Z roztahané horské obce Říčky jsme se vydali po žluté směrem na Pěticestí. Počasí nám nikterak nepřálo, světelné podmínky na focení byly příšerné, ale alespoň nás déšť, ke kterému se celou dobu schylovalo, zasáhl v plné síle až na zpáteční cestě, kdy už jsme seděli v autě.

První zhruba tříkilometrová část cesty na vrchol Zakletý znamenala jediné výraznější stoupání (z 675 na 991 m.n.m.). Trasa vedla z údolí lesem a následně po sjezdovkách, na kterých se držely ještě zbytky sněhu. Čím jsme se dostali výš, tím více stěhu nám křupalo pod nohama. Nahoře jsme zjistili, že se teplota pohybuje okolo 8°C, což bylo po vysokých teplotách v Praze na tričko tak akorát. Stále zasněženou cestou jsme se vydali k Pěticestí.

To byl níže položený les a kvetoucí bledule a teď dvě příšerné fotky poukazující na to, jak strašné světelné podmínky tam panovaly :)

Od Zakletého po Mezivrší jsme se sněhu už nezbavili. Místy mohl mít do hloubky i 40 cm (soudě podle toho, jak jsme se do něj nejednou zabořili až po kolena) a po několika kilometrech se díky němu stával terén čím dál náročnějším. Že se po sněhu se jde o hodně hůř, než po obyčejné lesní cestě, snad nemusím zdůrazňovat :) Zastavili jsme se jen u dvou objektů lehkého opevnění a následně až na Pěticestí.

Po krátkém oddechu na Pěticestí jsme pokračovali po červené, čili po části hřebenovky táhnoucí se po celé délce Orlických hor, směrem k Anenskému vrchu. Cestou jsme potkali další objekt lehkého opevnění, na cestu nám sem tam vysvitlo i sluníčko, ale postupovali jsme relativně pomalu. Boty jsme měli již dávno promočené a ujít v nich dalších 8 kilometrů vážně nebylo nic příjemného. Nakonec jsme dorazili na Mezivrší, na místě zavrhli pokračování přes Anenský vrch, jak bylo původně v plánu, a po zelené zamířili zpátky do Říček.