšil na to. Přinášelo mu to úlevu. Pokud je ale člověk veselejší proto, že se uzdravuje, není na to nic špatného ani podezřelého.

MÝTUSLidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchají
Toto je snad nejrozšířenější fáma. To, že někteří lidé o své potencionální sebevraždě mluví, znamená, že jim toto téma vrtá hlavou a něco je k tomu vede. Je klidně možné, že pouze hledají pomoc či pozornost, ale také, že to myslí vážně. Hodně lidí si ale myslí, že to říká jen tak a nepřikládá tomu velkou váhu.

MÝTUSKdyž mluvíte o sebevraždě s někým v depresi, můžete ho k tomu podnítit.

Nemyslím a pokud ano, jsou to vyjímky. Může o tom sice přemýšlet, ale nezabije se hned kvůli tomu, že mu o sebevraždě někdo řekl. Rozhodnutí vzít si život prostě není jako „Na tu máš paralen, ta bolest hlavy tě pak přejde“ a začít do sebe ládovat prášky…

ANO I NE

Sebevražda je obvykle náhlé, impulzivní rozhodnutí.

Může být i nemusí. Sebevražda v afektu (náhlá a impulzivní) je většinou způsobená nějakým akutním zážitkem (rozchod, vyhazov…), kdy člověk dříve jedná, než myslí. Pokud se takovému člověku sebevražda nepovede popř. k pokusu ani nedojde (sezení na mostě…) je klidně možné, že po uklidnění se, se chová naprosto normálně a už by si nic neudělal. Takové případy se běžně pouští z nemocice po pár dnech domů.
Jinak ale sebevražda impulzivní čin není. Nemocný člověk se k ní odhodlává týdny, měsíce… a úplně se rozhodne po překročení hranice toho, co  snese. U každého člověka je samozřejmě jeho hranice jinde a každý žije v jiných podmínkách, má okolo sebe jiné lidi a důvody, proč se chce zabít také nejsou stejné.

MÝTUS Lidé jsou náchylnější k sebevraždě za špatného počasí než za slunečného dne.
Špatné počasí působí na hodně lidí sklíčujícím dojmem a slunečné zase pozitivním. Člověk v depresi se ale nedokáže radovat ani za slunečného dne. Počasí nemá na sebevražednost vliv.

MÝTUS

– >Většina sebevrahů jsou blázni.
Ale no tak… Definujte blázna? A víte o tom, že zabít se může i někdo, kdo navenek vypadá naprosto vyrovnaně, zdravě, šťastně a normálně?

MÝTUSKdyž někdo přežije pokus o sebevraždu, už se o sebevraždu nepokusí.

Toto je taky neskutečný nemysl. To, že někdo přežije první pokus, užije si měsíc na psychiatrii a pak se vrátí do prostředí, kvůli kterému se vlastně chtěl zabít, neznamená, že si hned začne užívat života. Někomu na psychiatrii pomohou, začně se uzdravovat/mít se radši a stejně se po návratu do normálního života pokusí zabít znova. Někomu na psychiatrii ani nepomohou. Zaleží to na každé člověku, na jeho přístupu k léčbě, na jeho okolí a v neposlední řadě na tom, na jakou psychiatrii se dostane. Někam se lidé rádi vrací dobrovolně, z některých oddělení odchází ještě v horším stavu, než v jakém se tam dostali, ale to už je kapitola jiná. Dokud si ale člověk nezačně vážit sám sebe, může se zkoušet zabít i několikrát po sobě.

MÝTUS Děti se nedokážou zabít, je to věc až starších lidí.

Hodně lidí si myslí, že dítě nemůže mít deprese či jinou duševní poruchu. Ale i osmileté, desetileté dítě může chápat svět podle sebe a dokáže si vzít život. Hranice, do kdy je člověk považován za dítě jsou různé a podle mě je to individuální. Pravdou ale je, že sebevraždy se čím dál častěji objevují mezi lidmi ve věku 13-15, tedy v letech obecně pokládanými jako dětské. U dospívajících ve věku 16-20 to také není nic divného. Sebevraždu může člověk spáchat v jakémkoli věku.

MÝTUSSebevražda se vyskytuje nejvíce mezi velmi bohatými či velmi chudými.
Každý má k pokusu o sebevraždu jiné důvody. Objevuje se ve všech společenských vrstvách.

ANO I NESkutečnému rozhodnutí spáchat sebevraždu se nedá zabránit.
Většinou se tomu zabránit dá, pokud se člověk se svými myšlenkami podělí a to správným lidem, kteří ho neodbydou. Pokud se ale nikomu nesvěří, tak mu v tom nejspíš kromě náhody opravdu nic nezabrání

Kam dál?
 

20 thoughts on “Pravdy i mýty o sebevraždách

  1. Sima Post author

    Zajímavé téma, nedávno se ve vesnici (v lese), kde bydlí babička (a já tam trávím prázdniny a víkendy), oběsil dvacetiletý mladík. Den poté, co se rozešel s přítelkyní… Prý vypadal “normálně” a nic nenasvědčovalo tomu, že spáchá sebevraždu… Chudák, třeba by si to rozmyslel… Ale, co my můžeme vědět, že? :(

     
  2. DarkForest Post author

    Zajímavý článek… Jenom bych trochu váhal u těch sebevražd za špatného počasí… myslím, že i to může mít na sebevraždu podstatný vliv… Samozřejmě ne asi vždy…

     
  3. veruce Post author

    Sima: takhle to bývá často… bohůmžel
    DarkForest: u toho jsem taky váhala, ale nakonec jsem dospěla k tomu, že jen kvůli počasí se člověk nezabije a zároveň, že mu hned se slunečnem nebude dobře… Počasí má velký vliv na náladu, přímo na sebevraždu si nemyslím.

     
  4. Huntmaster Post author

    S veselejší náladou to znám. Ve škole se daří, lidé mě ani tak nevadí, vše půjde něják udělat, dokonce se odhodlám shlédnou nějáký film.To trvá pouze pár dní. Ale pak přijde “krize”. Nic se nedaří, škola nemá smysl, izoluji se od lidí, nic nemá smysl, život nemá smysl,… Tento stav trvá bohužel ten delší čas, ale na to jsem si už zvykl a přizpůsobuji tomu svůj denní program a tak to alspoň částečně kompenzuji.
    Tuhle se u nás taky jeden mladík zabil a schodou náhod také kvůli nešťastné lásce. Zřejmě je to dost častý motiv.
    O sebvraždě hodně přemýšlím. Ne, že bych se učil vázat oprátku nebo tak něco. To ne. Ale přitahuje mě stav smrti. Chtěl bych se doopravdy dozvědět jaké “to je”, co to je. Nemyslím si, že je to jako spánek. A mám proto tento důvod: Každý jistě jednou použil budík. Ten se natáhne a ráno nás svým milým zvukem vzbudí. U mě (nejsem sám) to z 95% nefunguje. Vzbudím se totiž před budíkem a to řádově v minutách, takže mozek má nějáký “pojem o čase” i když jsem “mimo”, tedy ve spánku. Asi je to v podvědomí, nebo nevědomí???, opravdu nevím. Říká se, že umírající vidí světelný tunel. Vědci to vysvětlují jako “poslední zkraty mozku” (to je ale odbornost).
    Jinak mě to taky občas na tomto světě už nebaví, tudíš mě hned napadne sebevražda, ale hned ustoupí ve prospěch logických zdůvodnění mých problémů a najití jejich řešení. K sebevraždě se tudíš snad nikdy neuchýlím.
    (komentář jsem psal na 2 krát, ten předchozí jsem si velmi zkušeně smazal)

     
    1. Nikky Heards

      U nás se nikdo nezabil… ale já uvažovala o sebevraždě. A nakonec si to rozmyslela. Podřezání žil je prostě… na nic. Stejně jako sebevražda. Ze všeho se dá dostat. A já to chtěla udělat kvůli lhaní kamarádovi. No nedoporučuju.
      Já sem dost slabá na to abych něco takovýho udělala. Ale chtěla bych vědět jaké to je „být na druhé straně“.

       
  5. veruce Post author

    To střídání období je bohůmžel normální, ale nemyslím, že by se na ně mělo zvykat…
    O tomhle jsem taky roky přemýšlela, už do 13, kdy jsem si přečetla Moodyho. Ať tomu věřím a věřila jsem jenom napůl, od té chvíle mě to zajímá hodně.
    Podobně s tím budíkem to mám, když vím, že se vzbudit musím, tak se vzbudím. Školu ale nějak neberu za nutnost, takže přes týden to funguje jen občas :D
    Poslední zkraty mozku… hm jak tomu věřím napůl, tak zatím věřím oběma teoriím. Je to zvláštní, ale ani jedna mi nepříjde zcestná.
    Aspoň že ustoupí… Snad vždycky najdeš lepší řešení.

     
  6. DarkForest Post author

    Tak za poslední rok prožívám takovou hodně slabou depresi. I proto jsem začal poslouchat depresivní bm, funeral dm nebo objevovat a násladně milovat (depresivní) podzim a zimu. A to jen proto, že tyto činnosti mi neskutečně pomáhají a prakticky bez nich nemůžu být… Nad sebevraždou jsem přemýšlel, ale to asi občas každý že? Nicméně bych to nikdy neudělal a to nejen kvůli rodině… I u nás si hodil mašli jeden mládík kvůli nešťastné lásce… Já to snad nikdy neudělám…

     
  7. Huntmaster Post author

    veruce: Možná máš pravdu, ale to co dělám je pro mě zatím jedinné rozumné řešení. Ty ostatní jsou hloupé nebo je zatím nemohu uskutečnit, ale čas běží, tak snad v příštích, řekněme 10 letech by to mohlo vyjít.

     
  8. Elysia Post author

    :) vidis, neni to vubec na skodu, k tobe stejne chodi jini lidi nez ke me, tak se to aspon dostane k vicero ctenarum:)

    a s tim budikem to mam taky tak:D

     
  9. veruce Post author

    DarkForest: k DSBM jsem se taky dostala přes jedno zajímavé období. Je to úžasná hudba, když jí člověk příjde na chuť. Málokdo nad sebevraždou nepřemýšlel nebo ho to aspoň jednou nenapadlo. Je dobře, když to zůstane jen u úvah.

    Huntmaster: nemohla bych plánovat nic 10 let dopředu, může se všechno zvrtnou i první měsíc, natož v průběhu let…

    Elysia: jiní lidi jo, ale ten pocit je u mě, prostě se mi to teď stává furt :D

     
  10. Huntmaster Post author

    Já plánuji pouze 1 věc. Nechci být závislý na rodině, a vůbec na ničem. Nyní nemůžu řešit jisté věci, ale v budoucnu určitě jo, pokud se mi nestane něco, co by to znemožnilo, pak bych opět uvažoval o sebevraždě.

     
  11. Bastett

    Proč si lidi myslej že „děti“ nemůžou spáchat sebevraždu? já ve třinácti měla vybranou žiletku i prášky proti bolesti… no je to tak rok, ale žiletka je stejně v pohotovosti sice bez prášků ale ty vim kde sou… A ano možná mám v plánu se zabít ale pokaždý se najde někdo kvůli komu žít

     
  12. Chloë Noir

    Silený úsmev na tvári, predstieraná veselosť. Ale je to len klamstvo ukryté pod vysmiatou maskou.
    Ach jo, na to si spomínam. Najhoršie…nikto iný to nepostrehol, nikto ma nebral vážne, jedine jedna nemá tvár so studeným čumáčikom. Zvláštna predstava, že mne môj život zachránil práve pes.

    Ale som rada, že som tu, aj keď moderný svet je krutý a hnusný, ale stále tu sú krásy, pre ktoré sa žiť oplatí.
    Úspešne som sa vyhrabala z temnoty a vstala ako fénix z popola…
    Ej, akosi mám poetickú náladu :D

    Veľmi dobrý článok, pravdivý a informujúci. Aj keď vyvoláva podivné spomienky.
    Ale viem, že ja sa k tomuto spôsobu raz vrátim…nechcem totiž zomrieť v bolestiach pripútaná na lôžku, nechcem byť závislá od rodiny či cudzích ľudí. Ale to je ešte ďaleko…prítonosť je dôležitejšia :D

     
  13. XXX

    zajimavý článek a ve své podstatě má pravdu ve všem. Můžu potvrzovat ze svých zkušenosti..Dneska jsem právě prožila svoji první nepovedenou sebevraždu, jediný co mě dneska drží na živu je, že si to neumím vysvětlit. Nezčetně krát jsem si ji plánovala a teď tohle. O tom zda to nechci už nikdy udělat nevím, stejně jako nevím co dál… Svoje deprese jsem podchytila asi zřejmě brzo a po léčbě se stav uklidnil.. nyní nastalo zase to období.. stejně jako je v článku, okolí vůbec nemá ponětí (xxx je veselá, vyrovnaná, klidná)a pak přijde do pokoje a všechno je jinak…

     
  14. veruce

    XXX: ač za sebou žádný pokus nemám, lecjaké zkušenosti by taky byly… jestli chceš pokecat, klidně piš na mail (veruce.o@gmail.com), řekla bych, že to otevřeně řešit na blogu asi není to pravé

     
  15. ProstěJá

    Článek se opravdu povedl, myslím že v klidu mohu ríct, že souhlasím se vším co je v něm uvedeno.
    Já se taky nedávno pokusila o sebevraždu. Vlastně ani nevim, jestli jsem ráda nebo ne, že jsem se  to další ráno pobrala. Vůbec nevím co bude dál…

     
  16. nadia

    Můj přítel se pokusil o sebevraždu, byl opilý a oběsil se na stromě, nejhorší je že jsme byli spolu hrozně šťastný a čekáme miminko, naštěstí mu zachránili život, ale on si vůbec na nic nepamatuje! a já si jen říkám PROČ!!!!

     
  17. al

    docela mě teda děsí že plánovaná sebevražda je záležitost nemocných lidí. takže sem nemocná? neřekla bych. už jsem se o to pokusila dvakrát. tentokrát to bude poslední pokud, aspon doufám.

     
  18. Kul v plote

    Na mé deprese má paradoxně vliv hezké počasí, resp jaro a léto. Jsem už dlouhou dobu sám a když vidím na každém rohu tucet zamilovaných párů, mám chuť si hned za dalším rohem vpravit kulku do hlavy. Měl jsem období, kdy jsem prakticky vůbec nevycházel z bytu.. jak se říká „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Na podzim a v zimě jsem naopak více v pohodě, než v tyto „krásné slunné dny“.

     
  19. petja

    Život dokáže byt krásný i když je krutý. ..neustále mne nepřestává překvapovat. ..bohužel je tady jedna chybicka, nad kterou jednou prohraji. ..klinicke deprese, na ktere se lecim od 16ti. Je mi 28. Myslím, že je jen otázka času, kdy to udělám nadobro. Mam za sebou 3 pokusy, ale to jsem byla v takove ambivalenci zda zit, či nikoliv. Nyní už nechci. Nevidím perspektivu. Nefungují. Bylo by nespravedliv trpět i po smrti. ..amen

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.