Ze života Ver.

miminko

Květnový přehled

kvetenCO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Nevěřila bych, že to za další měsíc už budu psát, jak se malý umí překulit na bříško. Umí to od třetího týdne čtvrtého měsíce. Od chvíle, kdy to zvládl poprvé, to zkouší pořád dokola a už ho nemůžu nikde výš než na zemi nechat bez dozoru ležet. Dva týdny předtím se začal otáčet na boky. Vtipné je, že to poprvé udělal poté, co od paní doktorky slyšel, že už by s tím měl pomalu začít :D Při ležení na zádech si nedávno začal hrát s nožičkama a pěkně je k sobě přitahuje.

Taky ale začal bojkotovat hrací postýlku a nechce v ní ležet déle než pár minut, většinou se do ní ale ani nenechá položit. Museli jsme tak konstatovat, že nemáme moderní miminko, neboť opravdu není bezkontaktní. Na druhou stranu si náš malý (nespo)kojenec s nadšením nechává kontrolovat, zda už nevykukují nějaké zoubky. Bere to jako hru a přijde mu to nanejvýš legrační. Zoubky sice ještě nevylezly, ale pěkně trápí i tak. Už měsíc se snaží zahnat bolení tím, že si něco strká do pusy a žvýká to. Nejraději má prsty rodičů, kousátka rychle zahazuje.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc

Koupání se mu líbí čím dál víc a s nadšení vykopává vodu z vaničky. Plánujeme, že až se venku ještě trochu oteplí, napustíme mu tu vaničku až po okraj a zkusíme s ním „plavat“. Očekáváme, že ho to bude bavit.

 

Dubnový přehled

houpacka

CO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Začátek roku vždycky rychle utekl a teď utíká čas dvojnásobně rychle. Malému budou brzo tři měsíce. Pěkně roste a přibývá, do krabice jsem první malé hadříky odložila už začátkem dubna. Směje se, chechtá se, vydává mnoho nových zvuků, hraje si s plyšáky na řetězu nad postýlkou a na hrací dečce už se poprvé překulil z bříška na záda (3x po sobě, takže to náhoda nebude :)). Jinak na bříšku ze dne na den začal krásně zvedat hlavičku. Přestává mu vadit koupání (ještě nedávno ho celé prokřičel) a s nadšením se po něm nechává masírovat. Pořád nesnáší kočárek, takže veškeré vycházky a výlety ho nosím v šátku. Krmení a přebalování v polních podmánkách mu ale nevadí, takže brzo bude snad příležitost k delšímu výletu. :) Venku je čím dál zvědavější, místo rychlého usnutí se raději dívá okolo sebe a pak křičí, protože najednou zjistí, jak je unavený. :) Usínat sám pořád neumí, ale v noci poslední týden naspí i 7(!!!) hodin v kuse. Koliky jsou snad už zcela na ústupu (a to občas sním něco, co bych si ještě před měsícem nedovolila), místo nich se nejspíš začnou brzo klubat zuby, pár věcí tomu nasvědčuje (třeba dost silné slintání a strkání si všeho do pusy – od vlastních pěstiček, přes moje prsty až po chrastítko) a já se už připravuju na probdělé noci. :)

Třetí měsíc Třetí měsíc Třetí měsíc

Jo a taky jsem se naučila pít Caro. Dřív jsem všema těma protektorátníma náhražkama opovrhovala, jenže jak nemůžu pít kvůli kojení kafe, z nouze jsem vyzkoušela tohle a ono mi to kupodivu zachutnalo. :)

 

Přirozený porod vs. císařský řez (6)

maly4Zkušeností s porodnicí v Neratovicích

V minulé části se už nějak nedostalo na podrobnější popis toho, jak se personál v Neratovicích vlastně chová. Z těch pár zmínek by si někdo mohl myslet, že to má k ideálu daleko. Opak je pravdou. Od nástupu po propuštění se 99% personálu (doktoři, sestřičky, porodní asistentky, pomocný personál, uklízečky) chovalo po celou dobu mile a ochotně.

Vyzkoušela jsem dva různé pokoje. Na třílůžkovém se během 4 dnů vystřídalo 6 rodiček a pokoj byl vyhříván na 28°C, což mě přivádělo k šílenství. Naštěstí většinou ani jedné nevadilo větrání. Po uvolnění nadstandardu jsem se na poslední dva dny přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Ty jsou permanentně plné a čeká se na ně podle interního pořadníku, o němž jsem se dozvěděla až 4. den hospitalizace, jinak bych na něm strávila více dnů. Nadstandard za to opravdu stojí, neboť umožňuje 24hodinovou přítomnost partnera.

Porodní plán samozřejmě dodržet mohl vzhledem k okolnostem jen částečně, ale co mohli, to dodrželi. Nenutili mě do holení (vyjma místa pod náplastí držící cévku před císařem a to bylo pro moje dobro :D), před porodem ani před operací mi nenutili klystýr, nenabízeli mi žádné léky na utišení bolesti, manžel se mnou byl celou dobu vyjma doby na operačním sále a jinak nás přišel jen jednou za hodinu zkontrolovat doktor (pokud se nepletu tak sám primář, holt jsem byla případ :D), u monitorů jsem si mohla zvolit jakoukoli polohu, umělé urychlování dle mého taky probíhalo co nejjemněji (špatný výraz, ale lepší mě nenapadá) a k císaři dospěli až poté, co to už vážně jinak nešlo.

Prakticky ze všech stran byla cítit jejich podpora, ať už šlo o překonání porodních bolestí či opakované dotazy ke kojení. Díky nim mi dny po císaři (zejména mimo návštěvní hodiny) utíkaly jako voda. Co si ale budeme povídat, chtěla jsem už domů, nemocničního prostředí jsem měla plné zuby. Navíc jsme se neměli rádi s dětským doktorem, jak už jsem nakousla minule.

Jediné, co mě opravdu na Neratovicích mrzí je to, že partner nemůže být u císaře (některé porodnice to umožňují) a že nedávají miminko po vytažení matce na hruď ani u částečné anestezie. I přesto však plánuji v Neratovicích rodit znovu i za předpokladu, že by případné komplikace během těhotenství znamenaly plánovaný císařský řez. Personál na oddělení šestinedělí je k nezaplacení.


Šestinedělí po císařském řezu

O císařském řezu koluje stále hodně mýtů. Častěji, než by mi připadalo normální, narážím na to, že si některé ženy císařský řez přímo přejí. Neuvědomují si (nebo si to ani uvědomit nechtějí), že vážně není o co stát.

Císař sice nebolí hned, ale o to déle bolí potom.

 

Přirozený porod vs. císařský řez (5)

maly3Tento seriál nenese svůj název pro nic za nic. Vzpomínám si, jak jsem jako hloupoučký středoškolák kdysi prohlásila, že nechci rodit jinak než císařem. Z tohoto postoje jsem samozřejmě vyrostla hodnou chvíli před tím, než jsem otěhotněla. Vzpomněla jsem si však na něj někdy okolo čtvrtého nebo pátého měsíce, kdy mi v hlavě naskočila myšlenka, že za žádnou cenu nechci rodit císařem. Přece dokážu porodit své dítě normální cestou. Zda to byla předtucha či jen obyčejná obava, to se neodvažuji soudit.

Jak jsem rodila a nerodila v Neratovicích

Jak jsem se zmínila v minulé části, do neratovické porodnice jsem začala jezdit na pravidelné kontroly jednou týdně. Brala jsem to jako příjemné rozptýlení na mateřské a aspoň jsem si procvičovala řízení. Po zkušenostech jiných lidí mě příjemně překvapilo už jen to, že se monitory natáčely nejčastěji v sedě, což mi bylo nejpohodlnější. Žádné nucení do polohy, která by mi nevyhovovala. Sestřička, která je obstarávala, se chovala neuvěřitelně mile, takže povinných 20 minut vždy uběhlo jako voda a já se tak trochu na další návštěvu i těšila. Vše se zdálo být v pořádku a papírový termín porodu se rychle blížil.

Porodní plán

Nastal čas sepsat porodní plán, se kterými v Neratovicích nemívají problém a snaží se je dodržovat. Nu, musím se nevesele smát, když si ho teď připomínám, je to docela ironické čtení. Nicméně třeba bude pro někoho inspirací k vlastnímu.