Archiv pro štítek: památníky

CESTOVÁNÍ, KECÁNÍ

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech.

Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem |…| Celý článek >>

 
CESTOVÁNÍ, HISTORIE

Osvětim

OsvětimKonečně se dostávám k popisu samotné Osvětimi dnes. Už se tu objevila zmínka o Pochodu živých, v rámci kterého jsem se na toto místo podívala a psala jsem i o zvěrstvěch, která se tam děla (část 1 a část 2).

Nemůžu říct, že by to byl nějak zvlášť silný zážitek. Z části to připisuji pěknému počasí, z části tomu, že to se mnou prostě nic nedělá. Chci se tam ale podívat znova a věřím, že v zimě, kdy se to tam kompletně zasněžené, to bude o něčem trochu jiném.

Komplex osvětimského koncentračního tábora tvoří tři tábory – kmenový, Březinka a Buna. Já jsem byla v prvních dvou.

|…| Celý článek >>

 
CESTOVÁNÍ, HISTORIE

Mauthausen

Jel s námi člověk, který to peklo v Mauthausenu zažil na vlastní kůži. Po přečtení vzpomínek Václava Václavíka jsem si uměla představit, jak to tam asi vypadalo. Je ale pravda, že úplně to nemůže pochopit nikdo, kdo to nezažil. Já jen obdivuju sílu těch lidí, co přežili, protože ta neskutečná síla je v nich vidět ještě teď. Pán, co byl s námi, je toho jasným důkazem.

Mauthausen

Mauthausen vznikl 8. srpna 1938 a fungoval skoro sedm let, během nichž táborem prošlo přes 335 000 vězňů 26 národností a více než třetina z nich tam našla smrt. Byl táborem likvidačním/vyhlazovacím, panovaly v něm ty nejtvrdší podmínky a byli sem posíláni lidé s nálepkou „návrat nežádoucí“.

Wiener Graben aneb schody smrti

V hojném počtu byli posíláni do kamenolomu Wiener Graben právě ti, kteří se už nikdy neměli dostat ven. Nosili šutry vážící prakticky víc (30-70kg) než oni sami po 186 strmých nepravidelných schodech spoustu hodin denně jen s kratičkou přestávkou na směšnou porci polévky k obědu, v létě i v zimě. Holá záda od drsného či ostrého povrchu kamenů měli rozdrápaná do krve. Další rány jim způsobovali dozorci bičováním, čímž je popoháněli. Nikdo tam dlouho nevydržel. Vězni umírali vysílením. Někteří zvolili vysvobození vkročením do Postenkette – mimo schody – a byli zastřeleni. Když se nacisti nudili, sebrali hrstku vězňů a nutili je skočit z nejvyššího místa lomu dolů do jezírka. Posměšně tomu říkali „parašutistické seskoky“. I to byla jistá smrt.

|…| Celý článek >>