veruce.cz

Rodič: „Mé dítě musí být nejlepší ve všem!“

Sami to moc daleko nedotáhli a tak nutí své děti do kroužků, do sportů, do jazyků, do maturity, na gymnázium, na vysokou, na modeling, na plastiku… Fakt, že dítě na tohle a támhleto nemusí být nadané, jde stranou. S nezletilými dcerami pak zamíří na plastiku, když se jim na jejich vzhledu něco nezdá nebo je jako budoucí modelky nutí do diet a hubnutí. Spokojenost rodičů s dokonalými ratolestmi přebije i pohled na jejich zkažené dětství nebo zhuntované zdraví.

Děti na molu, plastika, poruchy příjmu potravy

Když se podíváte na matky a babičky, které své dcery a vnučky podporují, když jdou právě po molu v načančaných růžových šatičkách jako pro panenku, většinu z nich spojuje poznávací znamení – jsou při těle. Další zase neměly samy možnost se nějak procpat na výsluní, tak do toho nutí vlastí dcerky, aby pak fotografové zabrali i je a ony se dostaly na stránky časopisů alespoň touto cestou. Malé dítě z toho nemá rozum, prostě udělá, co mu řeknou a když všichni okolo říkají, jak je krásné, šikovné a nadané, v hlavě už mu něco z toho zůstane. Rodič nad ní má i jinou moc než tu rodičovskou…

Dítě roste, v pubertě se mu prakticky změní celé tělo i myšlení. V tuto dobu se buď postaví na odpor a vedení se k něčemu bude bojkovat, nebo se mu to zalíbí a bude dál plnit, co rodiče chtějí. V případě modelingu a druhé varianty není vyjimečné, že holka skončí v 17 v nemocnici s podvýživou na kapačce. Stává se tak hlavně proto, že rodič vidí jen výsledek, nebere ohled na genetické dispozice. Ne každý může zhubnou na určité míry. Dívka vychována k tomu, aby dělala rodičům radost, najednou přání zhubnout vyplnit nemůže ani hladověním. Krom hrozících poruch příjmu potravy tak přichází i sebenenávist, pocity méněcennosti a vysoké nároky na sebe sama.

Další věc, která tuto skupinu lidí a jejich rodičů/prarodičů, spojuje, že na své dceři/vnučce hledají a nacházejí nějaké nedostatky, které chtějí neprodleně řešit plastickou operací. Většinou ani nejde o vrozené vady na kráse, jako je třeba křivý noc, jsou jen maličkosti, které se rodiči nelíbí – úzké rty, velký nos, malá prsa, široké boky. Kromě nich (a nějakých stupidních „odborníků“) by to za nedostatky nikoho ani nenapadlo považovat. A tak najednou sedí v ordinaci plastického chirurga matka s nezletilou dcerou a matka tvrdí, že dcera je nespokojená s tím a tím…

Kroužky, sporty, jazyky, maturita, vysoká

Každý rodič si o svém dítěti myslím, že je nejlepší a buď v oboru, který on sám dělat nemohl, v oboru, ve kterém je dobrý on sám, v oboru, který přinese úspěch a peníze anebo rovnou ve všem. A tak dítko už ve školce chodí na angličtinu, ikdyž sotva pozná některá písmena, začne s gymnastikou nebo jiným sportem, učí se hrát na nějaký hudební nástroj a tak dále. Jestli má na tohle a támhle talent se ale ukáže až o pár let později. Menší děti jsou ohebné i lehko něčemu přiučitelné, s růstem se to ale mění. Málokdy se stane, že dítě umí perfektně něco, k čemu nejsou pořádné předpoklady v rodině.

Je samozřejmé, že s gymnastikou, krasobruslením, baletem atd. se musí začít co nejdříve. V tomto případě může stát, že rodiče nevidí, že to jeho dítě nezvládá… Roznožku, placku, provaz a most vám udělá v 6 letech každé druhé dítě. Ne každému tahle ohebnost vydrží. Jak už jsem psala výše, tělo se v době puberty mění a někdo bude mít i při pravidelném treninku co dělat, aby tohle a támhle zvládl. Nebýt rodičů, třeba by s tím i praštil…

Po pádu bývalého režimu se otevřela hromada možností, kteří naši rodiče a prarodiče neměli. Málokdo měl maturitu a vysokou už vůbec ne. Tak se najednou stalo, že „moje dítě musím mít maturitu a minimálně jeden titul, aby se uplatilo“ hlásá spousta rodičů. Co nejdříve dostat dítě na gymnázium, nutit ho mít co nejlepší známky, trestat jej za každou špatnou, potom musí přijít vysoká. Ne každý má na to, co si vysní dospělí, hlavu. A taky se trápí a učí a snaží a stejně s odřenýma ušima dostane za 4. Doma pak slýchá ještě něco o své neschopnost, blbosti a lenosti. Mnohokrát se i stane, že člověk na přání rodičů tu vysokou vystuduje a pak stejně půjde dělat kuchaře, protože to je jeho vysněné povolání už od dětství. Celkem ale souhlasím s potřebou maturity v dnešním světě, takže jsem chápala, když mi bylo vyprávěno, že matka svého syna donutila udělat maturitu a řekla mu, že až jí bude mít, může si to vaření klidně jít dělat.

Musím být nejlepší ve všem

Dítě vychované rodiči s přemrštěnými nároky si do života odnese i nutkání být ve všem nejlepší. Bylo k tomu vychováváno celý život, takže jako dospělý má strach, že ve vztahu nebo zaměstnání zklame, že tuhle práci nevykoná pořádně, že není pořádně hezký ani schopný.

Kam dál?
 

11 thoughts on “Rodič: „Mé dítě musí být nejlepší ve všem!“

  1. marieke Post author

    Ta první fotka je hrozná :-( Takové malé holky mají ještě tahat panenku a ne chodit zmalované v plavkách po molu, bože :-/
    Jinak, naši si taky vzali do hlavy, že bych měla mít titul, ale oni to myslí dobře a je to potřeba, zvlášť když já bych se rukama neuživila, jsem poleno :-D Jenže se obávám, že je OPĚT zklamu-před prázdninama mě vyhodili na konci druháku z VŠ, protože jsem nedala jeden (!) zápočet, díky dobré vůli našich jsem šla na VOŠ (skoro ve 23 letech opět v prváku, ehm), jenže ta mě nebaví a ani mi nejde. A připadám si jak debil a mrzí mě, že je asi fakt zklamu a žádný titul nebude :-(
    Samozřejmě, bych byla ráda kdyby moje dítě mělo jednou dobré vzdělání a dobrou práci, ale posílat ho na mola a plastiky? NIKDY! Akorát bych mu zničila dětství a možná i celý život.

     
  2. Elysia Post author

    peknej, ale dost smutnej clanek..nekteri rodice by fakt potrebovali minimalne ranu pesti, aby se vzpamatovali…myslim ze je dobre, kdyz dite chodi do nejakyho krouzku, ale kdyz ho to prestane bavit, nemelo by se nutit..nebo taky ty pripady kdy je rodice zapsisou do vseho co de, aby ze skoly sli rovnou do hudebky, z hudebky na gymnastiku a vecer jeste na kresleni mi prijde dost prehnane, vzdyt to by nezvladali ani dospeli, kteri kolikrat prijou z prace a uz nejsou schopni delat vubec nic..

     
  3. SiriusNoir Post author

    Chápu, že rodiče chtějí vést svoje děti k něčemu, v čem oni sami chtěli uspět. Každý hodnotí ostatní také podle sebe a myslí si, že když tohle chtěl dělat v dětství on, musí to udělat šťastného i jeho syna nebo dceru. Ale dítě by mělo dostat hlavně prostor a volnost vyjádřit se, co chce dělat, jenže to spousta dětí taky neví. Stačí jim trávit celý den u počítače, v tom případě bych chtěl mému synovi zařídit aspoň jednou týdně nějakou fyzickou aktivitu, rpotože ta by měla být součástí života.
    Dnešní doba je taky hrozně povrchní, proto samý modeling a holčičky chtěj vypadat jako umělé herečky, ale myslím, že u nás v ČR se tohle zas tolik nehrotí, i když jsou určitě výjimky.

     
  4. HarlotOvLaVey

    Tak podobnou výchovu jsem zažila, ne zas až tak vyhrocenou, mámě šlo a jde hlavně o známky (Ty dvojku z češtiny mít prostě NEBUDEŠ, jinak dostaneš pár facek! a tak), ale zas když jsem jeden čas nechtěla chodit do žádnejch kroužků, tak to vzala, sice po dlouhejch hádkách, ale přece.
    Mít mámu trochu pohodovější, byla bych nejspíš dost jiná. Tak nějak se snažím umět všechno a excelovat v tom, když to nejde, přijdu si k ničemu..
    Momentálně se mnou může být máti spokojená, chodím dobrovolně na devět kroužků (a jsem za to ráda, doma to nenávidím), ale že se málo učím a flákám školu (moje zatím nejhorší vysvědčení byly čtyři dvojky), mám na talíři dennodenně.
    A nemusí být vždycky pravda, že rodiče nutí dítě do toho, co ve vlastním životě nestihli, máma byla naopak perfekcionalistická šprtka se školou jako smyslem života a požaduje, abych byla stejná..
    Pardon

     
  5. Lily

    ta prvni fotka-ten film sem videla, vrele doporucuji, je to rodinna komedie…je to o holce (ta cervena v tech jednodilkach), ktera neni moc hezka, ale je vazne fajn a v pohode a chce vyhrat Miss Sunshine v Kalifornii. premluvi rodinu a tak tam jedou a po ceste zazivaji ruzna dobrodruzstvi. prijedou vcas a soutez zacina. doporucuju dokoukat do konce, ten je totiz nejlepsi…myslim jako vtipnej…jmenuje se to Miss Sunshine

     
  6. Monica Otmili

    Je to šílené, bohužel spousta rodičů si vůbec neuvědomuje, že to dítěti škodí. Když se nepodařilo jim, dostanou na výsluní aspoň dceru, ale za jakou cenu. A ani se nezajímají, jestli to vůbec jejich děti baví, nebo jestli chtějí. „Dostává“ mě to, jak an nich hledají různé chyby. Ty „chyby“ budou nejspíš mít oni sami taky, pokud jsou to biologičtí rodiče, za druhé je každý jiný a udělat z nich modelku ála photoshop není nic zajímavého ani originálního. Proč by na nich nemohli hledat radši něco hezčího?

     
  7. Monica Otmili

    Naši se potkali ve folklórním souboru, takže muzik jsem měla všude od mala. Chtěla jsem hrát na cimbál, ale v šesti letech by to nešlo. Nedosáhla jsem na pedál ani paličkami nahoru. Tak jsem začala hrát na housle a bylo to šílené. Máma trvala na tom, abych dvě, tři hodiny denně cvičila (v sedmi letech), takže se mi to brzo zprotivilo. Naštěstí mě dovolili nechat toho. Na housle už neumím ani tón, za to na cimbál hraju pět let. :)

     
    1. V. Post author

      Monica Otmili: tak tak, jestli to dítě vůbec chce jde většinou stranou. Případně donutí dítě, aby se podvolilo a ono samo se pak cítí zahanbeně, že je zklame. Aspoň že tě nechali toho nechat, 3 hodiny cvičení jsou normální, co jsem zjistila u známých, kteří se taky učili na něco hrát, ale málokdo to v tak nízkém věku překousne :)

       
  8. Kate

    Děti májí právo chodit do jakých kroužků chtějí a když se dítě do něčeho tlačí stejně to dopadne fijaskem,protože ho to nebaví mě taky cpali do mažoretek,ale já se vzepřela a řekla ne!Se známkama nebyl moc velký problém a taky jsem byla nucena jít na plastiku,ale já řekla ne a dělala jsem jen to co jsem uznala za vhodné,ale rodiče jsem poslouchala,ale nenechala jsem se do ničeho tlačit ale,jednou to zašlo tak daleko,že jsem na jednu plastiku musela jít a to jste měli vidět ten řev!Ale rodiče trvali na svém a já se nemohla bránit,protože mi bylo teprve osm,ale zájímavé je že na žádné soutěže mě neposílali a moc mě v ničem nepodporovali a chtěli,abych pracovala na zahradě a v životě to někam dotáhla a to jsem jim neměla za zlé,jen mě pořádně štvalo,že se mě skoro nikdy nezastanou a zastávají se všech ostatních,ale to neměli dělat,protože jsem se uzavřela do sebe a uděla se sebe pořádnou dámu a skoro k nikomu jsem neměla respek ale to se změnilo když jsem zjistila,že na světě jsou slabší než já a tak jsem jim začala pomáhat,ale jen nachvíli pak se ve mě probudila láska a já se stala zasněná a nikdo s tím nemohl nic dělat a já byla spokojena sama se sebou jak jsem to vždycky chtěla

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.