Sociální fobie, známá i jako sociofobie

Hodně dospělých a dospívajících se stejně jako děti těší do školy, do nové práce, do kroužků atd., těší se na nové i známé tváře a na možnost získání dalších kamarádů. Člověk se se sociální fóbií se však takových situací bojí a straní, bojí se jejich pohledů, které si mnohdy bere nejhůř, jak může (ikdyž jimi nic špatného nikdo říci nechce), bojí se promluvit první a mluvit vůbec, protože si myslí, že by jeho vystupování vypadalo trapně a věci, které by chtěl říci, vyzněly úplně jinak, než chce. Když už promluví, často se cítí nepříjemně, zadrhává se, klepe se mu hlas, často říká i blbosti, přeskakují mu slabiky a celkově je velmi nervózní.

Takové vystupování však okolí málokdy pochopí a místo toho, aby mu pomohli se s novou situací co nejrychleji sžít, a aby z něj spadla nervozita, je odstrčen z jejich kruhu…

Je tedy logické, že se sodiofobní člověk bojí každé takové situace víc a lidí se straní. Má problémy sehnat zaměstnání, protože pracovní pohovor je nepřekonatelná překážka, má problémy si sehnat partnera, má problémy i s vyřizováním banálních záležitostí na poště či úřadě, zeptat se na cestu a jinou informaci. Rovněž má strach z telefonování, z každé nové situace, kterou ještě nezažil, nebo o které ví, že už jednou dopadla nevalně. Dělá mu problém s kýmkoli navázat kontakt a když už ho naváže, odpovídá stručně a dlouhou dobu se odmítá svěřovat s čímkoli osobním.

Kam dál?
 

9 komentářů: „Sociální fobie, známá i jako sociofobie

  1. ja som chcela povedať len toľko, že existuje toľko úzkostných porúch okrem sociálnej fóbie- panická porucha, agorafóbia…v poslednej dobe narážam na veľa ľudí, ktorý trpia takýmito úzkostnými stavmi a je to veľmi nepríjemné :-(

     
  2. Je to tak, s panickou poruchou a agorafóbií se poslední dobou také stýkávám čím dál častěji. Je okolí prostě chování takového člověka nechápe. “Zdravá” civizilace to nezná a přitom si myslím že jsou to prakticky civilizační choroby.

     
  3. Tento článek je naprosto přesný! Nevíte co se s tím dá dělat? Doma mluvím normálně. Ale s lidmi, které moc neznám, urážejí mě, vysmívají se mi, pomlouvají mě nebo to někdy dělali nemluvím… Moc lidí ze světa se nenajde, s kterými bych si rozuměla, měla co říct, nebát se. Společenské akce nenávidím, jenže já tam musím jít. A tak to vždycky nějak promlčím. Nejraději jsem doma a sama se sebou. Skoro nikdo mi nerozumí… Děkuju za odpověd na e-mail

     
  4. Spíš mi prosím někdo poradtě co mám dělat pokud má přítelkyně má sociofobii je to těžké miluju jí ale občas se chová jako že jí nic nezajímá a nedává mi žádný důkaz lásky ani žádnou naději :(

     
  5. ne že bych se bál ale některý tvory fakt nevystojim, sere mě stát i ve frontě ještě když bába nedočkavá funí furt na krk a šťouchá vozejkem,protože to je pak na loket z otočky..zvedá se mi žaludek z tý přetvářky která je nakaždym kroku :D proto je lepší nevylejzat..mam toho dost jak sou všichni hrozně skvělý krásně obolčený a lezou si do prdelí :D..

     
  6. No…znám to z té opačné stránky.Já jsem o sobě říkala,že jsem introvertní extrovert.Každopádně by bylo dobré se podívat na video od Osha o zotročení lidí,i to může být důvod,kdy nejsme jeden z davu.A najde se jistě i další,kdy nemáme důvod slepičit vše každému na potkání.Nicméně každý máme něco,je úsměvné jak se to hned nazve fóbií.Každopádně,když od lidí už nic dobrého nečekáme,tak to tak asi bude.Celý život je o tom,aby člověk nic neočekával a když si dojde k tomuhle závěru po zkušenostech,je to opravdu fajné.

     

Napsat komentář: KITY616 Zrušit odpověď na komentář