Ze života Ver.

Dementi na silnicích, aneb na co autoškola nepřipraví

Auto v protisměruŘidičák mám sotva půl roku a přesto už jsem na našich silnicích zažila ledasco. Jako spolujezdec, který sledoval provoz, jsem předtím jezdila nějakých pět let a to jsem toho viděla ještě víc. Přijde mi, že se za tu dobu provoz tak zdvojnásobil a na silnici se objevují častěji lidé trpící přinejmenším lehkou mozkovou dysfunkcí. Určitou vinu na tom nesou i levné pohonné hmoty, kvůli nimž za volant sedají i ti, kteří by jinak jeli hromadnou dopravou.

Rychlost nepředstavuje to hlavní nebezpečí

Už jako spolujezdec jsem nevnímala jako největší nebezpečí na silnicích překračování povolené rychlosti, jak je nám to neustále předhazováno v médiích. To se nám jen někdo snaží tuto myšlenku vnutit, abychom bez keců překousli stavění nových předražených radarů. Také je to velmi snadno sledovatelný přestupek, na kterém může stát pokuty vybírat ve velkém.

Pokud někdo umí řídit, daný úsek třeba zná jako svoje boty nebo jede po rovné silnici, vážně nevidím problém v tom, že jede o 20, 30 i třeba 50km/h více, než dovolují předpisy. Problém a nebezpečí na silnici představují bezohledná hovada bez ohledu na to, jak rychle nebo pomalu jedou. Pár jich už zachytila naše kamera a jsou k vidění ve videu na konci článku.

Nicméně nehody, které zapříčinila rychlost, bychom taky nehledali dlouho. Někteří holt neumí odhadnout své možnosti a v zatáčkách to auto nedokážou ovládat. Bohůmžel to s nimi často odnese i někdo jiný (třeba jako tu, tu, tu a tu).

Nebezpečné předjíždění

Nejhorší následky mívají čelní srážky. Celkem logicky, když se rychlost střetávajících se vozidel sčítá. To však některým řidičům zřejmě nedochází a jsou schopni předjíždět i tam, kde nemají dostatečný přehled. Jednou mě takhle překvapil blb v protisměru, který objížděl cyklistu v zatáčce, další za podobné situace objížděl traktor. Ve videu jsou k vidění ještě dvě méně nebezpečné situace, kdy byla silnice dost široká na to, aby se tam to třetí auto nacpalo, a kdy předjíždějící sice předjížděl s malou rezervou, ale k ohrožení nás nedošlo.

Zprávy jsou čelních střetů plné. Snad dennodenně dojde k nějaké takové nehodě a ve většině případů končí smrtí nebo minimálně těžkými zraněními (třeba jako tu, tu, tu, tu, tu nebo tu).

Jedinou možností, jak se střetu vyhnout, když není místo na uhnutí, je sjetí mimo silnici. To ostatně musel udělat i můj instruktor v autoškole. Naštěstí se to stalo mimo vyučování a nedošlo ke zranění. Když volal, že se mé jízdy kvůli jeho nehodě posouvají o týden, zmínil se, že to hovado, kvůli kterému si zničil celý předek auta včetně čelního skla, si z místa klidně odjelo. Další důvod, proč jsem ráda za kameru v našem autě! On si musel opravu hradit sám, díky kameře mohl mít SPZ onoho auta i záznam pro policajty a pojišťovnu.

K čemu jsou blinkry?

S předjížděním se pojí další pro mě nepochopitelná věc – nepoužívání blinkrů. Poprvé jsem se s tím setkala před několika lety na D1. Tam při přejíždění z pruhu do pruhu nebliká dobrá polovina řidičů. Prostě z ničeho nic vjedou z vedlejšího pruhu do toho mého nebo naopak. Tím jsou zcela nepředvídatelní. Když auto přede mnou začne blikat, očekávám, že do vedlejšího pruhu v blízké chvíli přejede, a přizpůsobím tomu pozornost. Na D1 však řidiči jezdí, jak je zrovna místo, aniž by o plánované změně směru jízdy na posledních chvíli dali alespoň vědět blinkrem. Předjíždění zprava není výjimkou.

V autoškole jsme mimo jiné drtili kruhové objezdy. Každou dvouhodinovku jsme jich projeli alespoň deset (jo, na Praze 4 je jich fakt hodně). Už od první nebo druhé hodiny jsem tedy věděla, že se bliká pouze u výjezdu z kruháče, nikoli při vjezdu na něj. Někteří řidiči si to rádi pletou a dělají to přesně opačně. Kruháky jsou zlo samo o sobě, které letos ještě vyšperkoval nový předpis o tom, že v některých případech má být dána přednost zprava jako na běžné křižovatce. To musel vymýšlet také nějaký genitální mozek, který nikdy v běžném provozu neřídil.

Mrtvý úhel

Mrtvý úhel je nepříjemnost, se kterou jsem se setkala na obou stranách – jako posádka auta, které se ocitlo někomu v mrtvém úhlu, tak jako posádka, která jela autem, která jiné vozidlo v mrtvém úhlu též neviděla. V tomto případě bych řidiče jako jedny z mála v tomto článku neoznačila za dementy, ale jen za nepozorné mamlasy. Jiné auto se v mrtvém úhlu schová opravdu lehko. To však jen potvrzuje fakt, že mrtvý úhel jako takový je nepříjemnost, nikoli omluva pro případný střet. Řidič musí průběžně sledovat provoz na silnici okolo sebe a pak se mu nic takového nestane.

Na videu je k vidění ta méně nebezpečná situace, která se nám stala při výjezdu z Prahy na D1. Řidič vedle nás z ničeho nic hodil blinkr a chtěl se potkat s naším blatníkem. Kdybychom okamžitě nevjeli do pruhu napravo od nás, odnesly by to plechy. V horší situaci jsme se ocitli jindy (opět na D1 a to po ní nejezdíme nijak často), kdy jsme jeli svižně v levém pruhu. Jedno auto v pravém pruhu začalo vjíždět do našeho pruhu přesně ve chvíli, kdy jsme jeli vedle něj. Nebýt tam zrovna kousek betonového středového pásu (místo klasického travnatého), na který jsme mohli uhnout, opravdu to nemuselo skončit dobře.

Pomalá jízda v levém pruhu, aneb předjíždění kamionů

Řidiče, které však za dementy mileráda označím, jsou ti, kteří zbytečně zdržují v levém pruhu na dálnici. Nejčastěji to bývají kamioňáci, kteří se snaží předjet jiný kamion jedoucí o 3 km/h méně než oni sami. Že pak takové předjíždění může trvat až minuty, asi nemusím psát. Vjetí kamionu z pravého do levého pruhu kousek před námi vždy znamená zpomalení o několik desítek km/h na velice krátkém úseku, kdy se jako v jedné z mála situací neudržím a za volantem si zanadávám.

Nejsou to ale jen kamioňáci, kteří v levém pruhu zdržují. Mnohdy se tam objeví řidič, který jede o cca 5 km/h víc než auta v pravém pruhu. Tak se je rozhodně předjet, ale v levém pruhu nepřidá plyn! Prostě je předjíždí rychlostí pomalu hraničící s nejnižší povolenou na dálnicích.

Nepochopitelná pomalá jízda a jízda cik cak

Peklo na silnicích se dá zažít lehko – se svátečními řidiči. Ti se totiž bojí jet mnohdy byť jen 2/3 povolené rychlosti. Jednou za rok vyjedou z garáže a na rovném úseku jedou občas i pod padesátku. Rekordman byl jeden velice starý pán, který jel mimo obec třicítkou. To byla jedna z mála situací, kdy jsme se nedivili některým řidičům, kteří se jej rozhodli objet v místech, kde my si netroufli.

Jednou jsme potkali ještě zajímavější sváteční jízdu. Auto před námi jelo po silnici cik cak. Napadlo nás, zda řidič nejede pod vlivem, a k oznámení policajtům jsme neměli daleko. Když jsme konečně měli možnost ho předjet, auto prudce zpomalilo a bez blinkru vjelo na rozšířenou krajnici. Při objíždění jsme si pak všimli, že za jízdu sem tam nemohl alkohol, ale zřejmě velice tlusté brýle starého pána za volantem a koukání do mapy, kterou za jízdy studoval se stařenkou na místě spolujezdce.

Autoškola byla pohodička

Na instruktora si stěžovat nemůžu, přece jen mě od první hodiny chválil a pobavil mě tím, že někteří studenti řídili při zkouškách tak, jako já při první jízdě (já jsem přece ženská, já nemůžu řídit dobře, odvětila jsem mu tehdy napůl žertem). Zpětně mi to ale vtipné moc nepřijde, když si uvědomím, s jakými řidiči se pak mohu na silnicích potkat. Autoškola byla pohodička, ale do reality měla daleko. Jak mi během hodin několikrát bylo naznačeno, autoškola připraví na jízdy při závěrečné zkoušce, nepřipraví ale na skutečný provoz. Budiž toho důkazem následující rozhovor.

hlavni-silniceJedu si takhle po hlavní ulici, která se točí doleva. Zprava se připojuje vedlejší (asi jako na obrázku, jen ve skutečnosti o něco prudší). Ač mám přednost, raději si přibrzdím a dívám se, zda zprava něco nejede.

 

Instruktor: „Jste na hlavní.“
Já: „Já vím.“

Instruktor: „Tak proč koukáte doprava?“

Já: „Protože mi tady minule jeden ňouma nedal přednost.“

Instruktor: „Hm. Tak to hlavně nedělejte u zkoušky nebo si bude zkoušející myslet, že si nevšímáte značek.“

Takových situací se sešlo víc, stejně tak mi ale dal do života za volantem pár rad, podle kterých se řídím i dnes.

A na závěr ono slibované video, které je sestřihem zajímavých silničních situací za poslední rok.

zdroje: obrázek

Kam dál?
 

9 thoughts on “Dementi na silnicích, aneb na co autoškola nepřipraví

  1. Natálie

    jo taky něco takového nesnáším.. horší na tom bylo, že někteří mi dělali naschvály už když jsem se učial řídit.. a úplně mě umí vytočit, když mě někdo předjede v obci a já jedu 50.. to je k vzteku.. a nebo teď se mě smál jakýsi „debil“ – on tak fakt vypadal protože on hodil blinkr doleva tak jsme čekali až přejede, protože jsme chtěly přejít a on čuměl z okna jak debil prostě smál se nám a jel doprava :O tak to jsme jako nepochopily..

     
    1. Ver. Post author

      Předjíždění jiným autem, když jedu v obci padesátkou, to je ještě v pohodě, ale už nás párkrát předjížděli, když jsme jeli i o dvě desítky víc, a to je fakt na zamyšlení :))

       
  2. Monica Otmili

    Teda, někteří řidiči z Vašeho videa jsou fakt síla… Jestli něco dokáže opravdu naštvat, tak na dálnici zmiňované 2 kamiony, co se předjíždějí.

     
    1. Ver. Post author

      Kamioňáci nás rozčilují snad pokaždé, když jedem po nějaké dálnici. Ti pitomci to dělají naschvál.

       
  3. Eleanor

    Souhlasím s tebou, řidičák mám sice o trochu déle, pět let, ale naprosto si vystihla, co mě také štve. Ještě bych přidala, že mám doslova alergii na neschopnost lidí dát přednost když najíždějí z připojovacího pruhu na dálnici.

    Když vidím, že tam někdo jede a chce najet, nemám problém se přesunout do levého pruhu a uvolnit mu místo, ať se zařadí. Problém nastává, když mě někdo předjíždí a zprava se na mě cpou tito frajeři, kteří se nutně chtějí zařadit a nejsou schopni mi dát přednost. Uzavřou mě tedy do kleští a mě nezbývá než dupnout na brzdu. Stalo se mi to už několikrát a jediné štěstí bylo, že za mnou nikdy nejelo auto tak blízko, aby to nezvládlo také ubrzdit.

    Kamioňáci na dálnici jsou pak kapitola sama pro sebe…

     
  4. Hecl

    Jezdíš půl roku a hraješ si na profesionálního řidiče? No tak ty máš dost. ;) Nesnáším takové chytráky. Zkopírovat různé články a informace umí, téměř každý.

     
    1. veruce Post author

      Tak já nevím, z čeho soudíš, na co si na něco hraju, ale v článku jsou shrnuty čistě mé a manželovy zkušenosti z poslední doby včetně námi nahraných situací, žádné zkopírované články ;)

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.