Tipy na výlety a jiné zápisky

hory

Godula

Našlapáno: cca 7 km
Stoupání: cca 300 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

O víkendu jsme se vydali na dlouhatánský výlet do Beskyd. Mám dojem, že jsme s sebou tahali půl bytu, a auto narvané až po střechu ten dojem umocňuje. Zvládl to i malý, ačkoli se to bez křiku cestou neobešlo.

V Beskydech by to nešlo alespoň bez kratšího výletu, který vyplynul z neplánové procházky. Nakonec nám i celkem přálo počasí :)

Godula a její okolí je mi důvěrně známé od raného dětství, takže jsem se s chutí vydala na místa, která jsem naposledy navštívila před cca 12 lety. Okruh jsme začali v Komorní Lhotce na konečné autobusu. Po modré vyrazili k rozcestí a dále po zelené vyrazili po asfaltce do kopce. Pohodové mírné stoupání i se šestikilovou zátěží v šátku :) Celkem rychle jsme se dostali k rozcestí Ropičník a cestou se kochali výhledy na částečně zasněžené okolní hory.

 

Svaroh / Zwercheck (1333 m. n. m.)

Svaroh / Zwercheck (1333 m. n. m.)Našlapáno: 5 km
Stoupání: cca 270 m
Náročnost: střední (kvůli vedru)
Okruh: ano

Svaroh – hora pojmenovaná po slovanském božstvu – se nachází na českoněmecké hranici nedaleko Černého jezera a Jezerní hory. Turistická trasa na vrchol vede pouze z Německa.

Cestu jsme tedy započali na značeném parkovišti cca 11 km od předchodu v Železné Rudě. Výstup není nijak náročný. Do kopce se stoupá lesem s přirozenými stupni v podobě kamenů a kořenů. Ten den se počasí chovalo i relativně slušně. Vedro začalo být až později.

 

Velký Javor / Grosser Arber (1456 m. n. m.)

Našlapáno: cca 13 km
Stoupání: cca 780 m
Náročnost: značná (kvůli vedru)
Okruh: ano

Velký Javor je nejvyšší horou Šumavského pohoří a nachází se v Německu. Toho dne už jsme za sebou měli jeden výšlap, takže nám tenhle kopec v tom nechutném vedru dal celkem zabrat. Za ten výhled to ale stálo.

Výstup jsme začali na parkovišti nedaleko lanovky na vrchol. Od českých hranic (přechodu v Železné Rudě) je po silnici vzdálené cca 8 km. Pro zajímavost – 2 eura za parkovné se dají lehce ušetřit, pokud si popojedete cca o 400 metrů dál směrem k Velkému Javořímu jezeru (Grosser Arbersee). Jelikož jsme tak učinili, nechtělo se nám na začátek turistické trasy vracet a vyrazili jsme nahoru po sjezdovce. Vzhledem k pražícímu slunci a žádnému stínu to nejlepší nápad nebyl.

 

Čertovo jezero, Špičák, Černé jezero

Našlapáno: cca 11 km
Stoupání: cca 400 m
Náročnost: střední (kvůli vedru)
Okruh: ano

Letní vedro udělalo z jinak celkem nenáročného výletu na dvě známá šumavská jezera nepříjemný výšlap. Trochu stínu jsme si užili jen na Špičáku, jinak nás provázelo žhnoucí slunce.

Na Špičáckém sedle se nedalo zastavit. Po ránu bylo místní zpoplatněné parkoviště, ze kterého je nejsnazší přístup k Černému jezeru, plné, takže jsme se museli vydat dál. Začali jsme až z parkoviště kus od žluté směrem k Železné Rudě.

žlutá turistická značka Cesta po žluté představuje mírné táhlé stoupání a vede přes tři sjezdovky, na kterých pražilo tak, že jsme si ani ty výhledy výsečí moc neužili. Slunce pražilo i do lesa, takže stín očekávanou snesitelnější teplotu nepřinesl.

 

Luzný / Lusen (1373 m. n. m.)

Luzný / Lusen (1373 m. n. m.)Našlapáno: 8,5 km
Stoupání: cca 410 m
Náročnost: střední
Okruh: částečně

Luzný (německy Lusen) je považován za jeden z nejhezčích vrcholů Šumavy/Bavorského lesa. Celý holý vršek pokrývá kamenné pole a poskytuje tak kruhový výhled.

Luzný se nachází na německém území kousek od hranic. Dá se na něj vydat ze dvou hlavních bodů – z obce Waldhäuser, odkud jsme vyšli my, či z Modravy, jak jsme zjistili po návratu domů. Okruh z Modravy je však více než 3x delší, což by v letních vedrech pro nás znamenalo dosti velký problém. Vydali jsme se tedy do Waldhäuseru vzdáleného 50 km od Železné Rudy.

Na místě jsme zjistili, že jsou Němci vtipálci. Cestu z něj k parkovišti, ze kterého jsme chtěli vyjít, označili cedulí se zákazem vjezdu mezi 9. a 16. hodinou. Čekaly nás tedy 2 km po silnici. Druhou možností bylo úsek objet a zajet si tak 15 km. Poslední pak autobus, který líné turisty ty 2 kilometry v pravidelných intervalech vozí sem a tam.

Ač bylo dopoledne, panovalo vedro už od rána, takže jsme se po silnici vlekli déle, než by se nám líbilo. Nakonec jsme však do původního výchozího bodu dorazili a mohli se skrýt před sluncem na lesní cestě. Brzy jsme se po mírném stoupání dostali ke Skleněné arše. Loď v dlani je dílem německých sklářů a českých řezbářů.

 

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)

Dolní Morava >> Slaměnka >> Babuše >> Podbělka >> Sušina >> Stříbrnická >> Ve Strži >> Dolní Morava

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)Našlapáno: 24,5 km
Stoupání: cca 1040 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

Okruh téměř stejný jako v roce 2013 (článek tu), tentokráte však s krosnou a se sněhem pod nohama. Náročnost tedy větší, než jsme očekávali, ale trénink musí být :)

modrá turistická značkaDolní Morava > Pod selskými vrchy > Kolotoč > Slaměnka
→ 6 km | ↑ 520 m | ↓ 50 m

Začali jsme v Dolní Moravě. Stejně jako tehdy jsme nechápavě koukali na segwaye na parkovišti i bobovou dráhu. K čemu jsou tyhle chujoviny, když všude okolo se tyčí hory?! Ale nač se rozčilovat, do kopce okolo oné dráhy jsme vyrazili s chutí, abychom měli tu šaškárnu kazící výhled do údolí co nejdříve z očí. Věděli jsme přesně, jaké stoupání nás v prvních kilometrech čeká, takže nebyl čas otálet.

Prudší úseky se však střídají s mírnějšími, takže trasa dopřává i odpočinku. I tak jsme si ale jeden náročnější úsek odpustili a vydali se delší, ale za to méně strmou cestou k chatě Slaměnka.

 

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka > Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)Našlapáno: 16,5 km
Stoupání: cca 820 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

inverze
západ slunce z nejvyšší hory ČR
cesta dolů s minimem světla…
…co víc si přát :)

Konečně jsem se vypravila napravit jednu ostudnou záležitost, aneb poprvé jsem si vyšlápla na Sněžku.

Vyrazili jsme v celkem dobrý čas a roční dobu, neboť jsme na celé trase v jinak extrémně navštěvovaných Krkonoších potkali jen málo lidí. Cestou do výchozího bodu už jsme se to chystali i vzdát, vzhledem k nemožnosti rozumně zaparkovat v Peci pod Sněžkou. Nakonec jsme dojeli do Malé Úpy a zcela neplánovaně vyrazili z Pomezních Bud.

Cestou nahoru jsme se nemohli vynadívat na stále zřetelnější inverzi, z ničeho nic jsme s šedivého údolí vyjeli do hor pod modrou oblohou, a jen jsme doufali, že to vydrží, než na tu Sněžku dojdeme. Vydrželo. Časový plán (jít z celé trasy jen cca hodinu ve tmě) jsme neměli šanci dodržet, takže jsme se už cestou do prvního kopce rozhodli, že na Sněžce zůstaneme i na západ slunce. Jak se nám šlo 8 km ve tmě neznámým terénem s miniaturní baterkou, se dočtěte na konci :)

červená turistická značkaPomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch.
→ 4 km | ↑ 280 m | ↓ 80 m

Z Pomezních Bud jsme vyrazili po červené směrem k Sovímu sedlu. Cesta stoupala plynule, poměrně rychle jsme zahřáli svaly a přizpůsobili tempo. Cesta po výstupu zase klesla k Sovímu sedlu, aby mohla stoupat k chatě Jelenka.

Brzy se začaly ukazovat první výhledy na mlhu válející se všude pod námi.

 

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok)

Trangoška > Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier > Demanovské s. > Konské > Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok) Našlapáno: 15 km
Stoupání: cca 1510 m
Náročnost: kvůli sestupu citelná
Okruh: ano

Na Slovensko jsme vyrazili prakticky na otočku. Prodloužený víkend jsme zahájili koncertem. Den poté nás kamarád vytáhl na výšlap.

Výšlap na nejvyšší vrchol Nízkých Tater byl vlastně v pohodě ve srovnání se sestupem z Chopku po žluté. Rozhodně to ale stálo za to.

zelená turistická značka Trangoška > Chata M. R. Štefánika (1740 m.n.m.)
→ 3 km | ↑ 610 m | ↓ 60 m

Trasu jsme začali na parkovišti u rozcestí Trangoška ve výšce cca 1130 m.n.m. a vydali se po zelené na Chatu M. R. Štefánika nacházející se o 610 metrů výše. Na třech kilometrech je to celkem slušné táhlé stoupání. O to zajímavější to začalo být zhruba v polovině, kde jsme narazili na hromadu dřeva pro chatu. Za každou kládu o hmotnosti cca 15 kilo dostane nosič za odměnu čaj (velmi dobrý mimochodem). Pro netrénované jedince z ČR to znamenalo časovou náročnost větší, než odhadují rozcestníky. Nu nakonec to skončilo tak, že polovinu z toho největšího stoupání je odnesl náš kamarád jako hrdý syn Nízkých Tater obě najednou. Kolemjdoucí se s ním fotili a dočkal se zasloužených ovací jak cestou, tak na chatě :) Jelikož jsme mu s touto náloží konečně i my stačili, měli jsme čas si užívat výhled do údolí.

 

Orlické hory – Velká Deštná

Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná > Šerlich – sedlo > Šerlišský mlýn > Deštné v Orl. h.

Orlické hory - Velká Deštná Našlapáno: 13 km
Stoupání: cca 470 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Okruh jsme zvolili jako rychlovýšlap. Počasí bylo mlhavé, nicméně tuto trasu už jsme jednou zdolali, takže nám o ty výhledy zase tolik nešlo. Pro porovnání článek zde.

modrá turistická značkazelená turistická značka Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná (1115 m.n.m.)
→ 4 km | ↑ 420 m | ↓ 10 m

Ten den jsme měli ještě nějaké zařizování, do Deštného jsme tedy dorazili až o půl čtvrté odpoledne. O hodinu později už jsme měli stoupání za sebou a kochali jsme se mlhou na Velké Deštné. Lehoučce náročné to bylo, ne však tolik, abychom měli potřebu si nahoře odpočinout.

V Luisině údolí se hory skrývaly v mlze.

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.