veruce.cz

knižní výzva 2017

Knihy za rok 2017 – to nejlepší

To nejlepší, aneb knihy, kterým jsem dala .

 

Tři králové

Zdeněk Ležák, Michal Kocián
128 stran, komiks

Není to sice kniha jako taková, je to komiks, ale o to větší pozornost si zaslouží. Já patřím mezi komiksové ignoranty, avšak toto je výborně zpracovaná záležitost o našich odbojářích. Doporučuji všem! Má recenze zde.


Čarodějův učeň

Otfried Preussler
197 stran

Pověst z Lužice, která se v různých obměnách objevuje různě po střední Evropě.. Pokud znáte stejnojmennou pohádku od Karla Zemana, knižní zpracování si určitě přečtěte také. Vydání z roku 2003 je ilustrováno záběry z filmu a je radost to číst.

 

Knihy za rok 2017 – to (velmi) slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál :)

To (velmi) slušné

Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
262 stran

Kniha, ze které mi bylo špatně a přiměla mě opovrhovat církví ještě více než do té doby. Vyprávění ženy, která jako dívenka prošla irskou prádelnou Máří Magdaleny, což byla zařízení spravovaná jeptiškami a měla napravit hříšnice tvrdou prací (více o prádelnách zde, recenzi knihy chystám).


Enderova hra
Orson Scott Card
256 stran

Dobré sci-fi, které jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Pro fanoušky sci-fi povinná klasika, která může zaujmout i ty, kteří sci-fi nevyhledávají. Příběh se odehrává v blíže nespecifikované alternativní budoucnosti, kdy Zemi hrozí třetí útok termiťanů – mimozemské rasy připomínající přerostlý hmyz. Hlavním hrdinou je šestiletý Ender, který je pro své geniální vlohy přijat do Bitevní školy, z níž vycházejí budoucí vojevůdci. Jsou do něj vkládány nemalé naděje – má vést lidskou armádu při dalším útoku.

 

Knihy za rok 2017 – to průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.


Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).

 

Knihy za rok 2017 – to slabší a mizerné

Letos si na konto přelouskaných titulů připisuju 69 knih. (Nebo jich bude 70? Přece jen mám ještě týden). Seznam všech jsem v průběhu roku utvářela zde. Nyní nastal čas je rozdělit podle hodnocení a přidat k nim pár vět. Kniha, kterou mám rozečtenou, do následujícího seznamu určitě nepatří, takže jej mohu v klidu zveřejnit už nyní.

Začnu tím méně zajímavým. Tyto knihy mě nezaujaly, na jejich konec jsem došla jen s velkým úsilím, nebo dokonce vůbec. Jsou to knihy za 2 hvězdičky, 1 hvězdičku a dokonce i za 0 hvězdiček. 

To slabší –

 

Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan hnízdil
232 stran

První část knihy by byla klidně i za 4 hvězdičky, nicméně autor si to zcela nesmyslně začal postupně kazit. Je to škoda, protože historky na začátku jsou velice zajímavé. 

 


Nespavost
Stephen King
672 stran

Kinga považuji za jednoho z nejpřeceňovanějších autorů dnešní doby. Jednou za čas se dokopu a něco si od něj stejně přečtu. Nespavost je opravdu obsáhlá knížka. Obsáhlá knížka o ničem. King chtěl čtenáře uvádět do stavu mysli nespavého hlavního hrdiny postupně, to bylo ještě ok. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, proto jsem četla dál i přesto, že mě to nebavilo. No ukázalo se to jako naprostá hovadina a rozhodně z toho šlo vytřískat něco lepšího.