Ze života Ver.

Ve svých deseti letech zabila dva malé chlapce, dnes vychovává vlastí dítě

Maria Flora Bell se narodila roku 1957 sedmnáctileté Betty McCrickett – prostitutce, která s ní vůbec nepočítala a hned po porodu uvažuje, jak se dítěte zbavit. Kdo je Mariin biologický otec se neví a ona se upne na Billyho Bella – opilce, který nedlouhou nato jde na 10 let do vězení.

Mary Bell nepozná ani zdáli, co je to šťastné dětství, když ji matka nedokáže zabít, prodává ji alespoň ke špásu horníkům. Dítě je tak denně zneužíváno, což se mu zaryje hluboko do podvědomí. Už v raném dětství týrá Mary menší zvířata, zejména kočky. Těší se z pohledu na jejich trápení, když je rdousí. Krom toho je přesvědčená, že ten, koho zabije, zůstane živ v jiné podobě, což ji nejspíš dosti „pomůže“ při dalších činech. Je dosti pravděpodobné, že Mary od mala zobe všemožné pilulky, které doma nachází. Betty své léky, příp. drogy nijak neschovává. K dítěti se tak dostává vzhledem k jeho věku životu a zdraví dost nebezpečná kombinace silných antidepresiv, sedativ a hypnotik. Není divu, že se Mary v roce 1960 probudí v nemocnici s vypumpovaným žaludkem.

Sadistické choutky Mary Bell vyvrcholí v létě roku 1968, kdy spolu se svou kamarádkou Normou Bell odvedou do Scotswoodu – odlehlého dělnického předměstí Newcastlu čtyřletého Martina Browna. Zvídavé dítě bylo z procházky k železničnímu mostu mezi skládky dřeva, železa i vraků automobilů nadšené. Mary však chlapce místo hraní povalí na zem a prsty ho zardousí, na břicho mu poté nůžkami vyryje písmeno M a uřízne mu varle. Aby toho nebylo málo, připraví si obě děvčata „vtípek“ pro sestru tohoto chlapce. Desetiletou Pet Brown vezmou na místo činu, přesněji do houští okolo něj, kde spatří Martina s vypoulenýma očima, vyhřezlým jazykem, pořezaným břichem a krvavou dírou v rozkroku. Pet s křikem uteče a Mary je spokojená, chtěla ji vidět, jak bude reagovat na takový šok.

Vyšetřovatelé příklad odkládají, dopadnout viníka je podle nich běh na dlouhou trať a jelikož dítě nemá ani řádného otce, nic je nehoní. Mary s Normou tak stihnou před druhým podobným činem zdevastovat jednu školku – rozbijí elektroniku i nábytek, počmárají zdi, rozřežou hračky. Trest se nekoná, policie je pouští s tím, že se jednalo o dětský žert.
Nedlouho na to už dovedou pod oblouk železničního mostu dalšího chlapce – tříletého Briana Howeho. Dítě je zvídavé a natěšené z neznámého prostředí. Alespoň do té doby, než mu Mary stejně jako Martinovi sedne na hrudník a začne ho dusit palci. S velkým zájmem pozoruje, jak se malé tělo zmítá a škube končetinami. Když přestane jevit známky života, vytáhne nůžky, dítě svleče a začne si počínat jako dospělý sadista. Než dítěti vyryje na břicho „své“ M, stáhne mu z pohlaví kůži. Mary a Norma jsou nadšené a radostně křičí. Malá vražedkyně si pomyslí, že zabíjení lidí je bezva.

Vyšetřovatelé vidí jasnou souvislost mezi první i druhou vraždou – vraha. Na případu pracuje několik týmů policistů a obě mladé slečny se dostávají za mříže. První noci jsou pro ně kritické, přece jen jsou to děti, alespoň Mary – té je v té době 11 a Normě 14 let. Mary se v noci pravidelně pomočuje a ze spaní proklíná svou matku. Vyslýchání nejen jich, ale i jejich známých naznačuje celkem jednoznačně, že vraždila Mary a Norma je propuštěna domů. Žáci školy, kam Mary Bell chodila, i lidé z jejího okolí podávají svá svědectví o tom, jak se dívka několikrát pokoušela škrtit i je, příp. jejich známé. Po pokusech i po oněch dvou vraždách se vždy směje jako pominutá. I Mary však popírá stejně jako Norma jakoukoli vinu a konečné slovo má soud. Ten trvá 9 dnů, po celou dobu je pod přísným dozorem medií a veřejnost s napětím očekává verdikt poroty. Po závěrečné 9hodinové poradě prohlásí, že Norma je skutečně nevinná a dostává trest v podobě tří let v nápravném zařízení pro mládež za spolupachatelství.

Obhájci dvojnásobné vražedkyně se pro ni snaží zajistit co nejkratší trest a označují královskou justici za zkostnatělou. Žalobce Rudolf Lyonse je ale jiného názoru a pronese svůj názor, že tento čin je hodný trestu smrti. Když zmíní svou domněnku o beznadějném postavení rodičů a dalších příbuzných obou chlapců, Mary naruší soud hlasitým prohlášením, že Brian ani žádného otce neměl. Je odvedena ze síně pryč.
Poslední slovo má soudce Ralph Vincent Cusack, který označí Mariu Floru Bell vinnou v plném rozsahu obžaloby. Jeho konečný verdikt ale rozpoutá bouři nevole, prohlásí totiž, že do dalšího rozhodnutí jiného patřičného úřadu dostane Mary doživotní trest. V následujících dnech tak k soudu přichází množství rozhořčených dopisů i petic. Celá společnost pochybuje o tom, že je jejich právní systém v pořádku.

Nikdo ze začátku neví, kam dětskou vražedkyni zavřít. Normální vězení nepřichází v úvahu a tak je Mary Bell od února 1969 do listopadu 1973 umístěna do psychiatrického zařízení, kde se pracuje s malými chlapci. Ve svých 16 letech putuje do ženské věznice, kde se mimo jiné přidá do lesbické sekty a brzy žádá o změnu pohlaví. Neúspěšně. Po umístění do mírně hlídaného prostoru se přidá ke skupině mužů a uteče s nimi. Chycena je do několika dnů. S jedním dalším utečence se intimně stýká, čehož on využije a tisku poté za řádnou finanční odměnu vypráví, jak s ním chtěla Mary přijít do jiného stavu.

V roce 1980 je Mary Bell umístěna na několik měsíců do hotelového domu vedle věznice, kde se má adaptovat na normální život a téhož roku je propuštěna. Prokuratura ji doporučí práci ve školce, mladá žena si najde sama práci jako servírka a časem se vdá a otěhotní. Narodí se ji holčička, kterou pojmenuje Sereny a soud povolí změnu identity jim oběma. Píše se rok 1998 a proti tomuto rozhodnutí se vzbouří i tehdejší ministerský předseda Tommy Blair. O pět let poději – 21. května 2003 oznamuje tento i televize BBC. Maria Flora Bell tak v současné době žije se svým dítětem v Anglii neznámo kde – chráněna před veřejností.

 

7 thoughts on “Ve svých deseti letech zabila dva malé chlapce, dnes vychovává vlastí dítě

  1. Myshoolka

    Nemyslím si, že je omluvitelné zabití, ale přesto nevidím důvod k tomu, aby nemohla mít svou rodinu… Měla opravdu těžký život a nevidím důvod k tomu, aby nezažila aspň trošku štěstí… 

     
  2. veruce Post author

    Myshoolka: jelikož žije v anonymitě, tak se nedozvíme, jak to dítě vychovává, to je pravda, ale to nic neměmí na tom, že já osobně bych ji snad ani nepustila z toho vězení…

    Elysia: to mě taky, je možné, že sama nechápe, proč to udělala, nicméně jako desetiletá byla dosti rozhodná, něco z toho v hlavě člověku zůstane, i když dalo by se říct, že z toho mohla vyrůst…

     
  3. Anonym

    Naprosto neomluvitelné! Člověk je v deseti letech sice stále dítětem, ale přeci jen už mu není pět a dobře ví, co dělá. Trestem smrti by jí ulehčili další trápení, ale to je zas, vzhledem k jejímu věku, pochopitelné, že na něj soud nepřistoupil. Nepouštěla bych jí však na svobodu – zdá se mi to absurdní! Dobře věděla, co dělá, věděla, že je to špatně. Takový člověk by měl žít mezi podobnými psychopaty a ne „vychovávat“ vlastní děti a dokonce žít v anonymitě! Odporné, nepochopitelné… Nevím, co bych dělala, nikdo, kdo nezažil, nepochopí, jak se může cítit matka, které někdo zavraždil dítě. Taková neúcta – ona žila celou dobu s tím, že jejího chlapečka někdo zabil, že ho to bolelo, že si v tu chvíli určitě zoufale přál, aby za ním přišla, aby mu pomohla… A tenhle psychopatický imbecil vlastní děti má?!
    Nestačím se divit… Především by měli potrestat její matku, která to všechno zapříčinila. Ale ani ta ji nenutila k tomu, aby ZABÍJELA malé bezbranné děti. Hnus! Neměla bych slitování. M.B. ho taky neměla.

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.