Tipy na výlety a jiné zápisky

2. světová válka

Teorie a vše kolem

Beton

Materiál tvořící objekty čs. opevnění je železobeton, tedy beton hustě protkaný armovacími pruty s průměry až několik centimetrů. Kvalita betonu byla testována, pokud beton nesplňoval odolnost 450kg/cm2 (tedy kostička prostého betonu o jednom centimetru krychlovém byla z jedné strany zatížena 450ti kilogramy), stavební firma betonující objekt platila pokutu. Vyjímečně se podařilo namíchat beton i o odolnosti 800kg/ cm2 .
Při stavbě opevnění si civilní firma provádějící betonáž musela opatřit vlastní bednění, dovézt štěrk, cement a další běžné materiály. Nestandardní prvky byly dodávány ŘOP.

Ocelové prvky

V opevnění bylo kromě betonu použito i mnoho železných částí, armovacími pruty počínaje, přes střílny až po pancéřové zvony. Tyto prvky byly dodávány většinou Vítkovickými železárnami. Střílny a zvony z vysoce kvalitní oceli byly velmi těžké (desítky, či dokonce stovky tun), doprava do hosrských oblastní, kde bylo opevnění stavěno, byla tedy velmi nesnadná.

Vzduchotechnika

V LO byl jednoduchý rozvod vzduchotechniky s ventilátorem na ruční pohon. V TO se jednalo o velmi složitý rozvod s mnoha nasáváními. Vzduch byl pomoci motorem poháněného ventilátoru vháněn do objektu přes filtry proti plynům, prachu a bojovým látkám. Tento vyčištěný vzduch byl rozváděn po celém objektu, zkažený vzduch ze střeleckých místností a záchodů byl odváděn ven. V objektu byl takto neustále udržován přetlak (venkovní vzduch se nemohl dostat dovnitř ani otvory ve střílnách apod.) a pomoci tohoto systému byl objekt případě i vytápěn.

 

Lehké opevnění

LO vz.36

Tyto velmi jednoduché objekty pro čelní palbu vycházejí konstrukčně z francouzských typů, mají nižší odolnost a jsou početně zastoupeny méně, než později budované LO vz.37. Mají jednu až tři střílny, namířené většinou čelem k nepříteli. Výzbroj měla být tvořena především starými těžkými vodou chlazenými kulomety vz.7/24 Schwarzlose, které byly v objektu umístěny na improvizovaných střeleckých stolech, nikoliv v lafetách. Betonovány byly podle civilních norem, nemají příliš silné stěny a vzhledem k tomu, že byly umísťovány ve svazích přivrácených k nepříteli, byly by velmi zranitelné a neefektivní, proto bylo od jejich stavby brzy upuštěno.

Jeden z těchto objektů, rekonstruovaný skupinou nadšenců, je k vidění v Ústí nad Labem – Trmících. (KVH Trmice, http://lo36.wz.cz).

 

Těžké opevnění

Objekty těžkého opevnění byly projektovány jako obrana především proti tankovým svazům nepřítele, proto byly budovány v místech očekávaného nejtěžšího útoku. Stálou posádku mělo tvořit i několik desítek mužů, téměř každý objekt měl vlastní vnitřní studnu, vlastní dieselagregát, vzduchotechniku s protiplynovými filtry, velké zásoby střeliva i potravin atp. Rovněž zbraně byly plánovány trochu odlišné od LO – dvojčata těžkých kulometů, protitankové kanóny, houfnice, minomety.. Dalším odlišným prvkem jsou pancéřové prvky – pozorovací zvony, kopule s kulomety a výsuvné otočné dělostřelecké věže. Komunikace mezi objekty byla zajištěna dokonalou a takřka nepřerušitelnou telefonní sítí, navíc ještě jištěnou nouzovou možností zemní radiotelegrafie. I většina těžkých objektů je pro boční palbu.

Základní rozdělení TO je na objekty tvrzové a izolované. Tvrzové jsou mezi sebou propojené podzemím, izolované jsou samostatné. Více o izolovaných objektech je v kapitole „Tvrze“.

Izolované objekty se rozdělují podle odolnosti na „Araby“ a „Římany“, podle číslice označujících jejich odolnost – arabská 1 a 2, římská III a IV. „Arabské“ typy mají slabší stěny a nižší výzbroj. Další rozdělení je mnoho, podle hlavní zbraně, podle orientace střílen, podle určení atp. Každý těžký objekt je unikát, neexistují dva naprosto shodné.

 

Tvrze

Definice tvrze československého opevnění je systém překážek a povrchových objektů v nejvyšší odolnosti propojených podzemím a tvořící tak samostatný bojeschopný celek. Povrchové objekty pak mají každý svojí specifickou funkci. Podzemí tvrzí mělo být podle typu půdy umístěno až 20m pod povrchem, tedy v hloubce naprosto nezasažitelné jakoukoliv dělostřeleckou palbou nebo bombardováním. Tvoří ho hlavní chodba začínající za vchodovým objektem, od které se odštěpují chodby k jednotlivým srubům. Při hlavní chodbě se dále nacházejí muniční sklady, filtrovna a strojovna s dieselagregáty (které by v případě války dodávaly proud celé tvrzi). Dále pak ubikace, sprchy, WC, sklady, kuchyně, nemocnice, velitelství tvrze, kanceláře dělostřelectva, telefonní ústředna, místnost pro radiostanici a stanici zemní radiotelegrafie atp..

Typologie tvrzových objektů

Tvrze byly projektovány v různých kombinacích těchto typů objektů, vždy podle geografické pozice, rozpočtu apod. Každá tvrz měla mít vždy jeden vchodový objekt, ale ostatních srubů mohlo být více (např. tvrz Babí: dva dělostřelecké sruby, dvě dělostřelecké otočné věže, dvě minometné věže a čtyři pěchotní sruby)

 

Současnost

Pevnosti samozřejmě dodnes nezmizely. Většina lehkých i těžkých objektů chátrá, zarostlá houštinami, nechána na pospas svém osudu a ziskuchtivým parchantům odřezávajícím a prodávajícím železné prvky. Některé objekty byly za totality měněny ministerstvem obrany na protiatomové kryty (tvrz Hanička), některé lehké objekty ležící na pozemcích chatařů jsou využívány jako kůlny a některé dokonce jako příležitostná obydlí bezdomovců. Dodnes není s definitivní platností rozhodnuté, komu objekty patří. Některé uzamčené, některé otevřené příležitostnému zvědavci k nahlédnutí dovnitř. Jen málokdo si z dnešní generace uvědomuje úsilí a víru, s nimiž bylo opevnění tehdy budováno, s nadějí, že díky němu bude náš národ ochráněn. Odhodlání občanů ČSR bránit svojí vlast bylo nepopsatelné a náš národ se již poté nikdy nesemkl tak, jako tehdy, kdy všichni věřili, že svojí republiku uhájí. Nicméně historie tomu chtěla jinak a pouhých 20 let trvající samostatnost státu, tehdy jednoho z nejvyspělejších v Evropě, byla opět ztracena. Začala další etapa temna, trvající mnoho desítek let.