veruce.cz

les

Vyhlídka Máj a Smetanova vyhlídka na Vltavě

Na známé vltavské vyhlídky jsme vyrazili minulý víkend. Nemohli jsme si nechat ujít příležitost konečně si trochu užít zimní počasí. Zima nás také lehce potrápila, když nám auto na dvou místech jelo na zledovatělé cestě místo dopředu zpátky. Jednou jsme vycouvali, podruhé nás vytlačili kolemjdoucí :)

Stejnou oblast jsme navštívili před dvěma lety, kdy jsme vyrazili fotit ukázkový podzim.

Vyhlídka Máj

Našlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: velmi mírná :)
Okruh: ano

Na vyhlídku Máj jsme vyrazili z odlehlejší části Teletína (Chlístov). Žlutá nás vedla jinou trasou, než jakou jsme si pamatovali, nicméně jsme brzy dorazili na známé rozcestí.

 

Žďárské vrchy – Fryšavský kopec a Žákova hora

Našlapáno: cca 16 km
Stoupání: cca 380 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Na podzim jsme se vydali opět do Žďárských vrchů, tentokrát jsme vyrazili z Cikháje a prošli část, která pro nás do té doby byla neznámá.

modrá turistická značkaCikháj > Pramen Svratky > Fryšavský kopec
→ 4 km | ↑ 140 m | ↓ 10 m

Cestou do mírného kopce se nachází pramen Svratky, který však byl téměř vyschlý. Za nedlouho jsme dorazili na Fryšavský kopec, kde se zašli podívat na partyzánský bunkr a památník.

 

Zřícenina hradu Kozí hřbet

Našlapáno: cca 3,5 km
Stoupání: cca 60 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne (tam a zpět)

Na Kozí hřbet jsme vyrazili již před dvěma lety v rámci projížďky jižně Prahy. Kozímu hřbetu se někdy říká i Kozí hrádek a nachází se nedaleko obce Radíč, ze které jsme také vyrazili.

Cestou jsme si užívali barev podzimu, který se ten rok opravdu vyvedl. Malebné údolí potoku Mastníku, který teče pod zříceninou, nás provázelo značnou část cesty tam i zpět.

 

Peklo – zřícenina Frymburk a rozhledna Sendraž

Našlapáno: cca 14 km
Stoupání: cca 530 m
Náročnost: střední
Okruh: částečný

Do Pekla u Nového Města nad Metují jsme zavítali po několika letech. Tehdy jsme navštívili známou vyhlídku Koníček. Nyní jsme se vydali údolím na zříceninu hradu Frymburk a poté na rozhlednu Sendraž, ze které jsme viděli ukázkový západ slunce.

Listopad přinesl konečně příjemné teploty pro vycházky do přírody, navíc cestu malebným údolím lemovaly pěkně podzimně vybarvené stromy. Šlapalo se nám tedy více než dobře a brzy jsme dorazili pod hrad.

 

Tierpark Bayerischer Wald aneb přírodní zoo v Bavorském lese

Bavorský les - zooPřírodní zoo v Bavorském lese už léta láká fotografy, kteří zde pořizují snímky vlků, rysů a medvědů ve zdánlivě volné přírodě.
V létě jsme se nacházeli nedaleko a rozhodli se, že se sem zajedem podívat také, ač jsme tušili, že v panujících vedrech nemáme šanci uvedené šelmy byť jen zahlédnout (natož je bez teleobjektivu vyfotit). Nejlepší doba k návštěvě je bezpochyby zima či podzim.

Zaparkovali jsme na parkovišti nejblíže Altschönau, kde se platí výrazně méně než u hlavního vchodu (2€ místo 5€). Vstup do parku se neplatí.

Vydali jsme se po okruhu ve směru hodinových ručiček a začali volným výběhem jelenů, kterým se prochází skrz. Zahlédli jsme je ve vzdálenosti cca 150-200 metrů od nás u krmelce, nicméně v absolutně nefotitelných podmínkách. Vydry v dalším výběhu jsme nezahlédli ani pod vodou, ani na břehu. Divoká prasata, která mají také průchozí výběh, jsme zahlédli v dáli podobně jako jeleny. Divoká kočka, která se snažila ukrýt ve stínu před sálajícím horkem, nám ukázala akorát zadek.

 

Čertovo jezero, Špičák, Černé jezero

Našlapáno: cca 11 km
Stoupání: cca 400 m
Náročnost: střední (kvůli vedru)
Okruh: ano

Letní vedro udělalo z jinak celkem nenáročného výletu na dvě známá šumavská jezera nepříjemný výšlap. Trochu stínu jsme si užili jen na Špičáku, jinak nás provázelo žhnoucí slunce.

Na Špičáckém sedle se nedalo zastavit. Po ránu bylo místní zpoplatněné parkoviště, ze kterého je nejsnazší přístup k Černému jezeru, plné, takže jsme se museli vydat dál. Začali jsme až z parkoviště kus od žluté směrem k Železné Rudě.

žlutá turistická značka Cesta po žluté představuje mírné táhlé stoupání a vede přes tři sjezdovky, na kterých pražilo tak, že jsme si ani ty výhledy výsečí moc neužili. Slunce pražilo i do lesa, takže stín očekávanou snesitelnější teplotu nepřinesl.

 

Štarkov (část přírodní památky)

ŠtarkovNašlapáno: 1,2 km
Stoupání: cca 110 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět

červená turistická značkaCestou přes Vysočinu jsme se rozhodli zastavit na jednom kopci. Matně jsme si pamatovali, že by se na něm měla nacházet zřícenina. Jedná se o kopec Štarkov u Nového Jimramova.

Zřícenina se na něm spolu se zajímavou skálou nachází, ani k jednomu bodu zájmu jsme žel nedošli. Chybně jsme se domnívali, že nahoře na ceduli bude směr k nim označen a až doma jsme zjistili, že jsme se nacházeli jen cca 250 metrů od nich. Turistickou značku totiž nějaký „dobrák“ ukopl, čímž mu srdečně „děkujeme“.

Tato oblast je však neuvěřitelně krásná, takže máme důvod se tam brzy vydat znovu :)

 

Plešivec (Brdy – Hřebeny)

Našlapáno: 6,5 km
Stoupání: cca 260 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Na Plešivci jsme se octli loni při hřebenovce po brdských Hřebenech. Tehdy nám počasí k výhledům moc nepřálo, tentokrát to však bylo úplně o něčem jiném.

červená turistická značkamodrá turistická značkaKlímek (rozc.) > Viklan
→ 1 km | ↑ 60 m | ↓ 10 m

Od parkoviště jsme vyrazili po asfaltce směrem k Viklanu. Jedná se o křemencový balvan vysoký 2 metry a dlouhý 3 metry. Od 19. se však již neviklá. Pověsti tvrdí, že se vikláním dal přivolat déšť či ověřit nevěra ženy (ta, co s ním nepohnula, byla nevěrná).

V jeho okolí se nachází množství kamenných mužíků.

 

Z Poličky přes Sněžné do Herálce

Polička > Lucký vrch > Telecí > Krásné > Buchtův kopec > Sněžné > Dráteníčky > Malinská skála > Devět skal rozc. > Herálec

Našlapáno: 34 km
Stoupání: cca 1020 m
Náročnost: značná
Okruh: ne

Ještě před Kralickým Sněžníkem jsme se vydali na takový delší výlet. Chtěli jsme dojít dál, ale jako úvodní túra letoška to vzhledem k panujícímu vedru celkem ujde. Přece jen je to druhá nejdelší trasa, kterou jsem během dne ušla :)

červená turistická značkaPolička > Nad Kamencem > Přibylov > Lucký vrch
→ 8 km | ↑ 230 m | ↓ 80 m

Autobus do Poličky měl zpoždění, takže jsme začali již tradičně dost pozdě (asi v 11). Ten den byl nejteplejším dubnovým víkendem a nám bylo dosti teplo. Těžko jsme si připouštěli, co nás loni tou dobou zastihlo v Jeseníkách (k přečtení zde).

Cestou na Lucký vrch jsme potkali sotva půl kilometru stínu. Některé úseky však nabízely krásné výhled do kraje.

 

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)

Dolní Morava >> Slaměnka >> Babuše >> Podbělka >> Sušina >> Stříbrnická >> Ve Strži >> Dolní Morava

Kralický Sněžník (bez Kralického Sněžníku)Našlapáno: 24,5 km
Stoupání: cca 1040 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

Okruh téměř stejný jako v roce 2013 (článek tu), tentokráte však s krosnou a se sněhem pod nohama. Náročnost tedy větší, než jsme očekávali, ale trénink musí být :)

modrá turistická značkaDolní Morava > Pod selskými vrchy > Kolotoč > Slaměnka
→ 6 km | ↑ 520 m | ↓ 50 m

Začali jsme v Dolní Moravě. Stejně jako tehdy jsme nechápavě koukali na segwaye na parkovišti i bobovou dráhu. K čemu jsou tyhle chujoviny, když všude okolo se tyčí hory?! Ale nač se rozčilovat, do kopce okolo oné dráhy jsme vyrazili s chutí, abychom měli tu šaškárnu kazící výhled do údolí co nejdříve z očí. Věděli jsme přesně, jaké stoupání nás v prvních kilometrech čeká, takže nebyl čas otálet.

Prudší úseky se však střídají s mírnějšími, takže trasa dopřává i odpočinku. I tak jsme si ale jeden náročnější úsek odpustili a vydali se delší, ale za to méně strmou cestou k chatě Slaměnka.