Ze života Ver.

kopce

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.

 

Ruiny kaple na Malém Blaníku

Našlapáno: cca 3,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na známější Velký Blaník jsme se vydali před rokem a čtvrt (tehdy se synem v břiše čtyři dny po termínu, report zde). Na Malý Blaník už nám nezbyl čas, takže jsme se jednoho odpoledne vydali napravit tento restík.

Auto jsme nechali v obci Býkovice a vydali se po červené na vrchol.  Cesta není vůbec náročná, jen krátký úsek vede do kopce. Na vrcholu Malého Blaníku se nachází ruiny kaple sv. Máří Magdaleny. Uzavřena byla roku 1783 a od té doby chátrá. 

Mezi obvodovými zdmi se nachází ohniště, které toho dne nezůstalo liduprázdné. Upřímně mě to trochu naštvalo a zamrzelo. V turisticky navštěvovaných místech jako je toto, bych čekala, že lidé odsunou opékaní buřtů na večer, aby si přes den mohli návštěvníci ruinu pořádně prohlédnout. Takto jsme si mohli zříceninu prohlédnout a nafotit pouze z venku

 

Prašivá (843 m. n. m.)

Našlapáno: cca 13 km
Stoupání: cca 530 m
Náročnost: střední
Okruh: ano
Trasa: zde

Na Prašivou jsem vylezla naposledy před 14 lety. Nejvyšší čas se tam znovu vydat. Na konci září panovalo dosti teplé počasí, takže to bylo i náročnější, než by jeden čekal.

Vyrazili jsme od konečné autobusu v Komorní Lhotce po modré směrem k náměstí a následně po žluté. Cesta nejprve klesala, následně se táhla po sluníčku po rovině a teprve po skoro čtyřech kilometrech začala stoupat. Cestou nás však provázelo ostré sluneční světlo, takže se nám po asfaltce dobře nešlapalo a těšili jsme se z každého kousku stínu.

 

Velká Čantoryje (995 m. n. m.)

Našlapáno: cca 10 km
Stoupání: cca 620 m
Náročnost: střední
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Velká Čantoryje (polsky Czantoria Wielka) je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd v České republice a leží na hranici s Polskem.

Výstup jsme začali v Nýdku u skokanských můstků, kde jsme nalezli vhodné místo k zaparkování auta (placené parkoviště v centru obce jsme z principu odmítli). První část trasy jsme vystoupali po neznačené cestě mezi poli a loukami. Velká Čantoryje se nad námi tyčila a nás ve svižném výstupu zdržovalo slunce, které mělo ten den stále velkou sílu.

 

Velký Blaník (638 m n. m.)

Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný

Na Velký Blaník jsme se vydali na začátku února. Trasa se nedá považovat ani za lehce náročnou, avšak s velkým břichem (4 dny po termínu) jsem si držela docela lenochodí tempo :)

Výšlap jsme začali na parkovišti. Ten den nám počasí na hezké světlo moc nepřálo (většina fotek nestojí za nic), takže jsme se nezastavovali a došli rovnou k Veřejové skále, ze které by měli v případě nouze vyrazit zemi na pomoc nyní spící rytíři.

 

Plešivec (Brdy – Hřebeny)

Našlapáno: 6,5 km
Stoupání: cca 260 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Na Plešivci jsme se octli loni při hřebenovce po brdských Hřebenech. Tehdy nám počasí k výhledům moc nepřálo, tentokrát to však bylo úplně o něčem jiném.

červená turistická značkamodrá turistická značkaKlímek (rozc.) > Viklan
→ 1 km | ↑ 60 m | ↓ 10 m

Od parkoviště jsme vyrazili po asfaltce směrem k Viklanu. Jedná se o křemencový balvan vysoký 2 metry a dlouhý 3 metry. Od 19. se však již neviklá. Pověsti tvrdí, že se vikláním dal přivolat déšť či ověřit nevěra ženy (ta, co s ním nepohnula, byla nevěrná).

V jeho okolí se nachází množství kamenných mužíků.

 

Z Poličky přes Sněžné do Herálce

Polička > Lucký vrch > Telecí > Krásné > Buchtův kopec > Sněžné > Dráteníčky > Malinská skála > Devět skal rozc. > Herálec

Našlapáno: 34 km
Stoupání: cca 1020 m
Náročnost: značná
Okruh: ne

Ještě před Kralickým Sněžníkem jsme se vydali na takový delší výlet. Chtěli jsme dojít dál, ale jako úvodní túra letoška to vzhledem k panujícímu vedru celkem ujde. Přece jen je to druhá nejdelší trasa, kterou jsem během dne ušla :)

červená turistická značkaPolička > Nad Kamencem > Přibylov > Lucký vrch
→ 8 km | ↑ 230 m | ↓ 80 m

Autobus do Poličky měl zpoždění, takže jsme začali již tradičně dost pozdě (asi v 11). Ten den byl nejteplejším dubnovým víkendem a nám bylo dosti teplo. Těžko jsme si připouštěli, co nás loni tou dobou zastihlo v Jeseníkách (k přečtení zde).

Cestou na Lucký vrch jsme potkali sotva půl kilometru stínu. Některé úseky však nabízely krásné výhled do kraje.

 

Květnice

KvětniceNašlapáno: 4 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Zavítali jsme po delší době na jižní Moravu a vyšlápli si na jeden kopec tyčící se nad Tišnovem.

Květnice má vrchol ve 470 m.n.m. Vydali jsme se k němu nejprve po modré, poté po zelené. Stoupání nakonec uběhlo celkem rychle a my zamířili na první vyhlídku schovanou za vrcholem kopce. Mnoho toho z ní vidět nebylo, takže jsme se dlouho nezdrželi a zamířili k té druhé, kde se nám dostalo moc pěkného výhledu :)