Ze života Ver.

Liberecký kraj

Viadukty v Novině (Kryštofovo Údolí)

Viadukt v Novině (Kryštofovo údolí)Viadukty v Kryštofově Údolí jsme během naší dovolené nemohli opominout, málem jsme se na ně však vykašlali. Toho dne nám počasí nepřálo, dopoledne bylo vedro (to jsme lezli na Ještěd) a zbytek dne propršelo (podle toho ty fotky také vypadají).

Viadukty leží na železniční trati Liberec – Česká Lípa, na níž následuje 800 m dlouhý tunel. Větší viadukt patří mezi Národní technické památky.

Velký železniční viadukt

Právě i z kamenů vytěžených při hloubení tunelu, je viadukt postaven. I proto viadukt nepůsobí v krajině rušivě, zapadá sem. Jeho stavba trvala pouhé dva roky (1898 – 1900), přitom probíhala za pomoci pouze koňské síly.

 

Rozhledna Heřmanice

Výhled z rozhledny HeřmaniceV Libereckém kraji najdeme mnoho krásných rozhledem, zejména těch starých kamenných. Při plánování výletů mě však ihned zaujala i jedna nová.

Dřevěná rozhledna v Heřmanicích u Frýdlantu byla postavena v roce 2012 a vznikla na základě projektu tří mladých architektů z Technické univerzity v Liberci. Měří 25 metrů, disponuje dvěma schodišti o 99 a 90 schodech a nabídla nám výhled na Jizerské hory, Lužické hory a blízké okolí.

Zaparkovat se dá na parkovišti vzdáleném cca 150 m. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

 

Trniště a Harcovský les (Jizerské hory)

Trniště a Harcovský lesNašlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde

Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.

 

Protržená přehrada na Bílé Desné

Protržená hráz na Bílé Desné v Jizerských horáchV Jizerských horách se nachází zajímavá technická památka. Vodní dílo vybudované na Bílé Desné jsme navštívili v rámci letošní túry. Nachází se na žluté turistické značce cca 6 km od Josefova Dolu (viz mapku v odkazovaném článku), na katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách. Roku 1996 byla vyhlášena kulturní památkou.

O výstavbě přehrady na Bílé Desné bylo rozhodnuto v prvním desetiletí 20. století kvůli opakovaným povodním v druhé polovině 19. století. Nejhorší přišly roku 1897 – rozvodněné říčky způsobily škody za téměř 10 mil. rakouských korun a vzaly život 120 lidem. O regulaci toků v Jizerských horách bylo rozhodnuto na základě přednášky univerzitního profesora Dr. Ing. Otto Intze z německých Cách na téma „Výstavba údolních přehrad a jejich národohospodářský význam“.

Samotné práce na přehradě Bílá Desná započaly v říjnu 1912. Práci výrazně zkomplikovaly vydatné deště roku 1913, které rozestavěné dílo poškodily. O rok později se po vypuknutí Světové války musel uchýlit investor k úsporným opatřením, která zřejmě měla na výslednou kvalitu vodního díla vliv. Přehrada byla dokončena v září roku 1915 a její kolaudace proběhla v listopadu téhož roku.

18. 9. 1916 upozornili dva dřevaři hrázného, že z hráze uniká cca 2cm pramínek vody. Hrázný to ihned oznámil na vodní družstvo, kde správce stavby ing. E. Gebauer nařídil otevření obou uzávěrů a vydal se k přehradě. V nádrži se tehdy nacházelo 260 000 m3 vody (max. objem je 400 000 m3), on k ní však dorazil, až když už byla prázdná. Do půlhodiny od zjištění problému voda tryskala z hráze s takovou silou, že dělníci stačili otevřít provozní uzávěr pouze ze tří čtvrtin, poté byli nuceni utéct do bezpečí. V té době byli upozorněni majitelé jezů a náhonu na zvýšený průtok vody. Třičtvrtě hodiny po oznámení se propadla dlažba na návodní straně a byla informována obec pod přehradou. Během dalších 30 minut se dlažba propadla až ke dnu hráze. Valící se masa vody s sebou vzala kusy přehradního tělesa, nedalekou panskou pilku smetla a proud nabral zásoby dřeva. Korytem se nesly i balvany a kmeny stromů z okolního lesa. Ohromná síla brala vše, co jí stálo v cestě, včetně domů. Někteří lidé se vyšplhali na stráně, aby si zachránili životy, a ohromeně sledovali ničící živel. Jiní zahynuli při snaze o záchranu jiných nebo vlastního majetku. Voda se rozlila v Tanvaldu do sklepů a vyplavila mnohé továrny (např. 11 brusíren skla). Na pozemky se vylila i o 20 km dál v oblasti Železného Brodu. Síla vody byla pozorována i v Mladé Boleslavi (cca 60km od Železného Brodu!), kde Jizera stoupla o 20 cm.

 

Kumburk

Kumburk Zříceninu hradu Kumburk nalezneme cca 6 km západně od Nové Paky. Stojí na strmém stejnojmenném kopci. My se k němu vydali od rozcestníku u silnice (Skalka pod Kumburkem). Cestou jsme samozřejmě zabloudili :) Nebyli jsme však sami, kdo ze špatně značené červené špatně uhnul a hledal v lese vyšlapanou pěšinu. Nu našli jsme a na hrad dorazili poměrně rychle.

Hrad byl založen roku 1325 Markvartem z Vartemberka, přežil Husitské války, vystřídal několik majitelů, během 16. století fungoval jako vězení, později jej Švédové zpustošili a následně jej nechal zbořit císař Leopold I.

 

Jizerské hory

Josefův důl > Kristiánov > Nová Louka > Olivetská hora > Bílá kuchyně > Ptačí kupy > Holubník > Sedlo Holubníku > Černá hora > Rozmezí > Čihadla > Mariánskohorské boudy > Protržená přehrada > Josefův důl

Našlapáno: 36 km (6,5 + 29,5)
Stoupání: cca 900 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

36 km + 3 další k autu bez krosny
20 kilo na zádech
cca 2 hodiny nekvalitního spánku…
…prostě výlet k nezaplacení :)

Žlutá turistická značka Modrá turistická značka Josefův důl > Kristiánov > Blatný rybník
→ 6 km | ↑ 280 m | ↓ 130 m

Původně jsme chtěli začít v Bedřichově. Debilnější místo jsme si asi zvolit nemohli. I mimo sezóny je povoleno stát pouze na vyhrazených parkovištích. Ta buď patří penziónům a tudíž by na nich normální smrtelník neměl stát, nebo jsou placená. Stejný problém nás provázel i v Hraběticích a zaparkovali jsme až v Josefově dole. Původní trasu jsme tak museli upravit. Do místa, kde jsme chtěli přespat, jsme neměli čas se dostat. Tak jsme se vydali po tmě kamsi k přehradě po žluté a dál pokračovali až k Památníku sklářství v Jizerských horách v Kristiánově. Z něj jsme po modré šlapali po místní málo využívané silnici a okolo půlnoci si ustlali, kde se nám to zrovna líbilo. Že se nacházíme vedle rybníka, jsme zjistili až se svítáním :)

 

Trosky

TroskyNa Trosky jsem se vydala již před delší dobou, avšak nějak chybí čas na zpracovávání fotek…

Velmi známá a navštěvovaná dominanta Českého ráje se nachází na dvou čedičových homolích, na kterých byly postaveny věže a mezi nimi vnitřní hrad. Se stavbou se začalo někdy okolo roku 1380.Hrad ustál několik útoků a obléhání. Jako pustý a opuštěný se uvádí až třicetileté války. V 19. století už jej začali romantici znovuobjevovat jako malebnou zříceninu.