veruce.cz

Prvotní impulz a další důvody

Proč to ti lidé dělají? Důvodů a impulzů existuje ještě řada, zaměřila jsem se na ty hlavní a nejběžnější.

SebepoškozováníSebepoškozování

Volání o pomoc – když vám někdo (mnohdy nenápadně) nastíní, že si ubližuje nebo poodhalí zjizvené předloktí, neznamená to, že se tím chce hned chlubit. Takový člověk hledá cestu, jak s tím ven a taky člověka, kterému by to řekl.  Ať už to dělá z jakéhokoli důvodu, potřebuje pomoc. Znamená to, že neví co se sebou, neví co se kolem najednou děje a chce od toho utéct. Potřebuje si s někým popovídat a šrámy na předloktí k tomu dávají dobrý impulz (u chápavých lidí). Když ho odbydete slovy „Ty si debil…“, tak mu moc nepomůžete…

Zmírnění vzteku a úzkosti – jak jsem psala již v předchozím článku, fyzická bolest působí jako jakési vytržení a uvolnění celkového napětí. Tím pádem se mysl v tu chvíli zaměřuje na ni a ostatní pocity nechává v ústraní. Mnozí také tvrdí, že pohled na vytékající krev je sám o sobě uklidňující a z těla jakoby všechny nepříjemné pocity samy odcházely.

Snaha něco cítit – nejen pro těžké depresivní stavy je typický pocit, že člověk už ani nežije. Stejně tak, že ho ostatní nevnímají či přehlíží. V tu chvíli fyzická bolest funguje jako uvědomění si, že vlastně ještě existují, jsou naživu, nejsou neviditelní.

Pocit štěstí, lepší nálada –  spolu s fyzickou bolestí či vytékající krví se vyplavují endorfiny čili tzv. hormony štěstí, které s sebou přinesou uvolnění a lepší náladu. Pokud si člověk nenajde i jiný způsob, jak jejich uvolňování dosáhnout (např. sport), stává se ubližování si rychle návykové.

Potrestat se –  potrestat se za to, co udělal někomu jinému, ikdyž nechtěl. Potrestat se za to, že je špatný nebo není (pro někoho, podle někoho) dost dobrý. Potrestat se za to, že to zase zpackal, za to, že neumí nic pořádně… Hodně v tom hraje okolí. Rodiče/příbuzní/známí/okolí často přidávají benzín do ohně tím, že jej v jeho „neschopnosti“ a „nedokonalosti“ utvrzují různými narážkami. Ať záměrně nebo nevědomky, pro toho člověka to výjde nastejno.

Kam dál?
 

16 thoughts on “Prvotní impulz a další důvody

  1. La Duchesse Post author

    Co jsem tom tak četla, ti lidé se toho většinou chtějí zbavit, ale už pak neví jak. Zpočátku, jaks ostatně psala, jim to přináší jistou úlevu. . . Je to jako šlápnout přes bludný kořen. . .
    Naštěstí s tím osobní zkušenosti ale nemám a snad ani mít nebudu.

     
  2. Petr Post author

    Fuj, tak ty obrázky jsou hodně hnusný… nevím, jak to popsat, ale dobře se mi z toho neudělalo… A naštěstí jsem se s ničím takovým nesetkal – ale spolužačka zase dělá něco jinýho když je nervní, tak si úplně rozkouše palce do krve a občas si strhne i kus masa a to je taky bléé, takže jí to zakazuju a vždycky jí plesknu, jen co se přiblíží s palcem k puse, ale moc to nepomáhá…

     
  3. veruce Post author

    La Duchesse – zbavit se toho je poměrně těžké, je to jako droga… vlastně o tom tu taky bude článek. Též doufám, že s tím nikdy zkušenosti mít nebudeš ,).

    Petr – proplesknutí nepomůže, můj přítel to moc dobře ví, když se mi takhle snaží zabránit v kousání nehtů :D. Účinnější je ji nějak zabavit, ať už slovně nebo něčím, co se musím dělat rukama (inteligentní plastelína se kupodivu osvědčila ;) )

     
  4. Lúmenn Post author

    Tak já o tom nejen četla, ale také to dlouhou dobu praktikovala. Důvod byl u mě právě to uvolnění, uspokojení, oddech od bolesti na duši pomocí ostří žiletky. A o návykovosti sebepoškozování taky něco vím… Když kuřák přestane kouřit, stačí mu často nervové vypjetí aby zase sáhl po cigaretě. U člověka, co se řeže, je to podobné. Naštěstí už zvládám dva roky bez žiletky a cítím se fajn, i když chvíle, kdy mám chuť si ubližít se tu a tam objeví.
    Jinak proplesknutí nepomůže, okousávání nehtů a prstů do krve dělám taky. Přesně jak říkáš, veruce, potřebuješ nějak zabavit ruce, já to řeším kouřením nebo koušu tužky, gumu, hraju si s věcmi, točím vlasy apod.

     
  5. veruce Post author

    Jsem ráda, když vidím, že se s tím někdo dokáže poprat. Přeju ať vytrváš a ať už nikdy nebudeš mít důvod! ,)
    Ten kuřák je poměrně trefné přirovnání.
    Tužky taky koušu nebo si taky hraju s věcma. To je asi nejúčinější.

     
  6. Anonymous Post author

    Taky jsem to praktikovala.Dneska už vím,že tobyla blobost…BLBOST,BLBOST,BLBOST,BLBOST!!!

     
  7. SiriusNoir Post author

    Při fyzické bolesti se vyplavuje endorfin ? Pocit štěstí? Nejsem biolog, ale nemá to být spíš naopak? Pocit ohrožení…pud sebezáchovy…? Tím jsi mě teda hodně překvapila…
    Trefný stručný článek, myslím, že by si aspoň těchle pár odstavců měli přečíst všichni, kteří těm, kteří něco podobného praktikují jen sprostě nadávají a nesnaží se “pochopit”.
    Se sebepoškozováním mám spojenou zároveň větší vnímavost dotyčných, hlavně tu emociální. Proto není divu, že se k ní uchylují někteří umělci nebo osoby psychicky nestabilní. Jen moje zkušenosti…

     
  8. veruce Post author

    Vyplavuje. Svým způsobem to, že se vyplaví je právě ten pud sebezáchovy. Dobrý příklad (ikdyž se sebepoškozováním nemá moc společného) je, když si třeba člověku motorovka omylem uřízne prsty, tak se tělo v šoku zachová tak, že dotyčný z toho má pomalu radost. Je to obrana před bolestí. Takže to svým způsobem pak funguje, ikdyž se člověk řízne.
    O tomnhle mám v plánu něco pořádného sehnat. Samotnou mě zajímá, jak přesně to je.
    Druhá možnost je placebo efekt a to, že si to člověk namluví.

     
  9. Lúmenn Post author

    Sirius: já myslím, že to působí i s pocitem nenávisti k sobě samotnému – prostě “ublížím tomu hajzlovi co ho nesnáším a bude mi fajn…říz…jo super!” A to zase souvisí s tou přecitlivělostí, takovéto “za všechno můžu já…”

     
  10. SiriusNoir Post author

    Veruce: Lidská psychika je nevyzpypatelná. Prokletí i požehnání…Myslím, že nikdy ji nikdo nedokáže pochopit úplně. Sám nechápu některé moje uvažování o pocitech ani nemluvě. Už to, že to člověk z většiny nedokáže sám řídit je pro naši rasu nesmírně přitažlivé…Člvoěk si může myslet, že někoho orpavdu zná, ale i pod dvaceti letech ho dokáže něčím naprosto překvapit. Ale téma je to opravdu zajímavé….psychologie…

     
  11. Marpefi

    Zdravím všechny,

    sebepoškozování je jistě vážná věc…kdo tímto trpí, ví moc dobře, co to pro něj znamená a jaké problémy to přináší…

    Já se však ptám, musí to tak zůstat? Není žádné cesty ven? Věřím, že je…

    Odpovědí na tuto problematiku je podle mého názoru Bůh! Pokud totiž existuje, pak má jistě co říci k tomuto „fenoménu“…

    Zvu Vás tedy na tento článek, který tuto problematiku rozebírá v kontextu existence někoho, kdo nechce, abyste takto trpěli…

    http://zivot-nazory.blog.cz/1101/sebeposkozovani-uleva-nebo-prokleti

    S pozdravem

    Marpefi

     
  12. Mony

    Nechci nikoho poučovat ale ti co s tím nemají svoje zkušenosti to nepochopí. Psychicky slabému člověku stačí velká hádka a už má tendenci si ubližovat. Pak nezáleží na tom jestli je rozumný a řekne si, že je to nesmysl. Pak se tomu už i inteligentní člověk neubrání a stačí mu malé škrábnutí k úlevě. Nemám pravdu?

     
  13. Petra

    se sebepoškozováním sem začala aasi před půl rokem :( to bylo když sem se poprvé hodně pohádala s mojí (teď už ne..) nejlepší kamarádkou .. řezání mi přináší dobrý pocit z toho že ubližuju tý kr*vě co ve mě žije :( přesně jak řek Lúmenn Včera 2.6.2013 sem se s ní pohádala zase..a to už bylo naposled,řekla mi že o mě už nstojí..a že jí vadim :( horší to snad už být nemůže..byla to moje nejlepší a zároveň jediná kamarádka je mi 14 a nejsem ve škole oblýbená všichni mě ignorují:( měla sme jenom jí!!:( řezání je jediná věc co mi pomáhá už sem uvažovala i o sebevraždě:( ..

     
  14. akane

    Petra: Sice nevím jaké to je být naprosto ignorovaná, ale jsem celkem empatická a z vlastní zkušenosti vím, jaké to je být velmi neoblíbená a nenáviděná. Na základce mě všichni nesnášeli kvůli dobrým známkám. Kamarády jsem neměla vůbec. Doma to taky nebylo vůbec dobrý (a není doteď)… a přesto jsem se sebepoškozováním začala v podstatě až na střední, kde jsem si našla přátele a bydlím u babičky. Rozjela se mi slušná deprese a školu naprosto nedávám. Nějak se mi nezdá, že by se kamarádka začala zničehonic chovat takhle. Buď to fakt nebyla kamarádka a nebo může mít taky sama nějaký problém…
    Sebevražda je u mě také hodně časté téma, ale došla jsem k závěru, že trpět dál je vlastně větší sranda. Snaž se to řezání nedohnat až do extrému.

     
  15. Popy

    Sebepozkozuji se už dlouho a nevim jestli to mam pouze ja ale prijde mi ze obcas se zacnu rezat a pritom nevim co se stalo je mi jen nejak prazdno potrebuji ten smutek z niceho proste vytlacit ven . Zda se mi ze duvody kvuli kterym se sebeposkozuji jsou sebemensi prkotiny ale i tak me to rozhodi a ja musim mit dalsi jizvy na tele . Rodiče na me pouze jednou ze uz to na me nikdy nechcou videt ale to jsem chtela, chtela jsem aby si toho vsimli a nekdo to se mnou zacal řešit . Proto jsem zacala se sebepozkozovanim pokracovat . Teď se bojim ze kdyz uvidi dalsi jizvy na tele dostanu facku , ale i ze se me zeptaji co se mi deje ale ja nebudu vedet odpoved protoze se mi zda ze pro ne je to prkotina

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.