Tipy na výlety a jiné zápisky

Liberecký kraj

Ještěd a Mohyla letců

výhled z JeštěduNašlapáno: cca 5 km
Stoupání: cca 280 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Dodnes je mi z našeho „mastňáckého“ výstupu smutno. Původně jsme chtěli vyrazit z Kryštofova údolí (odkaz vede na mé fotografie místních viaduktů) pěkně po svých až nahoru. Nakonec to dopadlo tak, že jsme vyrazili z Výpřeže, která se nachází o dobrých 330 výškových metrů výše. Mělo to svůj důvod, a tím bylo vedro, které ten den panovalo. Nechtěli jsme trápit ani sebe, ani naše čerstvé batole.

Vyrazili jsme tedy z placeného parkoviště (která jinak až na výjimky odmítáme) po červené a na rozcestníku Nad Výpřeží jsme se rozhodli zaskočit se podívat i na Mohylu letců.

 

Hřídelík

HřídelíkNašlapáno: cca 0,5 km
Stoupání: cca 30 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Tohle je jeden pozapomenutý výlet z roku 2014. Když jsem dávala dohromady seznam navštívených zřícenin, docela mě zarazilo, kolik mi jich tu jako fotoreport chybí.

Pozůstatky hradu Hřídelík se nachází v těsné blízkosti obce Blíževedly u Úštěka. Pokud si dobře vzpomínám, auto jsme zaparkovali někde u posledních domů a k hradu samotnému jsme pak šli jen velmi krátkou trasu. Tento hrad jsme navštívili ve stejný den jako Helfenburk u Úštěka a zříceninu Ronov (tam nás však přímo na místě zastihla bouřka, takže jsme toho moc nenafotili a vzhledem k povaze místa raději spěchali dolů).

Hřídelík býval skalním hradem a jako zajímavost je třeba uvést, že do prostor hradu se dá dostat pouze chodbou v pískovcové skále (předposlední fotka).

 

Bezděz

Hrad BezdězNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 180 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Dobré jídlo v okolí: Vyhlídka Restaurant (kousek od parkoviště přímo v Bezdězu, u rozcestníku Bezděz – Pod hradem)

Bezděz patřil několik let mezi ta místa, která nás lákala, ale pořád jsme výlet na ně odkládali pro očekávaný velký příval turistů (takovým místům se zpravidla vyhýbáme). Nakonec jsme se rozhodli vypravit se tam minulý víkend a vydařilo se – počasí příznivé (ač tedy chvílemi neslušné vedro) a počet turistů se pohyboval v rámci našich mezí (to ostatně potvrzuje fakt, že prostory hradu se daly bez problémů nafotit liduprázdné).

Auto jsme nechali na placeném parkovišti přímo v Bezdězu a vyrazili nahoru za mohutného řevu. Co se tentokrát našemu batoleti nelíbilo, mi zůstalo záhadou. Trvalo to někam mezi první a druhou bránu, kde teprve pochopil, že lézt po kamenné cestě a schodech je vlastně zábavné. Zbytek prohlídky už zvládl celkem v pohodě a celé ho to tak zmohlo, že po návratu do auta prakticky ihned usnul. To nám trošku překazilo plány na další výletní cíle, ale co se dá dělat.

Pohled na hrad od parkoviště pod kopcem i několik brán cestou potvrzují, že se jednalo o velký a dobře chráněný hrad. 

 

Rozhledna Slovanka a odpařování po dešti

rozhledna SlovankaRozhledna Slovanka možná vypadá obyčejně, jedná se však o nejstarší železnou rozhlednu u nás. Postavena byla již v roce 1887. Po roce 1945 Slovanka měnila majitele a chátrala, v 80. letech na ni byl pro havarijní stav zakázán vstup. Renovace se dočkala až v roce 1999 a o rok později byla znovu zpřístupněna veřejnosti.

My se Slovankou počítali jako s cílem, na který se v rámci dovolené v Jizerkách určitě podíváme. Po jednom propršeném dni jsme při cestě do kopců zahlédli, že se z lesů odpařuje voda a že by to chtělo nějakou otevřenou rozhlednu. Nedaleká rozhledna Bramberk už byla zavřená, tak jsme se vydali právě ke Slovance. Ten pohled stál opravdu za to :)

 

Vodopády na Černé Desné

Vodopády na Černé DesnéNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 150 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Během dovolené v Jizerkách jsme se vydali i na jednu kaskádu vodopádů, a sice na tu na Černé Desné. Auto jsme nechali v Desné u benzínky (dobrý pocit jsme z toho neměli, přece jen to bylo do Tanvaldu, co by šutrem dohodil) a vyrazili po červené. První zajímavý pohled se nám naskytl asi po kilometru a pak už jsme zastavovali a scházeli k řece snad každých 20 kroků ;)

 

Viadukty v Novině (Kryštofovo Údolí)

Viadukt v Novině (Kryštofovo údolí)Viadukty v Kryštofově Údolí jsme během naší dovolené nemohli opominout, málem jsme se na ně však vykašlali. Toho dne nám počasí nepřálo, dopoledne bylo vedro (to jsme lezli na Ještěd) a zbytek dne propršelo (podle toho ty fotky také vypadají).

Viadukty leží na železniční trati Liberec – Česká Lípa, na níž následuje 800 m dlouhý tunel. Větší viadukt patří mezi Národní technické památky.

Velký železniční viadukt

Právě i z kamenů vytěžených při hloubení tunelu, je viadukt postaven. I proto viadukt nepůsobí v krajině rušivě, zapadá sem. Jeho stavba trvala pouhé dva roky (1898 – 1900), přitom probíhala za pomoci pouze koňské síly.

 

Rozhledna Heřmanice

Výhled z rozhledny HeřmaniceV Libereckém kraji najdeme mnoho krásných rozhledem, zejména těch starých kamenných. Při plánování výletů mě však ihned zaujala i jedna nová.

Dřevěná rozhledna v Heřmanicích u Frýdlantu byla postavena v roce 2012 a vznikla na základě projektu tří mladých architektů z Technické univerzity v Liberci. Měří 25 metrů, disponuje dvěma schodišti o 99 a 90 schodech a nabídla nám výhled na Jizerské hory, Lužické hory a blízké okolí.

Zaparkovat se dá na parkovišti vzdáleném cca 150 m. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

 

Trniště a Harcovský les (Jizerské hory)

Trniště a Harcovský lesNašlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde

Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.

 

Protržená přehrada na Bílé Desné

Protržená hráz na Bílé Desné v Jizerských horáchV Jizerských horách se nachází zajímavá technická památka. Vodní dílo vybudované na Bílé Desné jsme navštívili v rámci letošní túry. Nachází se na žluté turistické značce cca 6 km od Josefova Dolu (viz mapku v odkazovaném článku), na katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách. Roku 1996 byla vyhlášena kulturní památkou.

O výstavbě přehrady na Bílé Desné bylo rozhodnuto v prvním desetiletí 20. století kvůli opakovaným povodním v druhé polovině 19. století. Nejhorší přišly roku 1897 – rozvodněné říčky způsobily škody za téměř 10 mil. rakouských korun a vzaly život 120 lidem. O regulaci toků v Jizerských horách bylo rozhodnuto na základě přednášky univerzitního profesora Dr. Ing. Otto Intze z německých Cách na téma „Výstavba údolních přehrad a jejich národohospodářský význam“.

Samotné práce na přehradě Bílá Desná započaly v říjnu 1912. Práci výrazně zkomplikovaly vydatné deště roku 1913, které rozestavěné dílo poškodily. O rok později se po vypuknutí Světové války musel uchýlit investor k úsporným opatřením, která zřejmě měla na výslednou kvalitu vodního díla vliv. Přehrada byla dokončena v září roku 1915 a její kolaudace proběhla v listopadu téhož roku.

18. 9. 1916 upozornili dva dřevaři hrázného, že z hráze uniká cca 2cm pramínek vody. Hrázný to ihned oznámil na vodní družstvo, kde správce stavby ing. E. Gebauer nařídil otevření obou uzávěrů a vydal se k přehradě. V nádrži se tehdy nacházelo 260 000 m3 vody (max. objem je 400 000 m3), on k ní však dorazil, až když už byla prázdná. Do půlhodiny od zjištění problému voda tryskala z hráze s takovou silou, že dělníci stačili otevřít provozní uzávěr pouze ze tří čtvrtin, poté byli nuceni utéct do bezpečí. V té době byli upozorněni majitelé jezů a náhonu na zvýšený průtok vody. Třičtvrtě hodiny po oznámení se propadla dlažba na návodní straně a byla informována obec pod přehradou. Během dalších 30 minut se dlažba propadla až ke dnu hráze. Valící se masa vody s sebou vzala kusy přehradního tělesa, nedalekou panskou pilku smetla a proud nabral zásoby dřeva. Korytem se nesly i balvany a kmeny stromů z okolního lesa. Ohromná síla brala vše, co jí stálo v cestě, včetně domů. Někteří lidé se vyšplhali na stráně, aby si zachránili životy, a ohromeně sledovali ničící živel. Jiní zahynuli při snaze o záchranu jiných nebo vlastního majetku. Voda se rozlila v Tanvaldu do sklepů a vyplavila mnohé továrny (např. 11 brusíren skla). Na pozemky se vylila i o 20 km dál v oblasti Železného Brodu. Síla vody byla pozorována i v Mladé Boleslavi (cca 60km od Železného Brodu!), kde Jizera stoupla o 20 cm.