Ze života Ver.

hory

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)

Dolní Morava >> Slaměnka >> Babuše >> Podbělka >> Sušina >> Stříbrnická >> Ve Strži >> Dolní Morava

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)Našlapáno: 24,5 km
Stoupání: cca 1040 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

Okruh téměř stejný jako v roce 2013 (článek tu), tentokráte však s krosnou a se sněhem pod nohama. Náročnost tedy větší, než jsme očekávali, ale trénink musí být :)

modrá turistická značkaDolní Morava > Pod selskými vrchy > Kolotoč > Slaměnka
→ 6 km | ↑ 520 m | ↓ 50 m

Začali jsme v Dolní Moravě. Stejně jako tehdy jsme nechápavě koukali na segwaye na parkovišti i bobovou dráhu. K čemu jsou tyhle chujoviny, když všude okolo se tyčí hory?! Ale nač se rozčilovat, do kopce okolo oné dráhy jsme vyrazili s chutí, abychom měli tu šaškárnu kazící výhled do údolí co nejdříve z očí. Věděli jsme přesně, jaké stoupání nás v prvních kilometrech čeká, takže nebyl čas otálet.

Prudší úseky se však střídají s mírnějšími, takže trasa dopřává i odpočinku. I tak jsme si ale jeden náročnější úsek odpustili a vydali se delší, ale za to méně strmou cestou k chatě Slaměnka.

 

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka > Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)Našlapáno: 16,5 km
Stoupání: cca 820 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

inverze
západ slunce z nejvyšší hory ČR
cesta dolů s minimem světla…
…co víc si přát :)

Konečně jsem se vypravila napravit jednu ostudnou záležitost, aneb poprvé jsem si vyšlápla na Sněžku.

Vyrazili jsme v celkem dobrý čas a roční dobu, neboť jsme na celé trase v jinak extrémně navštěvovaných Krkonoších potkali jen málo lidí. Cestou do výchozího bodu už jsme se to chystali i vzdát, vzhledem k nemožnosti rozumně zaparkovat v Peci pod Sněžkou. Nakonec jsme dojeli do Malé Úpy a zcela neplánovaně vyrazili z Pomezních Bud.

Cestou nahoru jsme se nemohli vynadívat na stále zřetelnější inverzi, z ničeho nic jsme s šedivého údolí vyjeli do hor pod modrou oblohou, a jen jsme doufali, že to vydrží, než na tu Sněžku dojdeme. Vydrželo. Časový plán (jít z celé trasy jen cca hodinu ve tmě) jsme neměli šanci dodržet, takže jsme se už cestou do prvního kopce rozhodli, že na Sněžce zůstaneme i na západ slunce. Jak se nám šlo 8 km ve tmě neznámým terénem s miniaturní baterkou, se dočtěte na konci :)

červená turistická značkaPomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch.
→ 4 km | ↑ 280 m | ↓ 80 m

Z Pomezních Bud jsme vyrazili po červené směrem k Sovímu sedlu. Cesta stoupala plynule, poměrně rychle jsme zahřáli svaly a přizpůsobili tempo. Cesta po výstupu zase klesla k Sovímu sedlu, aby mohla stoupat k chatě Jelenka.

Brzy se začaly ukazovat první výhledy na mlhu válející se všude pod námi.

 

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok)

Trangoška > Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier > Demanovské s. > Konské > Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok) Našlapáno: 15 km
Stoupání: cca 1510 m
Náročnost: kvůli sestupu citelná
Okruh: ano

Na Slovensko jsme vyrazili prakticky na otočku. Prodloužený víkend jsme zahájili koncertem. Den poté nás kamarád vytáhl na výšlap.

Výšlap na nejvyšší vrchol Nízkých Tater byl vlastně v pohodě ve srovnání se sestupem z Chopku po žluté. Rozhodně to ale stálo za to.

zelená turistická značka Trangoška > Chata M. R. Štefánika (1740 m.n.m.)
→ 3 km | ↑ 610 m | ↓ 60 m

Trasu jsme začali na parkovišti u rozcestí Trangoška ve výšce cca 1130 m.n.m. a vydali se po zelené na Chatu M. R. Štefánika nacházející se o 610 metrů výše. Na třech kilometrech je to celkem slušné táhlé stoupání. O to zajímavější to začalo být zhruba v polovině, kde jsme narazili na hromadu dřeva pro chatu. Za každou kládu o hmotnosti cca 15 kilo dostane nosič za odměnu čaj (velmi dobrý mimochodem). Pro netrénované jedince z ČR to znamenalo časovou náročnost větší, než odhadují rozcestníky. Nu nakonec to skončilo tak, že polovinu z toho největšího stoupání je odnesl náš kamarád jako hrdý syn Nízkých Tater obě najednou. Kolemjdoucí se s ním fotili a dočkal se zasloužených ovací jak cestou, tak na chatě :) Jelikož jsme mu s touto náloží konečně i my stačili, měli jsme čas si užívat výhled do údolí.

 

Orlické hory – Velká Deštná

Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná > Šerlich – sedlo > Šerlišský mlýn > Deštné v Orl. h.

Orlické hory - Velká Deštná Našlapáno: 13 km
Stoupání: cca 470 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Okruh jsme zvolili jako rychlovýšlap. Počasí bylo mlhavé, nicméně tuto trasu už jsme jednou zdolali, takže nám o ty výhledy zase tolik nešlo. Pro porovnání článek zde.

modrá turistická značkazelená turistická značka Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná (1115 m.n.m.)
→ 4 km | ↑ 420 m | ↓ 10 m

Ten den jsme měli ještě nějaké zařizování, do Deštného jsme tedy dorazili až o půl čtvrté odpoledne. O hodinu později už jsme měli stoupání za sebou a kochali jsme se mlhou na Velké Deštné. Lehoučce náročné to bylo, ne však tolik, abychom měli potřebu si nahoře odpočinout.

V Luisině údolí se hory skrývaly v mlze.

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.

 

Malé Karpaty

Smolenice > Jaskyňa Driny > Vlčiareň > Čertov žľab > Záruby s. > Záruby > Ostrý kameň > Breziny rozc. > Červená hora > Pod Čiernou skalou > Mon Repos > Amonova lúka > Klokoč > Sedlo Uhlíská > Mesačná lúka > Vápenná – Roštún > Pod Malou Vápennou > Sološnicka dolina > Sološnica

Našlapáno: 29 km (8,5 + 16 + 5,5)
Stoupání: 1530 m (700 + 770 + 60)
Náročnost: citelná
Okruh: ne

Popravdě, tohle byl cíl na jeden den a kousek a ne na den a půl a kousek třetího. Počasí v kombinaci s krosnou na zádech nám s tou náročností trošku zamávalo.

Modrá turistická značka Smolenice > Jaskyňa Driny
→ 2,5 km | ↑ 225 m | ↓ 80 m

Co si budeme povídat, bylo vedro. Slunko pražilo jako divé a už při výstupu na první kopec začalo být jasné, že na původní plán si budeme muset nechat zajít chuť, respektive vybrat lepší počasí jindy.
Ze Smolenice jsme po rozpáleném chodníku vyrazili po zelené a snažili se rozdýchat dusno, které nás mělo následující dny provázet. Cesta k jeskyni Driny nám tak trvala neskutečně dlouho. Člověk během kilometru vystoupal nějakých 200 výškových metrů, aby k ní mohl dalších 80 klesnout po dosti strmé cestě ve skalách.

 

Jizerské hory

Josefův důl > Kristiánov > Nová Louka > Olivetská hora > Bílá kuchyně > Ptačí kupy > Holubník > Sedlo Holubníku > Černá hora > Rozmezí > Čihadla > Mariánskohorské boudy > Protržená přehrada > Josefův důl

Našlapáno: 36 km (6,5 + 29,5)
Stoupání: cca 900 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

36 km + 3 další k autu bez krosny
20 kilo na zádech
cca 2 hodiny nekvalitního spánku…
…prostě výlet k nezaplacení :)

Žlutá turistická značka Modrá turistická značka Josefův důl > Kristiánov > Blatný rybník
→ 6 km | ↑ 280 m | ↓ 130 m

Původně jsme chtěli začít v Bedřichově. Debilnější místo jsme si asi zvolit nemohli. I mimo sezóny je povoleno stát pouze na vyhrazených parkovištích. Ta buď patří penziónům a tudíž by na nich normální smrtelník neměl stát, nebo jsou placená. Stejný problém nás provázel i v Hraběticích a zaparkovali jsme až v Josefově dole. Původní trasu jsme tak museli upravit. Do místa, kde jsme chtěli přespat, jsme neměli čas se dostat. Tak jsme se vydali po tmě kamsi k přehradě po žluté a dál pokračovali až k Památníku sklářství v Jizerských horách v Kristiánově. Z něj jsme po modré šlapali po místní málo využívané silnici a okolo půlnoci si ustlali, kde se nám to zrovna líbilo. Že se nacházíme vedle rybníka, jsme zjistili až se svítáním :)

 

Číčov a Kamýk

Na druhý den po přespání na Holém vrchu jsme se vydali dál po kraji Českého Středohoří a objevili ještě dva holé kopce. Nejdříve jsme chtěli přespat na Kamýku, ale vzhledem k tomu, že slunko bylo ještě vysoko a pálilo, jen jsem jej omrkli. Příště jistě vylezeme i na něj :)

Číčov v Českém Středohoří

Poté jsme vyrazili na Číčov, ze které jsme pozorovali pořádný kus Středohoří v padající tmě a Krušné hory v západu slunce.

 

Holý vrch u Sutomi

Čas utíká jako voda a od výletu do Českého Středohoří uteklo už třičtvrtě roku. Dvě noci po sobě jsme strávili na holých kopcích a byly to doposud snad ty nejhezčí noci pod širým nebem. První den jsme se se západem slunka vyškrábali na Holý vrch u Sutomi, z něhož se nám naskytl neskutečný výhled do všech stran. Byl to neplánovaný cíl, tudíž o to vydařenější. Vrchol se nachází ve výšce 458 m.n.m.

Tento pohled se nám naskytl jen krátce poté, co jsme na kopec vylezli.

Holý vrch - České Středohoří

 

Rozhledna Val

Kralický Sněžník z rozhledny Val Po předčasně ukončeném výletu do Jeseníků (více zde) jsme se rozhodli ještě jeden den zůstat v Králíkách a při té příležitosti navštívili rozhlednu Val u Dolní Hedeče (cca 2km jihovýchodně od Králík).

Rozhledna Val se nachází na vrcholu Val v Hanušovické vrchovině. Za dobrého počasí poskytuji jistě výhled opravdu působivý. Nám se však krátce před výstupem na ní začalo zatahovat a výhled se omezil na část Kralického Sněžníku (1., 3. a 4. foto), PP Suchý vrch – Buková hora (2. foto) a náznak Jeseníků (5. foto).

Poslední fotka byla pořízena cestou o pár hodin dříve. Podmínky panovaly rozhodně lepší, ale to jsme mířili do Vojenského muzea a na prohlídku dělostřelecké tvrze Hůrka.