Ze života Ver.

čeština

Odolena Voda není odolená. Jak se skloňuje?

Znak obce Odolena VodaSetkali jste se někdy s názvem obce Odolena Voda? Pravděpodobně ano. Jedná se o středočeské město v okrese Praha-východ ležící při dálnici D8, ve kterém žije přes 5 tisíc obyvatel. Skloňování jména tohoto města činí problémy hodně lidem.

Najdou se tací, kteří bez okolků říkají: do Odolené Vody, v Odolené Vodě, okolo Odolené Vody, u Odolené Vody, Odolená Voda. To je samozřejmě špatně. Žádná Odolená Voda neexistuje, stejně jako neexistuje přídavné jméno odolený.

 

Nejdelší slova evropských jazyků

SLOVANSKÉ JAZYKY

 

Čeština

Nejdelší česká slova známe asi všichni. Mnohá z nich jsou uměle vytvořená, pravděpodobně vč. toho nejznámějšího (i když použít by se v jistých případech snad i dalo). Uměle vytvořená slova:

nejnezdevětadevadesáteroznásobovávatelnějšími – 45 hlásek
nejnezdevětadevadesáteronásobitelnějšími . 40 hlásek
nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšími – 38 hlásek
nejnezpravděpodobňovávatelnějšími – 33 hlásek
nejnevykrystalizovávatelnějšími – 31 hlásek
nejneospravedlňovávatelnějšími – 30 hlásek
nejneobhospodařovávatelnějšími – 30 hlásek

Používaná slova (asi zřídka):

nerestrukturalizovatelnými – 26 hlásek

Slovenština

Bratři Slováci nás trumfli :)

sedemstodeväťdesiatsedemtisícsedemstodeväťdesiatsedemi – 55 hlásek

znajneprekryštalizovávateľnejšievajúcimi – 44 hlásek

znajnepreinternacionalizovateľnejšievať – 39 hlásek

najnerozkrasokorčuľovateľnejšieho – 33 hlásek

najneobhospodarovateľnejšiemu – 29 hlásek

Bulharština

непротивоконституционствувателствувайте – 39 hlásek

Polština

Dlouhá slova v polštině vznikají jednoduše z číslovek. Taková slova se však v běžném jazyce (celkem pochopitelně) nevyskytují, ačkoli jsou v souladu s gramatikou.

 

Pernamentní flustrace

Už jsem se nad lidmi, kteří pořádně neovládají češtinu, rozčilovala a pohoršovala dost. Toto je jen další výčet nesmyslů, na které jsem v poslední době narazila (na internetu i osobně). Je to holt nesmrtelné téma :)

Datumy, albumy, cyklusy…

Stejně jako by téměř nikdo nepoužil spojení „do centrumu“, neměl by ani vyřknout/napsat „do albumu“. Realita je však někde jinde. Novotvary těchto slov mě vždy praští do očí, jakmile je někdo použije. To je takový problém napsat je správně?

to datum, to centrum, to album
do data, do centra, do alba

ta data, ta centra, ta alba
do dat, do center, do alb

Budiž vzaty na milost nespisovné tvary (ty data, ty centra, ty alba), jiné tvary však drásají oči i uši. Nicméně než jsem to viděla v diskuzích a článcích na některých stránkách, ani mě nenapadlo, že kromě množného čísla dělá lidem problém i to jednotné. Pár příkladů:

– Fotogalerie nefunkční otevírání albumu s diaktritikou (diskuze.jakpsatweb.cz)
– Návod – vložení fotky do Albumu (honda-club.cz/forum)
– Dětské ručně tvořené albumy (zareckyphotography.com)

Mnohdy by problémové datum v množném čísle bylo vhodné nahradit slovem termín. Hodně lidem by to usnadnilo život. Napsat „volné datumy a cena“ může jen dítě s nedostatečnou slovní zásobou. Nebylo by lepší místo toho napsat „volné termíny a cena“? :)

 

Neznalost češtiny se nedá schovat pod její „vývoj“

Avatar | pravopis Článek na Lidovkách o příšerném slohovém projevu některých maturantů mě nepřekvapil. Spíše mě zarazilo, že se autoři těch perliček dokázali dostat až do 4. ročníku. Z článku a příkladů vyplývá, že dnešní středoškoláci mají problém se samotným myšlením v rodném jazyce.

Není to tak dlouho, co jsem se rozčilovala nad tím, jak se rozmáhají tendence zjednodušovat pravidla češtiny jen proto, že někdo není schopen je pochopit a použít v praxi (článek zde). Od té doby jsem podobných nesmyslných výkřiků zaznamenala víc, zejména v diskuzích na téma gramatika. Komentující se vyjadřovali v tom duchu, že v případě užívání gramaticky nesprávných tvarů většinou by se měla pravidla pravopisu prostě změnit. Některým by ani nevadilo, ba by to dokonce uvítali, kdybychom si mohli vybrat, které i/y kam napíšeme.

Čeština je složitý jazyk a o to větší mám radost z toho, že ji umím uspokojivě ovládat. Dnes se vedle znalosti pravidel pravopisu ztrácí i schopnost v češtině uvažovat. Problém se sepsáním delšího textu nemají jen žáci a studenti, kteří to při některých oborech později v zaměstnání nebudou ani potřebovat, ale i lidé, kteří se mluveným či psaným projevem živí – novináři, korektoři, publicisté, úředníci všeho druhu, hlasatelé, pracovníci reklamních agentur a další. Tolerance ke gramatickým a stylistickým chybám od doby, kdy nám opakovaně v 9. třídě vtloukali do hlavy všechny možné gramatické jevy, abychom nebyli na střední škole za negramotné tupce, vzrostla několikanásobně. Dnes jsou chyby přehlíženy, příp. si jich v tom horším případě ani mnoho lidí nevšimne.

K maturitě se dostanou i takoví, kteří jsou schopni na papír vypustit např. toto:

 

Žrec – bez žerce jako švec – bez ševce

Slovanské slovíčko žrec a jeho správné skloňování dělá neustále někomu potíže. Pominu-li zkomoleniny, které vznikají při jmenování české stejnojmenné kapely, málokde se výraz pro slovanského kněze používá ve správných tvarech. Dokonce v českém překladu Červenákova Černokněžníka je to špatně a bije to do očí pomalu na každé druhé stránce.   V množném čísle je použit kupříkladu patvar žrecové, přitom švecové není slovo, které by se běžné používalo (alespoň doufám!). Jinak se běžně nesprávně žrec skloňuje bez posunutého e např. žrece, žrecem, žreců, žrecích… Pokud bychom se tohoto pravidla drželi, museli bychom oslovovat žerce dalším patvarem – žreče.

 

Lidé neumí česky, tak tu češtinu prostě zjednodušíme

PravopisPo nedávném řešení, zda se do spisovné češtiny přidá výraz „abysme“ (psala jsem zde) a po vymýšlení genderově korektních patvarů (psala jsem tady), zde máme další návrh na úpravu pravidel českého pravopisu. Změny se mají týkat velkých písmen.

Ústav pro jazyk český vyzývá Čechy, aby se zapojili do dotazníku, kde mohou vybrat, jak by se jim psaní velkých písmen zamlouvalo. Dotazník najdete zde. Některé možnosti jsou téměř děsivé. To bychom také mohli jednou ta velká písmena psát jako v němčině u každého podstatného jména, a to prosím po vlastním uvážení, že je to dané slovo pro věcný význam důležité.

 

Ten nebo ta Olomouc, Třebíč, Florenc, sršeň … ?

PravopisV České republice existuje vícero míst a celkově v českém jazyce více slov, u kterých se spisovný rod liší od toho často používaného. Mezi nejfrekventovanější/nejspornější patří Aš, Olomouc, Třebíč, sršeň, Florenc, Kroměříž…

Ten Olomouc nebo ta Olomouc?

Pravidla českého pravopisu uznávají jen ženský rod – tedy ta Olomouc. Zatímco jedni používají striktně tento tvar, existuje řada odpůrců používajících mužský rod. Ten Olomouc se vyskytuje zejména v hovoré češtině a hlavně na Moravě. Nicméně i mezi Olomoučany a obyvateli Hané se najdou příznivci obou rodů.
Pro zajímavost dodám, že Olomouc se v nářečí nazývá též /ten/ Holomóc a nově se můžeme setkat i s výrazem /ten/ Olmík.

Ten Budapešť nebo ta Budapešť ?

Ačkoliv jsem si říkala, že že u Budapešti je ženský rod zřejmý, při spisování tohoto článku jsem narazila i na dotaz, zda je Budapešť ten či ta.

Budapešť je tedy skutečně ta. Logicky to můžeme odvodit od názvu města, který vznikl ze jmen sloučených obcí v jednu (ten Budín + ten Starý Budín + ta Pešť), nicméně někdo by jistě mohl namítat, že Pešť může být i ten :)

 

Každý pátý školák považuje četbu za ztrátu času

Nedávný průzkum společnosti Scio potvrdil, co jsem zde rozvedla v článku Děti nečtou, dětem se nečte.

Z testu vyplývá:

18% žáků základních škol považuje čtení za ztrátu času
33% dětí čte jen, když musí
33% dětí čte každý den
20% dětí se potýká s problémem dočíst knihu do konce.
45% dětí potěší kniha jako dárek
20% žáků prvního stupně přečte 3 a více knih měsíčně
40% žáků prvního stupně pak 2 knihy měsíčně
10% žáků druhého stupně přečte 3 a více knih měsíčně
20% žáků druhého stupně přečtě 2 knihy měsíčně

Čtenářská gramotnost se u nás zhoršila nejvíce ze všech 65 testovaných zemí. Účastnilo se 208 škol (6123 dětí). Informoval o tom idnes.cz a deník Metro.

 

Abychom >> abysme >> aby jsme ?!

PravopisZprávy nedávno přinesly informaci o tom, že se chystá reforma české pravopisu. Asi nejdiskutovanější změnou je přidání výrazu abysme do spisovného jazyka. Podle některých jazykovědců a novinářů se tímto slovem nahrazuje již zastarelé abychom, který se prý z běžné mluvy i vytrácí.

Osobně si dovolím nesouhlasit. Představa, že bychom v nějakém oficiálním prohlášení vídali/slýchali abysme, mi příjde děsivá. Celou školní docházku nám všichni učitelé vštěpovali, že abysme a že nemá ve spisovné češtině co dělat, krom toho mi tento výraz ujede jen málo kdy a věsměs v době, kdy celkově mluvím nespisovně, v případném psaném textu jen v přímé řeči. Podobně to vidí většina lidí z mého okolí. Jazykovědci dospěli k tomu, že abysme používají i lidé učení a kultivovaní a přesto jsem nikdy nikoho takového neslyšela tento výraz použít. Všichni si zakládali na abychom. Jediný oficiální text, se kterým jsem se setkala, že by ho používal, jsou novináři, na které nemá cenu odkazovat, protože jsou schopni i v tištěných zprávách nasekat množství hrubek (o internetovém zpravodajství raději pomlčím), tudíž rozlišování těchto dvou výrazů je často nad jejich síly. Kromě toho, že by se výraz abysme mohl dostat do Pravidel českého pravopisu, je rovněž uvažováno nad tím, že by se mohl psát aby jsme, což je nesporně ještě horší.

 

Děti nečtou, dětem se nečte

četbaTřetí část miniseriálu o češtině bude zaměřena celá na četbu. První část o debilštině a trendu neovládání ČJ čtěte zde, druhou část o výuce naší mateřštiny na školách najdete zde.

Můžu zrovna začít od sebe. Na předčítání v mém útlém věku nebylo moc času, takže jsem se s ním setkala až ve školce, kdy nás (jinak dosti nevrlé) učitelky seznamovaly po obědě s pohádkami. V té době ale neexistovalo, aby někdo vyčníval z davu (jednalo se o začátek 90. let), tudíž nikoho z toho ústavu ani nenapadlo nás caparty učit písmenka. Jak je tomu dnes, přiznám se, pořádně nevím. Když jsem strávila 2 týdny praxí ve školce, na čtení předškoláků jsem se nijak nezaměřovala. Spíš jsem se ale setkala s tím, že se tato zařízení v tomto ohledu nijak nezměnila. Pokud rodič chce, aby jeho dítě umělo číst ještě před nástupem do 1. třídy, musí se o to zasadit sám. Tím se dostáváme zase na začátek tohoto odstavce a povíme si něco o předčítání.

Valná většina dětí má předčítání pohádek ráda. Jedná se o dosti důležitý faktor, který v budoucnu ovlivňuje i to, jak kvalitně bude dítě číst, případně za jak dlouho se naučí číst plynule (dost o tom vypovídá fakt, že já se díky nepravidelném a nijak častému předčítání pořádně naučila číst až v páté, šesté třídě, kdy jsem začala pořádně číst knížky sama, k tomu se ještě dostaneme). Seznamování s knížkami zvyšuje slovní zásobu, což zdaleka neplatí jen u předškoláčků a čerstvých školáků a u pohádek. Dítě, kterému rodiče/prarodiče/jiní blízcí často čtou, má daleko lepší start, když se začne učit samo číst, mnohdy s trochou snahy ze strany rodičů umí číst ještě v předškolním věku. Nutno zde zmínit fakt, že tato dovednost se mnohdy stave v 1. třídě pro žáčka nevýhodou. Stále se mezi učiteli najdou tací, kteří nesnáší, když někdo neodpovídá davu a místo rozvoje jeho znalostí a dovedností se jej snaží srazit na úroveň ostatních. Jistě nemusím zdůrazňovat, že tento pozůstatek z dob rudých se netýká pouze četby.